Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 3. 2016

Emil Běžec 1/10 (2016)

Pavel Kosatík. Četba na pokračování.  Osudy fenomenálního běžce, hrdiny národa i komunistickým režimem využívaného a zatracovaného člověka. Zvuk Jitka Kundrumová.  Dramaturgie Zuzana Vojtíšková. Režie Aleš Vrzák.

Čte Ivan Trojan.

Natočeno 2016. Premiéra 1. dílu 4. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h). Repríza 1. dílu 29. 9. 2017 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; 11. 9. 2022 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 11. 5. 2025 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis v roce 2016 (1 CD mp3, CR0876-2, 4 hod., 19 min.).

Pozn.: Chcete vědět, jak žil člověk, který objevil to, pro co byl stvořen, a dělal to? Pokud ano, pak je pro vás odpovědí první ucelený životopis legendárního běžce Emila Zátopka.Vypráví o jeho dětství v početné rodině, o mládí v baťovském Zlíně, o době, kdy se u nás rodil běžecký sport, o respektovaných soupeřích i přátelích, o armádě a disciplině, o manželství a také o politice. Ale především a stále o běhání. Kniha je připomenutím osudu člověka, kterému se jako jedinému atletovi v historii světového běžeckého sportu podařil zlatý hattrick na olympijských hrách v roce 1952.  (anotace)

Lit.: Kříž, Radek: Ivan Trojan načítá rozhlasovou podobu Kosatíkova životopisu Emila Zátopka. In web ČRo, 29. 3. 2016 (článek). – Cit.: Fenomenální běžec Emil Zátopek. Jednou hrdina, podruhé muž určený režimem k zapomnění. V Českém rozhlase se právě dokončuje natáčení četby na pokračování podle knihy Pavla Kosatíka Emil Běžec 00:10. Životem české legendy provede posluchače herec Ivan Trojan.

„Získat tři zlaté medaile na jediné olympiádě na všech třech vytrvalostních tratích – 5 a 10 kilometrů plus maraton – se po něm doposud nikomu nepovedlo,“ komentuje Zátopkova vítězství v Helsinkách v roce 1952 spisovatel Pavel Kosatík hlasem Ivana Trojana v četbě na pokračování. 

Kosatík předkládá v Emilu Běžci čtenářům první ucelený životopis Emila Zátopka. Do vydání knihy se životem tohoto sportovce zabývali autoři jen okrajově. Až na jednu čestnou výjimku.

 „Jako dítě mi ho zprostředkoval Ota Pavel, který napsal knížku sportovních povídek Plná bedna šampaňského. Povídka se jmenovala Jak to tenkrát běžel Zátopek,“ vzpomíná Ivan Trojan. 

Pro tehdy 12letého Trojana se díky povídce stal Zátopek hrdinou. Pro režiséra četby na pokračování Aleše Vrzáka není příběh Emila Zátopka vůbec jednoznačný. 

„Je obrazem sportovce, na kterého jsme my jako spoluobčani nakladli příliš mnoho touhy, jak ho vidět. Je to obecný lidský problém, že když je někdo úspěšný a slavný, tak máme pocit, že musí být i obrovskou morální hodnotou pro společnost. To je požadavek zcela špatný,“ myslí si Vrzák. 

„Běhal celý život a bavilo ho to. Nemohl si pomoci. V zimě, v létě, ve dne, v noci. Když byla tma, svítil si na to baterkou, aby se nezabil. A když napadl sníh a venku běhat nešlo, zavřel se s běháním doma, kam to zrovna šlo. Třeba do koupelny. A když tam bylo namočené prádlo, při skippingu si je nohama zároveň vypral. Překonal 61 československých a 18 světových rekordů. Všechny jsou dnes dávno překonány běžci, kteří po něm začali závodit jako on a dál posunuli hranice lidských možností.“ (ukázka z rozhlasové četby na pokračování Emil Běžec)

Z tváře režimu politickým vyvrhelem 

Kniha popisuje několik životů Emila Zátopka. Ten sportovní, který komunisté v 50. letech využili k propagandě. I ten, který vedl po roce 1968, kdy vystoupil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. 

Z tváře režimu se změnil v politického vyvrhele, kterému dovolili pouze vrtat studny na moravském a českém venkově. Režiséra Aleše Vrzáka nepřekvapila samotná kniha. Jen potvrdila, jak složitou osobností Emil Zátopek byl. 

„Jednou bych chtěl zjistit, jaký měl vnitřní životní postoj. Co prožívá člověk, s kterým společnost manipuluje a který je vsunut na jakýsi piedestal a možná ani nechce, ale musí se chovat tak, jak to po něm okolí požaduje,“ uvažuje Vrzák. 

První díl z Emila Běžce uslyší posluchači na stanici Českého rozhlasu Dvojka 4. dubna ve 22 hodin.

Lit.: anonym: Pavel Kosatík: Emil Běžec. In web ČRo 2 Praha, duben 2016 (článek). – Cit.: Osudy fenomenálního (komunisty využívaného i zatracovaného) člověka. Čte Ivan Trojan. Premiéra.

„Byl jednou jeden Emil, běžec, Zátopek. Běhal a běhal, celý život, všem utíkal a vyhrával. Nikdy nevzdal ani jeden závod“. Vyprávění o Emilovi Zátopkovi (doplněné o archivní zvukové záznamy) zní místy jako pohádka. Ale s nepohádkovým koncem. Život totiž tohoto fenomenálního bežce nakonec doběhl.

Po roce 1968 projevil své názory a byl odsunut ze sportovního světa: po českém a moravském venkově začal vrtat a čerpat vodu. V nejhorším mu ale pomohli sportovní přátelé ze zahraničí: brzy se až do důchodu mohl věnovat práci v archivu Československého svazu tělesné výchovy. Poslechněte si úryvky z prvního uceleného životopisu sportovní legendy.

Na 31. letních olympijských hrách v brazilském Riu de Janeiru bude stylizovaná kresba Emila Zátopka zdobit dresy českých olympioniků.

Lit.: Kosatík, Pavel: Herec Ivan Trojan čte vybrané pasáže z Emila Běžce. In web Kosatík.eu, 18. 3. 2016 (zpráva). – Cit.:  V Českém rozhlase právě probíhá natáčení desetidílné četby na pokračování z knihy Pavla Kosatíka o Emilu Zátopkovi.
Dobové fotografie z tréninků, závodů i z Emilova osobního života, které jsou podstatnou součástí Zátopkova uceleného životopisu, v rozhlase nahradí dobové zvukové záznamy. Zazní tak např. autentické a emotivně silné reportážní záběry ze všech tří Emilových vítězných závodů na olympiádě v Helsinkách 1952, které se dochovaly v archivu Českého rozhlasu.

Četbu bude vysílat ČRo Dvojka od 4. do 15. dubna vždy od 22 hodin. Pak vyjde na CD.

Lit.: Kosatík, Pavel: Rozhlas vysílá četbu z Emila Běžce. In web Kosatík.eu, 3. 4. 2016 (zpráva). – Cit.: S blížícím se termínem XXXI. letních olympijských her v brazilském Riu de Janeiru nabízí Dvojka Českého rozhlasu četbu z knihy Pavla Kosatíka Emil Běžec zachycující osudy fenomenálního sportovce, hrdiny národa i komunistickým režimem využívaného a zatracovaného člověka.

Úryvky z prvního uceleného životopisu Emila Zátopka čte Ivan Trojan. Doplněny jsou o autentické zvukové záběry ze sportovních i společenských událostí, které se zachovaly v archivu Českého rozhlasu.

Lit.: Vojtíšková, Zuzana: Pavel Kosatík: Emil Běžec. In web ČRo Plus, 29. 9. 2017 (článek). – Cit.: Vyprávění o Emilovi Zátopkovi zní místy jako pohádka. Snad proto taky spisovatel Pavel Kosatík svou knihu začíná slovy: „Byl jednou jeden Emil, běžec, Zátopek. Běhal a běhal, celý život, všem utíkal a vyhrával. Nikdy nevzdal ani jeden závod.“

Život ho však nakonec doběhl: po roce 1968, kdy projevil své názory, byl odsunut ze sportovního světa a po českém a moravském venkově začal vrtat a čerpat vodu.

V nejhorším mu pomohli sportovní přátelé ze zahraničí, takže se posléze až do odchodu do penze věnoval práci v dokumentaci Československého svazu tělesné výchovy v archivu na strahovském stadionu.

Úryvky z prvního uceleného životopisu Emila Zátopka, jak ho zachytil Pavel Kosatík, čte Ivan Trojan. Doplněny jsou o zvukové autentické záběry ze sportovních i společenských událostí, které se zachovaly v archivu Českého rozhlasu.

Poděkujme a dost… Jeden rozhlasový úryvek z Šrámkova Léta

 Martin Čípek

Rádi na tomto místě představujeme dalšího autora přispívajícího na stránky Panáčka. Uvede se rozborem scény z rozhlasové adaptace Léta (1954) od Fráni Šrámka.

Lyrická komedie Léto je Šrámkovou jevištní prvotinou a zároveň jednou z jeho nejhranějších her. Fráňa Šrámek ji začal psát krátce před vypuknutím první světové války, stihl však napsat jen první akt, druhý akt byl přerušen jeho narukováním na haličskou frontu. K dokončení práce se mohl vrátit až během zdravotní dovolené u rodičů, tehdy ještě v Německém Brodě, v roce 1915. Drama se mu podařilo dokončit během jednoho týdne. Zážitky z války zasáhly do nálady hry, zobrazil zamilovanost a život, které byly v této době tak vzácné. Hra měla premiéru 29. května 1915 v režii Jaroslava Kvapila v Národním divadle. Kvapila, vedoucího činohry, hra hned po prvním přečtení oslovila, ale v dopise Šrámkovi vyjádřil určité obavy: „…chci Vám hned povědět, že mne poslední dobou máloco naplnilo tak živým, teplým a milým dojmem jako tato Vaše půvabná práce. Mám zní opravdu radost – ale také strach. (…) nevím, podaří-li se divadelním prostředkem vůbec vystihnout tu krásnou, voňavou atmosféru Vaší komedie (…) Toť se ví, že všechny tyto pochybnosti a starosti neodradí mne od mého úmyslu, doporučiti Vaši hru ihned k provedení. (…)“ V době atmosféry války byla impresionistická hra Léto přijata velmi kladně a stala se nejoblíbenější domácí soudobou hrou. Kromě Prahy byla uvedena i v Českých Budějovicích, úspěch zaznamenala také v zahraničí při zájezdu Národního divadla do Vídně v lednu 1916.

Žádná z jevištních inscenací, zejména pak protektorátní (1943) v režii Vojty Nováka s Karlem Högerem a Vlastou Matulovou v rolích Jeníka a Stázky, nebyla bohužel nijak zaznamenána, teprve později vznikla filmová adaptace (1948), kde titulní dvojici už ale představovali příslušníci nejmladší herecké generace Jaroslav Mareš a Alena Kreuzmannová. My svou pozornost soustředíme na rozhlasovou úpravu Šrámkovy hry, která byla ve studiu Československého rozhlasu natočena pod režijním vedením Ludvíka Pompeho v roce 1954. A konkrétně pak na úryvek z venkovské fary, kde se setkáváme s farářem Horou a jeho věrnou hospodyní, slečnou Růženkou.

(more…)

Portréty – Wilhelm Pieck (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 0:51

Byl jedním z mužů, kteří pomáhali budovat demokratické a mírové Německo. Velký přítel Sovětského svazu, celoživotní bojovník za sociální práva, oddaný spolupracovník velkých postav německého revolučního hnutí. Připravil  Jan Sedmidubský.

Natočeno 2016. Premiéra 10. 3. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.).

Lit.: Sedmidubský, Jan: Wilhelm Pieck – otcovská figura. In web ČRo Plus, březen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Byl jedním z mužů, kteří pomáhali budovat demokratické a mírové Německo. Velký přítel Sovětského svazu, celoživotní bojovník za sociální práva, oddaný spolupracovník velkých postav německého revolučního hnutí Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, stál vždy po boku J. V. Stalina a vždy byl také velkým přítelem Československého lidu. Prezident Německé demokratické republiky Wilhelm Pieck.

Předcházející věty by nejspíš v padesátých letech minulého století prošly jako typická charakteristika, i když nutno přiznat, znějí poněkud „nekrologicky“. Na druhé straně bychom kvůli vyváženosti měli poznamenat, že Wilhelm Pieck byl ideální postavou – svorníkem, který měl ukazovat zdánlivě logickou a přímočarou cestu od německé sociální demokracie ke komunistům, a že se Stalinovi pochopitelně nikdy v ničem nevzepřel. Spolu s Waltrem Ulbrichtem nesl Wilhelm PIeck největší odpovědnost za vývoj východního Německa po druhé světové válce, a tedy i za to, že v sovětské okupační zóně vznikl stát, který si sice nesmírně zakládal na své rovnoprávnosti se státy ostatními, který ale navzdory svému názvu neměl s demokracií vůbec nic společného. (more…)

17. 3. 2016

Případ Lída Baarová – Rozhovory herečky s Josefem Škvoreckým (1982, 2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 22:45

Případ Lída BaarováPravdivá zpověď hvězdy předválečného a válečného filmu. Autentický zvukový záznam jejího přiznání z roku 1982.  Dvanáct magnetofonových pásů poskytl Ondřej Suchý. Texty písní Béďa Šulc, Bedřich Wermuth, Ladislav K. M. Walló. Hudba José Kumok, Sláva Eman Nováček. Hraje FOK – Orchestr, řídí Béda Kerten, R. A. Dvorský a jeho taneční orchestr. Výběr Naďa Dvorská. Konečná úprava zvuku, mix, střih a mastering Ivan Mikota. Přeposlech Jakub Kamberský.

Hovoří Lída Baarová a Josef Škvorecký.

Natočeno 1982. Vydal Supraphon 8. dubna 2016 (3 CD, SU 6423-2, 3:12:46).

Obsah: CD 1 – 1. Možná, možná (úryvek, 0:48), 2. Doma (9:24), 3. U filmu (5:34), 4. V Německu (11:04), 5. Hodina pokušení (23:04), 6. Hodina rozhodnutí (10:26), 7. Možná, možná (3:18); CD 2 – 1. Růže nad mojí mříží (úryvek, 0:58), 2. Milenka ministra (41:28), 3. Útěky I (14:54), 4. Milujem to, co ztrácíme (2:47); CD 3 – 1. Růže nad mojí mříží (úryvek, 0:36), 2. Útěky II (30:47), 3. Noční můra (22:20), 4. Intermezzo a poslední útěk (11:56), 5. Růže nad mojí mříží (3:22).

Lit.: Bernard, Nicola: Poprvé vychází audio záznam rozhovorů Lídy Baarové s Josefem Škvoreckým. In web EuroZprávy, 16. 3. 2016 (zpráva). – Cit.: Liberec – Pod názvem „Případ Lída Baarová – Rozhovory herečky s Josefem Škvoreckým“ již 8. dubna vychází autentické nahrávky z roku 1982, kde hvězda prvorepublikového filmu poprvé a zřejmě naposled vypráví, jak to doopravdy bylo…

V létě v roce 1982 se ve španělském Alicante v letním bytě MUDr. Dohnala setkala herečka Lída Baarová (7. září 1914, Praha – 27. října 2000, Salcburk) se spisovatelem Josefem Škvoreckým. Zřejmě poprvé (a nejspíš naposled) tu Lída Baarová mluví opravdu upřímně. Josef Škvorecký si z hovorů pořizoval amatérský zvukový záznam, který hodlal literárně zpracovat.

Kniha skutečně o půl roku později vyšla v nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. pod názvem Lída Baarová Útěky (1983). Dvanáct magnetofonových kazet, na kterých je zachycena celá hereččina pravdivá zpověď, věnoval později Josef Škvorecký Ondřeji Suchému. Z celkem osmnácti hodin vznikl nyní komplet 3CD (scénář střihů Naďa Dvorská), zachycující v chronologickém sledu životní osudy této slavné české hvězdy předválečného a válečného filmu (natočila za celý svůj život celkem 70 filmů). (more…)

Portréty – Amelie Posse Brázdová (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 21:56

Měla být souzena v procesu s Miladou Horákovou, ale včas z Československa odjela domů do Švédska. Pohnutý osud Amelie Posse Brázdové představuje v pořadu Portréty bohemistka Miloslava Slavíčková. Připravil David Hertl.

Hovoří bohemistka Miloslava Slavíčková.

Natočeno 2016. Premiéra 17. 3. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.). Repríza 20. 7. 2017 (ČRo Plus, 20:10 h.). K poslechu a stažení zde.

Lit.: Hertl, David: Amelie Posse Brázdová: Žila jsem pro Československo. In web ČRo Plus, 17. 3. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Z mnoha příběhů roku 1948 je téměř zapomenut: pokus o emigraci Edvarda Beneše. Jediným, komu se podařilo exprezidenta k odchodu za hranice přemluvit, byla Amelie Posse.

Spíš politika než jídlo

Švédská aristokratka Amelie Posse (1884 – 1957) pocházela z významné rodiny: dědeček z otcovy strany Arvid Posse byl na konci 19. století švédským premiérem, dědeček z matčiny strany Gunnar Wennerberg básníkem, hudebním skladatelem a nakonec ministrem školství. Celoživotní zájem o politiku a umění tedy měla Amelie možná dědičný.

Před první světovou válkou pobývala v Římě, kde se seznámila s českým malířem Oskarem Brázdou (1887 – 1977), který pracoval pro Masaryka a Beneše. Amelie se do této práce naplno zapojila a využila všech svých konexí k tomu, aby v Itálii lobbovala pro československou myšlenku.  (more…)

Interview Plus – Martin Konvička (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 18:55

Martin Konvička odpovídá na otázku, zda někdo stojí v pozadí strany Úsvit a hnutí Blok proti islámu a na jaké úrovni jsou jeho vztahy s Vítem Bártou. Moderuje Michael Rozsypal.

Hovoří Martin Konvička.

Natočeno 2016. Premiéra 17. 3. 2016 (ČRo Plus, 11:34 h.; 25 min.).

Lit.: Rozsypal, Michael –  Bartoněk, Jan: Martin Konvička: Vít Bárta není ve spojení se stranou, má ale zkušenosti k nezaplacení. In web ČRo Plus, 17. 3. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „Nezajímá mě, kdo financuje Úsvit – mám opravdu jiné starosti,“ odpovídá Martin Konvička na otázku Michaela Rozsypala ohledně soukromých dárců strany Úsvit, se kterou Blok proti islámu podepsal dohodu o spolupráci.

Jakým způsobem a co bude prosazovat zakladatel spolku Blok proti islámu Martin Konvička v blížících se krajských volbách a jaké jsou okolnosti spojení spolku se stranou Úsvit národní koalice? (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Triumfální akord bezejmenných hrdinů

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 10:43

Přemysl Hnilička

(vydáno v Týdeníku Rozhlas 12/2016)

Na jméno Normana Corwina (1910 – 2011) musel narazit každý, kdo se hlouběji zajímal o historii rozhlasové hry. V třicátých a čtyřicátých letech mělo jeho jméno stejnou váhu jako jména Arche Obolera nebo Orsona Wellese. Jeho první inscenace – The Plot to Overthrow Christmas – měla premiéru na první svátek vánoční roku 1938 a ve veršované formě popisovala schůzku Ďábla s vskutku odpornými existencemi světové historie, císařem Nerem počínaje a Adolfem Hitlerem konče. Účelem této schůzky měla být likvidace Vánoc, kterou si ovšem každý z účastníků představoval jinak, podle míry a druhu své zvrácenosti. Hra měla úspěch a byla znovu vysílána i před Vánoci 1940. To už byl Norman Corwin významným rozhlasovým autorem.

Jeho světový úspěch je však spojen s jiným titulem: 8. května 1945, v den, kdy byl vyhlášen konec druhé světové války, měla na stanici CBS Radio – Columbia Broadcasting System premiéru jeho hra Triumfální akord (On a Note of Triumph).

Nutno říci, že nejde o typickou rozhlasovou hru; je to spíše feature, dramatický a slavnostní výkřik od nacistické tyranie osvobozeného světa. Průvodci nám tu jsou tři vypravěči, kteří nám předvádějí, jak oslavují jednotlivé národy pád Velkoněmecké říše. Zní tu vnitřní monology postav, vyvolávání kamelotů, oslavné i výsměšné písně. Corwin tu nenechává hovořit amerického prezidenta, britského premiéra nebo sovětského generalissima; o své radosti z konce války tu vypovídají anonymní hlasy vojáka, dítěte, kamelotů. Sám autor hned v prvních replikách své hry ukazuje, že nebude oslavovat vojevůdce, ale jednotlivé malé hrdiny velké války: „Dekadentní demokracie, hudlaři, bolševici, fušeři a slaboši nakonec byli silnější než hnědí rváči, a také chytřejší. Nebičovali kněze, nepálili knihy, nevraždili židy, neprodávali děvčata do nevěstinců, necedili dětem krev – a přece prostí, obyčejní lidé, nenápadní, ale svobodní, vzchopili se jednoho rána, opustili své domovy a rodiny. Narovnali svaly, z příručky se naučili, jak zacházet se zbraněmi a vydali se přes nebezpečné oceány a vymlátili duši z těch odborníků.“ Hrdiny pro něj ale nejsou jen letci z bitvy o Anglii: „Sláva tomu, kdo čistil záchody, leštil knoflíky, sláva kuchaři, jenž uvařil vejce pro letce, který potopil křižník na úsvitě.“ (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Vlastenecké obrazy ze života Josefa Mánesa

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 10:39

Přemysl Hnilička

(vydáno v Týdeníku Rozhlas 8/2016)

Hodnotit rozhlasovou hru v období tzv. Protektorátu je velice obtížné; na jedné straně nutno říci, že jde o období pro jakoukoliv tvůrčí činnost zcela nevhodné, ba nepřijatelné a k demonstrování tu máme množství materiálů, propagandistické skeče urážející demokratické politiky i vražděné židy v to především počítaje. Na straně druhé se množství českých autorů vzepjalo k velké tvůrčí činnosti, jejímž výsledkem bylo několik rozhlasových her, jejichž umělecká síla byla natolik veliká, že inspirovaly vznik několika celovečerních filmů (za všechny jmenujme hru Josefa Tomana Řeka čaruje, dramatizaci povídky Jakuba Arbesa Advokát chuďasů, která byla zfilmována pod názvem Advokát chudých, rozhlasová hra Ladislava Jílka Pro kamaráda dala vzniknout stejnojmennému filmu Miroslava Cikána…).

Jako již tolikrát předtím a tolikrát potom, i tentokrát se někteří tvůrci obrátili směrem k národním hrdinům, světcům a umělcům, aby v rámci cenzurních možností demonstrovali svou příslušnost k českému národu. V době okupace tak vznikalo velké množství dramatizací románů a povídek českých autorů nebo životopisná dramata o českých velikánech. Jedním z nich byla i Žlutá růže (1940), kterou napsali Jan Wenig a Josef Richard Marek. „Rozhlasový román o dvanácti kapitolách“ pojednával o životě českého malíře Josefa Mánesa a na velké ploše (scénář má téměř devadesát stran!) ukazuje jeho mladá léta, roky největšího uměleckého vzepětí, sérii neúspěchů i postupné odcházení z jeviště života. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Homo sum et humani nihil alienum puto aneb Jen si to představte!

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 10:38

Přemysl Hnilička

(vydáno v Týdeníku Rozhlas 10/2016)

Se jménem Jiřího Vilímka se v našem seriálu nesetkáváme poprvé; z jeho rozhlasových prací jsme se již zmiňovali o společenské sondě Kořeny zla (1965) a politickém podobenství Neodvratný skon maratonského běžce (1969). Tentokrát dojde na pozoruhodnou hořkou komedii Nic lidského mi není cizí. V roce 1966 ji natočil režisér Josef Červinka.

Základem je – podobně jako u Hodin (1963) Karla Copa – neveselá anekdota. Jejím nechtěným hrdinou je stařičký úředník, který je proti vůli pracovního kolektivu umístěn v ekonomickém oddělení jakéhosi podniku a zažívá od svých kolegů různé ústrky. Jeden z žertíků však začal žít svým vlastním životem: to když jeden z nich na úředníčka nalíčí past: na základě toho, že má stejné jméno jako významný básník, jej začnou „uctívat“ jako místní veličinu. Důvěřivý stařík naletí a hru přijme, obstará si nové, „umělecké“ oblečení a shání na přání autogramy významných osobností… Všechno však směřuje k smutnému rozuzlení.

Triviální příběh, můžete si říci. Vilímkův scénář však nabízí zábavnou hru: příběh nám primárně nevypráví sám úředníček, ale zcela náhodný posluchač jeho zmateného vyprávění (oba dva se náhodou potkali na hřbitově). Ten ovšem využije opakovaného „zaklínadla“ starého pána „Jen si to představte“ a začne jeho příběh vyprávět po svém, s pomocí vlastních představ a komentářů. Do jednotlivých postav dědečkova příběhu si „obsazuje“ vlastní kolegy a známé: protivnou sestřenici Albínu, holiče Emana, kolegu od biliáru pana Poštolku, dávného kamaráda Frantu Jabůrka nebo svou přítelkyni Máňu – aby tam byl taky někdo s intelektem, jak sám říká. Rekonstruuje a dekonstruuje jeho příběh, zesměšňuje ho a občas pro zábavu překrucuje, aniž by to hlavní hrdina věděl. Rozhlasový posluchač se tak zároveň baví humorem samotného příběhu, humorem jeho vypravěče (tedy vlastně metahumorem) a zároveň cítí jakousi lítost a stud nad tím, jak je v podstatě smutný příběh cupován na komunální legrácku pro pobavení. (more…)

Also sprach Hanussen. Über die Zukunft Deutschlands / Über die Zukunft des Auslands (Tak pravil Hanussen. O budoucnosti Německa / O budoucnosti světa, 1932)

Also sprach Hanussen 1932Erik Jan Hanussen (= Herschel Chaim Steinschneider
Zdroj: http://prostejovsky.denik.cz/zpravy_region/naucil-hitlera-ovladat-davy-zidovsky-mag-z-prostej.html
). Přednáška.

Natočeno 21. 2. 1932 (Berlin). Vydala Columbia v roce 1932 (1 šelaková deska; C-WR 266-7; DW 3022-Ix). K poslechu zde a  zde.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress