Alexander Fredro. Rozhlasová adaptace divadelní komedie. Překlad a rozhlasová úprava Jozef Hodorovský. Dramaturgie Karol Jančošek. Hudební spolupráca Juraj Sabadoš a František Gomolčák. Zvuk Peter Čeljuska. Technická spolupráce Marica Pasnišinová. Režie Milan Bobula.
Účinkují Jozef Hodorovský, Želmíra Kačková, Andej Šilan, Dana Trnčíková, Jana Drugová, Peter Lejko, Róbert Šudík, Dušan Brandýs a Anton Trón.
Připravil Československý rozhlas v roce 1987 (58 min.).
Václava Ledvinková. Dramaturgie Eva Vondrová. Režie Ivan Holeček.
Účinkuje Jiřina Jirásková.
Natočeno v roce 1990. Repríza 18. 6. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).
O filmových i nefilmových souvislostech snímku Sophie Fiennesové se Slavojem Žižkem v ústřední úloze rozmlouvá Vladimír Hendrich, Michael Hauser a Petr Fischer.
Natočeno 2014. Premiéra 18. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
Helena Havlíková. Minutová hra. … aneb co bude dnes k obědu? Mistr zvuku Radek Veselý. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Produkce Radka Tučková. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Dimitrij Dudík.
Osoby a obsazení: Vypravěč (Kamil Halbich), 1. babička (Blanka Bohdanová), 2. babička (Miriam Kantorková), 3. babička (Věra Kubánková), muž (Josef Somr).
Natočeno 2014. Rozhlasová premiéra 18. 6. 2014. Repríza 13. 9. 2014. K poslechu zde. (more…)
Ze vzpomínek Miroslava Sutnara, vydaných pro přátele reklamy. Připravila Eva Willigová. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Aleš Procházka.
Natočeno 2014. Premiéra 18. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min.) v cyklu Kabinet. Repríza 15. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:31 h) v cyklu Kabinet.
Lit.: anonym: Miroslav Sutnar: Petosa, div pod pokličkou. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek). – Cit.: Ing. Miroslav Sutnar pocházel z Českých Budějovic, kde se narodil roku 1902. Byl jedním z prvních československých odborníků na reklamu, spolupracoval s Baťovými závody v obrovské reklamní kampani na levné letní sandály, pro kterou získal největší filmové hvězdy jako Adinu Mandlovou nebo Natašu Gollovou.
Spoluzaložil Reklamní společnost československou, která trvala od roku 1927 do roku 1949. Jako specialista trhu a odbytu přednášel na pražské Vysoké škole obchodní. Vyznával pravidlo, že vztah mezi zadavatelem reklamy a jejím autorem má být stejně důvěrný jako vztah pacienta a lékaře.
K reklamním praktikám francouzských a německých firem byl kritický a v konkurenci na reklamním trhu sebevědomý. Na týmovou práci nespoléhal, věřil v kreativní sílu jednotlivého hlasu – který ovšem musí být jedinečný a nezaměnitelný.
Knížku Co dokáže reklama vydal poprvé v roce 1941 a podruhé roku 1948, kdy – to ovšem nevěděl – éra iniciativního podnikání u nás právě končila.
Tři texty z ní připomínají, o kolik je dnešní reklama agresivnější, jak se změnily její výrazové prostředky a praktiky. Ze Sutnarových textů ovšem vane duch víry ve vlastní schopnosti – jednotlivce i národa.
Fráňa Šrámek. Připravila a uvádí Dagmar Oravová. Režie Alena Adamcová.
Účinkují Blanka Vikusová, Milan Riehs a Zdeněk Ornest.
Natočeno do roku 1990 (15 min). Repríza 17. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.
Andrzej Stasiuk. Rozhlasová hra. Překlad Irena Lexová. Rozhlasová úprava Hana Hložková. Hudba Martin Kyšperský, Aleš Pilgr a skupina Květy. Mistr zvuku Lukáš Dolejší. Režie Radim Nejedlý.
Osoby a obsazení: tělo zloděje (Martin Siničák), duše zloděje (Eva Novotná), klenotník (Ondřej Mikulášek), chór chirurgů (Jan Kolařík, Michal Bumbálek, Martin Sláma), chór žen (Drahomíra Hofmanová, Simona Peková, Aranka Lapešová).
Nastudovalo Brno v roce 2014. Premiéra 28. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 56 min.). Repríza 11. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Současná hra a sPOLeCZne; 3. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Mrtvé tělo zloděje aut z Východu může skvěle posloužit lidem ze Západu. Brilantní hra polského dramatika nese výstižný podtitul: Slovansko-germánská lékařská tragická fraška. (anotace)
Lit.: Hložková, Hana: Slovansko-germánská fraška. In Týdeník Rozhlas 26/2014 (článek). – Cit.: Původně divadelní hra Andrzeje Stasiuka Noc, kterou v premiéře v sobotu 28. června ve 14.00 uvádí stanice Vltava, se zabývá konfrontací kultur Západu a Východu. Ironickým hledáčkem autora je přibližován zejména vztah mezi národem polským a německým.
Děj hry s výmluvným podtitulem Slovansko-germánská lékařská tragická fraška je soustředěn kolem konfliktu mezi mladým zlodějem aut a bohatým klenotníkem, který neohroženého lupiče při ochraně svého majetku zastřelil. Zatímco tělo mrtvého bylo odvezeno do rodné domoviny, jeho srdce má posloužit jako transplantát pro člověka ze západní Evropy. Nedobrovolný dárce orgánu má díky úmluvě se svou duší možnost zjistit, komu jeho srdce připadne. Díky tomu se setkává s novým vlastníkem. V situaci mezi životem a smrtí dochází k velkému rozčarování a obavám zejména na straně nového „majitele“ cenné části těla. Je totiž zmítán pochybnostmi o tom, zda zůstane Němcem, nebo ho přemohou „nepřátelské“ slovanské geny. Atmosféra mezi dárcem a příjemcem houstne, avšak vyvrcholí při jiném, v této situaci mnohem absurdnějším rozhovoru, totiž při diskusi o automobilismu.
Stasiukovo brilantní drama spočívá v humorné nadsázce, týkající se nejen možné ztráty národnostní identity, ale i přehnaných představ o „divoších z Východu“ a „boháčích ze Západu“. Představy mají totiž v myslích Evropanů už od druhé světové války takřka mytickou podobu. Téma a humor jsou autorem pevně zakotveny v důmyslně promyšlené struktuře hry, využívající principů jak starověkého chóru, tak středověkých hádek duše s tělem.
Noc vznikla v roce 2004 na objednávku německé činohry v Düsseldorfu, která tenkrát uspořádala u příležitosti oslav rozšíření EU divadelní festival. Rozhlasovou podobu nabyla o rok později, kdy ji režisér Robert Matejka natočil pro Deutschlandradio Kultur. Významný polský prozaik a esejista Andrzej Stasiuk (1960) se divadelní tvorbou zabývá zřídka, proto není překvapivé, že Noc byla jeho dramatickou prvotinou. Kromě této hry je také autorem textů Temný les a Čekání na Turka, které na Noc tematicky navazují. V češtině byly jejich překlady publikovány v knize Tři hry. (…)
Lit.: Kočík, René: Poslechnu si – Noc se Stasiukem. In Týdeník Rozhlas 16/2014, s. 9 (článek).
Václava Ledvinková. Dramaturgie Eva Vondrová. Režie Ivan Holeček.
Účinkuje Jiřina Jirásková.
Natočeno v roce 1990. Repríza 17. 6. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).
Esteve Soler. Čtyři krátké hry (Nové náboženství, Pilulka lásky, Manželská smlouva, Osmnáctiny) mladého katalánského dramatika zkoumají „nezpochybnitelné hodnoty“ současné západní civilizace. Překlad Cyril Navrátil a Tereza Melicharová. Hudební spolupráce a zvukový design Matouš Godík. Mistr zvuku Jitka Kundrumová. Produkce Dana Reichová. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Martina Schlegelová.
Osoby a obsazení: Manželská smlouva: Caroline (Klára Sedláčková-Oltová), David (Jaroslav Plesl) a výpravčí (Dušan Sitek). Nové náboženství: přítel 1 (Igor Orozovič), přítel 2 (Richard Fiala) a sekretářka Soňa (Natálie Řehořová). Pilulka lásky: kluk (Ondřej Novák) a dívka (Natálie Řehořová). Osmnáctiny: matka (Dana Černá), otec (Jan Vondráček) a syn (Lukáš Příkazký).
Natočeno 2014. Premiéra 17. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 35 min) v cyklu Klub rozhlasové hry. Repríza 9. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h).
Pozn.: Mikrohra Osmnáctiny získala 1. cenu v kategorii Short Forms na festivalu Radio Drama Festival.
Lit.: Venclová, Renata: Esteve Soler: Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii. In web ČRo 3 Vltava, červen 2014 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: Čtyři krátké hry katalánského dramatika zkoumají „nezpochybnitelné hodnoty“ současné západní civilizace. (…)
Pod provokativním názvem Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii se skrývá soubor 21 krátkých her současného katalánského dramatika Esteve Solera. Z různých úhlů, ale vždycky s nadsázkou a ironií zkoumají autorovy hříčky základní pilíře vyspělé západní společnosti.
Solerův cyklus má lehce futuristický a hororový nádech, jeho prostřednictvím nahlédneme do blíže neurčené budoucnosti, ve které se manželství uzavírají už jen na termínovanou smlouvu, kde mladí lidé užívají povinně pilulky lásky, aby se zbavili strachu z hypoték a zadlužení, kde k firemní politice patří i vlastní náboženství.
Díky své trilogii se Esteve Soler (*1976) stal nejhranějším současným španělským dramatikem, cyklus byl přeložen do 6 jazyků a uveden v mnoha zemích Evropy, v USA i v Jižní Americe. Autor za něj získal také několik ocenění, např. francouzskou cenu Godot nebo cenu berlínského Stückemarktu. V České republice Solera poprvé uvedlo Divadlo LETÍ, které v lednu loňského roku nastudovalo první část trilogie Proti pokroku jako scénické čtení.
Na otázku, co ho přivedlo k nápadu napsat cyklus krátkých her na jednotlivá témata, autor odpověděl: „Ten formát se mi zdál výhodný proto, že jsem se na jednotlivá témata chtěl podívat z různých úhlů. Nechtěl jsem divákům exponovat jednu velkou myšlenku, spíš shromáždit různé názory a postřehy, třeba i protichůdné, a z nich nechat diváky vybírat. Doufal jsem, že je tak přinutím o věci víc přemýšlet.“
Téma Solerovy krátké hry spojuje, ale žánrově jsou dost rozrůzněné. Toho využila režisérka Martina Schlegelová, která pro rozhlas nastudovala texty – Manželská smlouva, Nové náboženství, Pilulka lásky a Osmnáctiny. Výsledkem jsou čtyři svébytné a ve zvukovém řešení odlišné „rozhlasové povídky“, které nám dají nahlédnout do trochu podivného světa, kde věci a hodnoty důvěrně známé nabývají podob a významů, kterých bychom se nenadáli.
Hostem režisér a dramatik Petr Zelenka. Připravila a uvádí Kateřina Rathouská.
Natočeno 2014. Premiéra 17. 6. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 59 min).
Lit.: Rathouská, Kateřina: Obyčejná šílenství Petra Zelenky. In web ČRo 3 Vltava, červen 2014 (anotace). – Cit.: Hlavními hosty úterní Čajovny budou dramatik, scenárista a režisér Petr Zelenka a literární historička a teoretička Lenka Jungmannová. Společně představí publikaci Obyčejná šílenství, která obsahuje Zelenkovy divadelní hry z let 2001 až 2012.
Své první drama autor napsal na objednávku Dejvického divadla. Dnes už legendární Příběhy obyčejného šílenství také na prknech této scény sám nazkoušel. Poté za ně obdržel Cenu Alfréda Radoka (v kategorii Hra roku) a text byl uveden na mnoha jiných místech doma i v zahraničí.
V doslovu Lenky Jungmannové čteme, že titul „Zelenka přejal z knihy Charlese Bukowského Erekce, ejakulace, exhibice a další příběhy obyčejného šílenství (z roku 1972; v roce 1981 se dočkala i filmové podoby) a vyjádřil jím jistý civilizační paradox – posunutím lidského konání za hranice normality a vyklenutím situací do nadsázky ukázal, že takzvaně nenormální chování je dnes běžnou součástí existence. Ohledávání odlišného chápání normality se mu pak stalo prostředkem ke zkoumání autenticity a smyslu života.“
Odjezdy vlaků, Teremin, Očištění, Ohrožené druhy a Dabing Street – to jsou názvy následujících Zelenkových dramatických kusů. Charakteristickým znakem jeho děl jsou podle Jungmannové „neobvyklé a lehce zvrácené, podstatou většinou paradoxní, přesto však jaksi uvěřitelné a pochopitelné příhody postav, jimiž se autor snaží metaforicky vyjádřit povahu současného světa.“
Poté Filip Tomáš promluví o dalších titulech z nakladatelství Akropolis, které vedle Zelenkových dramat vydalo také texty Davida Drábka nebo Pavla Landovského. Ke konci pořadu vás ještě pozveme na knižní jarmark Knihex.
Powered by WordPress