Ivo Krobot. Rozhlasová adaptace inscenace Divadla U stolu. Z textů Ivana Martina Jirouse a deníku jeho dcery Františky scénář sestavil Ivo Krobot. Hudba Zdeněk Kluka. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Ivo Krobot.
Osoby a obsazení: Magor (Jan Kolařík), Františka (Petra Bučková).
Natočeno 2014. Premiéra 17. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 60 min.). Repríza 17. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.); 6. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama a Léto v undergroundu na Vltavě; 17. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.).
Pozn.: Inscenace Divadla U stolu nazvaná prostě Magor představuje známého bouřliváka Ivana Martina Jirouse jako niterného křehkého básníka. Režisér Ivo Krobot zbavuje Magora všech zavedených nálepek – hlavní tváře českého undergroundu, politického vězně, radikálního proamerického antikomunisty nebo třeba nevyzpytatelného pijana, který vždy a všude pouráží okolí, udělá striptýz a někdy se i serve. (anotace)
Lit.: anonym: Dovoluji si však upozornit… In Facebook, listopad 2014 (ohlas posluchače). – Cit.: „Dovoluji si však upozornit, že slovo „redakce“ souvisí se slovem „redigovat“. Opravdu nechápu proč si scénárista a režisér P. Krobot a dramaturg pí Rathouská neporadí s několika málo slovy, které na kulturní stanici opravdu nepatří. (…) Neznám osobně pana Krobota ani paní Rathouskou. Tu mám alespoň možnost slýchat na Vltavě. Divím se, že tato kultivovaná (a podle mého názoru i zdravě asertivní) dáma si nedokáže v takové situaci poradit…… (…) Není náhodou kulturní stanice od toho, aby zprostředkovala myšlenky, vytvářela slovesné pořady, aniž by to muselo znamenat, že vše je citováno doslova. Proč potom jsou redakce….?“
Lit.: -lf-: Radioraport. Léto s Vltavou. In Týdeník Rozhlas 30/2014, s. 21 (rozhovor s dramaturgem Martinem Velíškem o připravovaných hrách).
Lit.: Rathouská, Kateřina: Magor. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 15 (článek). – Cit.: V pondělí 17. listopadu odvysílá Český rozhlas Vltava hru Magor. Scénář sestavil režisér Ivo Krobot. Využil v něm texty básníka Ivana Martina Jirouse a úryvky z deníků jeho dcery Františky. Stejnojmenná inscenace měla premiéru v únoru 2013 v Brně.
„Magora jsem znal spíš z náhodných setkání, věděl o mně od Egona Bondyho, kterého jsem navštěvoval v Nerudovce v roce 1980, kdy jsem chystal Hrabalova Něžného barbara v Činoherním klubu v Praze,“ uvedl režisér v divadelním programu. „Vytáčel mě, dostudovaný kunsthistorik nedostudovaného, různými záludnými otázkami, já zas jeho tím, že ač on si odseděl
mnohem víc, já zato už dřív, než šli po Plasticích, když nás na poměrně nevinných kulturních čarodějnicích 30. 4. 1971 brutálně rozehnali na Lanšperku u Ústí nad Orlicí a já za urážky a útok na veřejného činitele vyfasoval devět měsíců natvrdo a odseděl je na Borech. Co dělat? Pak už jsem byl měkčí. Ale slovy Magora, člověk snese, co unese…“
Ivan Martin Jirous s dcerou „spolu žili posledních osm let až do Magorovy smrti v Nádražní ulici 28,“ doplnil ke hře Ivo Krobot v pořadu Čajovna. „Ví se o tom, pan kníže jim poskytnul jeden byt v restituovaném domě. Někdy to byl boj, jindy to bylo úžasné. Nic jsem nedopisoval, vycházel jsem pouze z daných materiálů. Bylo to velmi zvláštní, protože dost záleželo
na dvou hercích, kteří ztvárnili Magora a Františku, jak si kdo vytvoří prostor – tady není ten obecný Magor, jak by ho někteří rádi viděli, ale Magor ve vztahu k dceři a dcera ve vztahu k tátovi.“
Známý básník, podomácku zvaný Mága, přednášel své dílo a „bouřil“ způsobem, který by nemělo ani v divadelní, ani v rozhlasové inscenaci smysl otrocky napodobovat. Jak říká na jednom místě Františka, „on nechlastá, on prostě žije s alkoholem“. Je sympatické, že představení není jen přehlídkou zběsilých magořin. Nikdo tu nelítá hodinu nahý, na svlékání
dojde jen jednou a v pravý čas. Spíše se odhaluje duše. Text byl už dopředu zamýšlen pro herce Jana Kolaříka a herečku Petru Bučkovou, kteří své party natočí také v ČRo Brno. Kolařík interpretuje zejména verše, což je nepochybně nelehký, ale na jevišti výborně zvládnutý úkol. V jeho znělém hlase se potkává poezie pro dospělé i pro děti se vzpomínkami, úvahami či sarkastickými komentáři typu „čůůůůrák čůůůůůrákem zůstane, i když mu nikdy nevstane“. Talentovaná Bučková jako Františka je něžným protipólem, sledujeme, jak nahlíží na otce. „Jo, a Mága asi umírá. Tak uvidíme, jak to dopadne,“ zapsala si v únoru 2011 a s jistým nadhledem vypráví o změnách v chování na sklonku Magorova života. Jeho dílo i osobnost ožijí na Vltavě v listopadu, což je také měsíc, kdy před třemi lety zemřel.
Lit.: anonym (= Rathouská, Kateřina): Magor. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek). – Cit.: „Magora jsem znal spíš z náhodných setkání, věděl o mně od Egona Bondyho, kterého jsem navštěvoval v Nerudovce v roce 1980, kdy jsem chystal Hrabalova Něžného barbara v Činoherním klubu v Praze,“ uvedl režisér v divadelním programu. „Vytáčel mě, dostudovaný kunsthistorik nedostudovaného, různými záludnými otázkami, já zas jeho tím, že ač on si odseděl mnohem víc, já zato už dřív, než šli po Plasticích, když nás na poměrně nevinných kulturních čarodějnicích 30. 4. 1971 brutálně rozehnali na Lanšperku u Ústí nad Orlicí a já za urážky a útok na veřejného činitele vyfasoval devět měsíců natvrdo a odseděl je na Borech. Co dělat? Pak už jsem byl měkčí. Ale slovy Magora, člověk snese, co unese…“
Ivan Martin Jirous s dcerou „spolu žili posledních osm let až do Magorovy smrti v Nádražní ulici 28,“ doplnil ke hře Ivo Krobot v pořadu Čajovna. „Ví se o tom, pan kníže jim poskytnul jeden byt v restituovaném domě. Někdy to byl boj, jindy to bylo úžasné. Nic jsem nedopisoval, vycházel jsem pouze z daných materiálů. Bylo to velmi zvláštní, protože dost záleželo na dvou hercích, kteří ztvárnili Magora a Františku, jak si kdo vytvoří prostor – tady není ten obecný Magor, jak by ho někteří rádi viděli, ale Magor ve vztahu k dceři a dcera ve vztahu k tátovi.“
Je sympatické, že představení není jen přehlídkou zběsilých magořin. Nikdo tu nelítá hodinu nahý, na svlékání dojde jen jednou a v pravý čas. Spíše se odhaluje duše. Text byl už dopředu zamýšlen pro herce Jana Kolaříka a herečku Petru Bučkovou, kteří své party natočili také v ČRo Brno.
„Jo, a Mága asi umírá. Tak uvidíme, jak to dopadne,“ zapsala si dcera v únoru 2011 a s jistým nadhledem vypráví o změnách v chování na sklonku Magorova života. Jeho dílo i osobnost ožijí na Vltavě v listopadu, což je také měsíc, kdy před třemi lety zemřel.
Lit.: anonym: Magor. Na svlékání dojde jen jednou a v pravý čas. Spíše se odhaluje duše. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2016 (článek). – Cit.: Z textů Ivana Martina Jirouse a deníku jeho dcery Františky scénář sestavil a režii má Ivo Krobot. (…)
Stejnojmenná divadelní inscenace měla premiéru v únoru 2013 v Brně.
Posledních osm let, tedy až do Magorovy smrti v roce 2011, žil básník s dcerou ve smíchovském bytě, který jim poskytnul Karel Schwarzenberg. „Někdy to byl boj, jindy to bylo úžasné. Nic jsem nedopisoval, vycházel jsem pouze z daných materiálů,“ řekl Ivo Krobot před časem v pořadu Čajovna.
Hru od začátku zamýšlel pro herce Jana Kolaříka a herečku Petru Bučkovou, kteří své party natočili také v ČRo Brno. Hudbu k inscenaci z díla Gustava Mahlera vybral či sám zkomponoval Zdeněk Kluka.