Bohumír Polách. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Brno v roce 1938.
29. 6. 2011
Smrt bez poslání 1/2 (1987)
Dramatická rekonstrukce skutečné události. Peter Koch – Klaus Herrmann (román Útok v Mogadišu). Dramatizace Oldřich Knitl. Stereofonní scénář ing. Jiří Žižka a Miroslav Buriánek. Zvuk ing. Jiří Žižka. Záznam a střih Dana Hejlová. Asistent režie Barbora Fajtlová. Dramaturg Jan Kolář. Režie Miroslav Buriánek.
Osoby a obsazení: vypravěč (Jaroslav Konečný), asistentka (Monika Švábová), Boeden (Václav Neužil I.), teroristka (Vlasta Dischingerová), terorista (Zdeněk Mahdal), policista (Jaroslav Krpejš), Schmidt (Jiří Samek), Herold (Jan Gross), Salewski (Oldřich Kříž), Schleyer (Miloslav Včala), hlas v telefonu (Jaroslav Choc), redaktor (Petr Jančařík), Gaby (Ilona Vaňková), Vietor (Tomáš Šolc), Schumann (René Přibil), Mahmud (Ivan Gübel), Suhaila (Martina Samková), Hind (Eva Rovenská), starší žena (Netta Deborská). Dále účinkují R. Kolesa, Jaroslav Nechutný, M. Popek, Ladislav Beneš, V. Růžek, J. Kresa, Z. Suchý, M. Vladhovský, F. Dejmek a činoherní sbor.
Nastudovala Plzeň v roce 1987. Premiéra 21. a 28. 10. 1987 (Praha, 13.00 – 13.47 h.). Repríza 1. dílu 3. 8. 1988 (Vltava, 13:00 – 13:47 h.).
Ledový zámek (1983)
Tarjei Vesaas. Překlad Helena Kadečková. Dramatizace Oldřich Knitl. Hudba Petr Mandel. Řídí Jiří Váchal. Režie Karel Weinlich. Dramaturgie Ivan Hubač.
Osoby a obsazení: autor (Eduard Cupák), teta (Věra Kubánková), ledový zámek (Rudolf Hrušínský I.), učitel (Miroslav Středa). Dále účinkují Jindra Perušicová, Šárka Krásová, Viktor Vrabec, Jana Andresíková, Michal Pešek, Antonín Hardt, Miloš Rozhoň, Ivo Helikar, Jovana Žáková a Marcela Rojíková.
Natočeno 1983. Premiéra 31. 3. 1984 (Praha, 13:45-14:26 h.). Repríza 1. 3. 2014 (ČRo 2 Praha, 13:00 h); 19. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 28. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.). K poslechu zde.
Lit.: Petříčková, Renata: Rozhlasová hra: Ledový zámek. In web Čajovna u modré kočky, 28. 3. 2014 (názor posluchačky). – Cit.: (….) Moc mne na ní zaujala velice zvláštní dějová linie. Připomíná led a tání sněhu, je totiž úplně neuchopitelná. Jestli něco umí rozehrát fantazii posluchače na maximu, pak je to tato hra.
Jsou tu dvě děvčátka, mezi kterými vznikne velice krátké, ale intenzivní přátelství, jež je hned roztrženo zvláštní životní událostí. Jedna dívka zmizí u ledového vodopádu u kterého je jakýsi útvar z ledu připomínající zámek. Barvitě popsané prostředí ale stále poskytuje obrazytvornosti posluchačů veliký prostor.
A nezapomenutelná jsou i jméno dívek: Sís a Úm. Zvláštní, neobvyklé. Ovšem pro tento příběh jako stvořené, jakoby obě ta jména ladila s tím tajemným příběhem. Poslech jsem skončila v pozdních nočních hodinách ve chvíli, kdy se tvář zmizelé dívky objevila v kusu ledu na zámku. Byla mrtvá? Vlastně se to nikdy nedozvíme, ale v tu chvíli mne to velmi vyděsilo, přece jen, bylo notně před půlnocí.
Příběh doprovázený hudbou, která jde pod kůži, ale nevnucuje se. Příběh jemný, lehký, ale zároveň tajemný. Opravdu zdařilá kombinace. (…)
Jen já a ty (2007)
Marie Vosiková. Výběr ze stejnojmenné povídkové knihy. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 2007.
Pozn.: V povídkovém souboru Jen já a ty směřuje autorka k citlivému zobrazení universa lidských vztahů a vazeb, k pozornému, ale neafektovanému zachycení lidské psychiky a otázek, jež ji zneklidňují a současně i nutí dozrát.
Inovať v parku (Jinovatka v parku, 1976)
Václav Cibula. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1976.
Utkání (1963)
Patrick Quentin a Georges Bellak. Překlad a rozhlasová úprava Václav Cibula. Režie Jiří Josek.
Osoby a obsazení: Steve Gordon (Leopold Franc), Ralph Como (B. Procházka), Ben Kent (O. Vlček), Buck Wallace (M. Kahoun), Stanley Carr (J. Švehlík), Bob Milville (Milan Riehs), profesor Lockwood (J. Matýsek), inspektor Bender (Otakar Važanský), Herbert Gordon (B. Koukal), Paul Melville (F. Brož), Helena Melvillová (V. Kološová).
Nastudovala Olomouc v roce 1963. Premiéra 20. 1. 1963 (Praha – RPD, 19:30 – 20:40 h.) v cyklu Nedělní večery. Repríza 10. 9. 1963 (Praha – RPD, 19:30 – 20:30 h.).
Tentýž text byl dramatizován pro televizi pod názvem Ragby.
Lit.: -zb- (= Bidlo, Zdeněk): Utkání v rozhlasové premiéře. In Večerní Praha 16 (2402), 19. 1. 1963, s. 5 (anotace).
Růže pro Helenu (1978)
Václav Cibula. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1978.
28. 6. 2011
Strašidelný svět bez tebe (2011)
Jana Rečková. Rozhlasová úprava povídky odehrávající se na rozhraní mezi životem a smrtí. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš. Připravil Petr Hanuška. Redaktor Jan Sulovský. Zvukový mistr Jiří Pochvalovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Peter Bento, Mac Prindy, Otto Sieben.
Účinkují Tereza Novotná-Mikšíková, Jiří Suchý z Tábora, Dušan Urban.
Nastudoval ČRo Olomouc 28. 6. 2011 (R1 + Pl, 14:30 – 22:30 h.). Premiéra 9. 10. 2011 (ČRo Olomouc, 20:30-20:57 h.) v cyklu Setkání s literaturou, programová řada Současná česká literatura (204). Repríza 9. 6. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: Bureš, Michal: Jana Rečková: Strašidelný svět bez tebe. In web ČRo Olomouc, červen 2011 (článek). – Cit.: I když spisovatelka Jana Rečková vstoupila na literární pole až na přelomu tisíciletí, nutno s uznáním konstatovat, že stihla do dnešních dnů vydat celkem slušnou řádku románů a povídek převážně z oblasti vědecko-fantastické literatury.
Připomeňme její romány Mezi slovem a mečem, Král je malý, Kniha prokletých, Pohřbeni na Soldafaru, Pachatelé zvláštních činů nebo Dračí mor. Za své povídky či novely získala řadu ocenění, z nichž bych připomněl Mloka, IKAROS 97 nebo opakovaně obhájený titul Lady v soutěži O nejlepší fantasy pořádanou Klubem Julese Verna.
Civilní profesí je Jana Rečková lékařka, pracuje na neurologickém oddělení ve Fakultní nemocnici Na Bulovce. Nepřekvapí tedy, že do povídkové antologie nazvané Neviditelné příběhy a vydané v nakladatelství Listen přispěla povídkou Strašidelný svět bez tebe, v níž hranice mezi reálným světem a jeho magickou variantou je velmi vratká. Stejně vratká, jak vratké je lidské vědomí…
Die Wurzeln des Bösen (Kořeny zla, 1966)
Jiří Vilímek. Rozhlasová hra. Překlad Mirek Dezort. Hudba Miloslav Kefurt. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: autor (Günter Strack), jeho žena (Ursula Sieg), dramaturg (Friedel Bauschulte), spolužák (Günther Jerschke), první láska (Elisabeth Opitz), herečka (Marlene Riphahn), strýc (Walter Starz), básník (Hans Dieter Zeidler), matka (Trudik Daniel), zlá žena (Susanne Eggers), policista (Rudolf Fenner).
Nastudovalo Radio Bremen v roce 1966. Premiéra 5. 5. 1967 (RB, 93 min.).
Pozn.: Wie ein gefangener Panther durchmißt der Autor sein Zimmer. Zum Haare-Raufen ist seine Situation: Ausweglos! Auch das ständige Selbstgespräch bringt keine Lösung. Sein Gedächtnis hat ihn im Stich gelassen. Das neue Lustspiel sollte „Die Wurzeln des Bösen“ heißen, so viel weiß er noch. Wie aber war die Idee? Der Dramatiker drängt, er braucht den Entwurf! Zwar macht er die galante Konzession: „nur in großen Zügen“. Aber was hilft’s: Der autor kann sich nicht erinnern – auch etwas Neues fällt ihm nicht ein. Eine prekäre Situation! Wenn seine Frau ihm wenigstens helfen könnte, ihr Rat „geh doch zum Psychiater“ bringt ihn auch nicht weiter … Jiri Vilimek wurde 1965 für sein Hörspiel „Die Wurzeln des Bösen“ mit dem zweiten Preis des Tschechoslowakischen Rundfunks ausgezeichnet. Psychologisches Einfühlungsvermögen kennzeichnet seine zeitkritische Arbeit. Auf der Suche nach der verlorenen Idee werden dem Helden des Stückes unbewältigte Schuldkomplexe aus der Vergangenheit, sein rücksichtsloses Streben nach Erfolg und seine unglückliche Ehe plötzlich bewußt. (anotace)
Lit.: {Nekolný, Bohumil}: Kořeny zla. In Divadelní noviny 10/1966-1967, č. 11, s. 6 (noticka).
Plná moc pro Otomara Krejču (1966)
Otomar Krejča o svém dětství a o svých oblíbených básnících. Spoluúčinkovali František Pavlíček, František Hrubín, Marie Tomášová, Karel Kraus a Jan Tříska.
Natočeno 1966. Premiéra 24. 12. 1966. Obnovená premiéra 4. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 4:30 – 6:00 h.; 89 min) v rámci víkendového cyklu Restart stanice Vltava.
Lit.: {Nekolný, Bohumil}: Plná moc pro Otomara Krejču. In Divadelní noviny 10/1966-1967, č. 11, s. 6 (recenze).