Daniel Dobiáš a Pavel Cmíral. Režie Ota Ornest.
Uvádí Hana Ornestová. Hostem pořadu Milan Dvořák.
Natočeno 1991. Premiéra 16. 2. 1991 (Vltava, 9:05 – 9:30 h).
12. 5. 2016
Hledání (1991)
Ekumenické rozhovory vedou Otakar Funda a Jan Sokol
Natočeno 1991. Premiéra 16. 2. 1991 (Praha, 20:50 – 21:00 h).
Jakokabaret Járy Kohouta (1991)
Rozhlasový kabaret, který je zároveň beneficí nestora českých komiků.
Hovoří Jára Kohout.
Natočeno 1991. Premiéra 16. 2. 1991 (Praha, 19:15 – 20:05 h).
Lit.: (ma): Jakokabaret Járy Kohouta. In Týdeník Rozhlas 7/1991, s. 4 (článek).
Minutae Carolinae – Hej rup! (2016)
Petr Hudský. Minutová hra. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Ladislav Železný. Produkce Radka Tučková. Odborná spolupráce na pořadu Jaroslav Čechura. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Karel (Igor Bareš), Beneš Krabice (Miroslav Hanuš) a sluha (Vít Roleček).
Natočeno v roce 2016. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:14 h; 3 min.) k 700. výročí narození Karla IV. Repríza 2. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h).
K poslechu zde.
Text hry:
Praha, okolo 1370.
Karel: Zavolej nám sem Krabici.
Sluha: Jak poroučíte. Huláká: Zavolejte sem Její Císařskou Výsost!
Karel: (naštve se) Ale ne císařovnu, hňupe! Beneše Krabiceho z Weitmile, našeho kronikáře a stavbyvedoucího!
Odchází, slyšíme vzdalující se křik.
Sluha: Krabice! Zavolejte sem Krabici! Kronikáře, ne císařovnu!
Karel: (pro sebe) Blbec…
Po chvíli přichází Beneš Krabice.
Beneš Krabice: Přál jste si se mnou mluvit, Vaše Císařské Veličenstvo?
Karel: Pojď dál, Beneši. Jak pokračuje stavba Svatovítské katedrály?
Beneš Krabice: Velice dobře, Veličenstvo. Za pár set let jsme hotovi.
Karel: (nespokojeně) Tak dlouho… A něco hotového nemáme?
Beneš Krabice: Ten rybník u Doks.
Karel: U Doks?
Beneš Krabice: Račte si vzpomenout. Byl jste tam na lovu, potkal jste toho ovčáka…
Karel: Už víme, ovčák, co tak hezky zpíval… Tak to rádi slyšíme. A jak je ten rybník velký?
Beneš Krabice: Velký…
Karel: Ryby už v něm jsou?
Beneš Krabice: Ano. I ty vousaté, co jste ráčil přivézt do Čech.
Karel: (spokojeně) Parmy, ano, ty jsme přivezli my. Krátká pauza. Má ten rybník už nějaké jméno?
Beneš Krabice: Dělníci mu začali říkat po jednom z nich, který se tam utopil.
Karel: (nespokojeně) Po dělníkovi, jo…? A jak mu tedy říkají?
Beneš Krabice: Máchovo jezero.
Karel: To se mi nelíbí. A to jezero je nesmyl, jezero je přírodní.
Beneš Krabice: Tak když je ten rybník velký, můžeme mu říkat Velký rybník.
Karel: (stále nespokojeně) Bůhvíjaký název to teda není, na to, že jsme oba napsali několik knih…
Beneš Krabice: A co Karlův rybník?
Karel: (spokojeně)No… to nezní špatně… Výborně! Nezapomeň se o tom zmínit v té své kronice.
Beneš Krabice: Nezapomenu, určitě nezapomenu…
Karel: Tak běž, Krabičko. A pohněte s tou katedrálou…
Italský příběh Karla IV. (2016)
Michala Krčmová. V září 1354 se český král Karel IV. vydal na svou první římskou jízdu. Jeho italský příběh trval téměř rok a stal se vyvrcholením jeho osobních i státnických ambicí. Do Prahy se vrací jako korunovaný římský císař s mnoha cennými politickými zkušenostmi i finančními prostředky. Ke slavné korunovaci došlo v bazilice svatého Petra na velikonoční neděli 5. dubna roku 1355, kdy se společně se svým manželem stala římskou císařovnou také Karlova třetí žena Anna Svídnická, budoucí matka následníka trůnu Václava IV.
Natočeno 2016. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) k 700. výročí narození Karla IV.
Lit.: Krčmová, Michala: Italský příběh Karla IV. aneb Cesta ke korunám. In web ČRo 2 Praha, květen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nebezpečné přechody Julských Alp, intriky a pokus o atentát. Dokument o dobrodružné výpravě za císařskou korunou, kterou Karel IV. v době, kdy se na cestu vydal, ještě neměl vůbec jistou.
Karel se s družinou 300 jezdců vydává symbolicky 28. září 1354 (na sv. Václava) po karolínské stezce na korunovační jízdu. Jeho prvními zastávkami jsou říšská města Norimberk, Sulzbach a Řezno. Vykoná tu nejnutnější administrativní záležitosti a zajistí správu země během své dlouhé nepřítomnosti.
Pobízejí ho ale ke spěchu. Alpy je třeba překročit, než napadne sníh a horské průsmyky nebudou schůdné. Protože ještě není jasné, jestli se vůbec císařská korunovace uskuteční, cestuje Karel IV. bez arcibiskupa Arnošta z Pardubic i bez královny. Julské Alpy překračuje u severoitalské Gemony.
Viscontiové pro císaře a železná koruna
Do Udine slavnostně vjede 14. října. Vítá ho akvilejský patriarcha (a Karlův nevlastní bratr) Mikuláš Lucemburský se zprávou o smrti milánského arcibiskupa Giovanniho Viscontiho (Viscontiové už v minulosti bránili vzniku lucemburského panství v Toskánsku jako opěrného bodu pro ovládnutí Itálie).
Úmrtím silného protivníka se otevřela možnost dalšího vyjednávání pro získání železné koruny Lombardie, v níž je údajně roztaven hřeb z Kristova kříže. K družině se přidávají další šlechticové i církevní hodnostáři, včetně akvilejského patriarchy, a doprovází panovníka do Milána.
Na svátek Klanění tří králů 6. ledna 1355 je Karel v bazilice sv. Ambrože korunován italským králem, což ale nemá žádný vliv na korunovaci císařem. (Tradici korunování železnou korunou zavedli v Itálii langobardští králové a nechal se tak korunovat i císař Jindřich VII. Lucemburský, Karlův dědeček).
Zastavení v Pise a císařská korunovace
Výprava brzy poté opouští Milán směrem na jih do Toskánska a 18. ledna 1355 na dva měsíce zastaví v Pise, kde je v katedrále je na Náměstí Zázraků pochován právě Jindřich VII. Mezitím dal totiž papež Inocenc VI. souhlas k císařské korunovaci a Karel tu čeká na Arnošta z Pardubic a královnu Annu Svídnickou.
Společně pak šest měsíců putují z tábora na vrchu Monte Mario do Říma, kde je 5. dubna 1355 (na Boží hod velikonoční) Karel v bazilice sv. Petra pomazán a korunován císařem Svaté říše římské. Korunovační bohoslužbu vykonal ostijský biskup, kardinál Pierre de Colombiers.
Dnes je originál říšské koruny vystaven ve vídeňském Hofburgu. Poslední vyrobená replika je na Karlštejně, který byl vybudován právě pro uchování korunovačních klenotů a jiných posvěcených předmětů.
Císařskou korunovací získal Karel titul „Karel Čtvrtý, z Boží milosti císař Římanů, vždy rozmnožitel říše, a král Český“. Ke svému postavení měl ty nejlepší předpoklady dané do vínku svými předky z lucemburské a přemyslovské dynastie i výchovou na nejlepším dvoře tehdejší Evropy ve Francii.
Pokus o atentát na císaře
Papežové sídlící v Avignonu a podporující francouzského krále se obávali převzetí moci císařů nad Věčným městem. Proto se také Karel IV. papeži zavázal, že se v Římě zdrží jediný den v hodnosti císaře, a i když byl italskými intelektuály vyzýván k tomu, aby se v Římě usadil, neměl to nikdy v úmyslu.
Při návratu z Říma se Pisa stane místem neúspěšného císařského atentátu: v noci z 19. na 20. května 1355 propukne požár v sídle Rady Pisánské republiky, kde je manželský pár ubytován. Po vyšetření události nechá Karel IV. popravit sedm vůdců povstání předních patricijských rodin.
Italský zázrak v Praze
V italském prostředí Karel IV. nezanechal příznivý ohlas. Bohaté italské městské státy výměnou za privilegia a svobody zaplatily císaři během korunovační jízdy ohromné peněžní částky. Ke zklidnění politické situace ale na poloostrově nedošlo.
Předpokládá se tak, že finanční zázemí pro urbanistický rozvoj Prahy a rozkvět Českého království by nebyl možný bez italského bohatství.
Minutae Carolinae – Je to kluk! (2016)
Petr Hudský. Minutová hra. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Ladislav Železný. Produkce Radka Tučková. Odborná spolupráce na pořadu Jaroslav Čechura. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Karel (Igor Bareš), Eliška Pomořanská (Klára Suchá), Malý Václav (Josef Grec) a Porodní bába (Radka Tučková).
Natočeno v roce 2016. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 18:57 h.; 3 min.) k 700. výročí narození Karla IV. Repríza 1. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h). K poslechu zde.
Text hry:
Norimberk, 1368. Pláč novorozeněte.
Porodní bába: (nadšeně) Je to chlapec, Vaše Císařské Veličenstvo!
Karel: (nadšeně) Chlapec! Chlapec! Slyšíš, Václave, máš bratříčka! Zikmunda! Zikmundíčka!
Malý Václav: (věcně) No bezva…
Karel: A co císařovna?
Porodní bába: V pořádku.
Karel a Václav přicházejí za Eliškou a novorozeným synem Zikmundem.
Karel: (šťastně) Má drahá Eliško, já jsem tak šťastný! Další chlapec! Ukažte mi ho! Zarazí se. Aha… tak to je on…
Eliška: (šťastně) Jak chytře kouká… a těch vlásků, co má…
Karel: (lehce odměřeně) Ano, těch ZRZAVÝCH vlásků, co má… Na rozdíl ode mě, nebo od vás…
Malý Václav: (drze) Mu někdo zapálil hlavu, ne?
Eliška: (uraženě) Snad si nemyslíte…?!
Karel: (nepřesvědčivě) Ne, nemyslím…
Malý Václav: Velitel stráže je taky takovej zrzunda… A pak jeden kuchař…
Eliška: (uraženě) Mlčíš, kluku! Moje babička byla zrzavá.
Karel: (nepřesvědčivě) Jistě, babička… Vašíku, pozdrav nevlastní matku a nevlastního bratra.
Malý Václav: Dobrý den, maceško, čau, lišáku.
Karel: Václave! K Elišce, chlácholivě: Oni se budou mít rádi, nebojte, má drahá. A budou si pomáhat. Vždyť jsou to bratři. Václav a Zikmund – to bude dvojka, ti to všem ukážou.
Šialená lokomotíva (Šílená lokomotiva, 2016)
Stanislaw Ignacy Witkiewicz. Rozhlasová adaptace divadelní hry. Divoká jízda lokomotivou kde nic a nikdo není tím, čím se zdá. Hra, kterou klasik polského dramatu napsal ve stylu rodokapsové detektivky je zároveň zajímavou filozofickou úvahou. Překlad Barbora Ertlová. Rozhlasová úprava Peter Pavlac. Dramaturgie Ján Šimko. Produkce Silvia Lukáčová. Hudební dramaturgie Matúš Wiedermann. Zvuk Peter Daniška. Režie Laco Kerata.
Osoby a obsazení: Tenger (Richard Stanke), Vojtášek (Juraj Hrčka), Žofia, Abrakadabraka (Edita Borsová), Júlia (Jana Wagnerová), Turbelencius Dmidryger (Dušan Kaprálik), Mína, grófka von Barnhelm (Zuzana Kyzeková), Žandár (Dušan Vaňo), Slečna Míra Kapustinská (Lena Košická), Vlakvedúci (Tibor Frlajs), Valér Kapustinský (Alfréd Swan), Ján Gágoň (Jozef Domonkoš), Jana Gágoňová (Lena Košická) a Doktor Marcel Vašnický (Roman Matisko).
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2016 (51 min.). Premiéra 10. 5. 2016 (SRo 3 Rádio Devín, 19:00-20:00).
Česká premiéra 25. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Československý týden. Repríza 12. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Pozn.: Rozhlasová adaptácia hry Šialená lokomotíva prináša jednu z najvýznamnejších hier Stanislawa Ignaca Witkiewicza. V hre z roku 1923 autor do dramatickej praxe uviedol idey formizmu, myšlienkovej a umeleckej iniciatívy, opierajúcej sa o tézu, že „podstata umenia je čisto formálna a umelecké dielo nesmie mať súvislosť s reálnym životom“. Dvaja masoví vrahovia uvedú do chodu lokomotívu s nejasným cieľom – robia to v presvedčení, že zabiť pasažierov vlaku i seba bezhlavou jazdou je jediná možnosť, ako vystupňovať svoje kriminálne ambície v situácii, keď „všetky sféry zločinu sú už vyexploatované“. Hra, napísaná ako paperbacková detektívka je na druhej strane zaujímavým filozofickým traktátom, v ktorom sa autor okrem iného pohráva aj s princípmi teórie relativity. Originálna inscenácia so skvelými hereckými výkonmi Richarda Stankeho, Juraja Hrčku, Edity Borsovej, Jany Wagnerovej a ďalších… (anotace SRo)
Minutae Carolinae – První rande (2016)
Petr Hudský. Minutová hra. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Ladislav Železný. Produkce Radka Tučková. Odborná spolupráce na pořadu Jaroslav Čechura. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: Karel (Igor Bareš) a Eliška Pomořanská (Klára Suchá).
Natočeno v roce 2016. Premiéra 15. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h.; 3 min.) k 700. výročí narození Karla IV. Repríza 30. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:40 h). K poslechu zde.
Text hry:
1363, Eliška vchází do komnaty, kde na ni čeká Karel IV.
Karel: (přívětivě)Tak tady je moje nevěsta…
Eliška: (nesměle) Vaše Císařská milosti…
Karel: Císařská Milost – to budete brzy i vy, Eliško. Jste půvabná… a vypadá to, že máte sílu. Určitě budete mít spoustu silných a zdravých dětí.
Eliška: Taky doufám.
Karel: Moje poslední žena, Anička Svídnická, umřela při porodu.
Eliška: Slyšela jsem, je mi to líto.
Karel: Anička Falcká zase spadla z koně. Víte, co je zvláštní?
Eliška: Ne.
Karel: Oběma bylo dvacet tři. Ale nebojte se, má drahá, všechny mé ženy neumírají tak brzy, Blanka se dožila třiceti dvou.
Eliška: To se mi ulevilo.
Karel: (smutně)Oslavili jsme stříbrnou svatbu a pak mi umřela. (vzpomíná) Ale svatební obřad byl krásný, bylo nám už sedm! (krátká pauza) Ale copak, Eliško, jste taková nejistá, snad se mě nebojíte?
Eliška: Ne, ale přiznám se, že mě vaše nabídka hodně zaskočila… tedy celou naši rodinu to zaskočilo… tatínek přece…
Karel: (nenechá ji domluvit)Ano, ano, váš tatínek o mně asi v poslední době nemluvil hezky, předpokládám, že ani váš dědeček Kazimír, polský král… ale to se změní. Příbuzní přeci mezi sebou nebudou válčit.
Eliška: To jistě ne…
Karel: Tu protilucemburskou koalici zrušíme a všichni budou spokojeni. Tedy, skoro všichni, Habsburkům se to asi líbit nebude, ale myslím, že s Rudolfem se časem taky nějak dohodneme.
Eliška: Určitě, Císařská Milosti…
Karel: Říkejte mi Karle… a pojďte sem ke mně… Páni, vy máte stisk…
Zdravice Moravě (1939)
Franta Kocourek. Rozhlasový projev.
Natočeno 1939.
Text in: Kocourek, Franta: O slávě živého slova – Zdravice Moravě – Jaro 1939. Tři rozhlasové projevy. Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1939 (?), 44 s.
Jaro 1939 (1939)
Franta Kocourek. Rozhlasový projev.
Natočeno 1939. Premiéra 16. 4. 1939.
Text in: Kocourek, Franta: O slávě živého slova – Zdravice Moravě – Jaro 1939. Tři rozhlasové projevy. Brno: Dědictví Havlíčkovo, 1939 (?), 44 s.