Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 40/2013)

Rozhlasový archív uchovává ve svých hlubinách pozoruhodné vzácnosti, a tak není divu, že občas skutečně překvapí. Z prvních dvaceti let vysílání rozhlasu na našem území vskutku nemáme dochovaných mnoho rozhlasových her, většinou spíše úryvky, které tehdejším pracovníkům připadaly zajímavé nebo pro inscenaci charakteristické (například sbor robotů ze Salzerovy inscenace R. U. R. z počátku třicátých let nebo část monodramatu Jeana Cocteaua Lidský hlas s Olgou Scheinpflugovou). Existuje mnoho významných a v literatuře popsaných inscenací, z nichž nemáme ani minutu (většina rozhlasových režií Emila Františka Buriana z let třicátých), naopak v celku máme zachovánu hru podle Londonova Bílého tesáka, která je natočena neinvenčně, s nedobrými hereckými výkony (psali jsme o ní v TR 47/2011).

Jednou z kompletně dochovaných rozhlasových her je – snad trochu paradoxně – i vánoční hra Dorothy L. Sayersové Královská návštěva. Nahrávka z roku 1947 byla zaznamenána na rozhlasových fóliích a nedávno byla i digitalizována. Děj je prostý, v podstatě opisuje známý biblický příběh o narození Ježíška. Začíná se v Herodově paláci; těžce nemocného císaře navštíví tři králové, aby mu zvěstovali narození židovského krále. Herodes se z jejich zprávy naoko raduje a pokrytecky jim radí opatrnost na cestě, ve skutečnosti osnuje krutý plán k zabití Spasitele. Mezitím tři králové sledujíce hvězdu betlémskou naleznou útočiště svatého Josefa a Panny Marie v Betlémě a vzdávají hold nově narozenému králi. V Herodově paláci se zatím schyluje k povstání a Herodes ještě na smrtelné posteli osnuje intriky proti nemluvněti… (more…)

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 44/2013)

„…. Seděl ve velké vysoké místnosti a klavír stál v jejím středu a kolem něho byla napjata lana, takže klavírista hrál v malém ringu. (…) Jeho ruce přitom vypadaly jako pár zvířat zabraný do dlouhého páření, nikdy nedovršeného, nikdy nepřerušeného…“ – Takto začíná rozhlasová hra Alana Sharpa Dlouhohrající klavírista (The Long Distance Piano Player), kterou v roce 1968 nastudovalo brněnské rozhlasové studio. Hru, která v roce 1962 vyhrála Prix Italia, objevil a přeložil Antonín Přidal. Vysoce poetický text režijně zpracovala Olga Zezulová. Premiéru měl 29. 11. 1968 v Týdnu britské kultury.

Titulní hrdina se pod vedením svého manažera pokouší překonat dosavadní rekord v nepřerušeném hraní na klavír. Při poslechu hry si lze vzpomenout i na slavnou povídku Horace McCoye Koně se také střílejí – není divu, Alan Sharp se jí při psaní Dlouhohrajícího klavíristy inspiroval.

Klavíristu hraje Josef Štefl. Jeho hlasový projev prochází během inscenace mnoha změnami; na počátku mluví nepřítomně, soustředěn na hru, v dalších fázích se jeho hlasový projev – podobně jako klavírní improvizace – rozpadá do nesouvislých vět, vzdechů a funění, odkazující na jeho stupňující se únavu a zoufalství. Vypravěč Ladislava Lakomého zdá se na ději téměř nezávislý, působí objektivním, odosobněným dojmem; ten však postupně opadává, vypravěč zvolňuje tempo podobně jako hráč, odstup se snižuje a zůstává tichý, nenápadný soucit. Postavu hráčova manažera vytvořil Josef Karlík. Na rozdíl od jiných svých kreacích podobného charakteru jej však nevytváří v groteskní zkratce, ale realisticky, bez potřeby vyhrotit jej do satirického šklebu. Přesto hra samotná nenápadně a nenásilně upozorňuje na beznaděj, která čiší z celého klavíristova pokusu o rekord… I vedlejší postavy jsou obsazeny dobře: nejrůznější čumily a okounivší hosty hrají Jaroslav Kuneš, Dagmar Pistorová, Vilém Pfeiffer, Arnošt Navrátil a další. (more…)

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 48/2013)

Když se řekne rozhlasová detektivka, většině posluchačů se vybaví série Simenonových příběhů komisaře Maigreta, ať už jej hrál Rudolf Hrušínský, Josef Vinklář, Josef Somr či Ota Sklenčka. V živé paměti jsou také detektivní příběhy dvou reportérů v podání Jana Novotného a Pavla Kříže a autorů Antonína Jirotky (Kupec hrůzy) a Jany Moravcové (V režii strachu, obě hry 1999). Ti, kteří pamatují skutečně mnoho, si pak mohou vybavit postavu soukromého detektiva Rolanda Durtala (hrál jej Felix le Breux) v cyklu detektivek Isabelle Villarsové (Když dívka chleba krájela, Hledejte leoparda, Buďte vítán Frede, Vlčí past, Tajemství pasažéra číslo 17/B; vše 1968). Ikonou české rozhlasové detektivky však zůstává komisař Maigret – a jeho nejčastější představitel Rudolf Hrušínský.

My se však tentokrát budeme věnovat jinému detektivovi, kterého Hrušínský pro rozhlas vytvořil v dramatizaci novely Friedricha Dürrenmatta Soudce a jeho kat (1994). Komisař Bärlach je starý zkušený kriminalista sužovaný těžkou nemocí. Už čtyřicet let se pokouší zatknout svého bývalého známého, inteligentního sociopata a společensky respektovaného zločince. Nemoc mu ale krátí síly a jediný jeho spojenec, mladý policista Schmid je během vyšetřování zavražděn. Bärlach tedy musí dostihnout svého nepřítele pomocí rafinované lsti – není-li schopen odsoudit jej za zločiny, které spáchal, odsoudí jej za ten, kterého se nedopustil. Začíná se sofistikovaná hra na kočku a na myš… (more…)