Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Radek Adamec, Milan Zimmermann. Audiokniha. Režie Radek Adamec.

Účinkují Josef Somr, Jiří Lábus, Ota Jirák, Ivo Šmoldas, Pavel Liška.

Natočeno 2015. Vydal GMP Group 5. 11. 2015 (1 CD, 79 min).

Pozn.: Audiokniha vypráví laskavou a veselou formou pohádkové příběhy ze života strašáků a bubáků. Dozvíte se mnohé o jejich radostech, ale i strastech, které mají s námi lidmi. Seznámíte se v ní se svéráznými postavičkami, které osobně v Bubákově a Strašákově žili.
Hospodský Alois Strach, hajný Moldánek, švec Bolístko, porybný Bebíčko, či duch křivoklátských lesů Dyma, vám budou vyprávět prapodivné historky a strašidelné zkazky o všelijakých strašidlech, bubácích a jiných nadpřirozených bytostech.Příběhy navazují na odkaz klasických českých pohádek, kde je důležitý především příběh a fantazie dětí a důraz je kladen na spravedlnost, potrestání zla a vlastní ponaučení. Příběhy jsou tvořeny a psány tak, aby v nich našli potěšení nejen děti, ale i jejich rodiče. Platí tedy ono známé: “Vhodné pro všechny posluchače bez rozdílu věku.” Nechte se inspirovat pohádkovým světem dětí, jejich hrdiny a fantaziemi a užijte si společné chvilky. Takže, ať se vám krásně bojí, to vám přejí bubákovští a strašákovští.
Lit: Fajmon, Kamil: Na kus řeči do hospody. In web Naposlech, 10.11.2015 (recenze). – Cit.: Těsně vedle Nového Strašecí leží podlesí Bubákov, na jehož okraji stojí stará hospůdka U Všech čertů. Hostinský Strach, hajný Moldánek, bývalý hastrman – dnes porybný Bebíčko a ševcovský mistr Bolístko se zde každý pátek sejdou na mariáš, utopence a na nějaký ten škopíček. Ale hlavně si mezi sebou vyprávějí celou řádku historek a pověstí o starousedlících, naplaveninách i o bytostech přespolních. K jednomu takovému posezení zve audioknižní posluchače Radek Adamec a Milan Zimmermann.
A cože se to tentokrát v krčmě probíralo? Nejprve Alois Strach připomněl dávnou historii o tom, jak hospůdka U Všech čertů přišla ke svému jménu. Poté jej vystřídal hajný Moldánek, který přišel s bájnou poudačkou o hejkalských strážcích v hlubokých hvozdech ležících někde mezi Louštínem a Pustověty. O slovo se však přihlásil i porybný Bebíčko a jeho špatně zamilovaný vodník Čeřínek, a když už byla řeč o lásce, hospodský přispěchal s Panem Jírou z Rostok, jemuž se z bezhlavého zamilování dokonce oddělila hlava od těla. Ovšem ani smolař švec nezůstal pozadu a všechny u stolu pobavil potrefenou Jarmilou, která byla polednicí, ale zároveň také klekánicí a domovnicí. Upovídaný Moldánek pak ještě přidal veselou příhodu o paní Elvíře, kterou si podkoní Vincek plným právem spletl s Bílou paní. A protože se celý večer mluvilo o strašidlech, není divu, že se i jedno v hospůdce zjevilo. Byl to duch křivoklátských lesů Dyma a přinesl vyprávění o bloudivé bludičce a mluvícím kompasu.

Zbrusu novou audioknihu Bubákov vydal GMP Group u příležitosti prvního Velkého audioknižního čtvrtku. K natáčení si přizval hned pět interpretů, čímž si otevřel prostor pro čtenou audioknihu s prvky dramatizace. Josef Somr se stal průvodcem celého díla a v mariášové partičce se představil Ota Jirák coby hostinský Alois Strach, Jiří Lábus jako hajný Moldánek, porybným byl básník a překladatel Ivo Šmoldas a Pavel Liška si zahrál hned dvě postavy – mluvící kompas a ševce Bolístka.

Josef Somr, Jiří Lábus i Ota Jirák jsou už zkušení načítači audioknih a v Bubákově opět nezklamali. Ivo Šmoldas byl v přednesu zpočátku monotónní, později se však do příběhu položil a i když jeho výkon není příliš zdařilý, malé posluchače jistě svým projevem neodradí. Pavel Liška určitě děti rozesměje mluvícím kompasem, který svým způsobem připomíná navigaci v automobilu a také jeho přímé řeči v pohádce o potrefené Jarmile zanechají na tváři úsměv. Samotné Liškovo vyprávění bylo však bohužel místy překotné a i když hrál přetrhdíla ševce, jeho zbrklost a časté zadrhávání působilo spíše amatérským dojmem.

Na zvukovém nosiči se bohužel téměř vůbec neobjevuje hudební doprovod. CD není nijak zahájeno, první melodie se k posluchači dostává poměrně nelogicky až po několika úvodních odstavcích. Zřejmě bylo cílem podbarvit několik vět, hlasitost hudby je však bohužel příliš vysoká. Druhou a zároveň poslední skladbu nacházíme u vodní diskotéky. Místo patřičného navození atmosféry ovšem skladba svým náhlým ukončením vytvořila počáteční zmatek v ději. Krátké hudební předěly, které by oddělovaly jednotlivé pohádky, tu citelně chybí. Na posluchače se doslova valí jeden příběh za druhým, a když jedno vyprávění skončí, nemá posluchač čas zamyslet se nad závěrečným moudrým ponaučením.

V audioknize je použito velké množství zvukových efektů. Vytvářejí různá prostředí, nadbytečně opakují to, co sdělil interpret nebo se naopak objevují před jeho komentářem. Posluchač je tak chvíli zmaten, co a proč to najednou bouchlo, žblunklo, kleplo a u některých efektů se může jen dohadovat, co mají představovat anebo proč je vydavatelství vůbec do audioknihy zahrnulo.
Bohužel s vhodným vytvořením ruchového doprovodu se vydavatelství GMP Group potýkalo již v minulosti. Doporučil bych tvůrcům zamyslet se nad tím, co má daný zvuk představovat, protože ne všechny ruchy, které v reálném světě vyjadřují konkrétní činnost, tak v pouhém zvukovém zpracování bez možnosti obrazu opravdu zazní – ruchaři často patřičný zvuk musí vyrobit úplně od základu s pomocí odlišných nástrojů. Rovněž by bylo dobré zvážit, na kolik je daný zvukový efekt pro audioknihu důležitý, a zda neupozaďuje posluchačovu fantazii. GMP taktéž u dřívějších titulů často odstranilo téměř všechny nádechy interpretů, což se podepsalo na dynamice vyprávění a vytvořilo ze čtece jakéhosi robota. Dýchání patří k lidské přirozenosti a v audioknihách má své důležité postavení. Bubákov bohužel není výjimkou, i když spoustu nádechů naštěstí střihačské nůžky ponechaly.

I přes řadu výhrad však pevně věřím, že si audiokniha Bubákov najde své posluchače a že do hospody na kus řeči s dětmi zavítají i dospělí.

 Pozn.: Existují i pohádky, ve kterých se nevyskytují pohádkové obludy, kde nevítězí mocné kouzlo či hrubá síla, ale navrch má rozum, moudrost a vtip. Hrdiny chytrých pohádek bývají lidé zdánlivě obyčejní, kteří se v životních zkouškách téměř vždy osvědčí jako lidé naopak neobyčejní, moudří a stateční.
Posilují naše sebevědomí a připomínají nám, že k vítězství nad lží a nelidskostí nepotřebujeme čaromocný meč ani pohádkového dědečka, stačí mít kuráž, bystrý rozum a dobré srdce. Není to sympatický vzkaz dávných pohádkářů dnešním malým rozumbradům? (anotace)