Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 5. 2015

Sabeth (1954)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 12:48

Günther Eich. Rozhlasová hra.  Režie Gustav Burmester.

Nastudoval Norddeutscher Rundfunk (NDR) v roce 1954. Premiéra 26. 5. 1954.

Česká inscenace

Lit.: anonym: Sabeth. In Wikipedia, b. d. (encyklopedické heslo). – Cit.: Die Lehrerin FräuleinTherese Weisinger fällt in Ohnmacht, als sie des menschengroßen Rabens ansichtig wird, von dem ihr ihre neunjährige Schülerin Elisabeth Fortner berichtet hatte. Von ihrem Dienstort, dem Bauerndorf Reiskirchen, aus hatte sich die Lehrerin auf den weiten Weg zum sehr abgelegenen Gehöft der Fortners gemacht, um Elisabeths augenscheinliche Phantasielüge unter die Lupe zu nehmen. Nach Meinung von Elisabeths Mutter könnte der Rabe einerseits der Teufel sein. Andererseits war die kleine Familie Fortner mit dem Raben glücklich. Dieses eigenartige Glück wurde von dem Knecht und der Magd auf dem Einödhofe beargwöhnt. Da bewog der Rabe zum Beispiel den Bauern, im Februar das frostharte Feld zu pflügen. Natürlich brach die Schar. Da beförderten die Fortners eines Tages ihr Klavier in den Wald und begleiteten Elisabeth Spiel mit ihrem Gesang. Mit dem Leibhaftigen wollte das Gesinde nichts zu tun haben und floh aus dem Dienst. Fortan arbeitete der kluge Rabe auf dem Fortnerhof als Knecht. Elisabeth erzählt, einmal nahm sie der Rabe mit auf seinen Flug und gestattete ihr einen Blick auf die „blendende Finsternis“. Elisabeth meint die blaue dunkle Ewigkeit Das Mädchen lehrt dem Raben das Sprechen; sagt ihm zuerst ihren Namen vor. Der Vogel wiederholt „Sabeth“ und ist benamst. Mit der Sprache lernt Sabeth die Angst kennen und bewundert den Menschen, der lieben kann. Mit der Sprache wird sich Sabeth seines Wissens gewahr, seines Vergessens und der Gewissheit, dass er einmal sterben müsse. Die Trauer darüber möchte er vor Elisabeth verbergen. Seine zunehmende Sprachmächtigkeit bekümmert den Raben. Der Vogel wurde von den Seinen ausgestoßen und grübelt nach der Ursache. Die menschliche Sprache könnte schuld sein.

Als Therese Weisinger die Nachricht vom Tode Sabeths erreicht, begibt sie sich auf den Fortnerhof. Es ist kein Leichnam da. (more…)

Sabeth (1951)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 12:47

Günther Eich. Rozhlasová hra. Režie Fränze Roloff.

Nastudoval Hessischer Rundfunk (HR) v roce 1951. Premiéra 3. 9. 1951.

Česká inscenace

Lit.: anonym: Sabeth. In Wikipedia, b. d. (encyklopedické heslo). – Cit.: Die Lehrerin FräuleinTherese Weisinger fällt in Ohnmacht, als sie des menschengroßen Rabens ansichtig wird, von dem ihr ihre neunjährige Schülerin Elisabeth Fortner berichtet hatte. Von ihrem Dienstort, dem Bauerndorf Reiskirchen, aus hatte sich die Lehrerin auf den weiten Weg zum sehr abgelegenen Gehöft der Fortners gemacht, um Elisabeths augenscheinliche Phantasielüge unter die Lupe zu nehmen. Nach Meinung von Elisabeths Mutter könnte der Rabe einerseits der Teufel sein. Andererseits war die kleine Familie Fortner mit dem Raben glücklich. Dieses eigenartige Glück wurde von dem Knecht und der Magd auf dem Einödhofe beargwöhnt. Da bewog der Rabe zum Beispiel den Bauern, im Februar das frostharte Feld zu pflügen. Natürlich brach die Schar. Da beförderten die Fortners eines Tages ihr Klavier in den Wald und begleiteten Elisabeth Spiel mit ihrem Gesang. Mit dem Leibhaftigen wollte das Gesinde nichts zu tun haben und floh aus dem Dienst. Fortan arbeitete der kluge Rabe auf dem Fortnerhof als Knecht. Elisabeth erzählt, einmal nahm sie der Rabe mit auf seinen Flug und gestattete ihr einen Blick auf die „blendende Finsternis“. Elisabeth meint die blaue dunkle Ewigkeit Das Mädchen lehrt dem Raben das Sprechen; sagt ihm zuerst ihren Namen vor. Der Vogel wiederholt „Sabeth“ und ist benamst. Mit der Sprache lernt Sabeth die Angst kennen und bewundert den Menschen, der lieben kann. Mit der Sprache wird sich Sabeth seines Wissens gewahr, seines Vergessens und der Gewissheit, dass er einmal sterben müsse. Die Trauer darüber möchte er vor Elisabeth verbergen. Seine zunehmende Sprachmächtigkeit bekümmert den Raben. Der Vogel wurde von den Seinen ausgestoßen und grübelt nach der Ursache. Die menschliche Sprache könnte schuld sein.

Als Therese Weisinger die Nachricht vom Tode Sabeths erreicht, begibt sie sich auf den Fortnerhof. Es ist kein Leichnam da. (more…)

Sabeth (1951)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 12:45

Günther Eich. Rozhlasová hra. Hudba Heinrich Felsner. Režie Erich Köhler.

Osoby a obsazení: Therese Weisingerová, učitelka (Uta Rücker), Elisabeth Fortnerová (Christa Hoffmann), Sabeth (Karl Bockx), paní Fortnerová, selka (Mila Kopp), Josef Fortner, sedlák (Kurt Condé), čeledín (Waldemar Dannenhaus), děvečka (Elisabeth Zimmer) a Eginhard Woturba, ředitel školy (Harald Baender).

Nastudoval SDR (Süddeutscher Rundfunk) v roce 1951. Premiéra 14. 6. 1951.

Česká inscenace

Lit.: anonym: Sabeth. In Wikipedia, b. d. (encyklopedické heslo). – Cit.: Die Lehrerin FräuleinTherese Weisinger fällt in Ohnmacht, als sie des menschengroßen Rabens ansichtig wird, von dem ihr ihre neunjährige Schülerin Elisabeth Fortner berichtet hatte. Von ihrem Dienstort, dem Bauerndorf Reiskirchen, aus hatte sich die Lehrerin auf den weiten Weg zum sehr abgelegenen Gehöft der Fortners gemacht, um Elisabeths augenscheinliche Phantasielüge unter die Lupe zu nehmen. Nach Meinung von Elisabeths Mutter könnte der Rabe einerseits der Teufel sein. Andererseits war die kleine Familie Fortner mit dem Raben glücklich. Dieses eigenartige Glück wurde von dem Knecht und der Magd auf dem Einödhofe beargwöhnt. Da bewog der Rabe zum Beispiel den Bauern, im Februar das frostharte Feld zu pflügen. Natürlich brach die Schar. Da beförderten die Fortners eines Tages ihr Klavier in den Wald und begleiteten Elisabeth Spiel mit ihrem Gesang. Mit dem Leibhaftigen wollte das Gesinde nichts zu tun haben und floh aus dem Dienst. Fortan arbeitete der kluge Rabe auf dem Fortnerhof als Knecht. Elisabeth erzählt, einmal nahm sie der Rabe mit auf seinen Flug und gestattete ihr einen Blick auf die „blendende Finsternis“. Elisabeth meint die blaue dunkle Ewigkeit Das Mädchen lehrt dem Raben das Sprechen; sagt ihm zuerst ihren Namen vor. Der Vogel wiederholt „Sabeth“ und ist benamst. Mit der Sprache lernt Sabeth die Angst kennen und bewundert den Menschen, der lieben kann. Mit der Sprache wird sich Sabeth seines Wissens gewahr, seines Vergessens und der Gewissheit, dass er einmal sterben müsse. Die Trauer darüber möchte er vor Elisabeth verbergen. Seine zunehmende Sprachmächtigkeit bekümmert den Raben. Der Vogel wurde von den Seinen ausgestoßen und grübelt nach der Ursache. Die menschliche Sprache könnte schuld sein.

Als Therese Weisinger die Nachricht vom Tode Sabeths erreicht, begibt sie sich auf den Fortnerhof. Es ist kein Leichnam da. (more…)

Noční Čajovna – Fenomén autorského čtení (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:56

O fenoménu autorského čtení budou v Čajovně z Ostravy hovořit básníci a literární historici Petr Hruška a Jakub Chrobák a ředitel Měsíce autorského čtení Petr Minařík. K poslechu zve Monika Horsáková.

Připravil ČRo Ostrava v roce 2015. Premiéra 31. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:30 h.).

 

Poslepu (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:55

Jolana Nováková. Dokument. Do Budějovic se zakoukal už v mládí. Z nedalekého Týna nad Vltavou pocházela maminka, táta tam byl na vojně, on jezdil na jih zkoušet s kapelou a na praxi byl kdysi v místní redakci rozhlasu… Za barevnými obrázky z dětství a mládí publicisty a spisovatele Ilji Kučery mladšího vyjedeme i do dalších míst. Už je nevidí. Přesto je popisuje barvitěji než mnohý z nás vidoucích. Jak se Ilja pere se ztrátou zraku? Možná vás překvapí humorem a dobrou náladou!

Natočeno 2015. Premiéra 31. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 31. 1. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 1. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Pozn.: 1. cena v rozhlasové sekci soutěže XXII. ročníku Ceny VVZPO za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení.

Pozn.: Rozhlasový pořad Poslepu je dokumentem o putování redaktorky Jolany Novákové s nevidomým Iljou Kučerou po oblíbených místech jeho dětství a mládí – po místech, která už nevidí. Je ale především dokumentem o tom, že i s handicapem je možno žít naplno a brát život s humorem a optimismem. (anotace)

Lit.: Nováková, Jolana:  Poslepu: cestopis Ilji Kučery ml. po místech, která už nevidí. In web ČRo 2 Praha, leden 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Do Budějovic, Týna nebo Příbrami. Za barevnými obrázky z dětství a mládí publicisty a spisovatele Ilji Kučery mladšího. I když je už nevidí, přesto je popisuje barvitěji než mnohý z nás vidoucích.

„Máme všechno?“

Protože oční vada Ilji Kučery je progresivní, vidění se postupně zhoršovalo. Až se zhoršilo takřka stoprocentně.

„Počkej, někde mám lísteček, kudy pojedu…“

„Ten klidně schovej, protože z Prahy do Budějovic znám cestu doslova poslepu.“

Slepá láska: vlaky

Ilja Kučera ml. má rád vlaky a nádraží. Jako mladý kluk se dokonce vydal do náborové kanceláře Československých drah. Zeptat se, co má udělat proto, aby se mohl stát strojvedoucím. Nepochyboval, že jednou bude „mašinfírou“, i když v té době to už s jeho očima zdaleka nebylo ideální.

„Jako dítě jsem viděl relativně normálně. Přesto si rodiče už tehdy všímali různých momentů. Třeba když mi spadla hračka pod stůl, tak jsem se po ní nepodíval, ale našel jsem ji rukama. Tam začínala šeroslepost. Nechodil jsem ale do speciálních škol, ani na střední, ani na vysokou…“

Sešli jsme se ve studiu u bráchy Vladimíra, uměleckým jménem Raven. Místo něčeho ostřejšího, jak by se na muzikanty slušelo, mi nabízejí kafe a dorty! Jsou tu s námi i Emil a Bugy. Vodicí psi. Emil je Vladimírův a Bugy Iljův. Bratři Kučerovi tady ve studiu v uplynulých 20 letech natočili spoustu rozhlasových pořadů nebo audioknih. Dnes připravují nové vydání audiožurnálu Voko.

České Budějovice a Týn nad Vltavou

V centru Budějovic hledáme Masné krámy. Tam se kdysi s kamarádem vypravili z Prahy na pivo. A když se řeklo „zajdeme si“, tak šli. Tři dny jim to trvalo. Na zahrádce kavárny v Týně nad Vltavou zase vzpomíná, jak se tady kdysi s bráchou učili plavat a jezdit na kole.

Příbram

Cestou z jihu Čech do Prahy jsme se zastavili v Příbrami. Jedno z tamních náměstí nese jméno dědečka, hornického básníka Fráni Kučery. Vztah k literatuře a sklony k psaní Ilja s bratrem Vladimírem zdědili po něm.

„Tady, v kavárně na Pražské třídě, okolo sebe ve dvacátých letech sdružoval mladé literáty. Diskutovali o knížkách. Dokonce založil vlastní malé nakladatelství Druza. V něm vydával literární souputníky. Kromě toho ale denně tvrdě pracoval na šachtě. Zemřel velmi mladý.“

Slapy

Cestování jsme zakončili na Slapech. Třešinka na dortu, milované místo. Sem jezdili s rodiči už od konce šedesátých let. Scházeli se tu přátelé, kteří milovali tatínkův laskavý humoru. Odpočíváme pod starými jabloněmi a Ilja vypráví…

Ilja Kučera ml.

  • narodil se roku 1962 v Praze v rodině rozhlasového redaktora a soudničkáře Ilji Kučery a učitelky Marie Kučerové
  • je vnukem příbramského básníka Fráni Kučery
  • nedostudoval Fakultu žurnalistiky UK
  • pracoval jako knihovník, zeměměřič, pošťák, pomocník u archeologie apod.
  • knižně debutoval v roce 1992 novelou Když už jsem se narodil
  • je autorem hudebních monografií a publikací s tématikou hudebního divadla (ve spolupráci s Jaroslavem Panenkou)
  • publikoval (nebo publikuje) v časopisech Rocknoviny, Rock & pop, Rock Revue, Zrcadlo, Spark, Bang!, Muzikus, Xantipa, Květy, Instinkt a v různých denících
  • 7 let byl scénáristou TV Prima a ČT (Receptář prima nápadů, Nikdo není dokonalý, To je fór atd.)
  • připravuje (společně s bratrem) a moderuje internetový audiožurnál Voko pro nevidomé a slabozraké
  • je autorem a moderátorem Nočního proudu a Divadla pro vaše uši (původně Divadla Noc) v Českém rozhlase
  • jako moderátor se pravidelně objevuje na pódiích rockových festivalů jako Rock for People, Kvílení, Zádveřice apod.
  • v 80. letech byl basistou a textařem jihočeské rockové skupiny Hubertus
  • s bratrem Vladimírem (Ravenem) spoluzaložili formaci Nasycen, se kterou koncertují i v současnosti

Jolana Nováková získala ocenění za dokument Poslepu XXII. ročník Ceny Vládního výboru pro zdravotně postižené občany za publicistické práce zaměřené na téma zdravotního postižení ocenil v roce 2015 v rozhlasové kategorii Jolanu Novákovou za dokument Poslepu. Získal I. místo.

Lit.: Hošna, Jiří: Dokumenty Českého rozhlasu získaly ceny Vládního výboru pro zdravotně postižené. In web ČRo, 9. 12. 2015 (tisková zprava). – Cit.: Dokumenty Českého rozhlasu obsadily v pátek všechna tři vítězná místa při udělování Cen Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. V rozhlasové kategorii publicistických prací zaměřených na téma zdravotního postižení získala první cenu Jolana Nováková za dokument Poslepu, druhou a třetí cenu obdrželi Lenka Svobodová a Radim Nejedlý za pořady z cyklu Dobrá vůle.

„Ceny, které Český rozhlas získal, jsou dokladem toho, že naše vysílání dobře naplňuje své veřejnoprávní poslání. Pracujeme i s tématy a žánry, kterým se komerční média běžně nevěnují, podporujeme tvořivost a zaujetí a usilujeme o sociální soudržnost a začlenění všech skupin do společnosti. Všem oceněným autorům gratuluji k jejich úspěchu,“ uvedl náměstek pro program a vysílání René Zavoral.

Rozhlasový pořad Poslepu je dokumentem o putování redaktorky Jolany Novákové s nevidomým Iljou Kučerou po oblíbených místech jeho dětství a mládí. Po místech, která už nevidí. Je ale především dokumentem o tom, že i s handicapem je možno žít naplno a brát život s humorem a optimismem.

Dokument Hlava mi zůstala aneb O ženě, která právem nosila své příjmení autorky Lenky Svobodové vypráví o nejvýznamnější české aktivistce za práva lidí s postižením Janě Hrdé, které v roce 2014 zemřela. Pořad měl premiéru na vlnách Českého rozhlasu Dvojka letošního 1. srpna.

Třetí místo obsadil pořad Radima Nejedlého Dcerka aneb Sen nevidomých o rodičovství z června tohoto roku. Jde o unikátní časosběrný materiál na téma otázky života slepých rodičů a hlídaní zdravých, vidoucích dětí.

Dokument Poslepu vysílal Český rozhlas Dvojka 31. května 2015. Jeho repríza se chystá na 31. ledna 2016. Stejně tak budou v lednu reprízovány i další dva vítězné pořady v rámci cyklu Dobrá vůle.

Spěchejme! (2015?)

Filed under: Poezie — Premek @ 11:45

Jan Twardowski. Verše polského básníka přeložil František X. Halas.

Účinkuje Jan Kačer.

Natočeno 2015 (?). Premiéra (?) 31. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 12:00 h.) v cyklu Nedělní verše.

 

Stín modrého býka (2015)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:44

Leonard Medek a Františka Vrbenská. Kompletní audiokniha.

Čte Jiří Pobuda.

Natočeno 2015. Vydalo nakladatelství Straky na vrbě v roce 2015 (1 CD MP3).

Pozn.: Historický román s fantastickými prvky nás zavádí do české kotliny čtvrtého století, kde dochází ke konfliktu mezi zájmy tamních knížat, vzdálené římské říše a vymírajícího národa keltů. Františka Vrbenská a Leonard Medek zpracovali text zkušeně a s přehledem, až je těžké odhadnout, co je jen fikce a co se mohlo doopravdy stát…

„Jsem železo a jsem švih a sek;
jsem rudá krůpěj na konci ostří.
Jsem ostrý kov a paže bez únavy,
jsem oblouk srpu v obilném poli,
jsem kalená čepel a svist ve větru;
jsem rána v těle nepřítele.
Jsem blyštivý břit a jsem žnec,
jsem rudá žízeň;
jsem ten, koho potkáš naposled…“

„Stín modrého býka stále patří k nejlepším dílům historické fantasy u nás.“ – Martin Fajkus, Pevnost 1/2006

Fonogramy – Kdyby zašlo Podskalí aneb Zvukové momentky s plavci, vory a lidmi od vody (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:38

Návraty po stopách zvuku.  Připravil a uvádí Tomáš Černý.

Natočeno 2015. Premiéra 31. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).

 

Zlatý trezor aneb Příběh košického pokladu (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:34

Stanislav Motl. Dávné příběhy a nová svědectví Stanislava Motla. Zvuk Tomáš Gsöllhofer. Spolupracovali Libor Vacek, Jitka Borkovcová, Bronislava Janečková. Spolupráce na scénáři, režie Vlado Príkazský.

Účinkují Stanislav Motl, Helena Miškufová, Katarína Ščerbanovská.

Natočeno 2015. Premiéra 31. 5. 2015 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 237 (ČRo 2 Praha, 10:30 h.; 26 min.).

Lit.: Motl, Stanislav: Zlatý trezor aneb Příběh košického pokladu. In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.. Sbírka, která nemá na světě obdoby. Pátrali po ní nacisti. A přitom je přístupná široké veřejnosti. Zlatý poklad, který prožil dramatický příběh. Dodnes nikdo dost dobře neví, kdo ho kdysi ukryl a co se s tím člověkem stalo.

Göringova pátračka

Tisíce zlatých mincí. Zlaté medaile. Zlatý řetěz…Sbírka, která nemá ve světě obdoby. Pátrali po něm němečtí nacisté: například i K. H. Frank či Herman Gőring.

Slovenský poklad české historie

Mnozí lidé kvůli této zlaté sbírce nevyčíslitelné hodnoty riskovali životy. To je košický zlatý poklad, který je spjatý nejenom se slovenskou, ale také s českou historií.

Neobvyklá přístupnost

Jeho výjimečnost spočívá i v tom, že je – což ve světě není běžné – přístupný široké veřejnosti. Ovšem za mimořádně přísných bezpečnostních opatření. 

Pod vlajkou s pěti kruhy (1980)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:30

Pásmo vyprávění účastníků Olympijských her z východních Čech. Připravil Miloň Jasanský. Režie Pavel Krejčí.

Hovoří Eva Bosáková, Božena Krejcarová, Petr Bucháček, František Čapek, Zdeněk Pičman, Václav Čevona.

Připravil Hradec Králové v roce 1980. Obnovená premiéra květen 2015 v rámci pořadu Rádio Retro – Sportu zdar!

 

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress