Iveta Doleželová. Četba na pokračování. Tvůrci nezjištěni.
Čte Jiří Hajdyla.
Připravilo Rádio 7 v roce 20?? pro cyklus Kanafásek (9 x 10 min.).
17. 5. 2013
Prvé kino sveta (První kino světa, 2008)
Ján Kalina. Úryvek z knihy Mládeži prístupné. Redakce Patrik Oriešek.
Čte Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2008 (15 min.). Repríza 9. 2. 2019 (SRo 8 Rádio Litera, 17:35 h.); 10. – 16. 9. 2024 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn: Ján Kalina bol prvým Slovákom, ktorý sa venoval filmovej kritike a teórii. Počas vojny ho pred deportáciou zachránili pracovníci Slovenského rozhlasu, do ktorého prispieval. Po skončení vojny sa stal okrem iného zakladateľom katedry dramaturgie na VŠMU. Jána Kalinu si pripomenieme úryvkom z knihy „Mládeži prístupné“. S vtipom sebe vlastným tu v skratke zaznamenal dejiny vzniku kinematografie. (anotace)
Lit.: Šaráková, Lucia: Týždeň s kinofestivalom. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 4. 9. 2024 (článek). – Cit.: V tomto týždni sme si pre vás pripravili hneď niekoľko tém. Ako partner MFF Cinematik Piešťany budeme v našom programe reflektovať film, poetiku zmyslového vnímania – a to najmä toho vizuálneho, a začítame sa aj do literatúry Rumunska. (…)
Ján Kalina patrí neprávom k menej známym osobnostiam nášho kultúrneho života. Bol prvým Slovákom, ktorý sa venoval filmovej kritike a filmovej teórii. Počas druhej svetovej vojny ho pred deportáciou zachránili pracovníci Slovenského rozhlasu, do ktorého prispieval pod piatimi pseudonymami. Bol tvorcom prvého slovenského kabaretu a zároveň jeho prvým teoretikom a historikom.Vydal celý rad kníh, z ktorých najznámejšie sú Svet kabaretu, Tisíc a jeden vtip, Obzri sa s úsmevom, Odpočúvaj v pokoji… My si Jána Kalinu pripomenieme úryvkom z knihy Mládeži prístupné, kde s vtipom sebe vlastným v skratke zaznamenal dejiny vzniku filmu a kinematografie. Kapitolu s názvom Prvé kino sveta vám prečíta Alfréd Swan. (….)
Rozprávky 1/5 (Pohádky, 1994)
Dušan Grečner. Pohádkový seriál. Dramaturgie Emília Drugová. Režie Ria Páldiová.
vypráví Július Satinský.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1994 (5 x 9 min.).
Pohádky: 1. Fanfibyľka, 2. Ako Čierny Kňažník vyčaril Hocičo, 3. Poučenie kráľa Všadebola, 4. Odhalenie zabudnutého kráľa, 5. Rozprávky pre Evičku.
Rozhodnutie (Rozhodnutí, 1980)
Etela Farkašová. Původní rozhlasová hra o přehnané mateřské lásce, ktorá omezuje syna. Hudební dramaturgie Katarína Cútová. Zvuk Mária Vrancová. Dramaturgie Mária Terenová. Režie Viola Muránská.
Účinkují Viera Strnisková, Dušan Jamrich, Viera Topinková a Erika Bauerová.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1980 (41 min.).
Po vlastních stopách – Stella Zázvorková (1985)
Tvůrci nezjištěni.
Hovoří Stella Zázvorková.
Natočeno 1985. Premiéra 11. 1. 1985.
Ukázka použita v pořadu Rozhlasový rok (připravil Jiří Hubička, premiéra 11. 1. 2013).
Lit.: Hubička, Jiří: Co děláš, dělej rád s Jiřinou Bohdalovou – 1986. Po vlastních stopách se Stellou Zázvorkovou – 1985. In web ČRo, leden 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 11. leden, to je datum ještě velmi blízké začátku nového roku. A tak není divu, že se v takový den vysílají stále ještě pořady, které připomínají posluchačům – jakkoli v zábavné podobě – v podstatě nepříjemné záležitosti – a sice vážnost, či nevážnost novoročních předsevzetí, bilancování životních úspěchů a nedostatků.
V pořadu z 11. ledna 1986 mluvila o bilancování herečka Jiřina Bohdalová. O rok dříve, tedy v roce 1985, ovšem opět ve stejný den, tedy 11. ledna, pozvala v podobném bilančním pořadu rozhlasovou redaktorku do svého bytu na kávu herečka Stella Zázvorková.
Jarmila Novotná o Americe (1947)
Připravil redaktor Ladislav Štorkán.
Hovoří Jarmila Novotná.
Natočeno 1947. Premiéra 7. 1. 1947.
Pozn.: Cca 8 minutová ukázka zazněla v pořadu Rozhlasový rok (připravila Eva Hazdrová-Kopecká, premiéra 7. 1. 2013).
Lit.: Hazdrová-Kopecká, Eva: Jarmila Novotná o Americe – 1947. In web ČRo, leden 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:
Obdivuhodná a oslnivá byla kariéra sopranistky Jarmily Novotné: narodila se v roce 1907, v šestnáci studovala zpěv u Emy Destinové, v osmnácti vystoupila v pražském Národním divadle jako Mařenka v Prodané nevěstě. Coby sólistka první české scény excelovala rok jako Violetta, Taťána či Královna noci, následovala studia v Itálii a po vzoru Emy Destinové angažmá v Krollově opeře v Berlíně. Sklízela velké úspěchy, točila filmy, po změnách v Německu ve 30. letech zamířila do Vídně, zlomové bylo setkání s legendárním dirigentem Arturem Toscaninim, na jehož doporučení Jarmilu Novotnou v roce 1939 angažovala Metropolitní opera v NY, kde jako druhá Češka po Emě Destinové doslova zářila. Během války se účastnila mnoha akcí ve prospěch své milované vlasti, po válce, v roce 1947 se vrátila do Československa a 9. ledna přijala pozvání k rozhlasovému mikrofonu, k malému rozhovoru s hlasatelem Ladislavem Štorkánem.
Zahrada 1/? (1961)
Jiří Trnka. Četba pro děti. Režie Miloslav Disman.
Čte Karel Höger.
Natočeno 1961. Premiéra 6. 1. 1962.
Pozn.: Ukázka v pořad Rozhlasový rok (připravila Bronislava Janečková, premiéra 6. 1. 2013).
Lit.: Janečková, Bronislava: Trnkova Zahrada v interpretaci Karla Högera – 1962, s Waldemarem Matuškou o lidových písničkách – 1967. In web ČRo, leden 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 6. leden patří v tomto cyklu dvěma hlasům, které patří k rodinnému stříbru československé kultury 60. let.
„Pro herce v rozhlase je zvlášť důležitá otázka prostoru. Rozhlasový prostor není reálně vyměřen, herec si ho určuje sám s určitou představou kontaktu s posluchačem. Ta odlišnost je dána slovem jako výrazovým prostředkem. Jím modeluji jeviště, sebe jako dramatickou postavu, slovo je mi i kostýmem, supluje gesto i kulisu…“ .. zapsal si v roce 1962 Karel Höger.
Byl to stejný rok, kdy s režisérem Miroslavem Dismanem natočil dnes už legendární četbu z knihy Jiřího Trnky – Zahrada. Příběh pěti kluků, kteří za starou zahradní zdí objeví kouzelný svět. Jenomže – zahradu ovládá velký a zlý kocour. Ono se řekne – obyčejná četba pro děti, ale tohle je především hvězdné setkání tří legendárních osobností: autora, režiséra a herce. (….)
Lit.: Fajmon, Kamil: Kompletní Högerova Zahrada. In web Naposlech.cz, 27. 6. 2016 (recenze). – Cit.: Pro audioknižní trh není příliš obvyklé, aby se na něm objevila tatáž nahrávka hned dvakrát. E-shop Českého rozhlasu Radiotéka letos nabídl archivní klasické vyprávění Jiřího Trnky o pěti hoších a jednom zlostném kocourovi Zahrada. Proč ale tak učinil, když je stále v prodeji supraphonský titul? Nejednalo se ze strany Radiotéky o zbytečný krok?
Pro odpovědi se musíme ponořit do její historie. V roce 1961 usedl do studia Československého rozhlasu mistr slova Karel Höger a pod vedením Miloslava Dismana vznikla šestidílná četba na pokračování. V lednu následujícího roku se Trnkův text ještě před vydáním tištěné knihy poprvé dostal k posluchačům. Sám režisér na natáčení vzpomínal takto:
Když národní umělec Jiří Trnka namaloval (promiňte, napsal!) svou Zahradu, byl kolektiv naší literárně dramatické redakce pro děti a mládež u vytržení! Ale je vůbec možné tuto kouzelnou zahradu oživit – vymalovat do dětské fantazie pouhým mluveným slovem? Bez obrázků? Högerovo „Poslyšte, to je to pěkný…“ rozhodlo – a jeho ústy promluvila nejen akademická velryba za folianty učeností, ale i kamenný trpaslík! Jak to ten kouzelník Höger dělá? – Vždycky si spolu chvíli popovídáme o dětech. Zatím naši technici připraví stroje a prostředí studia tak, aby během natáčení nic nenarušilo příjemnou atmosféru kolem mikrofonu. Jak to Höger dělá…? Má rád děti, asi je při četbě stále v duchu vidí schoulené v klubíčku před přijímačem… Nezapomíná však, že dětem jen nejlepší…! Proto přichází rozdávat rozhlasovou radost dětem, jen když může při přátelském podání ruky vyslovit své zaklínadlo: „Poslyšte, to je to pěkný…!“ (M. Disman, Československý rozhlas 16. 6. 1969)
Hned dva měsíce po premiéře prvního dílu se v AR Studiu, pozdějším studiu Lucerna, které patřilo Supraphonu, dokončily úpravy zmíněného rozhlasového záznamu pro gramofonovou desku. Nutno říci, že střihačské nůžky pracovaly důkladně. Z původního snímku byla ponechána hlavní dějová linie se zlomyslným kocourem, z dalších příhod zbyla pouze popletená sloní improvizace Šípkové Karkulky, nelogicky vklíněna doprostřed rozběhnutého děje, což způsobilo necitlivé narušení příběhu. Dalších zásahů se záznam dočkal v půlce 80. let, když Supraphon připravil reedici s názvem Kocourovy pohádky. Vedle vystřižení několika zbytečných pomlk vzal za své například i půvabný lov netopýra. Úpravy však neskončily a pro další léta se vycházelo z posledních zásahů. V roce 1994 se na magnetofonovou kazetu už Šípková Karkulka vůbec nedostala, teprve až u příležitosti 95. výročí autorova narození (2007) byla na CD vrácena. Naštěstí se tehdy ve vydavatelství drželi knižní předlohy a vsunuli ji až za epizodu s čokoládovými myšmi a raky, logickou stavbu děje však i přesto zcela nezachránili.
Jak je tedy vidět, vydání v Radiotéce má své opodstatnění – po více než padesáti letech posluchačům nabízí kompletní nahrávku, která od doby svého vzniku nikterak nezestárla. Kromě již zmíněných kapitol se k nám poprvé dostává nejen vyprávění kamenného trpaslíka či přemoudřelá velryba, ale také moušino čtení plakátu. Samozřejmostí je rovněž řazení částí podle Trnkova záměru.
Jistě není nutné zdůrazňovat, že si Karel Höger své rozhlasové publikum uměl skutečně získat, dětem se vůbec nepodbízel a příběhem doslova žil. Plynule přecházel z dramatických pasáží k humornějším, pouze s pomocí hlasu věrně obohatil četbu hned několika zvukovými efekty, z nichž můžeme kupříkladu zmínit vrzání branky nebo bublání vody ve starém sudu. Beze sporu zajímavým prvkem je jeho brilantní komunikace s posluchači. Do vyprávění totiž často vložil i věty, které se v textu nenacházely. Za všechny alespoň jmenujme prohlížení vysvědčení, či vysvětlení odlišení trpaslíka stylem „tohleto, to byl trpaslík“. Zkrátka a dobře, Högerovo zaklínadlo „Poslyšte, to je to pěkný“, zaručeně platí i dnes!
Silvestrovská Vinárna U pavouka (1965)
Připravili Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek.
Hovoří Zdeněk Svěrák, Jiří Šebánek, Jiřina Jirásková a Miroslav Horníček.
Natočeno 1965. Premiéra 3. 1. 1966 (Praha, 19:35 h.; 35 min.). Obnovená premiéra 9. 12. 2013 v rámci cyklu Rádio Retro – Šťastné a veselé (Rádio Retro, 9:10 h.).
Celkem cca 8 minutová ukázka v pořadu Rozhlasový rok (připravil Tomáš Černý, premiéra 3. 1. 2013).
Lit.: Černý, Tomáš: Silvestr ve Vinárně U pavouka – 1966. In web ČRo, leden 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Třetího ledna pozval Český (!) rozhlas poprvé své posluchače do Vinárny u pavouka a to na záznam údajného silvestrovského vysílání. Jak to doopravdy bylo a jaké další záhady tento pořad provází prozradí Tomáš Černý.
3. leden 1966 badatele v našem archivu snadno zmate. Jeden se ale nesmí nechat. Na první pohled to vypadá jako omyl – Silvestr 3. ledna? Patrně je to datum archivace zvukového pásu, ne? Ne. Jde o mystifikaci (ač v archivářském smyslu slova nechtěnou) stejně jako byla mystifikací sama Vinárna u Pavouka.
Rozhlas i posluchači nicméně na tuhle hru ve své době přistoupili, a tak jim stanice Praha mohla 3. ledna v 19:35 nabídnout zvukový záznam Silvestra tak, jak údajně proběhl ve Vinárně u Pavouka. Pořad byl ovšem pochopitelně dopředu naplánován a řádně připraven na 3. ledna. U stolu Zdeňka Svěráka a Jiřího Šebánka seděli herci Jiřina Jirásková a Miroslav Horníček a dr. Milan Morávek. Jejich téma bylo poněkud nesilvestrovské, ale stojí za poslech už proto, že je to jeden z momentů, které dávaly Vinárně půvab nejen humoristický. Základ je mystifikace, ale úvahy hostů jsou spontánní.
Odborářské vysílání (1945)
Anežka Hodinová Spurná. Přednáška.
Připravilo československé vysílání v Londýně v roce 1945. Premiéra 11. 5. 1945.
Lit.: Hubička, Jiří: Odborářské vysílání 1945, Muži v offsidu 1945. In web ČRo, květen 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vracíme-li se v naší každodenní upomínce k historii rozhlasového vysílání a otevřeme-li pomyslné složky s datem 11. května, upoutají nás dva letopočty, jež mají ve své psané formě téměř zrcadlovou podobu. Jedním z nich je rok 1945, druhým pak 1954 (! – v názvu článku je chyba).
Oba pořady, které se v uvedených letech vážou ke zmíněnému květnového datu, jsou velmi protikladné. Přesto oba svým způsobem vypovídají velmi názorně o atmosféře doby, v níž vznikly.
11. květen 1945 bylo datum vzdálené pouhé dva dny ode dne, kdy skončila druhá světová válka. Z rozhlasového vysílání zaznívala tehdy celá řada naléhavých výzev, provolání a předsevzetí. Jedno z nich bylo prohlášení k našim dělníkům, jež ze svého stále ještě dočasného útočiště v Londýně, vyslala do vlasti politička Anežka Hodinová Spurná. To jméno je dodnes poměrně známé. Přestože málokdo už dnes přesně ví, kým žena ono jména vlastně byla. Patřila k zakládajícím členkám Komunistické strany v roce 1921. V roce 27 byla zvolena do pražské městské rady. O dva roky později už byla poslankyní Národního shromáždění za komunistickou stranu. Angažovala se také v ženském hnutí. V roce 38 emigrovala před nacisty do Anglie. Odtud pak mluvila ještě 11. května 45 do vysílání rozhlasu v osvobozeném Československu.
24 hodin na VB Sokolov (1968)
Bedřich Taláb. Jeden den na služebně plzeňské Veřejné bezpečnosti. Úsměvné i tragické osudy plzeňských občanů, kteří se střetli se zákonem. Je duben roku 1968. Plzeňský redaktor Bedřich Taláb se rozhodl strávit 24 hodin na služebně veřejné bezpečnosti v Sokolově. Sugestivní svědectví z doby, kdy se kontrolovaly občanské průkazy, a klubovna Svazarmu lákala k loupežím.
Připravila Plzeň v roce 1968. Premiéra 24. 4. 1968. Obnovená premiéra 29. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument, uvádějí Tomáš Černý + Viola Ježková.
Pozn.: Cca 8 minutový úryvek v pořadu Rozhlasový rok – 24 hodin na bezpečnosti (připravila Bronislava Janečková).
Alternativní název: 24 hodin na bezpečnosti
Lit.: Janečková, Bronislava: 24 hodin na bezpečnosti v Plzni. In web ČRo, duben 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 24. dubna 1968 vysílal Československý rozhlas na svoji dobu neobvyklý dokument. Jeho autorem byl mladý plzeňský redaktor Bedřich Taláb, který si zvolil odvážné téma.
Rozhodl se strávit 24 hodin na služebně veřejné bezpečnosti v Sokolově a společně s policisty jezdit do terénu k jednotlivým případům. Dokument snese kvalitativní srovnání s dneškem a je to navíc nesmírně cenné svědectví doby, ke kterému tehdy patřila kontrola občanských průkazů, odvoz na záchytku i vloupačka do organizace Svazarmu . Tento téměř hodinový pořady je především svědectvím o smutných lidských osudech konce 60. let.
Smutný osud neměli tehdy jen hrdinové tohoto dokumentu 24, ale nakonec i sám autor. Bedřich Taláb musel v roce 1969 na rozhodnutí stranických funkcionářů z plzeňského studia Československého rozhlasu odejít. Stejně jako mnoho jeho kolegů.