Veronika Dianišková. Program pro děti z cyklu Lovci výletov. Zvuk Dušan Kozák. Redakce Zuzana Jurigová-Kapráliková.
Účinkují Veronika Dianišková, Barbora Tallová, Lenka Horáková a Peter Brajerčík.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2014 (28 min.). Repríza 29. 10. 2015 (SRo 9 Rádio Junior).
Veronika Dianišková. Program pro děti z cyklu Lovci výletov. Připravili Veronika Dianišková a Eva Sajanová. Redakce Zuzana Jurigová-Kapráliková. Zvuk Milan Greguš a Peter Pištek.
Účinkují Veronika Dianišková, Viktor Vrbiar, Róbert Wilsch a Lenka Dzadíková.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2014 (28 min.). Repríza 31. 12. 2015 (SRo 9 Rádio Junior).
Veronika Dianišková. Program pro děti z cyklu Lovci výletov. Redakce Zuzana Jurigová-Kapráliková.
Účinkují Peter Demjan, Tomáš Derka a Veronika Dianišková.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roku 2014 (28 min.). Repríza 6. 2. 2016 (SRo 9 Rádio Junior).
Nikolaj Tešelev. Pohádková hra na motivy ruské pohádky. Dramatizace Helena Križanová-Brindzová. Dramaturgie Emília Drugová. Hudební spolupráce Igor Bázlik a Ada Rehorová. Zuková spolupráce Rozália Vaničová a Jozef Bajtek. Režie Oto Varečka.
Osoby a obsazení: cár Kosar (Július Pántik), Zorenka (Eva Kvietiková), Samoslav (Anton Mrvečka), Lukéria (Beta Poničanová), veštec (Jozef Budský), pobočník (Jozef Šándor), šľachtici (Peter Mikulík, Stano Dančiak a Ján Géc) a kniežatá (Lubomír Roman, Juraj Slezáček, Vladimír Kostovič, Michal Slivka a Pavol Mikulík).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1970 (34 min.). Repríza 22. 1. 2016 (SRo 9 Rádio Junior).
Bohuslav Martinů. Baletní myší komedie o jednom dějství podle anglické pohádky indického původu v hudební úpravě pro saxofonové kvarteto. Napsal Wolfram Berger. Hraje clair-obscur. Ilustrace Meriel Price. Režie Jan Jiráň.
Vypravuje Jiří Lábus.
Natočeno 2015. Vydal Radioservis v roce 2016 (1 CD, 50 min.; CR0787-2; EAN 8590236078727).
Pozn.: „Je zkrátka ta nejkrásnější, nejlepší a nejbystřejší,“ to sice tvrdívají o svých dětech mnozí rodiče – ale v našem případě tomu tak skutečně je. „Ať se jednou má lépe než my,“ říká maminka. „A proto musí dostat toho nejlepšího muže na světě,“ praví tatínek. „Ale kdo je ten nejlepší?“ „Ten nejlepší je ten nejmocnější,“ je přesvědčená maminka. „Skutečně?“ „Ano, samozřejmě, že je to tak! Ale kdo? Kdo je na světě nejmocnější?“ (anotace)
Připravil a uvádí Pavel Hlavatý. V pořadu zazní dobové Jelcinovy životopisy, komentáře a diskusní vstupy věnované jeho působení i příčinám a následkům tohoto působení, a také hlas samotného Borise Jelcina.
V archívních ukázkách účinkují Martin Štěpánek a další.
Natočeno 2016. Premiéra 5. 2. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.; 26 min) v cyklu Archiv Plus.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Devadesátky Borise Jelcina. In web ČRo Plus, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Boris Nikolajevič Jelcin (1. února 1931 – 23. dubna 2007) vystudoval střední školu a technickou univerzitu, obor stavitelství. V roce 1961 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu a o sedm let později začal pracovat v komunistickém aparátu. Do té doby se živil prací ve svém oboru. Mocensky stoupal, ale teprve Gorbačov ho v roce 1985 povolal do Moskvy, kde vedl moskevskou stranickou organizaci.
Z poměrně neortodoxního straníka, a od roku 1985 stoupence Michaila Gorbačova, se postupně stával jeho kritikem, korektorem a nakonec oponentem . Stranické funkce byl zbaven v roce 1987, ze strany vystoupil v roce 1990. V témže roce byl – ještě v závěrečné etapě existence SSSR – zvolen prvním ruským prezidentem, a fakticky tak završil mocenskou dvojkolejnost rozkládající se země, při které bylo dokončeno formování reprezentací jednotlivých republik chovajících se stále samostatněji. (more…)
Alexandr Mitrofanov. Glosa.
Čte autor.
Natočeno 2016. Premiéra 5. 2. 2016 (ČRo Plus, 18:33 h) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Mitrofanov, Alexandr: Alexandr Mitrofanov: Sluníčko, káva a vidle. In web ČRo Plus, 5. 2. 2016 (text glosy + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zítra se má v Česku, především v Praze, konat hned několik demonstrací a shromáždění. Budou se scházet dva bloky, které stojí názorově proti sobě.
Shromažďovat se budou lidé nesnášející xenofobii a proti nim ti, kteří xenofobii považují za základ zdravého národa. Ve stejný den se bude demonstrovat na podporu Evropské unie a českého členství v ní – a za vystoupení České republiky z tohoto svazku.
A pak se bude mluvit pro premiéra Bohuslava Sobotku a proti němu. Stal se totiž nadějí na udržení západní demokracie v Česku možná nečekaně i pro lidi, kteří Sobotkovi ještě nedávno nemohli přijít na jméno. (more…)
Saara Turunen. Rozhlasová hra. Hudba a režie Maija Ruuskanen. Zvukový design Anders Wiksten. Hudebníci James Kämäräinen, Jaakko Lukkarinen, Maija Ruuskanen a Olli-Pekka Tuomisalo. Asistent produkce Tarja Granvik. Produkce Erja Manto, Radioteatteri.
Osoby a obsazení: já (Annika Poijärvi), matka a řada dalších rolí (Christina Halttu), táta, Pullamies, králík (Juhani Rajalin), ten muž, pohledný muž (Paavo Kerosuo), sestra a řada dalších rolí (Hanna Hurskainen), Povipommi, sestra (Anna Puu).
Natočeno 2014. Premiéra 7. 12. 2014 (53 min.).
Lit.: anonym: Radioteatteri esittää -Puputyttö. In web Areena.yle, prosinec 2014 (článek). – Cit.: Ensiesitys. Upea povipommi televisiossa, hunajapupu, täydellinen nainen! Oletko haaveillut tähteydestä ja unelmoinut tummasta komeasta miehestä, jolla on urheiluauto? Saako inhottavan miehen lyödä kuoliaaksi, jos se tekee tuttavuutta? Oletko halunnut?
Saara Turusen kirjoittama räiskyvä näytelmä muuntuu sarjakuvamaiseksi musiikkikuunnelmaksi, jossa katsotaan maailmaa vain yksien vaaleanpunaisten lasien lävitse – sisäisistä hälytysäänistä välittämättä. Kohti täydellisyyttä hinnalla millä hyvänsä!
Saara Turusen menestysnäytelmän – n. 10 maassa esitetyn Puputytön – kuunnelmaversion on ohjannut Maija Ruuskanen, joka on tehnyt teokseen myös musiikin. Sovitus on kirjailijan ja ohjaajan. (…)
Lit.: Štollová, Alžběta: Turunen, Saara. In web ILiteratura, 3. 2. 2016 (biografie). – Cit.: Finská dramatička a divadelní režisérka Saara Turunen (1981) je známá svým odvážným a přímým stylem. Absolventka helsinské divadelní akademie Teatterikorkeakoulu pracuje na volné noze ve Finsku a v zahraničí.
Dosud nejúspěšnější hrou Saary Turunen je drama Králíček (Puputyttö, 2007), které bylo přeloženo do jedenácti jazyků a podle něhož vznikla také stejnojmenná rozhlasová hra. V Mexiku Králíček vyšel knižně v edici Paso de gato jako vůbec první drama přeložené z finštiny. V české premiéře hru uvedlo divadlo LETÍ 25. dubna 2013 ve Studiu Švandova divadla (režie Natália Deáková, překlad Alžběta Štollová). S tímto pražským divadlem se pojí i vznik hry Přízrak obyčejnosti (Tavallisuuden aave, 2015), kterou Saara Turunen napsala jako dárek pro divadlo LETÍ k jeho 10. výročí. Dalším významným textem Saary Turunen je drama s faustovskými, kafkovskými a pygmalionskými motivy Broken Heart Story (2011).
Ve všech textech Saary Turunen najdeme provokativní témata, princip opakování, fascinaci obrazem, jeho pravdivostí a iluzorností. Turunen klade důraz na detail, pohyb a prodlévání. Upřímnost a soucit jsou jí stejně vlastní jako cynický nadhled. Silné vizuální podněty umocňuje slovo, především rytmus řeči postav a poetický jazyk. V úvodu dramatu Králíček je to postava „Já“, která říká: „Vidím rozmazaně. Ve skutečnosti nevidím nic. Jen všechny tyhle obrazy, které probíhají kolem nás rychleji než život.“ (…)
Hromnice ve Francii, především v Bretani. A palačinky navíc… Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2016. Premiéra 6. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 29 min).
Bernard Michel: Sacher-Masoch (1836 – 1895). Biografickou knihu francouzského historika o rakouském spisovateli a novináři Leopoldu von Sacher-Masoch představí překladatel Jiří Našinec. Součástí pořadu je posluchačská soutěž, jejíž tři úspěšní řešitelé obdrží knihu Sacher-Masoch. Pořad připravil Jiří Kamen, rozhovor s překladatelem Jiřím Našincem vedla Milena M. Marešová. Použitá hudba Franz Schubert, hraje Vídeňské smyčcové trio. Dramaturg Jiří Kamen.
Ukázky z knihy čte Miroslav Buriánek.
Natočeno 2016. Premiéra 6. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 10:05 h.; 55 min) v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava. Repríza 24. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 10:00 – 11:00 h.) v cyklu Víkendová příloha pod názvem Bernard Michel: Sacher-Masoch (1836 – 1895).
Lit.: Marešová, Milena M.: Autogramiáda na Vltavě: Bernard Michel: Sacher-Masoch (1836-1895). In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: „To jméno nás všechny svrhlo do propasti, z níž jsme se jen pracně, ohlušení a oslepení, drápali. Nicméně bylo důležité se zase sebrat, vidět a slyšet. Venuše v kožichu! Ctnostná manželka proměněná v káně.“
Ucelený životopis Leopolda rytíře von Sacher-Masoch neexistuje, sám měl prý celý život sklon k přehánění a zveličování. Nadto se jeho jméno stalo synonymem psychické úchylky, což masivně upozadilo jeho literární dílo. Pro dnešek, zdá se zůstal „masochismus“ a jediná novela – Venuše v kožichu. Je to opravdu všechno? Jistě že ne…
O výtisk knihy, vydané v překladu Jiřího Našince v nakladatelství dybbuk můžete soutěžit v sobotní Autogramiádě na Vltavě.
O nápravu se pokusil francouzský historik Bernard Michel (1935-2013), emeritní profesor na katedře středoevropských dějin pařížské Sorbonny a generální tajemník Komise slovanských historických studií, poradce ministerstev obrany a zahraničních věcí, korespondent polské Akademie věd a Collegia Carolina v Mnichově. Karlova Univerzita v Praze mu v roce 2004 udělila čestný doktorát. Česky vyšly dvě z jeho prací týkající se tuzemského prostoru: Smrt dvouhlavého orla v roce 1994 a Praha – město evropské avantgardy roku 2010. Třetí překladové dílo je právě životní příběh spisovatele, novináře a dramatika Leopolda Sacher-Masocha (1836-1895).
V závěru své knihy Bernard Michel píše: „Rytíř von Sacher-Masoch je jedním z mála spisovatelů, kteří se dokázali stát mýtem.“ Narodil se v Haliči, v dnešním ukrajinském Lvově, tehdy součásti rakousko-uherské monarchie. Jeho otec byl rakouský státní úředník, policejní rada v roce 1848 přeložený do Prahy. Ale právě Halič, tamní drsné pověsti a neméně syrové národnostní vztahy, byla půdou, z níž Sacher-Masoch čerpal inspiraci. Tam objevil tajemství židovských příběhů, hrdost šlechty i zásadovost selského stavu, tam potkal první ze svých ideálů ženské krásy, zdravím kypící slovanskou ženu. Děj většiny knih, které později Sacher-Masoch napsal se odehrává právě v Haliči, ostatně už jeho prvotina, Haličské povídky, které napsal ve dvaadvaceti letech, je vyprávěním o úžasném pomezním světě, divokém a nespoutaném kraji lámajícím okovy civilizace.
Ale jistě, je tu i Venuše v kožichu, podivná záliba v kacabajkách, touha po rozkoši z násilí, ale je to jen část, zlomek pestrého obrazu, líčeného v „příliš živých barvách a přehnaných, výstředních pohybech“, přirovnává jej Bernard Michel k malířskému umění Masochova současníka, malíře Hanse Makarta. Zároveň autor upozorňuje, že „ten pesimista má vrozený smysl pro komiku; je znamenitý vypravěč a světák. Čtenář nepřijde o potěšení objevovat i v jeho nejvážnějších dílech čtverácké mrknutí a šprým. Zlovolnou přírodu, bohatou na dramata, si bez komična vůbec nelze představit.“
Powered by WordPress