Německý novinář, historik umění a spisovatel Florian Illies originálně rekonstruuje ve své knize 1913 události předválečného roku. O knize, kterou v překladu Tomáše Dimtera právě vydalo nakladatelství Host a z níž vysílá ukázky Víkendová příloha, debatuje literární historička Blanka Činátlová, Tomáš Dimter a literární a výtvarný teoretik Josef Vojvodík. Redakčně připravila Blanka Stárková.
Natočeno 2013. Premiéra 20. 5. 2013 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min).
Připravila a režii má Hana Kofránková. Zvuková spolupráce Ladislav Reich.
Hovoří Petr Adler.
Natočeno 2013. Premiéra 20. – 24. 5. 2013 (5 x 28 min.) v rámci cyklu Rozhlasový rok. Webová repríza 29. 1. 2019 k úmrtí P. Adlera.
Lit.: Bezdíčková, Vladimíra – Hubička, Jiří: SERIÁL. Za Petrem Adlerem. In web ČRo, 28. leden 2019 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Pětidílné osudy Vzpomínání a zapomínání Petra Adlera připravila a režírovala Hana Kofránková, zvuková spolupráce Ladislav Reich.
Potkávali jsem se s Petrem Adlerem při mnoha profesních příležitostech, natočil celou řadu titulů, které jsem jako dramaturg připravil, a v uchopení textu jsme se vždy shodli. Setkávali jsme se i později, tedy poté, kdy v roce 1996 z rozhlasu odešel. Jeho vytříbené kulturní zájmy ho vedly na četné vernisáže výstav, na koncerty vážné hudby. A jakkoli už na jeho drobné postavě, která se v průběhu let stále více skláněla k zemi, byl znatelný úbytek fyzických sil, jeho mysl byla vždy plná energie a zájmu o to, co se v rozhlase děje. Byl rozhlasákem celou svou bytostí, patřil mezi ty, dnes již zřídka se vyskytující pracovníky rozhlasu, kteří s rozhlasem spojili svůj život.
Zpočátku to tak ovšem nevypadalo. Petr Adler (brněnský rodák) vystudoval v jihomoravské metropoli v letech 1949-1953 Filozofickou fakultu Brněnské univerzity a na ní obory divadelní a hudební vědy. Svoji profesní dráhu zahájil ve Státním divadle v Brně, kde v letech 1954-55 působil jako lektor zpěvohry. Hudební zaměření jeho počáteční profese ho silně ovlivnilo; později, kdy se stal kmenovým režisérem Československého rozhlasu, prokazoval vždy úzký vztah k tématům, jež nějakým způsobem korespondovala se světem hudby.
Do rozhlasu nastoupil v červnu roku 1956 jako slovesný režisér brněnského studia. Velký význam pro jeho rozhlasovou tvorbu mělo jeho setkání s redakčními kolegy básníkem Janem Skácelem a dramaturgem Karlem Tachovským. V Brně dostal celou řadu významných režijních úkolů – natočil zde četbu z románu M. Gorkého Foma Gordějev, adaptaci Fieldingovy komedie Jak starý zmoudřel aneb Panna pannoucí a Dykovu Milou sedmi loupežníků.
V roce 1961 přešel do režisérského oddělení pražského studia. Zde v průběhu 60. let realizoval několik titulů z oblasti rozhlasové dramatiky, které dodnes patří to tzv. zlatého fondu rozhlasového archivu. Patří k nim především poetická „hra hlasů“ Antonína Přidala Všechny moje hlasy, hra Josefa Čapka Země mnoha jmen, adaptace historické fresky Arnošta Dvořáka Král Václav IV. Vedle dramatiky věnoval se současně v hojné míře realizaci význačných literárních předloh. Natočil mimo jiné (s vynikajícím hereckým obsazením) Apollinairovy Prsy Tiresiovy, Hurníkovy Muzikantské povídky, četbu z románu J. D. Salingera Kdo chytá v žitě…
Adlerovo jméno nacházíme pak také například u hudebně-básnických kompozic, které na konci 60 let v rozhlase natočila někdejší skupina Kontra bratří Traxlerů – Erbenův Štědrý večer a především Máchův Máj. Jak jsem už naznačil, vztah k hudbě byl u Adlera jedním z dominantních prvků jeho tvorby; proto se také ujal hry J. Boučka Requiem nebo hry P. Vodňaruka Trubka. Pro jeho režijní rukopis bylo typické nápadité a často odvážné užití scénické hudby. Při realizaci četby z románu J. Kerouaca Mag nechal zaznít improvizace Jiřího Stivína. V rozhlasové adaptaci Brechtova Kavkazského křídového kruhu odvážně použil rozsáhlé party hudby Paula Dessaua. Dykovu Milou sedmi loupežníků doprovodil hudbou Antona Weberna.
Současně je však nutné připomenout, že pro Adlera byl rovněž příznačný vytříbený a kultivovaný smysl pro humor – v osobním projevu spíše z rodu strohých, trefných přípodotků, v jeho režijní práci se pak prosazovala zdůrazněná ironie a nadsázka. Tyto vlastnosti doložil opět ve velké škále titulů, např. v četbě z knihy B. MacDonaldové Co život dal a vzal v podání G. Vránové, v Brázdově Notářském pitavalu II, jemně úsměvnou rovinu humoru představuje Hrabalova novela Taneční hodiny pro starší a pokročilé. S mimořádným ohlasem, jde o velmi často reprízovaný titul, se setkala třídílná dramatizace humoristického sci-fi románu Douglase Adamse Stopařův průvodce vesmírem, kterou natočil v roce 1989. 90. léta pak, stejně jako počátek nového tisíciletí, přinesla Petru Adlerovi režijní příležitosti převážně v oblasti literatury. Souvisí to mimo jiné s celkovým postupným útlumem dramatické tvorby. Jakkoli úkolů pro režijní práci ubývalo přesto měl Petr Adler i v tomto období možnost prokázat kvalitu svého svébytného a charakteristického režijního rukopisu. (Natočil mimo jiné četbu Škvoreckého Tankového praporu, Poláčkův Dům na předměstí, Peroutkovo Budování státu, Havlíčkova Neviditelného…)
Do studií pražského rozhlasu se příležitostně vracel i po odchodu do důchodu. Jeho poslední režijní realizace spadají do roku 2014.
Petr Adler po celých 40 let, kdy byl v rozhlasovém angažmá, tvořil po boku svých kolegů, jimiž byli Horčička, Melč, Červinka, Henke… pevnou součást kdysi tak úspěšné a objevné české rozhlasové režie. Patřil k silné generaci, na kterou může být Český rozhlas dodnes hrdý.
Petr Hudský. Minutová hra. Další z detektivních případů kapitána Srnce. Zvukový mistr Ladislav Reich. Zvuková spolupráce Tomáš Pergl. Produkce Radka Tučková. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: kapitán Srnec (Oldřich Vlach) a poručík Tůma (Martin Písařík).
Natočeno v roce 2013. Rozhlasová premiéra 20. 5. 2013 (2 min). Repríza 25. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava). K poslechu zde. (more…)
Jozef Šajgal. Dramatické životopisné pásmo. Režie Vladimír Rusko.
Účinkují Peter Rúfus, Milan Kňažko, Soňa Ulická, Ján Klimo, Ivan Letko a Vladimír Minarovič.
Připravil Československý rozhlas v roce 1988 (30 min.).
František Hečko. Dramatizovaná četby úryvků z románu Františka Hečka Červené víno. Rozhlasová úprava Pavol Hudík. Redakce Rudolf Čižmárik. Režie Elena Bauerová.
Účinkují Karol Machata, Viera Strnisková, Emil Horváth a Pavol Hudík.
Připravil Československý rozhlas v roce 1978 (30 min.).
Vyprávějí Jan Werich a Jana Werichová. Režie a dramaturgie Vladimír Rohlena a Jiří Melíšek.
Natočeno léto 1969. Vydal Supraphon – Supraphonline 17. 5. 2013 (8 CD, komplet; SU 6180-2).
Pozn.: V létě roku 1969 nabídl rozhlasový režisér Jiří Melíšek, pracující ve dvojici s Vladimírem Rohlenou, že nahraje pro Československý rozhlas životní vzpomínky Jana Wericha. Bylo to v době již počínající normalizace, která však ještě neudeřila plnou silou, takže bylo možné v září téhož roku, postupně, každou sobotu Werichovo svobodné vyprávění, vzpomínky a úvahy vysílat. Půlhodiny, ve kterých si spolu vyprávějí Jan Werich s dcerou Janou, byly nazvány Táto, povídej! Staly se nesouměřitelným fenoménem, celý národ tehdy naslouchal po dobu několika měsíců dosud neznámému sumarizování tohoto umělce. Vzpomínky Jana Wericha mají dvě roviny: chronologické řazení událostí, příběhů a konstatování. V rovině druhé pak nespoutané odbočky nečekaných asociací, jiskření nápadů a humorných vložek. Úkolem dcery Jany bylo nejen glosovat otcovo vyprávění, ale držet tok jeho vzpomínek v předem dohodnutém celku. Z devíti hodin celkového záznamu vyšel počátkem sedmdesátých let malý, osmdesátiminutový sestřih na 2 LP Pantonu, který byl po celá desetiletí jedinou zprávou o legendárním pořadu. Nyní vychází celý, nesestříhaný záznam v kompletu 8 CD. Čerpá z archivu ČRo, Supraphonu a Jiřího Melíška, obsahuje také hodinu vyprávění, vydaného v roce 2000 nakladatelstvím Lotos. Navíc se podařilo vyhledat i rozhovory dosud nikdy neslyšené. (more…)
Připravil Pavel Hlavatý. Komentovaný pořad z archivu Českého rozhlasu.
Natočeno 2013. Premiéra 10. 3. 2013 (ČRo Plus, 16:10 h.; 50 min.) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.
Lit.: anonym: Archiv Plus. In web ČRo Plus, březen 2013 (anotace). – Cit.: Archiv Plus je nový padesátiminutový pořad Českého rozhlasu Plus, jehož cílem je přiblížit posluchačům to nejzajímavější, co nabízí zvukový archiv Českého rozhlasu.
Poslouchat archivní rozhlasové záznamy je činnost, která se podobá archeologii nebo chcete-li zlatokopectví: než narazíte na žílu, čeká vás spousta hlušiny, ale výsledek pak stojí za to. Pořad Archiv Plus vám tuto cestu ulehčí. Rozhlasové fondy jsou opravdu přeberné a i po letech dokáží překvapit a často nadchnout. Ocenit záznamy z minula ovšem předpokládá znát jejich kontext. Někdy například může datace snímku zcela změnit nebo naopak zpřesnit jeho význam. A navíc to, jak daný záznam slyšeli současníci, neodpovídá vůbec tomu, jak ho slyšíme dnes my. Některé záznamy se v pořadu objeví vůbec poprvé, protože ve své době nebyly z různých důvodů vysílatelné. V těchto rozporech je kouzlo i půvab našeho nového pořadu.
Archiv Plus nabízí autorský pohled na výročí týdne a měsíce, převratné historické události i dějiny všedního dne. Známé i zapomenutější osobnosti, události a příběhy, které měly význam pro českou, slovenskou, někdy i evropskou a světovou historii dvacátého století, to vše se v pořadu Archiv Plus objeví.
Připravil Pavel Hlavatý. Komentovaný pořad z archivu Českého rozhlasu.
Natočeno 2013. Premiéra 17. 3. 2013 (ČRo Plus, 16:10 h.; 50 min.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 22. 3. 2023 (ČRo Plus, 21:05 – 22:00 h.). K poslechu zde.
Lit.: anonym: Archiv Plus. In web ČRo Plus, březen 2013 (anotace). – Cit.: Archiv Plus je nový padesátiminutový pořad Českého rozhlasu Plus, jehož cílem je přiblížit posluchačům to nejzajímavější, co nabízí zvukový archiv Českého rozhlasu.
Poslouchat archivní rozhlasové záznamy je činnost, která se podobá archeologii nebo chcete-li zlatokopectví: než narazíte na žílu, čeká vás spousta hlušiny, ale výsledek pak stojí za to. Pořad Archiv Plus vám tuto cestu ulehčí. Rozhlasové fondy jsou opravdu přeberné a i po letech dokáží překvapit a často nadchnout. Ocenit záznamy z minula ovšem předpokládá znát jejich kontext. Někdy například může datace snímku zcela změnit nebo naopak zpřesnit jeho význam. A navíc to, jak daný záznam slyšeli současníci, neodpovídá vůbec tomu, jak ho slyšíme dnes my. Některé záznamy se v pořadu objeví vůbec poprvé, protože ve své době nebyly z různých důvodů vysílatelné. V těchto rozporech je kouzlo i půvab našeho nového pořadu.
Archiv Plus nabízí autorský pohled na výročí týdne a měsíce, převratné historické události i dějiny všedního dne. Známé i zapomenutější osobnosti, události a příběhy, které měly význam pro českou, slovenskou, někdy i evropskou a světovou historii dvacátého století, to vše se v pořadu Archiv Plus objeví.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Při pohřbu Stalina byly ušlapány stovky, možná tisíce lidí. In web ČRo Plus, 22. březen 2023 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Dobový tisk psal o rozloučení s „největším přítelem a milovaným učitelem celého lidstva“. Také o „nezměrné bolesti v srdci“ nebo o poctě „největšímu géniovi naší epochy“. Na pražském Václavském náměstí se sešlo na hlavní tryzně kolem 360 tisíc lidí. Proč? Bylo 9. března 1953 a den pohřbu sovětského diktátora Josifa Stalina. Během jeho vlády zahynuly desítky milionů lidí, to tehdy ještě ale neměl nikdo vědět.
Při pohřbu v Moskvě podle tehdejších oficiální informací zemřelo během tlačenice asi sto lidí. Někteří pamětníci mluvili o tisících. Do centra se totiž nahrnulo takové množství lidí, které se do vyhrazeného prostoru nikdy nemohlo vejít. Úřady nepochopitelně ale pevně uzavřely trasu podél hlavních ulic, zablokovaly boční uličky vojenskými nákladními vozy a nikomu nedovolily, aby postupoval po stranách. Zezadu se tak hrnuli další a další lidé…
Smuteční projevy přednesli předseda Rady ministrů SSSR Georgij Malenkov a jeho první náměstkové, obávaný šéf ministerstva vnitra Lavrentij Berija a Vlačeslav Molotov. Československou delegaci vedl prezident Klement Gottwald, a to v doprovodu ministra národní bezpečnosti Karola Bacílka a ministra národní obrany Alexeje Čepičky. (…)
Rozhlasovou žurnalistiku na pozadí událostí roku 1968 a archivní ukázky té doby přibližuje Jan Sedmidubský.
Premiéra 24. 3. 2013 (ČRo Plus, 16:10 h.; 50 min.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 5. 4. 2023 (ČRo Plus, 21:10 – 22:00 h.). K poslechu zde.
Pozn.: Zásadní politické a společenské uvolnění roku 1968 nespadlo „z čistého nebe“. Změny přicházely postupně ve všech oblastech života v Československu. Pomyslné „zárodky“ pozdějšího legendárního Pražského jara 1968 měly svoji odezvu i v dobovém rozhlasovém vysílání. Desítky hodin si poslechl, to nejzajímavější vybral a v repríze pořadu Archiv Plus okomentuje publicista Jan Sedmidubský. (anotace)
Lit.: anonym: Archiv Plus. In web ČRo Plus, březen 2013 (anotace). – Cit.: Archiv Plus je nový padesátiminutový pořad Českého rozhlasu Plus, jehož cílem je přiblížit posluchačům to nejzajímavější, co nabízí zvukový archiv Českého rozhlasu.
Poslouchat archivní rozhlasové záznamy je činnost, která se podobá archeologii nebo chcete-li zlatokopectví: než narazíte na žílu, čeká vás spousta hlušiny, ale výsledek pak stojí za to. Pořad Archiv Plus vám tuto cestu ulehčí. Rozhlasové fondy jsou opravdu přeberné a i po letech dokáží překvapit a často nadchnout. Ocenit záznamy z minula ovšem předpokládá znát jejich kontext. Někdy například může datace snímku zcela změnit nebo naopak zpřesnit jeho význam. A navíc to, jak daný záznam slyšeli současníci, neodpovídá vůbec tomu, jak ho slyšíme dnes my. Některé záznamy se v pořadu objeví vůbec poprvé, protože ve své době nebyly z různých důvodů vysílatelné. V těchto rozporech je kouzlo i půvab našeho nového pořadu.
Archiv Plus nabízí autorský pohled na výročí týdne a měsíce, převratné historické události i dějiny všedního dne. Známé i zapomenutější osobnosti, události a příběhy, které měly význam pro českou, slovenskou, někdy i evropskou a světovou historii dvacátého století, to vše se v pořadu Archiv Plus objeví.
Hovoří Regina Květoňová, Petr Macek a Lenka Lacinová.
Natočeno 2013. Premiéra 15. 5. 2013 (ČRo 2 Praha, 7:05 h.). K poslechu zde.
Powered by WordPress