Eberhard Petschinka. Rozhlasová hra. Zaujme publikum gladiátorský zápas, atentát na diktátora, Kristovo poselství či demolice Cirku Maxima? Provokativní hra v autorské režii předního evropského rozhlasového tvůrce. Přeložil Jaroslav Achab Haidler. Dramaturg Jan Vedral. Režie Petr Mančal a Eberhard Petschinka.
Osoby a obsazení: Rienzo, intendant Circu Maximus (Ivan Řezáč), Luccullus, intendant Circu Maximus (Tomáš Töpfer), Alfa Omega, slovutný kritik (Luboš Veselý), Stassio, vůdce anarchistické skupiny s megafony (Ondřej Brousek), anarchisti s megafonem (Lukáš Příkazký a Ivana Uhlířová), Vittoria, mluvčí consorcia investorů (Tereza Bebarová) a Lynndie England, obžalovaná vojenským soudem (Andrea Elsnerová).
Natočeno 2015. Premiéra 2. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22.00 h) v cyklu Klub rozhlasové hry.
Lit.: anonym (= Vedral, Jan?): Eberhard Petschinka: Circus Maximus. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Zaujme publikum gladiátorský zápas, atentát na diktátora, Kristovo poselství či demolice Cirku Maxima? Provokativní hra v autorské režii předního evropského rozhlasového tvůrce.
Zaujmou přesycené publikum noví gladiátoři? Inscenovaná vražda diktátora? Prezentace Kristových myšlenek? Nebo je třeba dát zapravdu kontrakulturním aktivistům celou nákladnou instituci vyhodit do vzduchu a začít od začátku? To jsou otázky, které řeší protagonisté hry Eberharda Petschinky Circus Maximus.
Eberhard Petschinka (nar. 1953), svérázný rakouský rozhlasák na volné noze, literát, výtvarník a veřejný intelektuál, rozvíjející vídeňskou tradici ironického glosátora „časů a mravů“, vinoucí se od velikánů jako J. N. Nestroy, K. Kraus či R. Musil, nositel prestižní rozhlasové ceny G. Eicha a vítěz Prix Europe a Prix Italia (2007, 2008) se hrou Santo subito, není českým posluchačům neznámý. Právě provokativní, a jak historie ukázala, i předvídavá hra o bleskurychlém svatořečení Jana Pavla II., byla Českým rozhlasem (v režii T. Zielinského) natočena a úspěšně vysílána.
Petschinka jako nezávislý tvůrce tvoří své „hörspiely“ ve svém vlastním studiu, vždy v koprodukci s některým z rozhlasů německy mluvících zemí. Se skladatelem W. Mitterem vytváří propracovaný zvukový plán inscenací, ve kterém kromě zkomponované hudby nechává zaznít i řadě hudebních motivů a zvukových ikon současné popkultury. Ironický odstup od této produkce se v jeho realizacích demonstruje nejen citacemi a aluzemi, ale soustavným prezentováním „vysokého obsahu“ výrazivem show byznysu. I pohnuté umírání Karola Wojtyly doslova v přímém přenosu rouhačsky reflektuje jako součást soudobého sebeinscenování celebrit. (more…)