S plzeňskými spisovateli o tvorbě, Polanově ceně a evropském hlavním městě kultury 2015. Připravila Tamara Salcmanová.
Připravil ČRo Plzeň v roec 2015. Premiéra 23. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
25. 2. 2015
Hrdina.cz – Hrdinové českého národa VIII. Agenti chodci 1/5 (2015)
Ti, kteří po únorovém puči přes stále hlídanější a zadrátovanější hranici zprostředkovávali kontakt domova se zahraničím. Připravil Pavel Hlavatý.
Natočeno 2015. Premiéra 23. – 27. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:50 h.; 5 x 10 min). Repríza 5. – 9. 2. 2024 v rámci cyklu Špioni (ČRo Plus, 21:10 h.).
Lit.: anonym: Hrdinové českého národa: Agenti chodci. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (anotace). – Cit.: Ti, kteří po únorovém puči přes stále hlídanější a zadrátovanější hranici zprostředkovávali kontakt domova se zahraničím. Agenti chodci – ti, kteří po únorovém puči zprostředkovávali kontakt domova se zahraničím zhruba do poloviny padesátých let. Řada z nich zahynula přímo na čáře, další byli popraveni či odsouzeni k dlouholetému vězení.
Osudy – Luboš Zajíček 1/5 (2015)
Rozhlasové vzpomínky trumpetisty, hudebního publicisty, představitele českého tradičního jazzu. Připravil Petr Gojda.
Natočeno 2015. Premiéra 23. – 27. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min).
Lit.: Gojda, Petr: Osudy Luboše Zajíčka. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (anotace). – Cit.: Vzpomínání kornetisty, kapelníka a jazzového publicisty Luboše „Boba“ Zajíčka. Řada našich posluchačů asi zná, někteří dobře, jeho páteční jazzofony s archivními nahrávkami ze začátků dixielandové hudby. Bob ale nejen že se takto vracívá do historie jazzu, ale také sám byl u zrodu interpretace staré jazzové hudby u nás.
Spolu s bratry Smetáčkovými zakládal v šedesátých letech Tradicional Jazz Orchestra, v polovině 70. let pak založil vlastní Classic Jazz Collegium. Život těchto kapel se odvíjel na koncertech v Československu i celé Evropě a při nahrávání vlastních skladeb, aranží jazzových tradicionálů a také spolupráce s dalšími hudebníky a sólisty – Spirituál Kvintetem, Evou Olmerovou, Hanou Hegerovou, Ralphem Suttonem, Albertem Nicholasem a dalšími. Vzpomínání Boba Zajíčka jeho hlavně vzpomínáním cestě ke kornetu a jazzu a cestě kornetisty a kapelníka ve světě, kterým zní dixieland.
Horla (1991)
Guy de Maupassant. Dramatizovaná povídka. Čtyřicet minut mírného napětí a tajemných událostí, které se možná odehrály v jednom domě na břehu řeky Seiny. Překlad Jarka Nevole. Rozhlasová úprava Jan Strejček. Hudba Jiří Štusák. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Jan Pilař, Pavel Soukup a Ludmila Vlášková.
Nastudoval Hradec Králové v roce 1991. Repríza 23. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 37 min) v cyklu Noční bibliotéka.
Historie Plus – Dobré je, že už není pána (2015)
Anežka Gorlová byla lidová sběratelka a textařka, inspiraci nacházela v rodné obci na Slovácku. V 50. letech minulého století se dařilo budovatelským písním. O sociálních a myšlenkových kořenech, které Anežku Gorlovou dotvářely, hovořil Petr Slinták.
Natočeno 2015. Premiéra 14. 2. 2015 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Historie Plus. K poslechu zde.
Lit.: Slinták, Petr: Dobré je, že už není pána. Anežka Gorlová sbírala písně, které utvářely kolorit jásavých a krvavých 50. let. In web ČRo Plus, únor 2015 (článek + ukázka). – Cit.: Politicky angažovaná kultura patřila k průvodním znakům období 50. let minulého století. Také folklor se pro deklarovanou lidovost stal nositelem idejí nového společenského zřízení. Z ulic kolektivizovaných vesnic se však přesouval spíše na festivalová pódia či do muzejních expozic.
Jeho ideově spříznění nositelé byli ctěni a dostávalo se jim též politické podpory. Často se přitom jednalo o zajímavé osobnosti.
Mezi výrazné postavy folklorní scény na Slovácku tehdy patřila Anežka Gorlová – lidová sběratelka, textařka, vyšívačka a malérečka. Autorka lidových písní, které byly vydány v několika zpěvnících a dostaly se i na filmové plátno.
Anežka Janečková, později provdaná Gorlová, se narodila roku 1910. Vyrůstala v chudých rodinných poměrech v Boršicích u Blatnice. Několik jejích sourozenců zemřelo v mladém věku. (more…)
Historie Plus – {Chrámy pro koupěchtivé} (2015)
Před čtyřiceti lety, na jaře roku 1975, byly v Československu otevřeny na tehdejší dobu největší obchodní domy – Kotva a Máj. David Hertl se zamyslí nad minulostí, současností a tak trochu i budoucností těchto někdejších obchodních dominant. Připravil David Hertl.
Natočeno 2015. Premiéra 7. 3. 2015 (ČRo Plus, 21:10 h.; 30 min). Repríza 1. 5. 2024 (ČRo Plus, 22:35 h.).
Lit.: Hertl, David: Tu Ameriku předeženeme, to je jisté… In Týdeník Rozhlas 10/2015 (článek). – Cit.: Jedním ze symbolů „normalizace“ poměrů v Československu po roce 1968 byla výměna na postu prezidenta. Nemocného Ludvíka Svobodu vystřídal v květnu 1975 Gustáv Husák. V onom roce 1975 se toho ale stalo daleko víc. Otevřeny byly kupříkladu obchodní domy Kotva a Máj. Výročí prvních „chrámů“ pro koupěchtivé se v sobotu 7. března ve 21.10 bude věnovat pravidelný cyklus Českého rozhlasu Plus s názvem Historie Plus.
Dokončení moderní nemocnice v severočeském Mostě, nová chemička v Kralupech nad Vltavou, zcela nový areál Vřídelní kolonády v Karlových Varech, moderní a největší pražská pekárna v Michli, nová Labská bouda – a třeba také čtvrtá spartakiáda nebo světově unikátní přesun děkanského chrámu v Mostě… (more…)
Le lièvre de Vatanen 1/? (Zajícův rok, 2008)
Arto Paasilinna. Četba na pokračování. Překlad Anne Colin du Terrail.
Čte anonymní dobrovolník.
Natočeno 2008 (celkem 4 hod. 50 min.).
Pozn.: Vatanen est journaliste à Helsinki. Alors qu’il revient de la campagne, un dimanche soir de juin, avec un ami, ce dernier heurte un lièvre sur la route. Vatanen descend de voiture et s’enfonce dans les fourrés. Il récupère le lièvre blessé, lui fabrique une grossière attelle et s’enfonce délibérément dans la nature. Ce roman culte dans les pays nordiques conte les multiples et extravagantes aventures de Vatanen remontant au fil des saisons vers le cercle polaire avec son lièvre fétiche en guise de sésame. Il invente un genre : le roman d’humour écologique.
Direction le cercle polaire avec un auteur finlandais souvent considéré comme l’inventeur du roman d’humour écologique. „Le Lièvre de Vatanen“ est l’un de ses premiers livres. Devenu culte dans les pays nordiques, il raconte l’histoire d’un homme qui se cherche et se retrouve à travers un trip sauvage et cosmologique.
Endetté, une femme tyrannique, un début d’ulcère à l’estomac…, Vatanen a le sentiment que la ville détruit davantage qu’elle n’épanouit. Journaliste à Helsinki, il saisit l’occasion d’une sortie de route en pleine campagne pour rompre avec cette vie.
Conduit sur le lieu d’un reportage par un photographe, le véhicule de Vatanen heurte un jeune lièvre. Il part à la recherche de l’animal, le retrouve et s’enfonce avec lui dans la forêt pour ne jamais revenir.
Un hymne à la nature et à la liberté dont on ressort tout simplement heureux.
EXTRAIT : „‚Reviens ! On n’arrivera jamais à Helsinki si tu restes à cavaler dans cette foutue forêt ! Tu te débrouilleras pour rentrer seul si tu n’arrives pas tout de suite !‘ Le journaliste ne répondit pas. Il tenait le petit animal dans ses bras… :
Chez L’Illustre écrivain (U Proslulého spisovatele, 2010)
Octave Mirbeau. Rozhlasová adaptace divadelního textu o 7 scénách. Hudba Camille Saint-Saens (Le Carnaval des Animaux, Grande Fantaisie Zoologique – Fossiles), solisté Geza Anda & Béla Sik. Dirigent Igor Markevitch. Realizace nahrávky Prof. Tournesol.
Osoby a obsazení: slavný spisovatel (René Depasse), sluha Joseph (Prof. Tournesol), reportér (Stefano Binaghi), madame Beauduit (Ar Men), básník (David D.), vypravěčka (Victoria).
Natočilo sdružení Au Fil des Lectures v roce 2010 (70 min.). K poslechu zde.
Pozn.: Octave Mirbeau déploie dans ce texte (publié dans un recueil posthume) toute sa verve caustique et polémique. Chez L’Illustre écrivain est un prétexte pour railler Paul Bourget, la plume de la bourgeoisie conservatrice, au tournant du XXème siècle. Ces dialogues ont une double portée : humoristique dans sa plus grande partie, politique lorsque L’Affaire Dreyfus est abordée.
« L’Illustre écrivain, en froissant un journal :
– Et cette canaille de Mareuil qui dînait chez moi avant-hier, et qui n’a pas trouvé le moyen glisser mon nom dans sa chronique… Elle est forte, celle-là !… Non, mais ils s’imaginent que je les invite pour mon plaisir !… Elle est forte, celle-là !
24. 2. 2015
Série C-L (2015)
Eduard Fiker. Audiokniha. Velká vlaková loupež po Česku a na stopě major Kalaš.
Čte Martin Zahálka.
Natočeno v květnu 2015 ve studiu Ateliér. Vydalo nakladatelství Tebenas v roce 2015 (2CD mp3;
TBN008-2, EAN 8594177770085; celkem 12 hod.) v edici Česká detektivka (1).
Pozn.: Detektivní příběh E. Fikera byl zpracován do filmové podoby pod názvem Na kolejích čeká vrah. Původně bylo plánováno natáčení na únor 2015.
Lit.: Janáček, Pavel: Série C-L. In booklet CD (listopad 2015). – Cit.: Velká vlaková loupež a smrt mladé dívky. Souvislosti odhaluje major Kalaš.
Série C-L patří k nejúspěšnějším dílům mistra české detektivky Eduarda Fikera. V roce 1970 se stala předlohou filmu Na kolejích čeká vrah, který natočil režisér Josef Mach s Jiřím Sovákem v hlavní roli.
Čte Martin Zahálka.
Zápletka ve stylu tzv. záhady zamčeného pokoje se v dějinách světové detektivky objevuje v nesčetných variacích od jejich počátků až do současnosti – nikoli náhodou ji nedávnou použil i Stieg Larsson v Miléniu. Vždy jde o problém ohraničeného prostoru (místnosti, domu, vozu, ostrova), kde došlo ke zločinu, ačkoliv k němu vzhledem k zevnitř zajištěným dveřím, kamenným stěnám, vodním příkopům a jiným neprostupným překážkám prostě dojít nemohlo.
Zdá se, jako by v záhadě zamčeného pokoje, zdánlivě vylučující každé logické řešení, byla obsažena kvintesence toho, co detektivku dělá detektivkou: proto také si na tomto „oříšku“, jak říká Josef Škvorecký, již od Poeových Vražd v Márniční ulici „brousí zuby všichni Velcí detektivové“.
Mezi nimi také kapitán Kalaš a jeho pomocník Karlíček v románu Eduarda Fikera Série C-L, představujícím kvalitativní vrchol závěrečné fáze autorovy tvorby i třídílné detektivní série s postavami důstojníka z velitelství Státní bezpečnosti a jeho upovídaného, nápaditého a neúnavného fámula z kriminálky.
Je pozoruhodné, že to bylo až po dvaceti, pětadvaceti letech intenzivní práce na krvavé líše kriminální četby, kdy Eduard Fiker napsal svoji první záhadu zamčeného pokoje par excellence. Tradiční zápletkové schéma je ve Fikerově románu osvěženo (v dějinách žánru rozhodně ne poprvé) „rozhýbáním“ místa činu.
Záhada zamčeného pokoje se zde modifikuje v záhadu zevnitř i zvenčí střeženého, stálou rychlostí 70 km/h jedoucího, zamřížovaného poštovního vagonu spěšného vlaku 2316, který byl 27. 6. 1951 po půl čtvrté na kilometru 297,3 železniční trati Praha – Bratislava rozmetán na prvočinitele výbuchem pekelného stroje.
Pavel Janáček
EDUARD FIKER (1902 – 1961)
Spisovatel, překladatel, scénárista a zakladatel české detektivky Eduard Fiker studoval strojní a elektrotechnické inženýrství, jazyky a hudbu (působil např. v orchestru Velké operety a divadla Rokoko), v letech 1938 – 1944 byl šéfredaktorem časopisu Rozruch, přispíval např. do Mladé Fronty, později pracoval jako scénárista státního filmu a spisovatel na volné noze. Jeho žena Aloisie roz. Inemannová byla operetní subretou.
Napsal více než osmdesát titulů a kromě detektivek byl i autorem rozhlasových her, dobrodružných i humoristických knih, divadelních her a sci-fi románů.
Některá svá díla umísťoval do angloamerického prostředí, k čemuž ho vedla snaha nezklamat čtenáře nevěrohodnými reáliemi a také jeho vzor Edgar Walace.
Romány Eduarda Fikera se dočkaly také řady vydání v zahraničí. Jako úspěšný autor byl vyhledáván i filmaři. Vznikly tak adaptace jeho románů Paklíč (režie M. Cikán, r. 1944), Zinková cesta (Třináctý revír, režie Mac Frič, r. 1946), Kilometr 19 (Strach, režie P. Schulhoff, r. 1963), Série C-L (Na kolejích čeká vrah, režie Josef Mach, r. 1970), Fantom operety (TV seriál, režie Z. Podskalský, r. 1970). Je autorem původních scénářů k dalším filmům: Krok do tmy (režie F. Čáp, r. 1940), Akce B (režie Josef Mach, r. 1951), Na konci města (režie M.Cikán), Padělek (režie V. Borský, r. 1957).
Společně s Karlem Čapkem a Emilem Vachkem se stal zakladatelem české detektivní školy, na kterou dodnes navazuje celá řada autorů.
Asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury (AIEP) uděluje od r. 2002 Cenu Eduarda Fikera za nejlepší rukopis původní detektivky.
Velká konference (1941)
Josef Opluštil. Propagandistický skeč. Texty písní Josef Rejthar (pseudonym „Erjé“). Režie Jaroslav Budil.
Účinkují Čeněk Šlégl a další.
Natočeno 1941. Premiéra 30. 11. 1941 (18:05 h.).
Lit.: anonym: Nejpopulárnější komikové do rozhlasových skečů. In Národní politika, 30. 11. 1941 (článek).
Lit.: Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč. Praha: BVD, 2010, 256 s.