Josef Vlach (* 8. 6. 1923), významný český houslista a dirigent v rozhlasovém portrétu. Připravila Jana Vašatová.
Natočeno 2013. Premiéra 2. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 15 min).
29. 5. 2013
Německý uprchlík (2013)
Bernard Malamud. Povídka. Překlad Luba Pellarová a Rudolf Pellar. Připravil Igor Froněk. Režie Pavel Krejčí.
Čte Jiří Hromada.
Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2013. Premiéra 2. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min). Repríza 18. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Mačas, Dominik: Koloniál, V důchodu, Výtah, Německý uprchlík a Vězení. Americké povídky Bernarda Malamuda. In web ČRo 3 Vltava, 15. duben 2024 (článek). – Cit.: Za celý svůj život napsal povídek jen několik desítek. Ty dnes patří k tomu nejoriginálnějšímu a nejvýraznějšímu, co v americké literatuře mezi čtyřicátými a osmdesátými lety vzniklo. Pět příběhů vybíráme do vltavské Povídky. (…)
Bernard Malamud pocházel z rodiny ruských emigrantů a patřil mezi nejosobitější židovské autory 20. století v USA. Za román Správkař získal roku 1967 Pulitzerovu cenu. Ve svých dílech reflektoval židovství či sociální problémy své doby – od společenského vykořenění a těžkostí imigrantů po zneužívání či nevěry. Zároveň popisoval lásku a sebeobětování jako povznášející rysy, které mohou lidem pomoci v těžkých časech. (…)
Trýzeň, kterou prožívá Oskar Gassner, je hlubší než jen ztráta možnosti vyjadřovat se rodným jazykem. Rakouský spisovatel Elias Canetti v jednom ze svých esejů píše o „vraždě duše a rozkladu rozumu“. A v takovém duševním rozpoložení se nachází hrdina Malamudovy povídky.
„Po sedmadvacet let jsem ti byla věrnou ženou.“ Jen periferně zachycená věta z dopisu je klíčem k pochopení Oskarova rozkladného utrpení, zároveň i motivem nečekaného řešení sdílet společný osud se svou nemilovanou ženou. (…)
Je ťažké byť anjelom (Je těžké být andělem, 1992)
Oľga Keleová. Krátká rozhlasová komedie. Dramaturgie Oľga Duhanová. Mistr zvuku Ĺuboš Klásek. Hudební spolupráce Dana Reková. Režie Magda Grandtnerová.
Účinkují Eva Rysová, Eduard Vítek, Anna Šulajová, Michal Igaz, Nataša Kulíšková, Andrea Žitná, Xénia Gracová, Július Paluš, Vladimír Černý, Jozef Longauer a Vlado Müller.
Natočeno 1992. Repríza 29. 5. 2013 (Rádio Litera, 6:50 h.; 33 min.) v cyklu Krátka hra.
Pozn.: Hra získala v autorskej súťaži Slovenského rozhlasu v roku 1992 druhú cenu.
Wanda (2013)
Petr Kersch. Povídka. Připravil Luboš Koníř. Zvuková spolupráce Jiří Volf. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Luboš Koníř.
Účinkují Pavel Oubram, Petr Šporcl, Teresa Branna, Jan Dvořák, Jan Hušek, Tomáš Drápela.
Připravil ČRo České Budějovice v roce 2013. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo2 Praha, 22:00 h.; 26 min).
Jízda Krále duchů (2013)
Josef Mlejnek. Probírka rukopisnou sbírkou Sklepní okénko básníka, esejisty a překladatele v autorské interpretaci. Připravil Miloš Doležal. Režie Lukáš Hlavica.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 15 min) v cyklu Svět poezie. Repríza 28. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Princezna je nahraná (2012)
Tomáš Končinský. Pohádková komedie ze současnosti. Hudba Tomáš Pergl. Mistr zvuku Milan Křivohlavý. Zvukové efekty Tomáš Pergl. Produkce Radka Tučková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vlado Rusko.
Osoby a obsazení: princezna Sára (Jana Stryková), Tonda Ponožka (Martin Sucharda), pan Ponožka, jeho otec (Aleš Procházka), zlý čaroděj Ševelšed (Michal Pavlata), programátor (Svatopluk Schuller), Božena Krápníková (Květa Fialová), Helenka, její kamarádka (Naďa Konvalinková), titulky (Jolana Nováková).
Natočeno v roce 2012. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.; 33 min). Repríza 17. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h); 16. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.); 21. 7. 2021 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 1. 1. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: Hnilička, Přemysl: Je moderní rozhlasová pohádka nahraná? In Týdeník Rozhlas 26/2013 (recenze). – Cit.: Pohádkový žánr prochází v posledních desetiletích velikými proměnami. Historie české tzv. moderní pohádky začala už u Josefa Lady (Pohádky naruby, 1938) a ani scenáristé rozhlasových pohádek nezůstali pozadu. Až komickou rovinu nabízela budovatelská pohádka Komíny Gottwaldovy (1952), v níž zedník Večeřa hledal práci u všech možných lidí (včetně zlého Bati), až ji nalezl u hodného prezidenta Gottwalda. Zábavnost a nenucenou modernost však představovaly především pohádky Zdeňka Svěráka (Tři auta – 1963, Tiché šlapací království – 1964, Krápník a Františka – 1966), samostatnou kapitolou pak byly pohádky Karla Čapka a Jana Wericha, nápaditě dramatizované Františkem Pavlíčkem. Překvapivě auditivní se ukázala i pohádka Aloise Mikulky Kouzelná dvířka (1995) v nápadité dramatizaci Jitky Škápíkové. Modernizační pokusy probíhají i v současnosti, například v tradici vtipných textů Werichových se nepříliš úspěšně pokusil jít Jan Jícha v Opravené pohádce (2011).
Nová rozhlasová hra Tomáše Končinského Princezna je nahraná (2012, režie Vlado Rusko, dramaturgie Václava Ledvinková) je na hranici mezi moderní pohádkou a hrou pro mládež. Hlavní hrdina, malý chlapec Tonda Ponožka (Martin Sucharda) pařící počítačovou hru, v níž zachraňuje pohádkovou princeznu před zlým čarodějem, se ocitne v prekérní situaci. Když se jeho otec pokusí odpojit počítač ze sítě, z počítačové hry unikne princezna Sára (Jana Stryková) a Tondův tatínek (Aleš Procházka) se stane neviditelným. Současně ve vedlejším bytě dvě staré kamarádky (Květa Fialová a Naďa Konvalinková) vyvolávají ducha zemřelého pudla jedné z nich. Nepodaří se jim to, místo toho se v pudlí podobě zjeví strašlivý černokněžník Ševelšed (Michal Pavlata, po zlatém retrívru Montym ze seriálu Život je pes ve své další psí kreaci), uprchnuvší ze stejné počítačové hry jako princezna Sára. Po nemnoha peripetiích je černokněžník poražen, Tondův otec je opět zviditelněn a princezna Sára se vrátí nazpět do hry.
Režijně i herecky je inscenace kvalitní, námětově jistě blízká dětskému posluchači. Největším problémem této pohádky je pravděpodobně její délka. Celý nekomplikovaný děj se totiž odehraje v půlhodince, v níž skutečně nezbývá čas ani na prokreslení postav, ani na vytváření napětí. Není tu navíc ani o čem hrát, celá pohádka je dějově prokreslená asi jako počítačová hra z poloviny devadesátých let; než se nám představí otec, stane se neviditelným, než se seznámíme s princeznou, už se pokouší zabít své zachránce. Uprostřed toho všeho se zjeví čaroděj Ševelšed v podobě obřího pudla. Vše se tu děje v příliš velkém kalupu na to, aby si posluchač získal k postavám vztah, a tak ho šťastný (?) konec v podstatě ani nemůže nijak citově zasáhnout.
Snad je to dáno krátkou rozhlasovou zkušeností Tomáše Končinského, který pro něj dosud napsal jen několik hajajovských seriálů. Snad je to všechno tím, že autoru tohoto textu je pětatřicet – a tedy moderním pohádkovým trendům nerozumí. Možná se dětem líbí rychlovyprávění. Možná mají rády, když na sebe postavy ze středověkého příběhu pokřikují „bacha, brácho!“ (jak se děje především v textech Vladimíra Zajíce). Jenže recenzent se tentokrát domnívá, že rozhlasové dětské pořady by se nemusely přizpůsobovat trendům, které směřují k povrchnosti.
Lit.: Ledvinková, Václava: Co se stane, když oživnou postavy z počítačových her? Odpoví nám sobotní hra. In web ČRo 2 Praha, květen 2013 (článek). – Cit.: Virtuální svět počítačových her je dětem důvěrně známý. Co se ale stane, když se věci, které se dějí jenom „jako“, začnou dít doopravdy?
V dětském pokoji malého Tondy se zjeví princezna z bojové hry pronásledovaná černokněžníkem Ševelšedem, do bytu sousedky paní Krápníkové, která s oblibou pořádá spiritistické seance, vnikne poněkud přerostlý pudl a k dovršení všeho se Tondův věčně zaneprázdněný táta stane neviditelným. Je na Tondovi, aby si s tím poradil a sled nekontrolovatelných událostí vrátil do správných kolejí.
Příběh, který jeho autor Tomáš Končinský nazval „Princezna je nahraná“, propojuje realitu s fantazií, dětské zaujetí pro hravost s přísně rodičovským smyslem pro současné povinnosti, ale nezapomíná ani na pozdější věk, kdy se člověk s lehkou pošetilostí začne upínat hlavně ke svým vzpomínkám. A to vše se děje s laskavým humorem a komediální nadsázkou. Tak trochu hra, tak trochu pohádka, kterou věnuje Dvojka ke Dni dětí všem svým posluchačům, kteří nikdy nepřestali být dětmi.
V pohádkové komedii si v režii Vlada Ruska zahráli Martin Sucharda a Jana Stryková, jež je pronásledována Michalem Pavlatou, v neviditelného otce se proměnil Aleš Procházka a jako dvě spirituální důchodkyně se s noblesou sobě vlastní představí Květa Fialová a Naďa Konvalinková. A to vše v premiéře v sobotu 1. června na Dvojce po 13:00 hodině.
Lit.: anonym: Tomáš Končinský: Princezna je nahraná. In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (článek). – Cit.: Game over! Co se stane, když se reálný svět propojí s virtuálním? Počítačová pohádková komedie plná nadsázky s Janou Strykovou, Michalem Pavlatou, Alešem Procházkou nebo Květou Fialovou.
V dětském pokoji malého Tondy se zjeví princezna z počítačové hry. Utíká před černokněžníkem Ševelšedem. K sousedce, která pořádá spiritistické seance, vnikne poněkud přerostlý pudl. A k dovršení všeho se Tondův věčně zaneprázdněný táta stane neviditelným.
Je na Tondovi, aby si s tím poradil a sled nekontrolovatelných událostí vrátil do správných kolejí. Příběh propojuje realitu s fantazií, dětské zaujetí pro hravost s přísně rodičovským smyslem pro současné povinnosti.
Autor ale nezapomíná ani na pozdější věk, kdy se člověk s lehkou pošetilostí začne upínat hlavně ke svým vzpomínkám. A to vše se děje s laskavým humorem a komediální nadsázkou.
Vltavský poledník – Suzanne Renaud, život mezi dvěma světy (2013)
Magazín o životním stylu. O životě a díle francouzské básnířky a překladatelky, která spojila svůj život s básníkem a grafikem Bohuslavem Reynkem a svůj osud s Čechami. Připravila a uvádí Milena M. Marešová.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min).
Pozn.: Suzanne Renaud , narozená 1889 v Lyonu, byla francouzská básnířka a překladatelka, svými překlady se zasloužila o českou poezii. Během 1.světové války působila ve vojenské nemocnici v Grenoblu a zde se seznámila s českým básníkem B.Reynkem, který ji vyhledal, aby si vyžádal souhlas k překladu jejích veršů. Získal obojí, souhlas k překladu a později v roce 1926 i souhlas ke sňatku…
Stoletý mladík Jan Kubiš (2013)
Jeden ze dvou hrdinů, kteří odstranili ze scény třetího muže nacistické Třetí říše, protektora Heydricha, a za svůj čin ve jménu vlasti zaplatili životem, se narodil 24. června 1913. Nad stránkami jeho deníku, který zachycuje jména a osudy, jakož i nad odtajněnými dokumenty z Velké Británie se potkali Tomáš Černý a historik Eduard Stehlík.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 60 min) v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Lit.: Černý, Tomáš: Stoletý mladík Jan Kubiš. In Týdeník Rozhlas 22/2013 (článek). – Cit.: Nedávno se v obci Dolní Vilémovice našly zajímavé dokumenty, ukryté pod schody rodného domu Jana Kubiše. Pár dnů na to vysílala televize reportáž o hledání železné bedny s nepochybně neméně pozoruhodným obsahem. Jak ale odpovíme na prostou otázku „Kdo to byl Jan Kubiš?“ Budeme to umět, aniž bychom se opřeli jen a pouze o jeho účast na asi nejslavnějším válečném atentátu z května 1942, kdy spolu s Jozefem Gabčíkem odstranil ze scény Reinharda Heydricha, jednoho z nejdůležitějších mužů nacistické třetí říše?
Jan Kubiš se narodil 24. června právě před sto lety a nikdo z těch, kdo ho znali, si ho nemohli zapamatovat jinak než jako mladíka. Padl, když mu bylo dvacet devět let. Kdo ví, kam a za čím by se byl po válce vrátil – zůstal by v armádě a potýkal se s nástupem další totality? Historie prý ale nemá ráda „kdyby“ – a my se ve Víkendové příloze stanice Vltava v sobotu 1. června v 10.00 ke spekulacím koneckonců ani uchylovat nemusíme. Vystačíme totiž bohatě s pravdou o životě a osudech Jana Kubiše, kterému v šesti letech zemřela matka, po základní škole pracoval jako čeledín a později jako topič v cihelně. (more…)
RozHlasitě III (2013)
Známí i neznámí nahlas uvažují o rozhlase (a souvisejících zázracích). Hovoří publicista Ivan Hoffman a moderátorka Jana Klusáková. Pořad k 90. výročí zahájení pravidelného vysílání v českých zemích.
Natočeno 2013. Premiéra 1. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:00 h.; 60 min) v cyklu Rozhlasový rok a v rámci cyklu Víkendová příloha stanice Vltava.
Rok v Provenci (2007, 2013)
Peter Mayle. Oddechová, úsměvně laděná knížka popisuje s velkým osobním zaujetím život Angličana ve francouzské Provenci v průběhu jednoho roku. Překlad Paul Millar. Grafika a design obalu Ondřej Fučík. Odpovědný redaktor Tomáš Výchopeň.
Čte Pavel Chovanec.
Načteno 2007. Načteno pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana v roce 2008 (1 CD mp3, MP3917, 28 stop, 8:37:06). Vydalo Tympanum 30. 6. 2013 v edici Načteno (1 CD mp3, 8 hod. 35 min.).
Pozn.: Rok v Provenci je první částí volné trilogie vonící levandulí a chutnající po těch nevybranějších lahůdkách a nejlepším víně. Chronologicky popisuje rok jednoho Brita, který se rozhodl přestěhovat do malé vesnice v malebné francouzské oblasti Provence. S anglickým humorem v jeho nejlaskavější podobě nás autor seznamuje s radostmi i úskalími života cizince, který se rozhodl uskutečnit svůj sen žít v místě, které dosud znal pouze jako turista. Kniha Rok v Provenci získala řadu ocenění, například British Book Awards pro rok 1989 za nejlepší cestopisnou knihu.
Peter Mayle (1939 Brighton), slavný britský spisovatel narozen v Brightonu, proslavený především řadou knih zabývajících se jeho pobytem v Provence. V roce 1975 se rozhodl ukončit své patnáctileté působení v reklamním průmyslu a začal se věnovat vzdělávacím knihám včetně série věnované sexuální výchově dětí a mladistvých. Ve svých padesáti letech se do historie zapsal knihou Rok v Provenci vypravující o roce stráveném v Ménerbes, vesnici na jihu départmentu Vaucluse v oblasti Provence. Tato kniha se okamžitě stala bestsellerem a získala řadu ocenění a byl podle ní natočen i televizní seriál. Francouzská vláda samotného autora jmenovala roku 2002 Rytířem Čestné legie.
Pavel Chovanec vystudoval pražskou a moskevskou konzervatoř v oboru violoncello a dirigování. Od roku 1995 působil jako externí hlasatel v ČRo 3 Vltava, což ho dovedlo i k namlouvání audioknih pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Hlas propůjčil téměř čtyřem desítkám děl. V současné době vyučuje, spolupracuje s Českým rozhlasem, diriguje a vystupuje jako sólový a komorní violoncellista.