Kdo je pohřbil a kvůli čemu? A budou někomu chybět? Součástí divadelního magazínu bude také přehled divadelního tisku, recenze (Alena Zemančíková) a posluchačská soutěž.
Natočeno 2014. Premiéra 2. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
30. 7. 2014
Sacher jako jméno, ale také jako pojem (2014)
Anna Sacherová – žena, která dovedla vytvořit „instituci“. Připravila a uvádí Eliška Závodná. Dějiny (jako) na talíři. Spolupracoval Jiří Kamen.
Ukázky čte Stanislav Oubram.
Natočeno v roce 2009. Premiéra v sobotu 27. 6. 2009 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 27 min.) v cyklu Vltavský poledník. Repríza 2. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.; 30 min); 1. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:00 h.).
Pasecké setkávání (2014)
Pozvání k účasti v živě vysílané besedě z kostela sv. Václava v Pasekách nad Jizerou dostali divadelník Jiří Suchý a dirigent Libor Pešek. Dost možná ale zajímavé osobnosti usednou i v obecenstvu tradičního letního minifestivalu. S hosty hovoří spoluorganizátor Paseckých hudebních slavností Pavel Ryjáček a moderátor Vltavy Tomáš Černý. Hudbou provází Sedláčkovo kvarteto.
Natočeno 2014. Premiéra 2. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:50 – 11:00 h.; 70 min) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Pozn.: Podle svědectví Tomáše Černého se pořad neuskutečnil, přímý přenos s Liborem Peškem byl proveden až v roce 2015 pod názvem Libor Pešek v Pasekách .
29. 7. 2014
Magor (2014)
Ivo Krobot. Rozhlasová adaptace inscenace Divadla U stolu. Z textů Ivana Martina Jirouse a deníku jeho dcery Františky scénář sestavil Ivo Krobot. Hudba Zdeněk Kluka. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Ivo Krobot.
Osoby a obsazení: Magor (Jan Kolařík), Františka (Petra Bučková).
Natočeno 2014. Premiéra 17. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 60 min.). Repríza 17. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.); 6. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama a Léto v undergroundu na Vltavě; 17. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).
Pozn.: Inscenace Divadla U stolu nazvaná prostě Magor představuje známého bouřliváka Ivana Martina Jirouse jako niterného křehkého básníka. Režisér Ivo Krobot zbavuje Magora všech zavedených nálepek – hlavní tváře českého undergroundu, politického vězně, radikálního proamerického antikomunisty nebo třeba nevyzpytatelného pijana, který vždy a všude pouráží okolí, udělá striptýz a někdy se i serve. (anotace)
Lit.: anonym: Dovoluji si však upozornit… In Facebook, listopad 2014 (ohlas posluchače). – Cit.: „Dovoluji si však upozornit, že slovo „redakce“ souvisí se slovem „redigovat“. Opravdu nechápu proč si scénárista a režisér P. Krobot a dramaturg pí Rathouská neporadí s několika málo slovy, které na kulturní stanici opravdu nepatří. (…) Neznám osobně pana Krobota ani paní Rathouskou. Tu mám alespoň možnost slýchat na Vltavě. Divím se, že tato kultivovaná (a podle mého názoru i zdravě asertivní) dáma si nedokáže v takové situaci poradit…… (…) Není náhodou kulturní stanice od toho, aby zprostředkovala myšlenky, vytvářela slovesné pořady, aniž by to muselo znamenat, že vše je citováno doslova. Proč potom jsou redakce….?“
Lit.: -lf-: Radioraport. Léto s Vltavou. In Týdeník Rozhlas 30/2014, s. 21 (rozhovor s dramaturgem Martinem Velíškem o připravovaných hrách).
Lit.: Rathouská, Kateřina: Magor. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 15 (článek). – Cit.: V pondělí 17. listopadu odvysílá Český rozhlas Vltava hru Magor. Scénář sestavil režisér Ivo Krobot. Využil v něm texty básníka Ivana Martina Jirouse a úryvky z deníků jeho dcery Františky. Stejnojmenná inscenace měla premiéru v únoru 2013 v Brně.
„Magora jsem znal spíš z náhodných setkání, věděl o mně od Egona Bondyho, kterého jsem navštěvoval v Nerudovce v roce 1980, kdy jsem chystal Hrabalova Něžného barbara v Činoherním klubu v Praze,“ uvedl režisér v divadelním programu. „Vytáčel mě, dostudovaný kunsthistorik nedostudovaného, různými záludnými otázkami, já zas jeho tím, že ač on si odseděl
mnohem víc, já zato už dřív, než šli po Plasticích, když nás na poměrně nevinných kulturních čarodějnicích 30. 4. 1971 brutálně rozehnali na Lanšperku u Ústí nad Orlicí a já za urážky a útok na veřejného činitele vyfasoval devět měsíců natvrdo a odseděl je na Borech. Co dělat? Pak už jsem byl měkčí. Ale slovy Magora, člověk snese, co unese…“
Ivan Martin Jirous s dcerou „spolu žili posledních osm let až do Magorovy smrti v Nádražní ulici 28,“ doplnil ke hře Ivo Krobot v pořadu Čajovna. „Ví se o tom, pan kníže jim poskytnul jeden byt v restituovaném domě. Někdy to byl boj, jindy to bylo úžasné. Nic jsem nedopisoval, vycházel jsem pouze z daných materiálů. Bylo to velmi zvláštní, protože dost záleželo
na dvou hercích, kteří ztvárnili Magora a Františku, jak si kdo vytvoří prostor – tady není ten obecný Magor, jak by ho někteří rádi viděli, ale Magor ve vztahu k dceři a dcera ve vztahu k tátovi.“
Známý básník, podomácku zvaný Mága, přednášel své dílo a „bouřil“ způsobem, který by nemělo ani v divadelní, ani v rozhlasové inscenaci smysl otrocky napodobovat. Jak říká na jednom místě Františka, „on nechlastá, on prostě žije s alkoholem“. Je sympatické, že představení není jen přehlídkou zběsilých magořin. Nikdo tu nelítá hodinu nahý, na svlékání
dojde jen jednou a v pravý čas. Spíše se odhaluje duše. Text byl už dopředu zamýšlen pro herce Jana Kolaříka a herečku Petru Bučkovou, kteří své party natočí také v ČRo Brno. Kolařík interpretuje zejména verše, což je nepochybně nelehký, ale na jevišti výborně zvládnutý úkol. V jeho znělém hlase se potkává poezie pro dospělé i pro děti se vzpomínkami, úvahami či sarkastickými komentáři typu „čůůůůrák čůůůůůrákem zůstane, i když mu nikdy nevstane“. Talentovaná Bučková jako Františka je něžným protipólem, sledujeme, jak nahlíží na otce. „Jo, a Mága asi umírá. Tak uvidíme, jak to dopadne,“ zapsala si v únoru 2011 a s jistým nadhledem vypráví o změnách v chování na sklonku Magorova života. Jeho dílo i osobnost ožijí na Vltavě v listopadu, což je také měsíc, kdy před třemi lety zemřel.
Lit.: anonym (= Rathouská, Kateřina): Magor. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek). – Cit.: „Magora jsem znal spíš z náhodných setkání, věděl o mně od Egona Bondyho, kterého jsem navštěvoval v Nerudovce v roce 1980, kdy jsem chystal Hrabalova Něžného barbara v Činoherním klubu v Praze,“ uvedl režisér v divadelním programu. „Vytáčel mě, dostudovaný kunsthistorik nedostudovaného, různými záludnými otázkami, já zas jeho tím, že ač on si odseděl mnohem víc, já zato už dřív, než šli po Plasticích, když nás na poměrně nevinných kulturních čarodějnicích 30. 4. 1971 brutálně rozehnali na Lanšperku u Ústí nad Orlicí a já za urážky a útok na veřejného činitele vyfasoval devět měsíců natvrdo a odseděl je na Borech. Co dělat? Pak už jsem byl měkčí. Ale slovy Magora, člověk snese, co unese…“
Ivan Martin Jirous s dcerou „spolu žili posledních osm let až do Magorovy smrti v Nádražní ulici 28,“ doplnil ke hře Ivo Krobot v pořadu Čajovna. „Ví se o tom, pan kníže jim poskytnul jeden byt v restituovaném domě. Někdy to byl boj, jindy to bylo úžasné. Nic jsem nedopisoval, vycházel jsem pouze z daných materiálů. Bylo to velmi zvláštní, protože dost záleželo na dvou hercích, kteří ztvárnili Magora a Františku, jak si kdo vytvoří prostor – tady není ten obecný Magor, jak by ho někteří rádi viděli, ale Magor ve vztahu k dceři a dcera ve vztahu k tátovi.“
Je sympatické, že představení není jen přehlídkou zběsilých magořin. Nikdo tu nelítá hodinu nahý, na svlékání dojde jen jednou a v pravý čas. Spíše se odhaluje duše. Text byl už dopředu zamýšlen pro herce Jana Kolaříka a herečku Petru Bučkovou, kteří své party natočili také v ČRo Brno.
„Jo, a Mága asi umírá. Tak uvidíme, jak to dopadne,“ zapsala si dcera v únoru 2011 a s jistým nadhledem vypráví o změnách v chování na sklonku Magorova života. Jeho dílo i osobnost ožijí na Vltavě v listopadu, což je také měsíc, kdy před třemi lety zemřel.
Lit.: anonym: Magor. Na svlékání dojde jen jednou a v pravý čas. Spíše se odhaluje duše. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Z textů Ivana Martina Jirouse a deníku jeho dcery Františky scénář sestavil a režii má Ivo Krobot. (…)
Stejnojmenná divadelní inscenace měla premiéru v únoru 2013 v Brně.
Posledních osm let, tedy až do Magorovy smrti v roce 2011, žil básník s dcerou ve smíchovském bytě, který jim poskytnul Karel Schwarzenberg. „Někdy to byl boj, jindy to bylo úžasné. Nic jsem nedopisoval, vycházel jsem pouze z daných materiálů,“ řekl Ivo Krobot před časem v pořadu Čajovna.
Hru od začátku zamýšlel pro herce Jana Kolaříka a herečku Petru Bučkovou, kteří své party natočili také v ČRo Brno. Hudbu k inscenaci z díla Gustava Mahlera vybral či sám zkomponoval Zdeněk Kluka.
Pískoviště (2014)
Michal Walczak. Polská rozhlasová hra. Panáček a panenka, chlapec a děvče, muž a žena – současná polská hra o nekonečných podobách a stálém míjení mužského a ženského světa nahlíženého optikou dětské hry. Překlad Jiří Vondráček. Dramaturgie Klára Novotná. Režie Aleš Vrzák.
Osoby a obsazení: On (David Novotný) a Ona (Lucie Štěpánková).
Natočeno 2014. Premiéra 11. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:35 h.; 43 min.) v cyklu Polský rok. Repríza 15. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h); 23. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 17. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Hra v souladu s autorským záměrem obsahuje expresivní výrazy.
Lit.: -lf-: Radioraport. Léto s Vltavou. In Týdeník Rozhlas 30/2014, s. 21 (rozhovor s dramaturgem Martinem Velíškem o připravovaných hrách).
Lit.: anonym: Pískoviště. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 12 (článek). – Cit.: „…džšdž, Batman hezky vykopne dveře, jedním pohybem ruky drapne kámoše a vytáhne ho, auťák má vybouchnout za tři vteřiny, ne, a Batman se ďábelsky ušklíbne a letí s kámošem ven z propasti, teda nahoru, tam kde byl předtím a v tu samou chvíli buufff! Džšdžščfvvpss! Auťák toho kámoše vybouchne… písek lítá do pořádný vejšky, ššš, ššš! Ale Batman s tím kámošem, kterej je celej raněnej, dolítne na kraj propasti…“
Na všedním městském pískovišti si kluk hraje s figurkou Batmana – pohroužen do svého prostoru, svých akčních příběhů, svého světa, ohraničeného a neprostupného. Ale pískoviště není jen jeho, holčička Míla si tady chce hrát s panenkou. To je vážně k vzteku! Nejen že se tváří, že si tu úplně klidně může hrát taky, ale jako naschvál mu tím musí jeho hru pokazit právě v tom nejnapínavějším okamžiku. Jaké jsou možnosti? Nevšímavost, násilí, korektní dohoda nebo – přátelství. Ale je vůbec možné?
Dramatický debut (2002) dnes již renomovaného dramatika Michała Walczaka Pískoviště se dočkal v autorově rodném Polsku i v dalších evropských zemích nebývalého ohlasu, byl opakovaně inscenován (česká premiéra v Eliadově knihovně Divadla Na zábradlí v dubnu 2007 v režii Jiřího Pokorného) a natočen polskou televizí i rozhlasem. A rozhodně se nejedná o krátkodechý úspěch dobře načasovaného dramatického pokusu. Pískoviště je silnou a nadčasovou metaforou mužského světa nečekaně konfrontovaného s ženským vnímáním, skvělou, s nadhledem podanou analýzou cesty vzájemného poznávání a sbližování, ale i výmluvným obrazem duše, která citlivost a citovost nahradila únikem do prázdné hry, kde je všechno jenom jako. Jenže kde v našem skutečném světě hledat superčaroděje, který by posbíral polámané kousky roztříštěných hrdinů a vdechl jim nový život? Premiéru rozhlasové verze Pískoviště připravuje Český rozhlas Vltava v rámci Polského roku na listopad 2014 v překladu Jiřího Vondráčka a v režii Aleše Vrzáka.
Červenkrál a Žlutovláska (1985)
Na motivy slovenských pohádek napsala Eva Vojtěchová. Dramaturgie Martina Drijverová. Režie Helena Philippová.
Účinkuje Otakar Brousek I.
Natočeno v roce 1985. Repríza 1. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).
Pan Steal (do 1993)
Pavel Rusín. Sci-fi povídka. Dramatizace Milena Lukavská. Režie Ladislav Rybišar.
Účinkují Otakar Brousek a Miloš Hlavica.
Natočeno do roku 1993. Reprízy 14. 5. 2015 v rámci pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 h.), 17. 8. 2017 v cyklu Příběhy, fantazie, dobrodružství (ČRo Rádio Junior).
Páteční večer – Šedesát tři dny a šedesát tři noci boje (2014)
Rozhlasová kompozice k 70. výročí Varšavského povstání. Hovoří přímí účastníci a bojovníci Varšavského povstání Zbigniew Rylski, Wanda Grzeszkowiak-Tycer, Jerzy Kaszprzak a historik, zástupce ředitele Muzea Varšavského povstání Dariusz Gawin, které doplňují básně (Anna Swirszczyńska a Tadeusz Gajcy). Překlad použitých textů Vlasta Dvořáčková, Josef Mlejnek, Jaroslav Šubrt, Maczej Ruczaj a Jitka Rohanová. Ve Varšavě natáčeli a pořad připravili Miloš Doležal a Jaroslav Šubrt. Hudební doprovod skupina Lao Che z CD „Powstanie Warszawskie“ (2005).
Účinkují Jana Franková, Jan Vlasák, Jaroslav Vlach a Jiří Hromada.
Natočeno 2014. Premiéra 1. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min) v cyklu Polský rok.
Lit.: Doležal, Miloš – Šubrt, Jaroslav: Šedesát tři dny a šedesát tři noci boje. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2014 (článek). – Cit.: První srpnový den si Polsko připomíná významné výročí – uplyne sedmdesát let od vypuknutí Varšavského povstání.
31. července 1944 v podvečerních hodinách vydal vrchní velitel povstalecké Zemské armády Tadeusz „Bór“ Komorowski svým jednotkám stručný rozkaz: „Zítra v 17:00 zahájit ve Varšavě operaci Bouře.“ Vše mělo proběhnout rychle a čekalo se, že spojenci Polákům pomůžou, Němci byli oslabení a Rudá armáda stále před Varšavou.
Průběh povstání však naprosto vyvrátil všechna očekávání – po dvou měsících tuhých bojů byla Varšava srovnána se zemí, zahynulo 200 tisíc Varšavanů a bylo zničeno nezměrné množství kulturních památek.
„“Žádné jiné město v Evropě nebylo během druhé světové války zničeno tak systematicky jako Varšava. Nebyl to pouze projev barbarství, ale předem naplánovaný, vědomý akt totalitního sociálního inženýrství.“ říká v pořadu historik Gawin.“ (more…)
Sokolská manželka aneb typologie celebrit (2014)
Literární historik Dalibor Tureček připomene postavu Renáty Tyršové, od jejíhož narození uplynulo 31. července 160 let.
Čte autor.
Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 1. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min) v cyklu Psáno kurzívou.
Pozn.: Renáta Tyršová, roz. Fügnerová, (31. července 1854 Praha – 22. února 1937 tamtéž) byla česká kunsthistorička a umělecká kritička, etnografka, dcera Jindřicha Fügnera a manželka Miroslava Tyrše. Spolupracovala se svým manželem a po jeho smrti navázala na jeho dílo v estetice a kritice a zároveň se angažovala v Sokole. Byla též činná v Československé národní radě a i v řadě národních spolků. V roce 1931 se stala čestnou doktorkou filozofie Univerzity Karlovy.
Pro patria mori (2014)
Eva Blechová. Původní mikrohra připravená k výročí počátku první světové války. S použitím veršů Wilfreda Owena. Překlad Klára Novotná. Připravili Ladislav Železný, Klára Novotná. Zvuk Dominik Budil. Produkce Dana Reichová. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Aleš Vrzák, Kryštof Lobkowicz a Lukas Růžička.
Natočeno v roce 2014. Premiéra 1. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:40 h.; 10 min) v cyklu Kabinet. Repríza 4. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:45 h) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Pozn.: Uvedeno společně se hrou Jako u Verdénu.
Pozn.: Ve hře Pro patria mori se pokusila zachytit, jak mohou sto let starou válečnou realitu vnímat dnešní mladí muži, jak se promítá do jejich vidění světa, jak se krvavý boj dovede přerodit do nezávazné virtuální hry. Text je zároveň poctou britskému básníkovi Wilfredu Owenovi a jeho protiválečné básni Dulce et decorum est. Mikrohra Pro patria mori má také svou anglickou verzi, která reprezentuje Český rozhlas v projektu Evropské vysílací unie EBU nazvaném Europe 1914.
Lit.: Hanáčková, Andrea: České „audio snapshots“ v projektu Euroradia. In Týdeník Rozhlas 3/2015, s. 21 (recenze). – Cit.: V roce 2014 si celá Evropa připomněla stoleté výročí zahájení první světové války. Výročí vyvolalo velké množství speciálních projektů, jejichž záštitu převzaly evropské rozhlasy, mezinárodní organizace i nezávislé produkční společnosti a občanské spolky. Princip drobných každodenních momentů, díky nimž se posluchačům zpřítomní nejen drastické, ale i bizarní, zábavné, poučné nebo dojemné příběhy první světové války – toto zadání nabídl projekt Euroradia svým členům z Evropské vysílací unie (EBU). Pod názvem Audio vignettes představil od února 2014 téměř tři desítky příspěvků z mnoha evropských zemí. Jako žánr byl zvolen audio snapshots propojující tradiční rozhlasový zvuk s jednoduchým vizuálním zpracováním. Pořady jsou zavěšeny na portálu vimeo, projekt má samostatné webové stránky, interaktivní mapu a zajištěnou propagaci po celé Evropě.
Dva české příspěvky v kontextu evropské auditivní spolupráce rozhodně nezapadnou. (…) Ars akustickou miniaturu na téma reinterpretace válečných událostí, útrap, ale také výzbroje a taktiky nabízí audiosnap Evy Blechové Pro patria mori. Sledujeme dva chlapce, kteří hrají válečnou počítačovou hru s tematikou bitvy u Verdunu (1916), vedou řeči o zabíjení střelbou, plynem, rozdrcení tankem. Druhá stopa sound designu (Ladislav Železný) je vytvořena z hlasových a zvukových variací na báseň Wilfreda Owena Dulce et decorum est. Zatímco Owen poeticky popisuje reálné hrůzy první světové války, chlapci u počítače vnímají o sto let později stejné události jen jako jakýsi historický rámec ke standardní počítačové „střílečce“. Na pokročilejší úrovni se zde mísí ars acustica a animace s cílem vyvolat především emoci a zprostředkovat poslechový zážitek. Audio snap shot Pro patria mori rezignoval na faktografickou přesnost a o samotné bitvě u Verdunu prozradil jen přibližné informace. Je ale přesnou ukázkou toho, co lze nazvat znovuprezentací historie a její aktuální proměny v kontextu nových médií.
Project Euroradia Europa 1914 – audiosnap shots dobře ukazuje rozdíly v pojetí současných podob rádia. V rozdílné úrovni jednotlivých příspěvků z členských zemí EBU je patrná nejen různá míra invence, ale i síla konvenčních rozhlasových žánrů oproti experimentům a technologické zdatnosti tvůrců. Záhadou je, proč celoevropský projekt postrádá v jednotlivých příspěvcích anglické titulky a proč nejsou u jednotlivých příspěvků scénáře, ideálně v příslušném jazyce a v angličtině.
Je nakonec příznačné, že rozsahem sice nevelkou, ale technologicky jednoznačně nejvyspělejší prezentaci válečných událostí let 1914-1918 připravil internetový portal The Guardian, respektive jeho audiosekce. Potvrzuje se tak trend, že uživatele přestává zajímat producent konkrétního pořadu, dokumentu nebo interaktivního dramatu. Zajímá ho dostupnost, obsah, zvuková a vizuální atraktivita a také přesah historických událostí směrem k jejich současné prezentaci.