Zvuky, hlasy a dojmy z Pražského jara 2011. Reportážní obrázky zachycuje Tomáš Černý.
Natočeno 2011. Premiéra 13. 5. – 2. 6. 2011 (16 x 10 min.).
25. 5. 2011
Rok německého jazyka – Švýcarsko do kapsy 1/5 (2011)
Připravily Pavla Vošahlíková a Eliška Závodná.
Natočeno 2011. Premiéra 16. – 20. 5. 2011 (5 x 10 min).
Obsah: 1. Kostka, která „proměnila“ svět. Julius Maggi a jeho marketingové strategie – i úspěchy.- 2. A nezapomenout na armádní nožík. Poradí si s jakýmkoliv úkolem. – 3. Einsiedeln – Paracelsovo rodiště, klášter jako centrum středověké vzdělanosti. – 4. Rütliský pakt aneb Jak se „spřísahali“. – 5. Basilej, město, které nám „darovalo“ krále.
Osudy – Byly jsme tam taky 1/10 (2011)
Dagmar Šimková. Svědectví o poměrech v československých komunistických ženských věznicích, ve kterých autorka strávila čtrnáct let. Připravila Jana Doležalová. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Jana Franková Doležalová.
Natočeno 2011. Premiéra 16. – 20. a 23. – 27. 5. 2011 (10 x 30 min.). Repríza 1. – 4. dílu 12. – 16. 3. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.), 5. dílu 17. 3. 2020 (ČRo Plus, 14:06 h.); 6. dílu 17. 3. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.); 10. dílu 21. 3. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Lit.: Doležalová, Jana: Byly jsme tam taky. In web ČRo, květen 2011 (anotace). – Cit.: Kniha Dagmar Šimkové „Byly jsme tam taky“, ze které jsou připraveny desetidílné rozhlasové Osudy, patří k nejdůležitějším knižním svědectvím surovosti komunistického režimu v padesátých letech 20. století. Intenzitou a otevřeností výpovědi prožitku hrůz z nejhorších kriminálů a lágrů, syrovým, nic nepřikrášlujícím jazykem, ale také drsným humorem, s nímž Dagmar Šimková popisuje situace a postavy ze svého čtrnáctiletého pobytu za mřížemi, je kniha ženským protějškem podobně strhujících vzpomínek katolického kněze Petra Ondoka „Muklovský Vatikán“. Desetidílné Osudy z knihy Dagmar Šimkové připravila Jana Doležalová. (more…)
Dôkazy jestvovania 1/? (Důkazy existence, 2011)
Hanna Krallová. Četba na pokračování z prózy polské spisovatelky. Redaktorka Mária Danadová. Hudba Ĺuboš Kovačech. Zvuk Iveta Janáková. Režie Vladimír Kivader.
Účinkuje Alena Sušilová.
Natočeno 2011. Premiéra březen 2011. Repríza 1. dílu 11. – 17. 4. 2022 (SRo 8 Rádio Litera); 5. dílu 19. 4. 2022 (SRo 8 Rádio Litera, 14:00 – 14:29 h.).
Pozn.: Obávaný i vzývaný literárny kritik Marcel Reich-Ranicki so svojím kvartetom kolegov kritikov na obrazovke viedenskej televízie jednoznačne odporúčal čitateľom knihu Hanny Krallovej Dôkazy jestvovania. Hanna Krallová je skutočne vynikajúca a originálna poľská publicistka, odmeňovaná cenami, prekladaná do mnohých jazykov a – hlavne čítaná. – Umierajú poľskí rodičia židovských detí. Našli ich pred viac ako päťdesiatimi rokmi. Pri trati, pri ceste, ktorou hnali Židov, pri múre geta, v kríkoch. Niekedy ich dostali od ľudí, ktorí sľúbili, že sa vrátia…Poľskí rodičia zaniesli dieťa do kostola, dali mu kresťanské meno, vychovávali ho ako vlastné a mlčali o minulosti. Teraz umierajú… a v poslednej chvíli túžia povedať, ako to bolo, lež hovoria nejasne o nejasných veciach a odchádzajú v polovici vety… (anotace)
Z tohto bodu sa odvíja množstvo príbehov, rozprávaní, opisov zvláštnych zhôd okolností, v ktorých sa dnešné päťdesiatročné židovské deti vyrovnávajú s novou, takmer nepravdepodobnou a predsa skutočnou významnou situáciou. Hľadajú svojich pokrvných rodičov, príbuzných, milujúc pritom svoje poľské matky, otcov, sestry… a hľadajúc pritom aj seba, svoju identitu.
Ord for to stemmer (Slova pro dva hlasy, 1966)
Finn Bjørnseth. Rozhlasová hra.
Nastudoval NRK Radioteateret v roce 1966.
Slova pro dva hlasy (1969)
Finn Bjørnseth. Překlad Alena Machová. Technická spolupráce Vladimír Mottl a Svatava Steinigerová. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: žena (Bohumila Dolejšová), muž (Václav Neužil st.), členové Divadla Za branou v Praze.
Natočeno 1969. Premiéra 22. 4. 1969 (Praha, 19:00 – 19:33 h.) v rámci Festivalu zahraniční rozhlasové hry. Repríza 10. 1. 1970.
Pozn.: Původní norská rozhlasová hra Ord for to stemmer byla nastudována v roce 1966.
Václav Thám (1958)
Jiří Kafka, Helena Kadečková. Hra pro děti. Hudba Antonín Šatra. Režie Josef Svátek.
Osoby a obsazení: vypravěč (Josef Patočka), Thám (Vladimír Ráž), jeho žena (Dana Medřická), jeho otec (Václav Vydra II.), Lotty (Jana Drbohlavová), Klinge (Petr Kostka), Körner (Vladimír Leraus), Kramerius (Miroslav Doležal), Majober (Otomar Korbelář), Vio (Soběslav Sejk) a další.
Natočeno 1958. Repríza 14. 3. 1970 (Praha, 13:45-14:35 h.).
Lit.: Zajíček, Karel: Původní rozhlasová hra. In Zlatý máj 2/1958, č. 5, květen, s. 161 (recenze).
Vo ftáku chčestí (1966?)
Jan František Hruška. Chodská pohádka o ptáku štěstí. Dramatizace Jarmila Hanzálková. Režie Miloslav Disman.
Obsazení nezjištěno.
Nastudovala Plzeň. Repríza 30. 10. 1966 (Praha, 13:20 – 14:00 h.) v cyklu Pohádka pro děti; 5. 4. 1970 (Praha, 13:20-14:00 h.); 3. 12. 1970 (Praha, 13:15 h.).
Lazaretní vlak (1970)
Adolf Branald. Dramatizace románu z bojů pražského povstání 1945. Pro rozhlas připravil Dalibor Chalupa. Hudba Zdeněk Šikola, řídí autor. Zvukové efekty Hana Brothánková a Artur Šviha. Zvukový mistr Ladislav Kelnický. Střih Marcela Váňová. Asistentka studia Mirka Hajská. Dramaturgie Dytrychová. Režie Petr Adler.
Osoby a obsazení: Babánek, přednosta Severního nádraží (Eduard Dubský), Lerous, dopravní náměstek (Jiří Hurta), Hlaváč, průvodčí (Milan Mach), Kolda, výpravčí (František Vicena), Belza, dozorčí (Soběslav Sejk), Balous (František Hanus), Fíc (Jiří Hálek), Hamouz (Vladimír Krška), Lába (František Holar), Mráz (R. A. Strejka), Jirka, Koldův syn (Josef Čáp), Roba (Jan Vala), Standa (Josef Velda), MUDr. Vošahlík, šéf nádražní ošetřovny (Vladimír Leraus), Agnes, instrumentářka (Eva Svobodová), stabsarzt Roderich, velitel lazaretního vlaku (Vilém Besser), oberleutnant Hubmann (Jiří Šrámek), unterofizier Schmitz (Ladislav Kazda), oberst Gottschalk (Jiří Holý). Dále účinkují Ferdinand Krůta, Miloš Willig, Vladimír Stach, Svatopluk Skládal, Roman Hemala, Oldřich Lukeš, Jaroslav Křivánek, Karel Vlček, Artur Šviha, Jaroslava Drmlová a Irena Obermannová (DRDS).
Natočeno 2. – 17. 2. 1970 (studio R 6, 14:15 – 18:30 h.; 15:00 – 22:30 h). Premiéra 3. 5. 1970 (Praha, 19:30-20:40 h.; 67 min.). Obnovená premiéra 5. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.
K poslechu zde.
Lit.: Velíšek, Martin – Chalupa, Dalibor: Adolf Branald: Lazaretní vlak. Hra z horečných dnů pražské květnové revoluce. In web ČRo 3 Vltava, 5. květen 2024 (článek). – Cit.: Na jednom z pražský nádraží stojí na počátku května 1945 německý lazaretní vlak. Je pod ochranou Mezinárodního Červeného kříže a jeho posádce, jakkoliv jsou tam vedle raněných a nemocných i bojeschopní a ozbrojení vojáci, je zaručena nedotknutelnost. Část osazenstva se chce vzdát povstalcům, kteří ovládli zbytek nádraží, část je odhodlána bojovat do posledního muže. A vývoj se dlouho kloní na jejich stranu… (…)
V roce 1936 nastoupil Branald u státních drah, kde mimo jiné pracoval jako telegrafista nebo výpravčí. V letech 1939-1945 pracoval v Praze na Masarykově nádraží, kde se aktivně zúčastnil protiokupační ilegální činnosti. Z této zkušenosti čerpal při psaní románů Severní nádraží a Lazaretní vlak. Právě odraz jeho osobní zkušenosti, znalost prostředí a schopnost ho autenticky vylíčit je největší předností i rozhlasové adaptace druhého z těchto románů. A to i přesto, že je do velké míry poplatná pohledu na Pražské povstání, jaký panoval v roce 1959.
O myslivci a víle (1970?)
Václav Čtvrtek. Hudba Jan Rimon. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: myslivec /hajný/ Robátko (Ladislav Mrkvička), víla (Jaroslava Pokorná), bába Lukáška (Vlasta Jelínková), hejkal (Josef Kemr), hrabě (Jaroslav Moučka), komorník (Karel Koloušek) a další.
Natočeno 1970 (?). Uvedeno 7. 6. 1970 (Praha, 13:15-14:00 h.).