David Hertl. O vzestupu a pádu Hermanna Steinschneidera. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Režie Jan Sedmidubský.
Účinkují David Hertl, Dana Sochorová, Petr Halíček a Jiří Hromada.
Natočeno v roce 2012. Premiéra 25. 3. 2012 (ČRo 6, 20:10 h.; 50 min.). Repríza 30. 6. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.); 31. 12. 2021 (ČRo Plus, 21:10 h.); 18. 4. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Dokument Plus; 1. 1. 2025 (ČRo Plus, 19:05 h.) v cyklu Téma Plus. K poslechu zde.
Pozn.: Říkali mu „Hitlerův jasnovidec“ – ale nebyl ani jasnovidcem, ani se nejspíš s Adolfem Hitlerem nikdy nesešel. Iluzionista a podvodník Hermann Steinschneider si ale našel přátele mezi špičkami nacistických úderných oddílů SA. Jenže – byl Žid. Proč zemřel, na to se pokusíme odpovědět dnes večer v pořadu „Lidé chtějí slyšet, že zázraky jsou možné“. (anotace)
Lit.: Hertl, David: Lidé chtějí slyšet, že zázraky jsou možné. In web ČRo 6, březen 2012 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Říkali mu „Hitlerův jasnovidec“ – ale nebyl ani jasnovidcem, a nejspíš se ani s Adolfem Hitlerem nikdy nesetkal. Na tomhle iluzionistovi a podvodníkovi je zajímavé to, že si našel přátele mezi špičkami nacistických úderných oddílů SA. Jenže – byl Žid.
Jmenoval se Hermann Steinschneider, podle některých pramenů dokonce Herschmann Chaim Steinschneider. Narodil se roku 1889 ve Vídni jako syn moravských Židů. Otec si přivydělával jako pomocník v cirkusu, a tak peněz doma nebylo nazbyt. Už odmalička chlapec okoukával u otce triky a „kouzla“, která tatínek pro změnu viděl v cirkusu. Prý se snažil vše předvádět svým spolužákům, ale moc se mu to nedařilo.
Ve Vídni začal mladý Hermann studovat gymnázium, ale nakonec utekl ke kočovné varietní společnosti. Živil se také jako zpívající číšník nebo podvodný novinář. Ve společenských rubrikách novin hledal informace o svatbách a pohřbech, chodil na ně a sliboval za úplatu zprávu do novin. Zálohu vyinkasoval, článek nikdy nenapsal…
V podobném duchu pokračoval na frontách první světové války, kde objevil netušené možnosti poněkud omezeného vojenského prostředí: za láhev koňaku mu voják od plukovní pošty prozrazoval obsahy dopisů – a mladý Hermann potom nadřízeným na základě takto získaných informací „věštil“ budoucnost. Fungovalo to… Po válce si přivydělával jako autor článků do bulvárního tisku, kde odhaloval fígle okultistů, jasnovidců a iluzionistů. Záhy ale zjistil, že daleko víc peněz získá tím, když sám bude tyto fígle provozovat.
Zřejmě klíčové setkání se odehrálo na počátku 20. let dvacátého století, kdy Steinschneider viděl v jenom kabaretu vystoupení tehdy legendárního iluzionisty Rubiniho. Spatřil kouzelníka v perfektním obleku, upraveného, s pohlednou asistentkou – a hádal lidem budoucnost! Žádné „abrakadabra“, žádní králíci z klobouku – ale chování na úrovni a triky, které vyrážejí dech. Steinschneider, který si v té době začal říkat Erik Jan Hanussen, se vydal stejnou cestou. Do svých vystoupení zapojil i hypnózu (nejspíš pouze předstíranou), což mu vyneslo vyhoštění z Rakouska, protože veřejné předvádění hypnózy bylo tehdy v této zemi zakázané.
Hanussen, říkejme mu už tak, využil české národnosti svých rodičů a usadil se nejprve na Moravě a později na severu Čech. Zpočátku se mu moc nedařilo, mezi Čechy nebyl o podobná představení velký zájem, ale záhy našel publikum, které nadchl: české Němce.
Hanussen se usadil ve Varnsdorfu a několik let cestoval po českém pohraničí. Veřejná „jasnovidecká“ vystoupení byla trvale vyprodána, stejně jako soukromé seance, při nichž věštil zájemcům budoucnost. V době, kdy se průměrný měsíční plat českého dělníka pohyboval kolem sedmi set korun, neváhali někteří lidé dát za takzvanou „individuální věštbu“ pět set, někdy i tisíc korun. Čekali přitom několik hodin, než na ně přišla řada. Koncem 20. let byl ale v Teplicích zatčen a obžalován z podvodů a pokusů o podvod. Obratný právník nejenže všechny Hanussenovy dluhy urovnal, ale dosáhl i osvobozujícího rozsudku.
To už ale Hanussen objevil nové působiště: Berlín. Od počátku 30. let se pohyboval v kosmopolitní německé metropoli a svými seancemi získal nepředstavitelné bohatství. Někdy v té době také dochází k jeho setkání se špičkami nacistické úderky SA. Jejím představitelům měl údajně Hasnussen půjčovat peníze. Pozdější Hanussenovi životopisci také tvrdí, že měl věštit budoucnost samotnému Hitlerovi.
Bylo tomu skutečně tak? S kým se vůbec Hanussen v Berlíně zapletl? A proč umírá doslova několik dní po požáru Říšského sněmu? Komu byl „židovský jasnovidec“ nepohodlný?
Mgr. Marek Tvrdoň.