Humoristicko-satirické pásmo. Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Připravila Bratislava v roce 1988. Premiéra 31. 5. 1988 (Bratislava, 14:00 – 14:35 h.).
Humoristicko-satirické pásmo. Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Připravila Bratislava v roce 1988. Premiéra 31. 5. 1988 (Bratislava, 14:00 – 14:35 h.).
Dovedeme nové a progresívní skutečně využít? O současném stavu využívání dovezené techniky v průmyslových organizacích. Tvůrci nezjištěni.
Připravil Hradec Králové v roce 1988. Premiéra 31. 5. 1988 v pořadu Studio 20 (Hradec Králové, 15:00 – 16:00 h.).
Listujeme v populárních vědeckých časopisech. Z nového čísla časopisu Vesmír. Tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1988. Premiéra 5. dílu 31. 5. 1988 (Vltava, 19:25 – 19:55 h.).
Obsah: 5. Kolébka biotechnologií.
K 50. výročí úmrtí západočeského sběratele Jaroslava Bradáče. Připravil Jindřich Pecka. Hrají Malá muzika, Skupina starých nástrojů, kapela Úsměv a Plzeňský lidový soubor. Řídí Zdeněk Bláha, Jaroslav Krček, Jan Málek a Zdeněk Lukáš.
Uvádí Jiří Miegl. Zpívají Jana Kopřivová, Eva Pecková, Věra Příkazská, Zorka Soukupová, Jiří Bárta, Jaromír Horák, Jiří Langmajer, Jiří Pospíšil, Václav Švík a soubor Česká píseň.
Nastudovala Plzeň v roce 1988. Premiéra 31. 5. 1988 (Vltava, 16:55 – 17:30 h.).
Rukopisné verše Aloise Marhoula. Režie Michal Pavlík.
Recituje Luděk Čtvrtlík a Zdeněk Podhůrský.
Natočeno 1988 (?). Premiéra (?) 31. 5. 1988 (Vltava, 15:30 – 15:45 h.) v cyklu Moderní poezie.
Střihový pořad z „Hereckých beneficí“ členů Národního divadla v Praze. Připravil Ivan Škapa. Režie Ivan Škapa.
Ukázky z Beneficí: Jiří Dohnal (Alois Jirásek: Vojnarka), Ladislav Pešek (Vítězslav Nezval: Milenci z kiosku), František Filipovský (William Shakespeare: Hamlet), Miroslav Doležal (Jaroslav Vrchlický: Smír Tantalův), Vladimír Leraus (George Bernard Shaw: Caesar a Kleopatra), Vlasta Matulová (Josef Kajetán Tyl: Paličova dcera), Rudolf Hrušínský I. (Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu), Jiřina Petrovická (Robert Bolt: Ať žije královna), Bedřich Prokoš (Ladislav Stroupežnický: Naši furianti).
Natočeno 1988. Premiéra 31. 5. 1988 (Vltava, 13:00 – 14:00 h.).
Pořad pro nejmenší (44. díl). Použité verše František Branislav. Připravila Alena Riegerová. Hudba Stanislav Chudoba, řídí Libor Mathauser. Zvukový technik J. Vopálková. Natáčecí technik František Kabát. Dramaturgie Drahomíra Měsková. Režie Miroslav Šváb.
Osoby a obsazení: Majolenka (Radka Malá), Kulťápek (Bohuslav Kalva).
Natočeno 19. 1. 1980 (R/S 50, 9:00 – 13:00 h.). Premiéra 5. 6. 1980 (Praha, 14:40 – 14:55 h) v cyklu Vysílání pro mateřské školy.
Pořad s verši a pohádkami. Jindřich Balík a Marie Vodičková. Připravila Drahomíra Měsková. Hudba Stanislav Chudoba, řídí autor. Režie Miroslav Šváb.
Natočeno 1988 (?). Premiéra (?) 31. 5. 1988 (Vltava, 9:30 – 9:45 h.) v cyklu Vysílání pro nejmenší.
Pořad s verši (126. díl). Verše Krista Bendová. Překlad Zdeněk Kriebl. Připravila Alena Riegrová. Hudba Stanislav Chudoba, řídí Libor Mathauser. Dramaturgie Drahomíra Měsková. Režie Miroslav Šváb.
Natočeno 1987. Premiéra 5. 3. 1987 (Vltava, 9:30 – 9:45 h.; 12 min.).
Liou Cung-jüan. Z čínských bajek vybrala, přeložila a uvádí Lubica Obuchová. Režie Jana Bezdíčková.
Čte Josef Somr.
Natočeno 1988 (?). Premiéra (?) 31. 5. 1988 (Praha, 22:50 – 23:00 h.).
Josef Šebesta. Četba na pokračování. Připravil Svatopluk Dolejš. Režie Stanislav Vyskočil.
Čte Jiří Samek.
Natočeno 1988 (?). Premiéra (?) 8. dílu 31. 5. 1988 (Praha, 21:45 – 22:15 h.).
Pozn.: Pro zjevně antisemitské tendence románu odmítly režírovat četbu Hana Kofránková a Jana Bezdčíková. (zdroj: Osudy Hany Kofránková, 2021, 1. díl).
Pozn. 2: Na osudu dvou mladých lidí, kteří se poznali ve třicátých letech v Německu, kdy už u moci byli nacisté, vzali se a ještě za války se jim podařilo dostat ze Švýcarska do Palestiny, líčí autor neje osudy těchto emigrantů, ale i politické podmínky zrodu státu Izrael. 1. vydání 1986.
Jan Karafiát. Hudba Radim Pařízek. Dramaturgie Ladislav Šimčák. Produkce Jana Blaštíková. Spolupráce na realizaci Stanislav Holub. Návrh obalu Miloš Kardoš. Režie Ing. Pavel Zym.
Vypráví Dagmar Veškrnová-Havlová.
Vydal Direkt Ostrava v roce 1992 (2 MC, 0028-4 812 a 0029-4 812). Distributor Direkt K. Svobody 130, 725 27 Ostrava Plesná.
Lit.: Fajmon, Kamil: O životě a smrti svatojánských broučků. In web Naposlech.cz, 19. 9. 2017 (článek). – Cit.: S Karafiátovými Broučky se lze na audioknižním trhu potkat v několika nastudováních, které se, stejně jako v papíru, od sebe navzájem liší. Hlavním důvodem odlišností je spisovatelovo metaforické zakončení příběhu, v němž všichni hrdinové postupně zemřou.
V průběhu let vyvstala otázka, je-li vhodné dětem smrt v Broučcích vůbec představovat. Karafiát totiž svou knížku napsal v 19. století, tedy v době, kdy umírání nebylo ve společnosti ještě tabuizováno, jak je tomu dnes. Jan Skácel v předmluvě ke knižnímu vydání v nakladatelství Blok z roku 1967 napsal: „Optáte-li se mne však, v čem si Jana Karafiáta vážím nejvíc, prozradím to bez rozpaků. On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt a nevylekal je. Říkal a říká jim to v celé své knížce od první stránky až po tu poslední, ve střídání jara a zimy, léta a podzimu, dne i noci. Říká to i nám dospělým a připomíná, že smrt je jediná věc na tomto světě, které musíme být poslušni. Byl jemný, nedodal, že nám nic jiného nezbývá. Jsem rád, že jsem se tuto pravdu dozvěděl ponejprv od Jana Karafiáta, a že mi na tu jednoduchou a velkou pravdu svítila lucernička svatojánského broučka, který byl často neposlušný.“
Osobně se přikláním ke Skácelovu pohledu – v dětství pro mne nebyla četba Broučků nijak traumatizující. Často se ale setkávám se zcela opačným názorem. Zatímco v knihkupectvích, antikvariátech či v knihovnách si můžete dopředu zjistit, jak příběh končí, a zvolit si tedy s jakou verzí své děti seznámíte, z audioknihy tuto skutečnost předem nepoznáte. Tento článek, který shrnuje mně známá zvuková zpracování, se pokusí vám rozhodování ulehčit.
Zájemce o nezkrácenou četbu musím bohužel zklamat, což ovšem neznamená, že by neexistovala. V Knihovně a tiskárně pro nevidomé Karla Emanuela Macana ji pro zrakově postižené poměrně slušně načetla Radka Malá. Protikladem dobré interpretace budiž podání Dagmar Veškrnové-Havlové. Realizace vznikla ve vydavatelství Direkt Ostrava v roce 1992 a prodávala se na dvou magnetofonových kazetách. Veškrnová se sice dokázala empaticky položit do role vypravěče, ostatní party však nesnesitelně přehrávala.
Jediným v současnosti prodávaným snímkem je dramatizovaná četba z roku 1991. Scénáře Jiřího Šrámka se ujali například Mikuláš Křepelka (Brouček), Věra Galatíková (vypravěč) či Jana Drbohlavová (Janinka). Citlivému zpracování odpovídá i závěr: aby posluchači nebyli smutní, po posledních slovech zazní veselá písnička. Šrámkův text byl ale nahrán ještě jednou – o pár let později v časopisu Méďa Pusík vyšlo CD v edici Království pohádek. Obsazení bylo sice jiné, Broučka tu ztvárnila Jitka Molavcová, Věře Galatíkové a Janě Drbohlavové však postavy zůstaly.
Tuto variantu jsem nalezl ve dvou zpracováních – tvůrci se rozhodli pochovat některé z dospělých, kvůli pokračování rodu však Broučka s jeho rodinou nechali naživu. Tím prvním je archivní unikát, který je zřejmě nejstarší adaptací, z roku 1940. Reedici by si určitě zasloužil. Pojetí sice nám dnes bude připadat zastaralé, nicméně záznam považuji za historický doklad o tom, jak se i při omezených možnostech, které natáčení na šelakové desky nabízelo, o mluveném slovu přemýšlelo a dokázalo i v krátké stopáži nabídnout z předlohy co nejvíce.
Druhou audioknihu jste si možná pořídili kdysi v trafikách. Vydala ji Česká multimediální společnost, která se vedle počítačových her zaměřovala i na mluvené slovo.
Patrně posluchačům nejznámější a stále prodávaný snímek pochází od Karla Högera. Za sebe bych ho dětem doporučil spíše k doplňkovému poslechu. Nahrávka sice neztratila nic z půvabného přednesu, příběh je však předložen v dosti rychlém sledu událostí. Podrobněji se knize věnovali Popron Music a nakladatelství XYZ, kteří ji nechali namluvit Josefem Somrem, a kromě smrti zachovali z děje vše podstatné.
Karafiátův text se objevil i na divadle. Pro přehled zvukových zpracování proto jmenujme inscenaci Jiřího Žáka s názvem Zlobivý brouček. Zvuková dramatizace stejnojmenné divadelní hry byla natočena na magnetofonovou kazetu v půli 90. let.
Následující nahrávky se vydání zatím nedočkaly. Kompletní Karafiátova kniha zazněla na Rádiu Proglas v pořadu Zíváček. V archivu Českého rozhlasu se nachází dvě pozitivně laděná zpracování, sedmidílný hajajovský seriál s Vlastimilem Brodským a dramatizace, Letí, letí svatojánci, u které se na chvíli zastavme. Pohádku na motivy Jana Karafiáta napsal Ivo Fischer, autor úspěšných rozhlasových děl pro děti. Scénář si z předlohy vzal sice jen některé pasáže, oproti Karafiátovi však hmyzí svět obohatil o další postavy. Kouzelné nastudování Jiřího Horčičky obsahuje nejen celou řadu veselých písniček, ale je také doplněno o mnoho rozpustilých hlášek mravenců, šneka a žížaly, kteří se tu představují v pozici reportérů a osob navzájem se informujících o Broučkových trampotách. Zajímavost: v této nahrávce z roku 1990 účinkují již zmíněny v souvislosti se Šrámkovými verzemi ve stejných rolích herečky Jana Drbohlavová a Jitka Molavcová. Pohádka Letí, letí svatojánci by v Radiotéce rozhodně chybět neměla. Pro svou vysoce uměleckou kvalitu patří do zlatého fondu Českého rozhlasu.
V 60. letech vzniklo pro Večerníček loutkovo-animované pojetí. Jeho zvuková stopa byla v Pantonu upravena a prodávala se na gramofonových deskách. Srovnáme-li však desky s televizním seriálem, dojdeme k překvapivému závěru: z Večerníčku se dozvíme, že se Brouček oženil, všichni měli ve všem veliký dostatek a pak zazvonil zvonec a pohádky byl konec. V gramofonové verzi nám František Smolík sdělí onu skutečnost se smrtí. Dostupná audioknižní reedice však nevychází z desek, jak by se mohlo zdát, ale z večerníčku.
Na závěr si shrňme, které tituly je možné koupit. Z původní předlohy obsahující smrt nám zůstává nastudování Jiřího Šrámka včele s Věrou Galatíkovou, šťastný konec obstará Josef Somr, Karel Höger a večerníček s vypravěčem Františkem Smolíkem.
Dosud jsme se zabývali pouze archivem, proto nakonec uveďme čerstvou novinku z pera Jana Karafiáta, a to výběr deseti pohádek z knihy Broučkovy pohádky, kterou autor původně nazval Broučkova pozůstalost. Audioknihu vypráví Arnošt Goldflam.
Powered by WordPress