Daniel Krman. Úryvek z cestopisu. Zvuk Imrich Adamko. Redakce, režie Marián Grebáč.
Účinkuje Alfréd Swan.
Připraivl Slovenský rozhlas v roce 2007 pro cyklus Slovenská čítanka (15 min.). Repríza 23. 10. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).
24. 10. 2015
O cestopisnej literatúre (O cestopisné literatuře, 2011)
Patrik Oriešek. Literární pásmo. Zvuk Táňa Horváthová. Hudbu vybral Pavel Dovala. Redakce, režie Marián Grebáč.
Účinkuje Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2011 (32 min.). Repríza 23. 10. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).
23. 10. 2015
Láska na úsvite (Láska na úsvitě, 1954)
Jaroslav Galan. Hra. Režie František Dibarbora.
Osoby a obsazení: Štefan Petrič (Ondruš Jariabek), Olena, jeho žena (Hana Meličková), Varvara Petričová, učitelka (Mária Banciková), Mikola Vorkaľuk, okresní agronom (Alojz Kramár), Luka, jeho syn (Július Pántik), Ivan Negrič, předseda Chruščovova kolchozu (Ladislav Chudík), Semjon Negrič, jeho syn (František Dibarbora), Paraska, Varvařina nevlastní dcera (Zdena Grúberová), otec Julian, vesnický kněz (Samuel Adamčík), Fjodor Kvitka, listonoš (Štefan Figura).
Nastudovala Bratislava v roce 1954. Premiéra 12. 1. 1955 (Praha II – 20:00 – 21:30 h).
Lit.: anonym: J. Galan: Láska na úsvitě. In Československý rozhlas a televize 3/1955, s. 5 (článek). – Cit.: Tato hra známého sovětského autora náleží k těm dramatickým pracím, v nichž doznívají zločinné kroky druhé světové války, i když od jejího konce uplynulo již téměř deset let. Děj hry „Láska na úsvitě“ se rozvíjí v malé podkarpatské dědině nedaleko Huculska r. 1949 a jsme tu svědky boje zemědělců, připravujících kolektivním hospodařením lepší život na vesnici, a úkladným nepřítelem. Kde jinde by se skrýval, než v podobě kulaka, na jehož polích chystají družstevníci jarní setbu, odkud odjinud by sršela nenávist k novému řádu, než z temné zloby toho, který se v největším nebezpečí vlasti zaprodal nacistům. A stíhá-li jej zasloužená odplata, pak při ní není slitování a ohledů na příbuzenské a milostné svazky. Poutavou a napínavou hru uslyšíte ve 20:00 hod. na Praze II. v provedení členů Národního divadla v Bratislavě za režie F. Dibarbory.
Lidová konservatoř 1/? (1955?)
Připravil dr. Josef Plavec.
Natočeno 1955 (?). Premiéra (?) 1. dílu 11. 1. 1955 (Praha I, 20:10 – 20:50 h.).
Obsah: 1. O melodii, harmonii a rytmu v hudbě.
Alternativní verze názvu: Lidová konzervatoř
Lit.: anonym: Pokračování Lidové konservatoře. In Československý rozhlas a televize 3/1955, s. 5 (článek).
Osudy – František Hamza 1/5 (2015)
Připravila Andrea Hanáčková. Životopisné pásmo o lékaři a humanistovi Františku Hamzovi, zakladateli dětské léčebny v Luži u Litomyšle. Ústav funguje už 114 let. Portrét zakladatele dětské léčebny v Luži, lékaře a humanisty. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Technická spolupráce Jiří Vavrda. Dramaturgie a režie Michal Bureš.
Účinkují Dita Vojnarová a Stanislav Šárský.
Nastudoval ČRo Olomouc, říjen 2015. Premiéra 2. – 6. 11. 2015 (ČRo Vltava, 11:30 h.; 1 díl cca 21-24 min.).
Lit.: Hanáčková, Andrea: Osudy Františka Hamzy. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: Portrét zakladatele dětské léčebny v Luži, lékaře a humanisty. Hamzovo jméno jsem poprvé viděla z okénka sanitky. „Hamzova odborná léčebna pro dospělé a děti“ stojí na vstupní budově velkého areálu v Luži. Přijela jsem sem s těžce zraněným synem brzy poté, co ho odpojili od přístrojů, jen co se dokázal nadechnout a polknout. Dětský neurolog v pavilonu M ho poplácal po ramenou: Tady tě postavíme na nohy! Měli jsme před sebou spoustu času na léčbu a rehabilitaci. A v lipové aleji, kde syn zkoušel znovu první kroky, jsem se u pamětního kamene začala zajímat, kdo byl doktor František Hamza a proč léčebna nese jeho jméno.
Takto osobně zahajuji týdenní seriál ve vltavské řadě Osudy, který bude od 2. listopadu 2015 věnován člověku, jenž přinesl revoluci v boji proti tuberkulóze a dal nový obsah pojmu léčebná péče. Už v léčebně jsem se ptala mnoha lidí, pacientů, zaměstnanců a obyvatel Luže, co v obecném povědomí o doktoru Hamzovi zůstalo. Postupně se mi tak skládal obraz člověka, který postavil jednu z nejprogresivnějších evropských léčeben, stál na počátku tatranských ozdravoven a založil v Čechách obor sociálního lékařství.
S velkým vděkem a zájmem jsem sepsala jeho životní příběh jako vyprávění s množstvím autentických dokladů z Hamzova díla, korespondence a dalších historických materiálů.
Jako nesmírně obětavý a schopný organizátor společenského života se projevil František Hamza už jako student medicíny. Jeho učiteli byli v devadesátých letech 19. století kromě vyhlášených lékařů i sociolog Masaryk, filozof Goll nebo zoolog Frič. Hamza studoval deset let a během nich stihl nejen obrovskou práci pro národní a vzdělávací spolky, ale především si promyslel svůj životní úkol – postavit se čelem mnohahlavé hydře, která požírala tisíce a miliony životů, tuberkulóze v její zákeřné formě dětské skrofulózy zvané krtice.
Vyhlédl si k tomu specifické místo ve východočeské Luži a s vydatnou pomocí věrné životní družky Julie zde začal budovat první české léčebné sanatorium. Aby dosáhl podpory místních lidí, staral se o jejich blaho nejen jako lékař, ale záhy i jako starosta obce. Množství obecních reforem, které provedl, mu zajistilo přízeň pro jeho rozsáhlé stavební plány. V letech 1901 – 1919 vytvořil v Luži jedinečný koncept léčení dětské skrofulózy s výbornými výsledky a přitom zavedl do praxe zcela inovativní metody, které se dodnes využívají v rehabilitaci.
Záslužné bylo i jeho následné působení na ministerstvu zdravotnictví i pedagogická práce na brněnské Masarykově univerzitě. Seriál akcentuje nejen samotný Hamzův příběh, ale také dobový kontext – atmosféru nadšeného budování nové české vědy a medicíny na přelomu staletí, kosmopolitní desátá léta v unaveném Rakousku-Uhersku, pro lékaře nesmírně náročnou dobu 1. světové války, veliké vzepětí sil v prvních letech masarykovské republiky. Hamzův příběh taky dobře ukazuje, že ještě těžší než prosadit originální myšlenky bývá dlouhodobě ji udržet při životě.
Druhá generace lékařů a vedení lužské léčebny se s Hamzou rozkmotřila natolik, že zakladatel už po své padesátce do léčebny nevkročil. Odejmuté životní dílo zůstalo pro něj hlubokou, nikdy nezhojenou jizvou. O to větší zažívám radost, když se začátkem března u pamětní desky Františka Hamzy v Luži pravidelně objevuje kytička sněženek jako výraz vděku a příslib pokračování v jeho ušlechtilých, pokrokových a dodnes platných myšlenkách.
Vody Oravy (1954?)
Ladislav Mňačko. Vyprávění ze stejnojmenné knihy. Ze slovenského originálu převedl Jiří Pilař.
Natočeno 1954 (?). Premiéra (?) 10. 1. 1955 v rámci pořadu Hrajeme první směně po návratu z práce (Praha I, 15:00 – 16:00 h.).
Já, mladý pionýr 1/?? (1954-1955)
Alois Poledňák, vedoucí redaktor Pionýrských novin, beseduje s posluchači Pionýrské jitřenky.
Natočeno 1954-1955. Premiéra 1. dílu 10. 1. 1955 (Praha II, 14:35 – 15:00 h.).
Mladé směně (1955?)
Antonín Zápotocký beseduje s učni ČKD Stalingrad o své knize Rudá záře nad Kladnem
Natočeno 1955 (?). Premiéra (?) 11. 1. 1955 (Praha I, 17:20 – 17:40 h.)
O klíčku, který nezavírá (1954?)
Anna Petříková. Scénka o pěstování brambor z klíčků. Režie Věra Frühaufová Kovaříčková. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno v roce 1954 (?). Vysíláno 12. 1. 1955 (Praha I, 10:00 – 10:20 h.) v rámci cyklu Rozhlas pro školy – Pořad pro 3. ročník.
Mražené ovoce a zelenina (1955)
Marie Úlehlová-Tilschová. Přednáška.
Natočeno 1955. Premiéra 10. 1. 1955 v rámci pořadu Půlhodinka pro ženy (Praha I, 11:00 – 11:30 h.).
Lit.: Vykoupil, Libor: Ecce Homo – Marie Úlehlová-Tilschová. In web ČRo Brno, srpen 2008 (článek). – Cit.: (…) Před 30 lety zemřela Marie Úlehlová-Tilschová, česká spisovatelka a propagátorka zdravé výživy.
Tato průkopnice české vědy o výživě se narodila 13. července 1896 a po svém otci, profesoru právnické fakulty Univerzity Karlovy JUDr. Emanuelovi Tilschovi, zdědila přísný úsudek. Po matce, jíž nebyl nikdo jiný než známá spisovatelka Anna Marie Tilschová, získala pak nesporný literární talent. Ve škole, na dívčím gymnáziu Minerva, studovala Marie také přírodní vědy a sociologii. Na přírodovědecké fakultě UK se posléze věnovala biologii a byla první ženou, která hospitovala na pomologickém ústavu v Tróji, takže byla na další kariéru připravena po odborné stránce více než dokonale. Svoji literární činnost zahájila překlady z angličtiny a francouzštiny, ale později se zcela věnovala studiu výživu, jež doplnila několika zásadními zájezdy do ciziny, zejména na Vysokou školu hygieny do Londýna a na Ústřední institut výživy do Moskvy. Ve 20. a 30. letech 20. století se začala vědecky zabývat zdravou stravou a životosprávou. Jako stálá spolupracovnice Lidových novin propagovala od r. 1928 neúnavně zásady správné výživy a ovlivnila tak i ženské hlídky v dalších novinách a časopisech. Tradiční českou stravu podrobila kritice ve své první knize Moderní kuchařka z r. 1930, v níž využila všechny tyto odborné znalosti. Kniha byla dlouhodobě používána také jako učební pomůcka ve školách výživy a gastronomie, neboť jako první uvádí úpravu jídel do systému přehledných tabulek. (more…)