Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Cyklus věnovaný německé kinematografii se svými hosty připravili a uvádějí Josef Vomáčka a Tomáš Pilát.  Hovoří Tereza Czesany-Dvořáková (1, 5-7), Jan Jaroš (2, 3), Pavel Hlavatý (4).

Natočeno 2011. Premiéra 7. – 11. 3. a 14. – 18. 3. 2011.

Obsah: 1. Německý němý film  (10 min.) – 2. Mezi expresionismem a Třetí říší – 3. Propagandistický film Třetí říše – 4. Leni Reifenstahlová   – 5. Znovu do Třetí říše. – 6. Německý hudební film – se spoustou muziky. – 7. Němci a Praha – 8. Taťkovo kino – s Janem Jarošem. – 9. Film NDR v 50. letech 20. století – 10. Alibistický obraz války v západoněmecké kinematografii. – 11. Německý žánrový film 50. a 60. let 20. století – s Janem Jarošem. – 12. Oberhausen – s Terezou Czesany-Dvořákovou. – 13. Volker Schlöndorf – s Janem Jarošem. – 14. Reiner Werner Fassbinder – s Pavlem Hlavatým. – 15. Werner Herzog – s Kamilou Boháčkovou. – 16. Tom Tykwer – s Jaroslavem Rudišem. – 17. Wim Wenders – s Kamilou Boháčkovou. – 18. Andrea Dresen – s Jaroslavem Rudišem. – 19. Kam v Berlíně do kina? – s Jaroslavem Rudišem. – Současný německý film – s Janem Jarošem.

Životní osudy divadelního režiséra a básníka. Připravil Jan Sulovský.

Připravila Olomouc v roce 2011. Premiéra 7. – 11. 3. 2011 (5 x 30 min.).

Lit.: anonym: Osudy – Petr Vosáhlo. In web ČRo 3 Vltava, březen 2011 (článek). – Cit.: Divadelní režisér a básník se narodil roku 1936 ve Studánce u Pardubic. Dva roky dospívání strávil ve Frenštátu pod Radhoštěm, kam se vracel po celý život. Protože měl rád přírodu, chtěl se stát lesnickým inženýrem a začal studovat lesnické učiliště. Avšak osud tomu chtěl, že nakonec zasvětil svůj život divadlu.

Vystudoval DAMU a několik úspěšných let strávil v Západočeském divadle v Chebu. Jako režisér byl ovlivněn poetikou rozporuplného E. F. Buriana, inspirativní přátelství jej pojilo s Josefem Topolem. Na základě svých zdařilých chebských inscenací (Jiří Mahen – Dezertér, Viktor Dyk – Veliký mág, Josef Topol – Půlnoční vítr) získal Petr Vosáhlo nabídku Otomara Krejči do Divadla za branou, bohužel v posledním roce existence této scény. Z Prahy odešel před normalizačními tlaky do divadla v Pardubicích, po letech do Olomouce, Opavy a Šumperka, kde přijal místo dramaturga.

Pro jeho životní a umělecké osudy je příznačné, jak brutálně je ovlivnilo období normalizace. Posloucháme-li Vosáhlovo vyprávění, cítíme za úvodními díly nadšení mladého talentovaného člověka chtějícího mnohého dosáhnout, poznat svět a jeho prostřednictvím i sebe samotného. V tom povídání je uvažování o divadle plné invence, ale současně i umělecké odpovědnosti. Tomu všemu dala ale smrtelnou ránu srpnová okupace a následná normalizace, přinášející koncepci divadla “vyhovět soudruhům na kraji”, která byla pro Petra Vosáhla nepřijatelná.

Petr Vosáhlo se prakticky od padesátých let minulého století věnoval rovněž psaní. Do roku 1993 oficiálně nepublikoval, pak zřídka v literárních časopisech Prostor, Literární noviny, Revolver revue a dalších. Vosáhlo je autorem řady samizdatových sbírek, básnických skladeb a povídek. V nakladatelství Atlantis vyšla v roce 2004 jeho sbírka Dva umělci na dědině, jejíž součástí je i Trialog – Sergej Machonin, Josef Topol, Petr Marek Vosáhlo. Ten se uskutečnil na podzim roku 1994 pro Revolver Revue. V roce 2009 vydalo šumperské nakladatelství Adolescent jeho básnickou skladbu Střepy.
Petr Vosáhlo žije v současné době v Libině na Šumpersku.

Pětidílné vzpomínky natočil s Petrem Vosáhlem v Českém rozhlase Olomouc Josef Sulovský. V rámci cyklu Osudy je vysíláme od 7. do 11. března vždy v 11:30 na stanici Český rozhlas – 3 Vltava. Odvysílané díly si můžete poslechnout také na stránce i-radio, kde je archiv pořadu Osudy.