Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jak se léta 2. světové války odrazila ve vysílání Českého rozhlasu? Právě na to hledali před časem odpověď historikové na konferenci v Praze. Fenomén rozhlasové kolaborace přibližuje David Hertl.

Hovoří historik Jan Cebe.

Natočeno 2013. Premiéra 3. 1. 2014 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Historie Plus. Repríza 12. 4. 2014 (ČRo Plus, 21:10 h.). Ke stažení zde.

Lit.: Hertl, David: Rozhlas ve stínu hákového kříže. In web ČRo Plus, leden 2014 (článek + nahrávka poslechu). – Cit.: V loňském roce si Český rozhlas připomínal devadesát let od zahájení vysílání. Po celý rok procházeli redaktoři rozhlasový archiv a vybírali z něj zajímavé ukázky, aby posluchačům přiblížili, u čeho všeho jejich předchůdci s mikrofonem byli.

Možná málokoho při poslechu těchhle archivních unikátů napadlo, že více než polovinu své existence – přesně 47 let – prožil náš rozhlas v poněkud nenormálních poměrech: Nebyl objektivně informujícím a přiměřeně vzdělávajícím, případně bavícím médiem; byl jen hlásnou troubou nějaké ideologie, byl prostředkem ideologického působení. Více než čtyřicet let trvající komunistickou totalitu má ještě stále řada z nás v dobré paměti, daleko méně je ale pamětníků, kteří mohou vzpomínat na rozhlasové vysílání let 1939 až 1945. 

Byla to doba, kdy český (tedy protektorátní) rozhlas byl součástí celoněmeckého říšského vysílání; doba kdy v jednu chvíli jste mohli z radiopřijímače slyšet neskutečné, jakoby nikdy nekončící německy čtené seznamy popravených – aby vzápětí byla tahle četba vystřídána neskutečně primitivními projevy loajality k vůdci Adolfu Hitlerovi, případně ostouzením „zrádné“ emigrace a v Londýně dlícího Edvarda Beneše. A po chvíli už se zase ozývala naprosto neutrální přednáška – například o tom, jak zdravé je zařadit do jídelníčku kyselé zelí. 

Co v té době vlastně dělali rozhlasoví redaktoři? I tomu byla před časem věnována konference historiků, kteří se sešli v Praze, aby se zabývali rozhlasovým vysíláním v letech druhé světové války. Mediální historik Jan Cebe, člen katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a katedry mediálních studií Metropolitní univerzity Praha, se na konferenci obšírně zabýval smutnými příběhy kolaborantů, tedy spolupracovníků s nacistickými okupanty právě z řad rozhlasových novinářů.  

V protektorátním rozhlasu patří k nejznámějším kolaborantům asi tři osobnosti: Alois Kříž, Karel Verner a Josef Opluštil. Míra jejich kolaborace s nacistickým režimem byla u každého z nich různá, stejně jako jejich práce. Zatímco Alois Kříž a Karel Verner byli opravdu především novináři, publicisty, tak Josef Opluštil se v tom nejhorším možném smyslu slova „proslavil“ jako autor primitivních rozhlasových skečů, zesměšňujících západní i východní odboj a úsilí spojeneckých osvobozujících armád. 

Jeden z těchto skečů, parodujících smyšlenou návštěvu zástupce československých Židů v londýnském sídle Edvarda Beneše, si budete moci v pořadu Historie Plus vyslechnout – stejně jako řadu dalších archivních ukázek z vysílání protektorátního rozhlasu, které do značné míry věrně přiblíží skutečnou atmosféru let 1939 až 1945, jak ji mohli vnímat rozhlasoví posluchači. 

Uslyšíte tak například, jak dělníci z Klatov a Kdyně odsuzují atentát na Reinharda Heydricha, nebo rozhovor legendárního rozhlasového redaktora a reportéra Josefa Cincibuse s kovodělníkem Liškou z roku 1942, ve kterém český dělník hovoří coby člen delegace ministra Moravce o svých dojmech z návštěvy nacisty okupovaných území Sovětského svazu (záměr bych jednoduchý – návštěvníci SSSR měli ostatním přiblížit nuzné podmínky, za nichž v komunistické zemi žili a pracovali dělníci; pokusíme-li se odmyslet si neskutečný ideologický nános, je popis kovodělníka Lišky skutečně smutným svědectvím o tom, jak se ve „státě dělníků a rolníků“ opravdu žilo obyčejným lidem). 

Kdo byli lidé, kteří v rozhlasovém vysílání podporovali nacistické okupanty? Jaké k tomu měli důvody? A jak se jim vedlo po válce?  Na tyto a další otázky odpovídá v pořadu Historie Plus s podtitulem Rozhlas ve stínu hákového kříže historik Jan Cebe.

Není to to jen naše zvláštnost, podobné nářky zaznívají i z ostatních evropských končin. Demokracii údajně chybějí osobnosti. Potřebují demokracie vůbec osobnosti, anebo jim stačí političtí profesionálové? Nejde tu náhodou parafrázovat Brechtův povzdech „Neblahý národ, který nemá hrdiny; běda národu, který hrdiny potřebuje.“? Při vylíčení životního a politického osudu T. G. Masaryka ukáže Ivan Štern, jak pravdivá je citovaná Brechtova teze.

Natočeno 2013. Premiéra 7. a 14. 1. 2014 (ČRo Plus, 20:10 h.; 2 x 30 min) v cyklu Lidé pera.