Mark Twain. Rozhlasová dramatizace humoristické povídky. Dramatizace Karol Horváth. Redakce Tamara Chlebová. Zvuk Milan Greguš a Táňa Horváthová. Hudební dramaturgie Katarína Bielčíková. Režie Viera Weidlerová.
Účinkují Karol Machata, Ivan Šándor, Oľga Šalagová, Ivan Krivosudský, Helena Geregová a Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2004 (27 min.). Repríza 25. 4. 2015 v cykle Víkendová poviedka (SRo 3 Rádio Devín).
Ludvík Aškenazy. Pohádka. Dramaturgie Beáta Panáková. Režie Táňa Tadlánková.
Vypráví Július Satinský.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1993 (9 min.). Repríza 26. 12. 2018 (SRo Rádio Litera, 13:40 h.).
Pozn.: Raz ráno sa vybral pán Zachystal kúpiť vianočný stromček so svojim synom Jakubom. Vrátil sa so stromčekom ale bez Jakuba. „Myslím, že som ho stratil,“ kajá sa pred manželkou hlavný rozprávač, vynikajúci Július Satinský. Dozviete sa, čo všetko môže prežiť malý chlapec, pri blúdení zasneženou Prahou. (anotace)
Daniel Hevier. Pohádka. Dramaturgie Viera Janusová. Režie Viola Muránska.
Vypráví a zpívá Karol Machata.
Připravil Československý rozhlas v roce 198? (9 min.).
Ján Uličiansky. Pohádka. Dramaturgie Beáta Panáková. Hudba Víťazoslav Kubička. Režie Ján Uličiansky.
Vypráví Mária Prechovská.
Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1992 (9 min.).
Soňa Pariláková. Pásmo. Redakce Radoslav Passia. Zvuk Peter Krajčovič a Maroš Bačo. Režie Peter Vilhan.
Účinkují Egon Tomajko, Judita Vicianová, Jozef Úradník a další.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2002 (29 min.).
Juraj Raýman. Dvojdílná pohádková hra. Produkce Silvia Matovská. Hudební dramaturgie Lýgia Vojtková. Zvuk Stanislav Kaclík. Dramaturgie Zuzana Grečnárová. Režie Róbert Horňák.
Osoby a obsazení: rozprávač (Peter Marcin), starček (František Kovár), starenka (Viera Topinková), Vianoce (Karol Čálik), Vianočka (Ĺubo Bukový), anjel (Daniel Heriban), svätý Peter (Vladimír Jedľovský), princezná (Zuzana Kyzeková), zbojník 1 (Tomáš Vravník), zbojník 2 (René Jankovič), zbojník 3 (Martin Vitek), zbojník 4 (Ladislav Konrád), čert (Miroslav Noga), Dobšinský (Peter Rúfus), dieťa 1 (Viktor Vrbiar), dieťa 2 (Nina Máčajová).
Vyrobil Slovenský rozhlas pro Rozhlas a televíziu Slovenska v roce 2012 (55 a 43 min.). Premiéra 25. a 26. 12. 2012 (SRo 2 Rádio Regina, 15:05-16:00 h.).
Pozn.: V chalúpke ďaleko od mesta aj od dediny býva starček (František Kovár) so starenkou (Viera Topinková). Majú už stotri rokov. Nie dohromady, ale každý zvlášť. Sedia a sedia, pozerajú na sedmoro hôr a sedmoro dolín, premýšľajú, čo by si ešte vo svojom veku želali. K starčekovi a starenke chodia každý rok na návštevu Vianoce (Karol Čálik). Nikdy im neprinesú žiaden darček, len si ľahnú na prípecok a leňošia. (A ešte sa sťažujú, ako to k nim majú ďaleko.) A tak jedného dňa starenka upečie vianočku a keď prikvitnú Vianoce, požiada ich, aby tej vianočke aspoň dali život. Aby sa starenka mala o koho starať a starček by mal komu odovzdávať rozumy. A veru, vianočka ožila! Ale toto je len začiatok dobrodružstiev sladkého kysnutého mládenca. (anotace)
Erich Jakub Groch. Pohádka z knihy Píšťalkár. Údaje o tvůrcích nezjištěny.
Čte Dušan Jamrich.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2006? (12 min.).
František Navara. Pohádka na uzbecké motivy. Hudba Jaroslav Krček. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Aldar (Viktor Vrabec), Gulsuna (Slávka Hozová), Chán (Jiří Samek), vezír (Pavel Pípal) a další.
Nastudovala Plzeň. Premiéra 25. 11. 1979 (Praha, 13:03-13:50 h.).
Lit.: pet: Zde rozkvete můj sad. In Rozhlas 47/1979 (12. 11. 1979), 14 (článek). – Cit.: Tuhle pohádku jsme vám přivezli až z dalekého Uzbekistánu neboli z Uzbecké sovětské socialistické republiky. Leží ve střední Asii u Aralského jezera a Část jejího území zabírá poušť Kyzylkum, která má rozlohu asi 300 000 čtverečních kilometrů. Abyste měli lepší představu, napovíme vám, že Československá socialistická republika má rozlohu necelých 128 000 km2, čili poušť Kyzylkum je víc než dvojnásobně velká.
V pohádce se však nebude hovořit o poušti Kyzylkum, nýbrž o poušti Karakum. A tu vám musíme vysvětlit. Že Karakum je název pro všechny středoasijské pouště, jsou to pouště velice kruté, plné písečných přesypů. Větrné bouře ženou písek z místa na místa a zničí každou tra-vičku, která by se tu pokusila vyrůst. Prato jsou pouště Karakum opravdu mrtvý svět, až na některá místa, která lidé našeho věku dokázali trochu zavodnit dlouhými kanály. Tím
vnesli do mrtvého světa aspoň malé oázy života, v nichž se pěstují hlavně ovce a velbloudi.
Pohádka nás ovšem zavede do dávných časů, kdy poušť Karakum znamenala pro člověka jistou smrt. Lidé věřili, že v ní vládne zlý duch Kamak-Šúr, nepřítel všeho živého. Všichni se ho báli, jen uzbecký chán mu záviděl.
Chán byl neomezeným vládcem, patřila mu země, hory, řeky, potoky, patřili mu také všichni lidé. Vládl prostě nade vším, jen nad poušti vládnout nemohl. To byla oblast Kamak-Šúra. A chán se užíral závistí, že je tu ještě někdo silnější, komu se nemůže postavit.
Ke svým plánům zneužil nakonec svého poddaného, chudého Aldara, který se živil tkaním koberců a plátna. Byl to statečný a poctivý mladý muž a byl chánovi zavázán, protože chán mu dal za ženu Gulsunu, která byla široko daleko nejkrásnější dívkou. Chán, podporován zlým ve-zirem, pohrozil Aldarovi, že mu Gulsunu vezme, jestli mu Aldar nesplní nesplnitelné.
Splnit nesplnitelné… Ze strachu o svou krásnou ženu uprchne nakonec Aldar do strašlivé pouště, kde zmírá všechen život. Moudrý stařec mu poradí, aby vyhledal v poušti malé jezírko. Tam se Aldar usadí se svou ženou, s koněm a s jehňátkem.
Ani Gulsuna se však nevzdá, nepoleká se pouště, postaví se na odpor hroznému Kamak-šúrovi a rozhodne se: »Zde rozkvete můj sad!« Dá se spolu s Aldarem do nekonečné práce, rozvádějí
vodu z jezírka, potýkají se s pískem, s větrem, zasejí len, proso, konopí, nedají se odradit neúspěchem a nakonec vlastně splní to nesplnitelné, po čem chán toužil – naučí se žít v strašlivé poušti.
Chán se však dále trápí, že nemůže přemoci ducha pouště, a vydá se nakonec spolu s vezírem proti Kamak-Šúrovi. Ale chán ani vezír nejsou tak moudří jako Aldar a jeho žena. Chtějí přemoci Kamak-Šúra mečem, věří v násilí — a samozřejmě podlehnou, protože mečem se proti přírodě bojovat nedá. Jen pilnou, vytrvalou prací, odhodláním a silnou vůlí lze překonat poušť. V pohádce to dokázal Aldar se svou Gulsunou, v našich časech pak noví, stateční lidé, kteří přeměnili aspoň části pouště v úrodná místa. A tak dnes i v Karakumu už vítězí život nad smrtí.
Karel Pacner. Hra – seriál faktu. Ze života sovětského konstruktéra kosmických lodí Sergeje Pavloviče Koroljova. Připravil Giampaolo Hák. Stereofonní scénář Vítězslav Bartoš a Jiří Žižka. Režie Vítězslav Bartoš.
Účinkují Václav Neužil I., Pavel Pípal, Viktor Vrabec, Jiří Samek, Jaroslav Choc, Ladislav Beneš, František Baťka, Josef Nechutný, František Horáček a další.
Nastudovala Plzeň. Uvedeno 24. 11. – (30. 12.) 1979 (Vltava, 19:50-20:20 h.).
Petr Vodňaruk. Hudba Jan Málek. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Niels Bohr (Vladimír Brabec), recitátor (Radovan Lukavský), lord Rutherford (František Baťka), Hans Geiger (Pavel Pavlovský) a další
Nastudovala Plzeň. Premiéra 11. 11. 1978 (Vltava, 11:40-12:42 h.). Repríza 1. 9. 1979 tamtéž.
Powered by WordPress