Gerhart Hauptmann. Komedie. Překlad Pavel Eisner. Rozhlasová úprava Vladimír Müller. Režie Oldřich Hoblík.
Osoby a obsazení: von Wehrhahn (Zdeněk Jiřičný), Krüger (Josef Fišer), dr. Fleischer (Vladimír Krška), Motes (Jaroslav Koudelka), Motesová (Netta Deborská), Wolffová (Inez Hofbauerová), Wildd (Josef Benátský), Leontina (Jarmila Balašová), Adelheid (Eva Wimmerová), Wulkow (Josef Patočka), Glasenap (Václav Lohniský), Mitteldorf (Čestmír Řanda).
Nastudovala Plzeň v roce 1955. Premiéra 15. 7. 1955 (Praha I, 20:00 h.). Repríza 18. 7. 1957 (Praha III, 19:30-21:00 h.).
Lit.: anonym: Bobří kožich. In Čs. rozhlas a televize 29/1955 (4. 7. 1955), s. 11 (článek). – Cit.: Svými prvními hrami, dramatem „Před slunce východem“ a „Tkalci“, které napsal v třetím desetiletí svého dlouhého života, se stal Gerhart Hauptmann předním tvůrcem německého naturalistického dramatu. Premiéry těchto her byly společenskými skandály pro politickou podezřelost mladého autora, který v době zuřící bismarkovské reakce se odvážil věrně zobrazit sociální a mravní rozpory své současnosti. První uvedení, „Bobřího kožichu“ (1894) bylo tři roky po velikém vítězství německého proletariátu nad Bismarkem a až podnes si zachovala tato nejzdařilejší Hauptmannova veselohra vřelou oblibu u obecenstva. Prošla stovky jevišt a na úloze matky Wolfové a von Wehrhahna zkoušeli své síly i nejlepší herci velkých divadel – u nás je ještě v paměti výkon Marie Hübnerové. V této veselohře uplatnil Hauptmann své trpké zkušenosti s pruskou státní svrchovaností, které nabyl právě v politických aférách po napsání svých prvních dramat. Ukázal především jejich komickou stránku. Děj „Bobřího kožichu“ položil do doby vrcholící bismarkovské reakce, do německého hnízda nedaleko Berlína, které ovládá přednosta místní politické správy von Wehrhahn. V něm Hauptmann zpodobnil všechny rysy nadutého a neskonale omezeného prušáctví, zatím co chudé pradleně, matce Wolfové dal mnohé rysy zdravého lidského jádra: pracovitost, optimismus, humor a chytrost. Z krunýře naturalistického spisovatele se však Hauptmann osvobodit nedokázal; nemohl matce Wolfové dát jasnější perspektivu života jejího i celé rodiny. Líčí ji jako jednu z těch, kteří pod koly nespravedlivě uspořádaného života se hladově chytali jakékoliv příležitosti, aby urvali větší kus krajice nejen pro svou sebezáchovu, ale i proto, aby se vyšvihli mezi lepší společnost. Proto stojíme jako posluchači této hry na straně matky Wolfové, malé zlodějky, protože tak bystře odráží útok těžkopádného mechanismu nelidské prušácké byrokracie a vysměje se jí. Ve hře „Bobří kožich“ se spokojil Hauptmann jen s veseloherním vylíčením zlodějského příběhu; v obratné dramatické stavbě, v neodolatelných komických situacích a výborných charakterech postav spočívá půvab této hry. Málokomu je však známo, že se Hauptmann k postavě matky Wolfové znova vrátil ve své hře „Červený kohout““, kde její život dopověděl: matka Wolfová končí jako postava tragická, která nenašla své pravé místo ve společnosti. Chcete-li si poslechnout tuto klasickou německou veselohru, v Německu i u nás oblíbenou, v provedení členů plzeňského krajského divadla, otevřete své přijimače 15. července ve 20.15 hod. na Práze