Helena Benešová. Původní rozhlasová hra pro mládež. Hudba Radek Tomášek, řídí autor. Dramaturg Josef Řeřicha. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Petr Kouba (David Prachař), Mirek Kouba (Ladislav Matějíček), Somrák (Karel Vlček), vychovatel (Antonín Hardt) a další.
Natočeno 1988 (?). Vysíláno 4. 6. 1988 (Vltava, 11:40 – 12:18 h.).
Aleš Fuchs. Rozhlasová aktovka o zmatku, který způsobí „zaručená zpráva“. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Petr Pospíšil, Radan Rusev, Jiří Lábus, Jan Schmid, Ivana Andrlová, Jaroslava Kretschmerová, Jiří Císler, Jan Faltýnek a Jiří Schmitzer.
Natočeno 1988 (?). Vysíláno 4. 6. 1988 (Praha, 19:38 – 20:00 h.).
Jiří Melíšek a Olga Melíšková. Mikrokomedie. Hudební spolupráce Mlhoš Kafka. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Dana Syslová, Bohumil Švarc II., Miroslav Vladyka, Václav Sloup, Jaroslav Moučka, Vladimír Brabec, Jiří Hybša a Bohumil Švarc I.
Natočeno 1988 (?). Vysíláno 4. 6. 1988 (Praha, 19:15 – 19:30 h.).
Alternativní název: Ping-pong
Poslední „forbína přes oceán“. Rozhovor uskutečněný ve Vídni v roce 1974. Sleeve-note Karel Koliš, František Cinger a Jiří Černý. Digitalizace a remastering Tomáš Gsöllhofer.
Hovoří Jiří Voskovec a Jan Werich.
Natočeno 15. 10. 1974 (Vídeň). Vydal Supraphon v roce 2012 (2CD).
Lit.: anonym: Poslední forbína. In web Music Online, 1. 2. 2012 (pozvánka na křest CD). – Cit.: V roce 1974 odjel Jan Werich z Prahy do Vídně, kam letěl z Nového Yorku i Jiří Voskovec. Oba protagonisté Osvobozeného divadla tam spolu strávili pár dní a své rozhovory natáčeli na Voskovcův magnetofon. Když pak v roce 1980 Werich zemřel, dala kopii záznamu jeho dcera Jana Karlu Kolišovi, který se o národního umělce poslední rok jeho života staral, měl však – Werichovými slovy- to národní umělcování značně omezené. Po mnoha letech konečně oba skvělí herci promlouvají – díky tomu, že ve vydavatelství Supraphon vychází dvoudeskové cédéčko „ Poslední forbína“. Křest – za účasti většiny těch, kteří se o to zasloužili – bude ve středu 8. února v kulturním středisku Průhon od 18:44 h.
Lit.: anonym: AUDIO: Vycházejí vůbec poslední raritní nahrávky Voskovce a Wericha. In web IDnes, 6. 2. 2012 (článek + ukázka). – Cit.: Firma Supraphon vydá v pondělí 13. února dosud nepublikovaný záznam z posledního setkání Jiřího Voskovce a Jana Wericha, které se uskutečnilo ve Vídni v roce 1974. iDNES.cz exkluzivně přináší dvě rozsáhlejší ukázky z tohoto kompletu dvou CD. (more…)
Marie Jirásková a Pavel Jirásek hovoří o své nové knize. Připravila Alena Blažejovská.
Připravilo Brno v roce 2012. Premiéra 30. 1. 2012 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Rozhovor: Loutka a moderna. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: V Zelném rynku zazní rozhovor s Marií a Pavlem Jiráskovými, autory knihy Loutka a moderna, mapující historii scénografie loutkového divadla v letech 1900-1950.
Knihu Loutka a moderna vydalo ve spolupráci s Janáčkovou akademií múzických umění nakladatelství Arbor vitae. Základem se stala dizertační práce výtvarnice a scénografky Marie Jiráskové, na přípravě knihy s podílel jako spoluautor i její manžel Pavel Jirásek – hudebník a literát, scenárista a režisér. Loutka a moderna je kniha v mnoha ohledech výjimečná, a tak je redaktorka Alena Blažejovská požádala, aby ji představili.
Věra Mikulášková. Připravila Alena Blažejovská.
Čte autorka.
Nastudovalo Brno v roce 2012.
Obsah: 1. Lubor Tokoš – 2. Drahomíra Hofmanová – 3. Vlastimil Zábranský – 4. Boženka – 5. Ota Filip.
Lit.: Blažejovská, Alena: Memoáry: Věra Mikulášková – Zrcadlo vzpomínek, kapitola: Lubor Tokoš. In web ČRo, únor 2012 (anotace). – Cit.: V čase seriálů se na několik následujících týdnů vrátíme opět k Zrcadlu vzpomínek paní ing. Věry Mikuláškové – a to novými portréty jejích přátel.
Naposledy jsem se s Luborem Tokošem setkala v kulturním domě v Tišnově na jedné z řady jeho výstav. Obrazy si mohli návštěvníci zakoupit a byly velice levné. „Proč je neprodáváš za větší obnos?“ zeptala jsem se ho. „Já nepotřebuji vydělávat, ale to víš, barvy jsou drahé. Tak abych na ně měl.“ Ve starším věku, kdy už hrál role laskavých dědečků a často filmoval v Praze, nabízeli mu tam angažmá. Mohl se i přestěhovat – nechtěl. Tehdy cesta vlakem trvala strašně dlouho. Jezdíval nočními vlaky a říkal: „Zvykl jsem si na to cestování a ve Zlíně se mně žije dobře a mám tam ateliér a blízko v Hluku chalupu v přírodě.“ Rád a dobře vařil. Slavná byla jeho velikonoční nádivka se zvěřinou. Jednou navrhl vedení divadla výborný program: že bude v Klubu vařit a přitom vyprávět. Ovšem tento návrh nebyl povolen. Velká škoda! Předběhl by dnešní dobu, kdy se na televizních obrazovkách vaří téměř denně.
úryvek
Po vysokoškolských studiích začala pracovat v Československém rozhlase v Brně, nejdříve ve zpravodajství, pak v literární redakci, kde se také seznámila se svým manželem, básníkem Oldřichem Mikuláškem. Po narození syna se už do rozhlasu nevrátila. Na její místo nastoupil básník Jan Skácel. Při péči o rodinu začala spolupracovat s různými časopisy jako externí reportérka – Svět v obrazech, Květy, Vlasta, Kultura, Ohníček, Mateřídouška a v denících. V roce 1961 začalo vysílat brněnské televizní studio, kam nastoupila jako jedna z prvních programových pracovníků s úkolem založit redakci pro děti a mládež. Pracovala jako jediná v tomto oboru s řadou externistů, které sama vyhledávala. Již v prvních letech vysílání získala několik mezinárodních cen – první cena Intervize, kterou brněnské studio získalo, byla za pořad pro děti. Úspěšně vedla tuto redakci až do odchodu do důchodu v roce 1987. Na výzvu pracovníků studia se do televize znovu vrátila v únoru 1990, a to do funkce ředitelky. V této složité době iniciativně a odpovědně pracovala až do srpna 1992, kdy podruhé odešla na vlastní žádost do důchodu. V roce 2011 vydala v brněnském Nakladatelství Ryšavý knihu Zrcadlo vzpomínek, která je shrnutím medailonů šedesátky přátel, které byly původně napsány pro rozhlasový magazín Čro Brno Zelný rynk a zde také odvysílány.
Literární pásmo o životě a díle norského spisovatele. Připravil Zbyněk Černík. Režie Natália Deáková.
Účinkují Apolena Veldová, Jiří Čapka, Kristína Maděričová a Martin Finger.
Natočeno 2012 (?). Premiéra 12. 2. 2012 (60 min.).
Alfred Einstein – ve službách Mozarta (+ 13. 2. 1952) K 60. výročí úmrtí německo-amerického muzikologa připravil Tomislav Volek.
Natočeno 2012. Premiéra 12. 2. 2012 (15 min.).
Hans Ernst Kinck. Povídka norského spisovatele. Překlad Josef Michal. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Alfred Strejček.
Natočeno 2012. Premiéra 12. 2. 2012. Repríza 19. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 29 min.); 22. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h).
Dávné příběhy a nová svědectví Stanislava Motla. Po stopách dávných vražd a po stopách vrahů, kteří možná budou brzy propuštění na svobodu…. Připravil Stanislav Motl.
Účinkují Stanislav Motl, JUDr. Miroslav Antl.
Připravil Český rozhlas v roce 2011. Premiéra 12. 2. 2012 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … (30 min.).
Lit.: Motl, Stanislav: Sebelítost kopretinového vraha. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: Ve vězeňském žargónu se jim říká dožínkáři, tedy vězni odsouzení na doživotí.
V českých věznicích se začali objevovat po roce 1990, poté, co byl v naší zemi zrušen trest smrti. V současné době si u nás odpykává doživotní trest téměř 40 mužů, včetně dvou žen.
Málokdo z nás si ale uvědomuje, že doživotně odsouzený má právo žádat, už po 20 letech, o podmínečné propuštění. Má tedy šanci dostat se poměrně brzy opět na svobodu. Tuto podmínku už co nevidět „splní“ několik prvních „dožínkářů“. Jde však většinou o brutální, často také deviované vrahy.
Je opravdu možné, že se tito bývalí trestanci co nevidět objeví znovu mezi námi? Co tomu řeknou dejme tomu blízcí jejich obětí? A zdalipak se touto možností zabývají, v návalu další práce, naše justiční a legislativní orgány? To zůstává tajemstvím.
Stanislav Motl se v dalším pokračování svého cyklu Stopy, fakta, tajemství… vydá po stopách dávných vražd a hlavně po stopách vrahů, kteří možná budou brzy propuštěni na svobodu.
Powered by WordPress