Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ludvík Němec. Původní rozhlasová povídka o lásce a terorismu. Režie Zdeněk Kozák.

Účinkují Zuzana Slavíková a Gabriela Ježková.

Připravilo Brno v roce 1995. Repríza 6. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 00:35 h.; 31 min) v cyklu Noční bibliotéka; 17. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 00:35 h.; 31 min) v cyklu Noční bibliotéka; 9. 3. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 29 min.).

Lit.: Mačas, Dominik: Ludvík Němec: Každou noc Paříž. Povídka o lásce a terorismu. In web ČRo 3 Vltava, 9. březen 2023 (článek). – Cit.: Paris, Paris, mon chérie. Snít o Paříži, dokud se před námi nevykreslí taková, jakou si ji přejeme. Plná bulvárů, avenue a musées rozesetých kdesi nad Seinou. Je to láska na první zasnění v kupé Pařížského expresu po cestě na Gottwaldovo nádraží v Plzni. A pak už se jen strachovat, jaká bude, jestli ji jednou skutečně poznáme… (…)

Metro bude spletité, bistro špinavé a láska nenaplněná stejně jako v zemi, odkud jsme přišli. Co když se sen o Paříži i o lásce rychle rozplyne v pěně dní? Nezbude nám už jen snít o jiné zářivé, nedostupné krásce? O lásce k atomové spáse, nevyhnutelnému konci světa, kterému můžeme dopomoci vlastním přičiněním… Stačí jen trocha plutonia, plné metro a neznámý muž, s nímž se máme setkat. Vyslat tak Eiffelovku i svoji duši ke hvězdám a čekat na očistec. To by byl sen.

Ludvík Němec je český prozaik a básník narozený v roce 1957 v Kyjově. Knižně debutoval už ve svých devatenácti letech s titulem Nejhlasitější srdce ve městě, jehož děj se odehrává v Mikulově, kde Němec vystudoval gymnázium. V Průvodci povětřím a tmou zase čerpal ze svých zkušeností, když pracoval jako průvodce v kasematech na hradě Špilberk. Na literární scénu se vrátil po sedmnácti letech se sbírkou povídek Láska na cizím hrobě, za kterou byl nominován na Magnesii Literu. Dlouhá léta působil jako slovesný dramaturg v brněnském studiu Českého rozhlasu.

Emil Hakl. Dvě povídky ze sbírky Hovězí kostky. Připravila Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.

Čte Jiří Vyorálek.

Natočeno 2014. Premiéra 5. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 30 min) v cyklu Moderní povídka. Repríza 4. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 7. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 15. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Jedno odpoledne, Vzpomínka na Ozzyho, Trainspoking a další povídky pražského ahasvera Emila Hakla. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2024 (článek). – Cit.: Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař, živil se jako textař v řadě reklamních agentur i jako novinář. Všechny své nabyté zkušenosti bohatě zúročuje ve svých knihách a sám i přiznává, že píše hlavně o sobě. (…)

Ačkoliv v širší známost vešlo Haklovo jméno teprve v souvislosti s jeho prózami, jeho literární začátky spadají už do 80. let. Oficiálně Emil Hakl debutoval v roce 1991 a to jako básník sbírkou Rozpojená slova. O deset let později mu vyšla druhá sbírka Zkušební trylky z Marsu.

„Je to moc divný, když čtyřicetiletej chlápek píše poezii?“ svěřuje se v hospodě na konci 90. let kamarádovi Václavu Kahudovi. „To už se musí mít člověk pořádně rád, to musí nastat masivní egoistická hysterie, aby to mohlo pokračovat. Takovýhle sebestředný hovado ze sebe a sám sobě dělat nebudu, ale co budu dělat, to nevím.“ Kahuda mu připomíná jeho tisíce zážitků, neskutečných historek, průserů a trapáren, u kterých všichni brečeli smíchy a váleli se pod stolem. „A těch ženských?“ A radí mu: „Normálně vyprávěj, nekóduj to do veršů! Pusť to a uvidíŠ!“ Souběžně se sbírkou Zkušební trylky z Marsu v roce 2021 tak vychází i první Haklovy prózy – soubor povídek Konec světa. Od té doby Haklových sbírek povídek vyšlo už několik a právem ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné české literatury. (…)

První povídka je železniční vaudeville. Cesta vlakem z Masarykova nádraží do Poříčan za sestřenkou. Po cestě si k vypravěči přisedá žena ve středním věku a chrlí na něj svůj život. A on naslouchá, potřásá hlavou a krčí rameny. Za okny vlaku ubíhá krajinase vzpomínkami z dětství. Ve druhé povídce vypravěč přichází do čajovny. Vybírá čaj a vlastně ani neví, jaký by rád. Venku sněží. Dvě povídky ze sbírky Hovězí kostky. (…)