Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 5. 2015

Macbeth (2015)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 9:13

William Shakespeare. Zvukový design Colin Guthrie. Hudba Timothy X Atack. Režie Marc Beeby.

Osoby a obsazení: Macbeth (Neil Dudgeon), Lady Macbeth (Emma Fielding), Banquo (Shaun Dooley), Macduff (Paul Hilton), čarodějnice (Jane Slavin, Carl Prekopp, Ayesha Antoine), Duncan (David Hounslow), Ross (Ian Conningham), Malcolm (Alex Waldmann),  posel (Carl Prekopp), Lady Macduff (Anastasia Hille), její syn (Kasper Hilton-Hille), vrazi (Stephen Critchlow, Mark Edel-Hunt), Lennox  (David Acton), Siward (Sam Dale), Donalbain (Sam Valentine), třetí zjevení (Rose Hilton-Hille).

Natočeno 2015. Premiéra 17. 5. 2015 (BBC Radio 3, 22:00 h.) v cyklu Drama on 3.

Lit.: anonym: Macbeth. In web BBC Radio 3, květen 2015 (anotace). – Cit.: A new production of Shakespeare’s thrilling tragedy starring Neil Dudgeon and Emma Fielding. ‚Your face, my thane, is as a book where men / May read strange matters…‘

12. 5. 2015

Sklárny / Glashütten (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:58

Dokument připravili Hana Soukupová, Jitka Lněničková a Martin Sichinger. Historie a současnost šumavských skláren v dokumentu z česko-bavorské hranice. Hudební a zvuková spolupráce Libor Soukup.

Hovoří spisovatel Martin Sichinger, historička umění Jitka Lněničková a skláři, kteří v této oblasti dokázali udržet starou řemeslnou tradici.

Natočeno 2015. Premiéra 20. 5. 2015 ČRo Vltava, 21.45 h.). Repríza 9. 10. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.

Lit.: Soukupová, Hana: Sklárny na šumavské hranici. In Týdeník Rozhlas 21/2015 (článek). – Cit.:  „Vyučil jsem se sklářem a pracoval jsem tady ve sklárně dvacet let. Potom přišla privatizace, sklárna v devadesátých letech skončila a všichni jsme ztratili práci. Musel jsem si hledat něco jiného…“

Jiří Kozel se po letech zahraniční praxe vrátil do Čech, aby si splnil sen a založil na okraji Vimperka vlastní huť

Tahle slova uslyšíte ve Vimperku nebo v Lenoře s malými obměnami často. Zánik skláren, jejichž tradice a sláva sahá hluboko do minulosti, poznamenal osudy mnoha rodin. Někteří skláři odešli za prací jinam, mnozí změnili profesi, ale jen pár z nich našlo odvahu začít na vlastní pěst.

(more…)

Dobrá vůle – (Ne)bezpečné očkování? (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 14:54

Alena Blažejovská. Dokument  sleduje ožehavé téma očkování v ČR. Obavy rodičů se zkušenostmi s negativními účinky očkování vyústily v Petici proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování a březnovou demonstraci před budovou Ministerstva zdravotnictví ČR. Ve stejné době Ústavní soud rozhodl o zachování povinného očkování v ČR a o tom, že do mateřských škol a dalších předškolních zařízení smějí být přijaty jen plně očkované děti. Pořad dokumentuje tyto události a představuje aktivity sdružení Rozalio – rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování. Mistr zvuku Michal Zelinka. Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý.

Připravil ČRo Brno v roce 2015. Premiéra 23. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 30. 5. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.); 9. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Blažejovská, Alena:  (Ne)bezpečné očkování? In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Svobodná volba v otázce očkování u nás možná není. Nejde ale jen o to, zda očkovat. Nálepkuje se: lékaři pro a rodiče proti. Naprostá většina rodičů své děti očkovat chce. Požadují ale individuální přístup a to, aby se očkovalo bezpečně. Dokument v širším kontextu mapuje nejnovější události kolem očkování.

Rodičům vadí, že u nás nejsou respektováni. A striktně se jim nařizuje, jak mají se svými dětmi nakládat. Historie i pohled za hranice ukazují, že očkovací kalendář může mít různé podoby a že neexistuje jediný správný model.

Doporučení nebo povinnost? 

V Německu, Rakousku nebo Nizozemsku se jim očkování pouze doporučuje, ne nařizuje. To s sebou nese nutnost větší informovanosti pediatrů, kteří musí vše důkladně vysvětlovat, i rodičů. 

Ústavní soud ČR a očkování
23. února 2015 – potvrdil, že není protiústavní, když ministerstvo zdravotnictví nařizuje povinné očkování. Ani to, že jeho rozsah je dán pouhou vyhláškou. Doporučil zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním.
2. března 2015 – nevyhověl návrhu na zrušení paragrafů školského zákona, které určují, že mateřské školy a další předškolní zařízení nesmějí přijímat neočkované nebo jen částečně očkované děti. Na problematičnost tohoto přístupu ve svém stanovisku poukázala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová

„Ústavní soud v jiných případech striktně vyžaduje, aby byl rozsah práva nebo povinnosti svěřen zákonu a ne pouhé vyhlášce.“
právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota

Veřejnost proti očkování
10. února 2015 – Martina Suchánková, předsedkyně spolku ROZALIO (Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování), sepsala Petici proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování. Do konce dubna ji podepsalo přes 18 600 občanů.
9. března 2015 – ve spontánní reakci na rozhodnutí Ústavního soudu ČR zorganizovala Marta Vondráčková před budovou ministerstva zdravotnictví Demonstraci za svobodnou volbu v očkování.

„Ústavní soud podle mého názoru nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Dnes se tak nařizuje očkování proti 9 nemocem ve formě tzv. hexavakcíny (záškrt, tetanus, černý kašel, žloutenka typu B, dětská obrna, hemofilová nákaza) a vakcíny MMR (spalničky, zarděnky, příušnice). Je ale nutné podávat hexavakcínu ve schématu 3 + 1 (tj. postupně tři dávky a jedno přeočkování později)? 

Otazníky nad hexavakcínou 

Podle odborníků schéma 2 + 1 stačí. Kdo má ze čtvrté dávky prospěch? A je vůbec hexavakcína nejvhodnějším prostředkem ochrany? Žloutenka typu B se přenáší tělními sekrety, tj. nejčastěji pohlavním stykem či při aplikaci drog injekční stříkačkou. 

Proč musí být děti proti ní očkovány, než přijdou do mateřské školy? Toto ohrožení přichází v úvahu až ve škole, do níž ale dítě – i nenaočkované – tak či tak přijato být musí, protože to nařizuje zákon o povinné školní docházce. Nad očkováním v České republice se vznáší řada otazníků. 

Vedlejší účinky 

K natočení dokumentu přispěl i postřeh, že se v autorčině okolí se stále častěji objevují případy dětí, které byly po očkování postiženy nežádoucími účinky. „Samozřejmě, očkování jako každý lék má i své nežádoucí vedlejší účinky,“ připustil na demonstraci i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. 

Když se však pokusil doložit prospěšnost očkování, publikum jej téměř vypískalo. Mezi lékaři a rodiči se prohlubuje propast nedůvěry. Jako by ztráceli schopnost spolu komunikovat. Stupňuje se boj, v němž není vítězů. Lékaři nechtějí naslouchat zkušenostem rodičů. U těch pak roste strach – strach očkovat, ale i strach neočkovat. Strach z udání a pokut. 

Informujte o negativních účinncích! 

Podhlášenost negativních účinků je u nás prý 90 až 98 %. Mohou je ale hlásit i pacienti. Portál O lécích nabízí k využití formulář Hlášení pro SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv). Pokud se neinformuje o nežádoucích dopadech očkování, nemohou příslušné orgány při rozhodování vycházet z reálných dat. 

Při aplikaci vakcín může dojít k rozvoji autoimunitních onemocnění, proto světová kapacita prof. Jehuda Schönfeld prosazuje zajištění odškodnění od státu. Cennější než odškodnění je ale možnost předejít komplikacím. 

Jak předejít komplikacím 

Tu nabízí neinvazivní screeningové vyšetření ze suché krevní kapky u novorozenců pro včasný záchyt poruch vývoje specifické imunity. Metoda, která je dnes plošně využívaná v 25 státech USA a v Norsku, je u nás k dispozici na LF v Brně a 2. LF UK v Praze. 

Právě doc. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D., zástupce přednosty Ústavu klinické imunologie a alergologie Lékařské fakulty MU v Brně, se zasazuje o její zavedení i u nás. Bylo by to jedním z kroků k bezpečnému očkování. Kromě toho mluví také o nutnosti individuálního přístupu.

Lit.: Blažejovská, Alena:  (Ne)bezpečné očkování? In Týdeník Rozhlas 21/2015 (článek). – Cit.: Kontroverzní téma moderní medicíny – očkování – sleduje nejnovější dokument z rozhlasového cyklu Dobrá vůle (sobota 23. května, ČRo Dvojka, 18.30 a sobota 30. května, ČRo Plus, 20.10). Všímá si skutečnosti, že v České republice v otázce očkování není svobodná volba. Přitom případů dětí, které byly po očkování postiženy nežádoucími účinky, přibývá…

Svobodná volba v otázce očkování u nás možná není. Případů dětí, které byly po očkování postiženy nežádoucími účinky, však přibývá…

Letošního 9. března proběhla před budovou ministerstva zdravotnictví demonstrace za svobodnou volbu v očkování. Zorganizovala ji Marta Vondráčková ve spontánní reakci na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Ten 23. února potvrdil, že není protiústavní, když ministerstvo zdravotnictví nařizuje povinné očkování, ani to, že jeho rozsah je dán pouhou vyhláškou. Doporučil však zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním. Poté Ústavní soud 2. března nevyhověl návrhu na zrušení paragrafů školského zákona, které určují, že mateřské školy a další předškolní zařízení nesmějí přijímat neočkované nebo jen částečně očkované děti. (more…)

Jazzové mezníky – Sága rodu Blue Note 1/? (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:26

Připravil a uvádí Antonín Matzner.

Natočeno 2015. Premiéra 13. 1. 2015, 10. 2. 2015, 10. 3. 2015,  14. 4. 2015,  12. 5. 2015, 9. 6. 2015, 14. 7. 2015, 11. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.; 44 min) v cyklu Jazzový podvečer.

Lit.: Matzner, Antonín: Rozhlasové téma týdne – Sága rodu Blue Note. In Týdeník Rozhlas 11/2015, s. 8 (článek).

Slovo o hudbě – Pražské jaro 2015 (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:17

V den zahájení 70. mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2015 hovoří jeho mluvčím Pavel Trojan a  tajemník interpretační soutěže Michale Vencl. Připravil a moderuje Stanislav Vaněk.

Natočeno 2015. Premiéra 12. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).

Ach, ta genetika! (2015)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:13

Jiří Hanuš. Minutová hra od posluchače. Zvukový mistr Dominik Budil. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Produkce Radka Tučková. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení:  kuchař (Zdeněk Maryška), 1. mnich (Ivan Řezáč), 2. mnich (Jakub Žáček).

Natočeno 2015. Premiéra 12. 5. 2015. Repríza 9. 9. 2015; 20. 1. 2017. K poslechu zde.

Text hry:

Místo: Staré Brno, klášter řádu augustiniánů. Doznívají polední zvony.

Kuchař: Ke stolu, bratři, ke stolu, ať mohu nalévat polévku!

1. mnich: Pane, požehnej nám tento pokrm … Ach ne, zase hrachová! A po ní opět hrách a kroupy… Stejně jako včera, předevčírem a nejspíš taky zítra a pozítří. Poslyš, bratře kuchaři, copak tenhle půst nikdy neskončí? Chceš nás tou hrachovou dietou umořit?

Kuchař: Kdepak, milí bratři, Bůh je mi svědkem! Ale co asi tak můžu uvařit, když na naší klášterní zahradě prakticky nic jiného než hrách neroste. (Kam se člověk podívá, všude jenom záhony hrachu.)

2. mnich: Svatá pravda – vždyť se nám pošklebují už i ti uličníci, co sem lezou přes zeď na lusky. Že prý se my, augustiniáni ze Starého Brna, po tom hrachu vzneseme rovnou na nebesa!

1. mnich: Bůhví, jak dlouho to ještě vydržíme. Pojďme se teď raději společně pomodlit za našeho opata. Kéž by Duch svatý osvítit ráčil toho nešťastného a pobloudilého Johanna Gregora Mendela.

 

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Fučík, hrdina rozhlasové normalizace

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 9:34

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 20/2015)

Častokrát se v našem seriálu potkáváme s rozhlasovými realizacemi z let šedesátých. Není to náhodou, šedesátá léta byla nejen v rozhlase bohatá na témata, zajímavé texty i pozoruhodné režie, nabízela prostor k výtečným hereckým výkonům… To, co se dochovalo i to, o čem už můžeme – bohužel – jen číst, podává svědectví o velkém společenském i uměleckém vzepětí československého umění.

Tento „zlatý věk“ rozhlasu skončil zhruba rok po vjezdu okupačních vojsk v srpnu 1968. Byly natočeny ještě některé inscenace přímo reagující na fakt okupace státu (Ivan Klíma: Ženich pro Marcelu, Václav Daněk: Dobrou noc a modrý z nebe), pak však přišlo období tvůrčí šedi a nemohoucnosti. Většina talentovanějších a schopnějších tvůrců byla odstavena (o práci přišli Jan Berger i Josef Henke) nebo se podřídila nové situaci. Násilně uvolněná místa pak obsadili buď staří matadoři padesátých let a neschopní nováčci se správným světonázorem a legitimací.

Ideovou čistotu literárně-dramatické redakce hlídal v prvních letech šéf Slovesně uměleckého programu Václav Hons. Z jeho umělecké tvorby lze jmenovat například „postmoderní“ poému Lenin, kterou natočil režisér Jiří Horčička ve vynikajícím obsazení a v níž Hons sleduje životní osudy velkých revolucionářů dvacátého století, Leninem počínaje a Che Guevarou konče. Hons ze své funkce odchází 15. dubna 1971; na jeho místo nastupuje literární historik a kritik, básník a překladatel Oldřich Rafaj. Ten si vytváří pravé soudružské pracovní prostředí – z funkce vedoucího redaktora redakce české, slovenské a zahraniční literatury odvolává dr. Josefa Štefánka a na jeho místo dosazuje komunistického básníka Donáta Šajnera.

Ani Rafaj neodolal a dramatickou redakci oblažil vlastním scénářem – variací na Fučíkovu Reportáž psanou na oprátce. Pod názvem Soudruhům, kteří přijdou po nás byla realizována v roce 1973 brněnským studiem. „Dramatický pentaptych“ se skládal z částí Čtyřiadvacet hodin, Umírání, Stanné právo, Naděje a Soudruhům, kteří přijdou po nás a přes veškerou snahu o zlidštění a zfigurkaření jednotlivých postav šlo o propagandistický plakát. V režii Jana Tůmy vytvořil hlavní roli Julia Fučíka tvárný herec Jiří Tomek; ten však tentokrát neměl šanci bustózního Fučíka výrazněji ozvláštnit, Fučík musel být hrdinný a tudíž bez výraznějších lidských kontur. Ty měl poskytnout Josef Karlík v roli Otecka a nutno říci, že se mu v rámci daných mantinelů dařilo. V malé roličce Mirka bylo možné zaslechnout i mladého Miroslava Donutila, v dalších rolích pak většinu tehdejšího ansámblu brněnského Státního divadla. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Vražedkyně z lásky, milenec pro majetek

Filed under: Historie zvukového záznamu — Premek @ 9:30

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 18/2015)

Lady Macbeth Mcenského újezdu, drama, jež v roce 1865 napsal ruský dramatik, kritik a spisovatel Nikolaj Semjonovič Leskov, je ve své původní podobě již neznámé. Mladá hospodyně Kateřina Izmajlovová žije v nešťastném manželství se starým a přísným manželem. Její odevzdaný poklid v mrtvém kupeckém prostředí naruší mladý a přitažlivý podomek Sergej, který zcela rozvrátí její duši a přiměje ji k vraždě manžela i vlastního malého synka. Sergej totiž Kateřinu nemiluje, chce se jen dostat k jejímu majetku, a tak postupně (ovšem rukama Kateřininýma) likviduje každou překážku… Jejich zločiny nezůstanou utajeny, a tak se oba dostanou na galeje, kde Sergej Kateřinu zcela zavrhne a přede všemi ji ponižuje slovy i skutky. Nešťastná a raněná Kateřina ukončí své trápení a zároveň završí svou pomstu – při plavbě na člunu se vrhne do moře a strhne sebou i Sergejovu současnou milenku…

Leskovův tragický příběh zaujal Dmitrije Šostakoviče. Vytvořil podle něj svou druhou operu Lady Macbeth Mcenského újezdu, která měla premiéru v roce 1934. Její hudební zpracování tak rozezlilo diktátora Stalina, že divadlo o přestávce opustil a tím dal jasně najevo, jak se má kritika k opeře postavit. Pravda prakticky okamžitě uveřejnila článek Chaos místo hudby, jímž začala absolutní a šikanózní kontrola nad Šostakovičovou prací. Legenda praví, že článek snad napsal sám Stalin.

Brněnští tvůrci vyšli v roce 1960 ze sovětské úpravy Košeleva a Petrejkova a vytvořili tak volným tempem vedenou, avšak dramaticky vypjatou inscenaci, kterou nazvali jménem hlavní hrdinky – Kateřina Izmajlovová. Krom několika kytarových sól tu není žádný hudební doprovod, vše obstarávají nemnohé zvukové efekty a především herecké výkony. Režijně hru vedl brněnský režisér Vladimír Vozák. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Hrát podle vlastních pravidel

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 9:19

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 16/2015)

Režisér Josef Henke, který zemřel v březnu před devíti lety, za sebou zanechal (nejen) v rozhlase rozsáhlé a kvalitní dílo. Jeho inscenace Dürrenmattových, Beckettových, Eichových, ale i E. F. Burianových textů dodnes slýcháme v reprízách. Ne každou jeho inscenaci však potkalo to štěstí dochovat se až do dnešních dnů.

V roce 1966 natočil Henke vynikající inscenaci Beckettovy hry Krappova poslední nahrávka s Milošem Nedbalem v hlavní roli, ale také Bergmanovu Malbu na dřevě a dramatizaci novely Alana Sillitoea Osamělost přespolního běžce. Zatímco u Beckettovy hry si dodnes můžeme ověřit výtečné herecké mistrovství Miloše Nedbala a režijní bravuru Henkeovu, u zbylých dvou už můžeme jen odvozovat z dochovaných materiálů.

Osamělost přespolního běžce je příběhem Colina Smithe, mladíka, který se ocitá v nápravném zařízení poté, co s kamarádem spáchají krádež. Ředitel i vychovatelé se k němu chovají se vší shovívavostí, ba poté, co si všimnou jeho fyzické zdatnosti, umožní mu účastnit se běžeckých tréninků a soutěže v běhu, v níž by reprezentoval nápravný ústav proti elitnímu gymnáziu. Colin tuto možnost využije, jeho myšlenky nás však ubezpečují o tom, že „jim to nežere“. Běhání je pro něj pouze relaxace, možnost odtrhnout se od kasárenského života v ústavu, přemýšlet. Právě v retrospektivách se dozvídáme o jeho životě a myšlení. Colin je typický outsider, antihrdina, který však má v rámci svého světa jasnou filozofii; chápe, že pokud vyhraje běžecký závod, bude si moci půlroční pobyt „vodkroutit jako v bavlnce“. Jenže Colin má jinou představu poctivosti: „Mě teda na tenhle švindl nenachytaj, na tohle štvaní, aby člověk vyhrál, na tohle klusání kvůli kousku modrý mašle, ponivač takhle se člověk nikam nedostane i když voni si můžou vymknout ruku, jak přísahaj, že jo. Člověk se má na všechny vybodnout a jít si svou cestou, ne štvát se po voznačkovaný štrece….“ Ačkoliv má nad ostatními běžci naprostou převahu, těsně před cílem závod „vypustí“ a okatě nechá předběhnout a vyhrát konkurenčního běžce. Hrdě pak nese následky ředitelovy zloby a umývá „rajóny“ či hnojí záhony zbytky z kuchyně… (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Jediný svého druhu na světě a třináctery hodiny

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 9:13

Mgr. Přemysl Hnilička

 (vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2015)

V ledovém království panuje strašlivý ledový vévoda se svými špehy a slídily. Neuznává nikoho jiného než sebe, zabil na svém hradě čas a jediným zdrojem tepla jsou mu v ledových komnatách ručky zajaté princezny Saralindy… Jediný, kdo ji může vysvobodit, je potulný minstrel Zpěvoch, ve skutečnosti princ Zorn ze Zorny. On sám to sice ještě neví, ale to nevadí: důležité je, že to ví pohádkový skřítek Golux, který mu určitě pomůže překonat nástrahy strašlivého vévody. Nebo ne?

Třináctery hodiny byly českému publiku známy již od roku 1974, kdy vyšly v Albatrosu s ilustracemi Václava Kabáta. Již o rok později vznikla slovenská rozhlasová dramatizace Eleny Antalové pod názvem O zakliatych hodinách s Karolem Machatou v roli skřítka Goluxe; inscenace však postrádala humorný náboj a většina Thurberových vtípků tak padla pod stůl. Jitka Škápíková však jeho ironickou pohádku uchopila za správný konec a výsledkem byla výtečná realizace, patřící do zlatého fondu rozhlasové pohádky.

S Jitkou Škápíkovou jsme se v našem seriálu setkali již dvakrát: jako s autorkou dramatické rozhlasové prvotiny Světlo na pavlači a dramatizátorkou pohádky Aloise Mikulky Kouzelná dvířka. I její dramatizace pohádky Jamese Thurbera Třináctery hodiny z roku 1999 se vyznačuje hravostí a invencí.

Režisér Karel Weinlich bývá často označován za řemeslného tvůrce pohádek (víceméně přezíravě se o něm takto vyjadřoval i jeho kolega Jiří Horčička). Tato pohádka však dokazuje, že setkal-li se s inspirativním scénářem, dokázal se mu odpovídajícím způsobem věnovat. Třináctery hodiny přímo překypují zábavnými detaily a přesto neztrácejí pevnou realizační strukturu. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress