Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jáchym Topol. Autor čte své překlady z knihy Trnová dívka. Příběhy severoamerických Indiánů. Sleeve-note Stanislav Škoda.  Zvuk Jan Hála. Titulní fotografie Irena Vodáková. Design obalu Jakub Suchý.  Režie a dramaturgie Ivan Arsenjev.

Nahráno 26. 5. 2014 ve studiu Bystrouška. Vydalo nakladatelství Triáda v roce 2014 (1 CD; EAN 8594178720058) v edici Hlasy – edice autorského čtení. Ukázka k poslechu na Youtube.

Pozn.: Jáchym TOPOL (* 4. srpna 1962 v Praze), básník, prozaik, dramatik, autor písňových textů a novinář. – Vydal knihy básní Miluju tě k zbláznění (1991) a V úterý bude válka (1992) a prózy Výlet k nádražní hale (1994), Sestra (1994), Anděl (1995), Noční práce (2001), Kloktat dehet (2005), Zlatá hlava (2005), Supermarket sovětských hrdinů (2007, obsahuje též dramata), Cestou na východ (podle vyprávění Karla Cudlína, 2008) a Chladnou zemí (2009). Knižní rozhovor Tomáše Weisse s J. Topolem vyšel s názvem Nemůžu se zastavit (2000). Uspořádal a přeložil antologii příběhů  severoamerických Indiánů Trnová dívka (1997, 2., přepracované vydání 2008).

Ivo Vodseďálek. Výbor z básní a próz zařazených do pětisvazkového knižního vydání autorova Díla (1992) a souborně nepublikovaných básní z devadesátých let. Sleeve-note Michael Špirit. Zvuk Michal Holubec a Jan Hála. Fotografie Irena Vodáková. Design obalu Jakub Suchý. Režie a dramaturgie Ivan Arsenjev.

Natočeno 26. a 27. 4. 2014 v ulici Františka Vodseďálka ve Vysokém nad Jizerou. Vydalo nakladatelství Triáda v roce 2014 (1CD; EAN 8594178720065) v edici Hlasy – edice autorského čtení.  Ukázka k poslechu na Youtube.

Pozn.: Básnické a prozaické dílo Iva Vodseďálka tvoří ve svém celku mimořádně pozoruhodnou a originální hodnotu české literatury 20. století. Kromě výběru z básní a próz zařazených do pětisvazkového knižního vydání autorova Díla (1992) obsahuje nahrávka také souborně nepublikované básně z devadesátých let.

Ivo VODSEĎÁLEK (* 8. srpna 1931 v Praze), básník, výtvarník. Po maturitě na reálném gymnáziu v Ječné ulici v Praze (1950) pracoval ve svém rodišti jako stavební dělník a v Ostravě jako montér v Nové huti Klementa Gottwalda. Od roku 1953 byl zaměstnán jako projektant v národním podniku Chemoprojekt. Od roku 1960 připravoval ze soukromé iniciativy obnovu létání volnými plynovými balony v Československu. Roku 1965 založil v rámci Svazarmu Balon-klub Praha, stal se jeho prvním předsedou a vedl stavbu prvního československého poválečného plynového balonu (start v červnu 1968). Dosáhl kvalifikace pilot-instruktor; poté, co mu v roce 1973 bylo zakázáno balony pilotovat, zabýval se tímto sportem alespoň organizačně. Od roku 1988 je v důchodu. V letech 1991-1997 byl majitelem a provozovatelem cestovní a letecké dopravní kanceláře Adyton. – Kromě psaní se I. Vodseďálek věnuje od počátku padesátých let též výtvarné práci, zejména kolážím a keramice. Verše a prózy z přelomu čtyřicátých a padesátých let vydával v soukromé rukopisné edici Půlnoc, kterou v té době redigoval s Egonem Bondym. Také další vlastní literární tvorbu šířil až do konce osmdesátých let pouze strojopisně. Jako literát vystoupil oficiálně na veřejnost až v roce 1990. Pětisvazkové Dílo Ivo Vodseďálka vyšlo, edičně připravené Martinem Machovcem, v nakladatelství Pražská imaginace (Praha 1992. Sv. 1: Zuření. Poezie z let 1949-1953; sv. 2: Snění. Poezie a próza z let 1951-1955; sv. 3: Bloudění. Poezie a próza z let 1962-1968; sv. 4: Probouzení. Poezie z let 1975-1984; sv. 5: Nalézání. Poezie z let 1985-1989), eseje, memoárové črty a povídky z let devadesátých v knize Felixír života (Brno 2000). Jeho jediné známé prozaické texty z let padesátých vyšly pod názvem Dvě prosy. Kalvárie & Kompensace v Edici Revolver Revue (Praha 2004).

Andrej Giňa čte vybrané povídky z knihy „Paťiv. Ještě víme, co je úcta“. Překlad do češtiny Alena Smutná (Dědek), Jana Kramářová (Pouť a Ve vlaku), Karolína Ryvolová (???), Milan Hübschmannová (O Škypárovi) a Denisa Míková (Jak Rom přivedl gádža k rozumu).
Sleeve-note Robert Krumphanzl. Zvuk Jan Hála. Titulní fotografie Irena Vodáková. Design obalu Jakub Suchý. Spolupráce při realizaci Michal Holubec, Martin Růžička a Robert Krumphanzl. Režie a dramaturgie Ivan Arsenjev.

Natočeno 14. a 15. 4. 2014 ve studiu Bystrouška. Vydalo nakladatelství Triáda, Studio Bystrouška a Nadační fond Martina a Martiny Růžičkových v roce 2014 (1 CD; EAN 8594178720010) v edici Hlasy – edice autorského čtení.  Ukázka k poslechu na Youtube.

Pozn.: Autor se kromě tradičního žánru pohádky, který nahrávku uzavírá, představuje pěti humornými příběhy. Ty jsou zasazené do vesnického prostředí na východním Slovensku první poloviny minulého století i do nedávné městské současnosti západních Čech. Za někdy až huronským veselím se v Giňových vyprávěních ukrývá nečekaná vážnost. (anotace)

Andrej GIŇA (* 1. ledna 1936 v Tolčemeši/Šarišských Sokolovcích), spisovatel a hudebník. Nejranější dětství prožil ve východoslovenské obce Tolčemeš, odkud byla jeho rodina spolu s celou zdejší malou komunitou Romů v roce 1942 na základě vládního nařízení vyhnána a poté donucena žít na louce za vesnicí v místě zvaném Pod Hineškou. V roce 1946 se Giňova rodina přestěhovala nejprve do Prahy a zakrátko do Rokycan, kde začal A. Giňa navštěvovat základní školu. Po vyučení tavičem pracoval v letech 1953-1955 v Železárnách Hrádek. Ve stejné době studoval večerní Pedagogickou školu v Plzni, studium však nedokončil, neboť byl odveden na vojnu. Po absolvování vojenské základní služby se stal vojákem z povolání. Zároveň studoval zdravotnickou školu v Hradci Králové a působil jako zdravotník pluku (1957-1961). Poté byl zaměstnán jako dělník ve slévárně a posléze jako řidič. V letech 1969-1973 se aktivně podílel na práci tehdy nakrátko povoleného Svazu Cikánů-Romů, stal se předsedou okresního výboru SCR, členem předsednictva krajského výboru SCR a působil jako stavbyvedoucí v plzeňském výrobním družstvu Névodrom, které vytvářelo pracovní příležitosti pro Romy a současně dotovalo pokladnu SCR. Poté pracoval opět jako řidič, v podniku Potraviny Plzeň, a řidič a topič v rokycanském Buzuluku (Škoda Plzeň). Po roce 1989 se stal předsedou celorepublikového Kulturního svazu občanů romské národnosti, který navazoval především na kulturní aktivity SCR. V devadesátých letech hojně publikoval na stránkách nově vzniklých romských periodik. V době nových možností začal podnikat (prodával suroviny na výrobu romských kuchařských specialit). – Celoživotně se A. Giňa věnuje také hudbě. Od padesátých let hrál v rokycanské cimbálové kapele na kytaru a na basu, v sedmdesátých letech se stal jejím kapelníkem. V roce 1984 založil rompopovou kapelu Rytmus 84, s níž hrál více než dvacet let. – Knižně vydal (v paralelním romsko-českém znění): Bijav / Svatba (tři povídky, 1991), Paťiv. Ještě víme, co je úcta (výbor z povídek, pohádek a publicistiky, 2013).

Vladislav Vančura. Audiokniha. Úprava a režie Jitka Škápíková.

Natočeno 2013. Vydaly Levné knihy v roce 2013 (1 CD).

Pozn.: Vybrané kapitoly z knihy Vladislava Vančury „Rozmarné léto“. Knihu „Rozmarné léto“ vydal Vančura v roce 1926, kdy literaturu formoval poetismus, kterým byl při psaní velmi ovlivněn. V roce 1942 byl Vladislav Vančura zadržen gestapem, několik týdnů byl vězněn a týrán a 1.6.1942 zastřelen na neblaze proslulé Kobyliské střelnici.