Jan Martinec a Karel Friedrich. Rozhlasová kompozice o velké cestě. Režie Josef Melč.
Obsazení nezjištěno.
Natočeno 1963. Repríza 7. 5. 1966 (Československo II, 19:30 – 20:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 2. 6. 1966 (Československo II, 16:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 25. 6. 1967 (Československo I, 10:15 h.).
Josef Václav Frič. Připravil Jaroslav Beránek. Hudební spolupráce Ivan Štědrý. Režie Ladislav Daneš.
Čte Radovan Lukavský.
Natočeno 1966. Vysíláno 7. 5. 1966 (Československo II, 18:00 – 18:25 h.). Repríza 10. 12. 1966 (Československo II, 12:35 – 13:00 h.; 21 min.).
Ester Nagelová. Rozhlasová hra. Překlad Jaroslav Káňa. Hudba Miroslav Brož. Odpovědný redaktor Michal Príbus. Technici Michal Domonkoš, Jozef Bezák. Režie Elena Bauerová.
Účinkují členové Slovenského Národního divadla a rozhlasové herecké skupiny. Osoby a obsazení: Magdaléna (Viera Bálinhtová), Paul (Karol Machata), Thomas (Bojan Vitko), Peter (Silvio Krčméry), babička (Oľga Adamčíková), sedlák, soused (Gejza Slameň), důstojník (Ĺudovít Ozábal), muž (Štefan Dobrovodský), žena (Emília Haľamová), vedoucí tábora (Vlado Durdík), slečna Schmidtová (Júlia Čunderlíková), Samuel (Jozef Šimonovič), úřednice (Zuzka Šimečková), úředník (Jozef Šándor), ošetřovatelka (Eva Kvietiková).
Nastudovala Bratislava v roce 7. 4. 1965. Premiéra 10. 4. 1965 (Československo I., 19:00 h.; 77 min.). Repríza 7. 5. 1966 (Československo I, 19:30 – 21:00 h.).
Lit.: Príbus, Michal: Nech Magdaléna rozpráva. In Rozhlas a televízia, vyd. 25, roč. 21, str. 7 (článek). – Cit.: Magdaléna rozpráva svoj príbeh z utečeneckého tábora v Rakúsku. Ako ušli pred frontom zo svojho údolia, strata blízkych osôb, ako sa dostali do utečeneckého tábora, život v ňom, dlhé čakanie na vysťahovanie; podarí sa to len jej manželovi s deťmi, nakoĺko jej osud skomplikuje choroba-tuberkulóza a ďalší Magdalénin osud.
V časopise: Rozhlasová hra mladej dánskej autorky Ester Nagelovej Nech Magdaléna rozpráva, hovorí o druhej svetovej vojne. Nie je to však opis vojnovej hrôzy na frontoch alebo v koncentračných táboroch, ale pohľad na rodinu, ktorá sa dostala vo vojnových podmienkach do nepríjemnej situácie. Príbeh Magdalény je otrasným protestom proti vojnovým katastrofám. Účet za ne platia vždy drobní bezmocní ľudia, ktorí od života ani tak veľa nežiadajú – iba trošku osobného šťastia a príležitosť k tvorivej práci.
Arthur C. Clarke. Povídka. Překlad Miloslav Žilina.
Nastudovala Plzeň v roce 1966. Premiéra (?) 7. 5. 1966 (Československo I, 16:10 – 16:40 h.) v cyklu Vybrali jsme pro vás.
Rozhovor s členem Městských divadel pražských připravil Petr Hořec. Režie Olga Valentová.
Hovoří Vladimír Hrubý.
Natočeno 1966. Vysíláno 7. 5. 1966 (Československo I, 9:00 – 9:20 h.).
Třicet minut sovětského humoru. Připravila Irena Večeřová.
Nastudovalo Brno v roce 1966. Premiéra 7. 5. 1966 (Praha, 21:30 – 22:00 h.).
Výběr z úspěšných scének, povídek a písniček vysílaných v nejrůznějších pořadech pražské redakce humoru a satiry.
Účinkují Karel Höger, František Smolík, Jan Werich, František Filipovský, Otomar Korbelář a Lubomír Lipský.
Natočeno 1966. Premiéra 7. 5. 1966 (Praha, 20:15 – 21:30 h.).
Jiří Šebánek. Neuvěřitelná historka o ukradeném tanku a o potížích, které z toho vznikly. Režie Petr Adler.
Čte Oldřich Musil.
Natočeno 1966 (?). Vysíláno 7. 5. 1966 (Praha, 19:45 – 20:00 h.).
Henryk Sienkiewicz. Rozhlasová hra pro mládež na motivy románu Křižáci. Překlad Jaroslav Janouch. Dramatizace Miloslav Ston. Hudba Emanuel Kuksa. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: Zbyšek z Bohdance (Jiří Tomek), Matěj z Bohdance, jeho strýc (František Šlégr), kněžna Mazovská (Vilma Nováčková), Danuše Jurandovna, její dvořanka (Blažena Holišová), Povala, rytíř (Zlatomír Vacek), Jagello, král polský (Josef Somr), Kuno z Lichtensteinu (Josef Karlík), Danvelt, křižácký komtur (Roman Hemala), Siegfried de Löve, starý křižák (Štěpán Zemánek), Rotgier, jeho syn (Karel Šebesta), Jagienka ze Zhořelic (Vlasta Fialová), Hlava, její zbrojnoš (Otakar Dadák), Jurand ze Spychova, šlechtic (Arnošt Navrátil), služebníci řádu (Anděla Novotná a Jiří Dušek), Tolima, Jurandův správce (Miloš Hájek) a další.
Nastudovalo Brno v roce 1959. Premiéra 28. 3. 1959 (Praha I, 13:45 – 15:15 h.); v cyklu Hra pro děti. Repríza 22. 7. 1961 (Praha – RPD, 13:55 h.) v cyklu Hra pro děti; 7. 5. 1966 (Praha, 14:00 – 15:30 h.).
Jan Drda. Hra. Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Hudba Miloš Vacek. Kytara Jiří Majer. Orchestr řídí Ladislav Simon. Asistent režie Vratislav Kuška. Technická spolupráce Vladimír Bako a Jiřina Žáková. Stěhováci dle prezenční listiny. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Oldřich Hoblík.
Osoby a obsazení: vypravěč (Otakar Brousek I.), Arnošt Zvoník, dříve čs. podplukovník (Otomar Korbelář), Irena, jeho žena (Vlasta Chramostová), Jiří Rajnyš, inženýr (Josef Bláha), Eva, jeho žena (Jiřina Švorcová), Tonda Pernek, domovník (Čestmír Řanda), Anča, jeho žena (Libuše Havelková), Mirek Podhora, malíř (Stanislav Remunda), Slávka Kodetová (Jiřina Jirásková), Sigi Kantorek (Zdeněk Řehoř), Wanda Górska (Antonie Hegerlíková), Lojza Kolka (Jaroslav Moučka), Franta Severa (Vladimír Krška), Sláva Hřebejk (Vladimír Bičík), hauptmann Tümmler, nacistický důstojník (Vlastimil Fišar), Maxim Jakimčuk, gardový major (Vladimír Kakljugin), Geňa Burkov, gardový seržant (Rudolf Kolčanov), spojka (Jiří Bednář), hlasy v telefonu (Jindra Hollmanová, Josef Šulc a Miloš Hajský).
Natočeno 1965. Premiéra 2. 5. 1965 (Československo I, 18:10 h.). Repríza 7. 5. 1966 (Praha, 9:10 – 11:02 h.).
Pozn.: Autor se znovu vrací ve své hře k Pražskému květnovému povstání. Těžiště jeho hry tentokrát není v zachycení vzrušujících událostí, nýbrž v zobrazení duševních pochodů hrdinů rozličného společenského postavení a v postupném odhalování jejich pravých tváří i růstu k velikosti, jak si je vynucuje revoluční dění památných dní. (anotace)
Text hry in: Drda, Jan: Jsou živí, zpívají. Praha: Orbis, 1961, 105 s.
Lit.: anonym: Jsou živi, zpívají. In Čs. rozhlas a televize 18/1965 (20. 4. 1965), s. 16 (článek). – Cit.: Jan Drda a Adolf Branald se vzepjali ve svých prvních prózách, zachycujících revoluční dni v Praze památného května 1945 umělecky nejvýše, i když jejich díla vznikla v doznívání velkých událostí. „Němá barikáda“ a „Severní nádraží“ zůstanou trvale dokumentem i příkladem autorské střídmosti v zacházení s ději, které přímo volaly po patosu a které mohly svést k schematismu. — Přibližně stejně se Jan Drda zmocňoval látky o povstání, když psal divadelní hru ,,Jsou živí, zpívají“. Ztížil si ovšem dramatickou koncepci tím, že dějištěm událostí učinil dům nedaleko Trojského mostu, v němž se pak odehrávají lidské i politické konflikty dní mezi 4. a 9 květnem 1945. Anebo právě naopak je tento uzavřený prostor centrem, v němž se hřmění povstání odráží a zesiluje. Vyvolili jsme tuto naši jedinou hru o pražském povstání, aby u pamětníků vyvolala vzpomínky a aby mladí nezapomněli. Hru nastudoval s herci Divadla Čs. armády režisér Oldřich Hoblík.
Powered by WordPress