Jan Chalúpka. Rozhlasová úprava divadelní veselohry. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1939. Premiéra 2. 3. 1939 (Bratislava).
Lit.: anonym: Dva dramatikové maloměstské kroniky. In Náš rozhlas 9/1939 (26. 2. – 3. 3. 1939), s. 6 (článek).
Václav Kliment Klicpera. Rozhlasová úprava divadelní veselohry. Hudební spolupráce dr. Václav Smetáček. Režie Otto Minařík.
Osoby: Hrabě – Viktorio Levinský, mladý lékař – Tadyáš Pravdomluva, statkář – Zuzana, jeho sestra – Jeník, jeho syn – Ludmila, jeho dcera – Adámek, jeho vnuk – Hynek, jeho synovec, Zrnko, hraběcí sluha – Prokop, venkovský chasník – Topolec, sudí – Pleticha, písař.
Účinkují členové vybraných divadelních ochotnických souborů pražského okrsku ÚMDOČ.
Natočeno 1939. Premiéra 27. 2. 1939 (Praha, 20:03 – 21:00 h.).
Lit.: anonym: Dva dramatikové maloměstské kroniky. In Náš rozhlas 9/1939 (26. 2. – 4. 3. 1939), s. 6 (článek).
Ondřej Hanslian. Fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská.
Připravil ČRo Brno v roce 2016. Premiéra 4. 6. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h).
Lit.: Blažejovská, Alena: Stahuji, tedy nejsem – fejeton Ondřeje Hansliana. In web ČRo Brno, červen 2016 (text fejetonu + nahrávka k poslechu). – Cit.: V Zelném rynku vysíláme fejetony studentů Divadelní fakulty JAMU, a to 1. ročníku oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika. První z nich, Ondřej Hanslian, se zamýšlí nad příčinou popularity vinylů, tedy gramofonových desek.
Tradiční sérií studentských fejetonů se v Zelném rynku každoročně představují noví autoři. Ondřej Hanslian se narodil v Brně, ze kterého se prý zatím nehnul, ale jednou by rád.
Sám o sobě říká, že od malička měl rád literaturu, kterou se více či méně zdařile snažil napodobovat. Ta ho pak vedla k filmu, potažmo k televizi a rozhlasu. Nejraději ze všeho spí, ale když se zrovna probudí, tak si rád zajde do divadla, do kina či na koncert. Když může, vyrazí někam pryč do přírody.
Ve svém fejetonu vypráví o tom, jak narazil na zprávu, že poslouchání hudby přes internet zvýšilo prodej vinylů. Vedlo ho to k úvaze: „Vzpomněl jsem si, jak jsem před pár lety úplnou náhodou v sekáči koupil za stovku sešlý gramofon z dob socialismu. Byl dost těžký, ale i přesto jsem ho vláčel celou cestu Brnem domů, kde jsem ho řádně rozebral a vyčistil, opravil poškozený motorek a koupil novou jehlu. Točil se, ale nebylo co si na něm pustit. Měl jsem stejně radost. Najednou jsem v rukou měl něco, co je skutečné, skutečně se točí.“
Je nějaký rozdíl v tom, zda si hudbu pustíme přes počítač, z internetu, nebo si pustíme klasickou desku? „Tenhle pocit, že se otáčí a jehla skáče po rýhách v černém vinylu, který pak nějakým nepochopitelným způsobem tvoří zvuk, byl mnohem kouzelnější než stisknutí tlačítka na přehrávači. Měl jsem v rukou fyzický objekt, který jsem mohl třeba i sníst, kdybych chtěl,“ přemítá Hanslian.
Podobně je to podle autora se čtečkou – papírovou knihu nenahradí, i když například při přenášení má své výhody. Knihy jsou proti ní neskladné a těžké. „Svádíme neustálý boj mezi praktickým a estetickým,“ dodává Hanslian.
Dnešním lidem podle něj chybí skutečný kontakt. Máloco je totiž přinutí vyjít z pohodlí domova, odkud si mohou přes internet ledacos vyhledat, domluvit – a to i rande. „Naše generace se čím dál víc přesouvá do prostředí jedniček a nul. Počítačové algoritmy nám už generují i možné vztahy. Je zvláštní, jak moc se na techniku spoléháme a důvěřujeme jí, ale potom zase hledáme útěk zpátky do něčeho opravdového,“ shrnuje.
Hranice podle něj spočívá ve způsobu používání. Jde o to, abychom věděli, že věci jsou tu od toho, aby se používaly, a ne naopak. Autor sám po jedenácté hodině vypíná všechny obrazovky a je obezřetný i při používání Facebooku. Závěrečné doporučení tedy zní: „uvědoměle a s mírou“.
Alena Blažejovská. Reportáž z Křížové chodby Nové radnice v Brně. Do 12. června zde probíhá výstava unikátních fotografií českého archeologa Lumíra Jisla, pořízených v Mongolsku v letech 1957 až 1963. Výstavu pořádá Magistrát města Brna ve spolupráci s Filozofickou fakultou Masarykovy univerzity. Výstavou nás provede brněnský religionista docent Luboš Bělka, o česko-mongolských vztazích hovoří velvyslanec Mongolska v České republice Zumberellkham Dorjdamb (český překlad čte Radim Nejedlý) a Zuzana Kovanicová, dcera Lumíra Jisla.
Připravil ČRo Brno v roce 2016. Premiéra 4. 6. 2016 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno 18:00 – 19:00 h).
Olga Tokarczuková. Četba na pokračování. Připravil David Jan Žák. Další tvůrci nezjištěni.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2003. Premiéra 1. dílu 22. 1. 2004 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Pozn.: Román Denní dům, noční dům situovala autorka do oblasti Kladska, kde poblíž českých hranic našla svůj nový domov. Každá věc má svou temnou a světlou stránku – píše autorka, obdivovatelka C. G. Junga – denní dům představuje skutečnost, noční dům sen, podvědomí, sídlo archetypů. Román je koláží příběhů o venkovanech, svaté Starostě, mnichu Paschalisovi, objevují se zde vlkodlaci, monstra, ale také zápisy snů či záludné recepty na jídla z muchomůrek. Osudem románových hrdinů je tragická nespokojenost a touha po naplnění. Protipólem věčného hledání je stará parukářka Marta, jež chápe mnohá tajemství dnešnímu člověku skrytá.
Kritikové přirovnávají Denní dům, noční dům k novému, modernímu typu silva rerum, což latinsky znamená les různých věcí. Ve staropolských dobách se tak říkalo domácím kronikám, do nichž hospodář zaznamenával významné rodinné i politické události, domácí účty, heraldické poznámky, útržky náboženské poezie i osvědčené recepty. (anotace)
Lit.: -kre-: Rozhlasová publicistika – Próza v rozhlase. Olga Tokarczuková – Denní dům, noční dům. In Týdeník Rozhlas 4/2004 (anotace). – Cit.: Polská prozaička Olga Tokarczuková zaujala české čtenáře už svou knihou Pravěk a jiné časy. Kdo se těšil na její další knihu Denní dům, noční dům, nebyl zklamán: opět se dočkal zvláštního prolínání reálného a snového světa, tentokrát snad v ještě působivější podobě. Mozaika skutečných událostí (ty se odehrávají v denním domě) a snů i podvědomých představ (které sídlí v domě nočním) je fascinující četbou. Ocitneme se na česko-polském pohraničí v místech, kde autorka žije v sousedství mnoha pozoruhodných příběhů, poznáme její přátele a známé, ale třeba i houby, které sbírá, a také sny z internetu, rovněž předmět její sběratelské vášně. Českobudějovické studio Českého rozhlasu se pokusilo převést tuto osobitou prózu do rozhlasové podoby a připravilo z knihy četbu na pokračování.
Vše o velké 14měsíční soutěži Rádia Junior a vyhlášení vítězů hlavní ceny. Pořadem provází šéfredaktorka Zora Jandová. (www.radiojunior.cz/karel-iv) Skřítek Hajaja nám v pohádce Ferda v mraveništi prozradí, jak se takové mraveniště uklízí.
Natočeno 2016. Premiéra 7. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 19:00 h).
Ivan Binar. Povídka. Pro rozhlas upravil Jan Sulovský. Režie Tomáš Soldán.
Účinkuje Petr Kubes.
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2016. Premiéra 6. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Moderní povídka.
Připravil Stanislav Motl. Na pořadu spolupracovali Libor Vacek, Bronislava Janečková, Jitka Borkovcová. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Režie a spolupráce na scénáři Vlado Príkazský.
Natočeno 2016. Premiéra 6. 6. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (281).
Lit.: Motl, Stanislav: Souboj pod francouzským nebem aneb Kdo sestřelil Františka Fajtla? In web ČRo 2 Praha, červen 2016 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ten příběh znají u nás tisíce lidí. Hlavně díky knize Sestřelen, která se u nás stala bestsellerem. Příběh českého pilota Františka Fajtla, který – poté, co byl nad Francií sestřelen – přežil svou smrt, aby pak, za dramatických okolností, prošel Francií, dostal se přes Pyreneje do Španělska, na Gibraltar, a posléze zpátky do Anglie. Přestože generálporučík – válečný letec a také úspěšný spisovatel – František Fajtl opustil tento svět, v roce 2006, jeho neuvěřitelný příběh stále žije. Žije třeba i v jeho potomcích. Žije také v potomcích muže, který ho tenkrát, při vzdušném souboji, sestřelil. Hry osudu jsou opravdu nevyzpytatelné, často neuvěřitelné…
Připravila Dita Vojnarová. Rozhovor.
Hovoří herec Jiří Vyorálek.
Připravil ČRo Olomouc v roce 2016. Premiéra 31. 5. 2016 (ČRo Olomouc, 11:04 h.; 56 minut).
Lit.: Vojnarová, Dita: Naši hosté – Na konzervatoř jsem šel kvůli holce, vzpomíná Jiří Vyorálek. In web ČRo Olomouc, 31. 5. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „To byla jediná škola, ve které jsem se vytáhl a měl na vysvědčení vyznamenání. Maminka tomu tenkrát nemohla uvěřit. Bylo to ovšem jenom v prváku,“ dodává herec, kterého znají dobře brněnští i pražští diváci. A zatímco v titulku zmiňovaná slečna už dávno nemá s kumštem nic společného, on má naopak čím dál víc práce.
Poslechněte si rozhovor s Jiřím Vyorálkem
Jméno Jiřího Vyorálka si spoustu lidí spojí především s populárním seriálem První republika, kde hrál postavu Jaroslava Valenty. Natáčení si užíval, jen jízdy na koni byly poněkud náročnější, určitě by si to raději vyměnil s Pavlem Křížem alias advokátem Benonim, který měl koně pod kapotou úžasných prvorepublikových aut. Fanoušci seriálu se už teď můžou radovat, druhá řada se začne natáčet na podzim letošního roku. Scénář prý vypadá zajímavě.
Věděli jste, že Jiří Vyorálek hraje na kytaru hned ve třech kapelách? Ale jen občas, protože je hodně vytížený v divadle, televizi i rozhlase. Často jezdívá i k nám do Českého rozhlasu Olomouc, kde pracoval například na Zaklínači Andrzeje Sapkowského nebo četbě Lucka, Maceška a já od Martina Reinera. (more…)
Na dané téma diskutují redaktor Ludvík Němec, ředitelka Mahenovy knihovny Libuše Nivnická a profesor Jiří Trávníček, autor knihy Překnížkováno.
Připravilo Brno v roce 2016. Premiéra 6. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 – 17:30 h).
Powered by WordPress