Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jakub Šiška. Dokument věnovaný památce muže, který se zasloužil o znovuzrození významného jihočeského duchovního místa. Redaktor Michal Lázňovský.

Natočeno v roce 2009. Premiéra 20. 4. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:45 – 22:45 h.; 55 min.).

Pozn.: V pořadu sám autor říká, že p. Bonfilius zemřel před 4 roky. Protože P. Bonfilius zemřel 11. října 2005, musel být pořad natáčen už v roce 2009. Přesto byl pořad vysílán opravdu až 20. 4.2011.

Lit.: Šiška, Jakub: Dobrá voda pátera Bonfilia. In web ČRo, srpen 2011 (článek). – Cit.: Poutní místo Dobrá Voda nezískalo své jméno náhodou. Před kostelem Panny Marie Bolestné se nacházejí dvě kamenné barokní nádoby, ze kterých ustavičně prýští čirá životodárná tekutina. Ale jako mnohým jiným duchovním místům v naší republice i tomuto hrozil v minulém století zánik. Za jeho obnovu vděčíme mimo jiné duchovnímu z někdejšího kláštera servitů v Nových Hradech, dnes už zesnulému pateru Bonfiliu Wagnerovi.

Někdejší klášter servitů, dnes Klášter božího milosrdenství, patří k městečku Nové Hrady od roku 1677. O jeho vznik se zasloužila šlechtická rodina Buquoyů, která měla v okolním kraji rozsáhlé panství. Servité sice působí ve třiceti zemích všech kontinentů, ale u nás bylo jejich působení velice omezené už po josefínských reformách. Nicméně novohradský klášter bez větších otřesů fungoval až do roku 1945, kdy museli odejít všichni řeholníci německé národnosti a zůstali zde jen dva čeští servité. Ti tu ovšem setrvali jen do roku 1950, kdy komunistická státní bezpečnost zatkla a internovala řeholníky. Až do roku 1989 pak v klášteře sídlila pohraniční stráž.

O obnovu kláštera se rozhodující měrou zasloužil P. Bonfilius Wagner. Ačkoli jsou to už 4 roky, co odešel na věčnost, v Nových Hradech jeho jméno stále vyslovuje mnoho lidí s velikou úctou. Jedním z velkých přání pátera Bonfilia bylo také obnovit tradici poutí na Dobré Vodě. A toto přání se splnilo i díky vydatné pomoci bývalých obyvatel Novohradska, kteří museli po druhé světové válce odejít.

Oživení poutního místa na Dobré Vodě je v současnosti největší akcí novohradského kláštera. Práce postupují pomalu, ale opravená fara je již připravena sloužit poutníkům. Symbolicky se tak otevírají další dveře těm, kteří přicházejí čerpat z duchovního bohatství dříve zapomenuté výspy Jižních Čech.

Rozhlasové vyprávění výtvarníka a dlouholetého flétnisty České filharmonie. Připravila Eva Ocisková. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.

Natočeno 2006. Repríza 15. – 19. 8. 2011 (5 x 30 min.); 23. – 27. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: {Ocisková, Eva}: Lutobor Hlavsa. In web ČRo, srpen 2011 (anotace). – Cit.: Adolf Branald, přítel hosta rozhlasových vzpomínek Lutobora Hlavsy – mj. napsal (Malá umělecká edice): „Lutobor Hlavsa začínal jako romantik, prošel se ctí sherwoodským lesem abstrakce, zapomněl na čas – ale vůbec ne na škodu – v svůdném surrealistickém háji, o něco se přičinil jeho přítel a učitel František Tichý. Protože hraje na flétnu a má rád Mozarta, měl hledání usnadněné. Hudba i obraz mají svůj kánon. Něco ho táhlo k nezaslouženě opomíjeným hodnotám. Poslechl našeptávání starých mistrů a dnes přichází, aby nás ujistil, že kánon ještě platí. . .

Ze setkání, na která se nezapomíná, zrodily se příběhy. Dokonce příběhy s tajemstvím. Tajemství ho přitahuje. Tajemství barev i tajemství nadýchané v tvářích, napovězené v souvislostech nebo v kontrastech minulých století s dobou naší. Skryté v aranžmá, v detailech a hlavně v pointě…“

Takové je i rozhlasové vyprávění dlouholetého flétnisty České filharmonie a malíře Lutobora Hlavsy. Vzpomínání bohaté na příběhy, detaily a známé osobnosti hudebního a výtvarného života.

Známé i méně známé řeholní domy na hranicích západních, jižních a středních Čech. Připravila Jitka Cibulová-Vokatá.

Připravily České Budějovice v roce 2011. Premiéra 15. – 19. 8. 2011.

Obsah: 1. Strakonice. – 2. Horažďovice. – 3. Březnice. – 4. Příbram. – 5. Lnáře (5 x 14 min.).