Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

8. 10. 2010

Skleněný pokoj 1/13 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 11:55

Simon Mawer. Četba na pokračování z románu současného britského spisovatele o výjimečné stavbě ve střední Evropě a osudech jejích tvůrců i obyvatel. Překlad Lukáš Novák. Připravil Tomáš Sedláček. Režie Radim Nejedlý.

Čte Ondřej Mikulášek.

Připravilo Brno v roce 2010. Premiéra prvního dílu 10. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min.). Repríza 1. dílu 3. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h) v cyklu Rok moderního umění.

Lit.: Sedláček, Tomáš: Pokoj, kterým procházejí dějiny. In Týdeník Rozhlas 41/2010 (článek). – Cit.:  Skleněný pokoj Simona Mawera je příběhem nadějí, porážek a historických změn, jimiž prošla střední Evropa. Soudobý britský spisovatel – profesí zoolog – Simon Mawer (1948) přijel prý do Brna poprvé proto, aby zjistil, v jakém prostředí žil hrdina jeho příštího románu – Johann Gregor Mendel. Román Mendelův trpaslík (Mendel‘s Dwarf) pak vyšel v roce 1998. Při dalších návštěvách pak Mawer narazil na vilu Tugendhat a ta se mu stala inspirací k dalšímu „brněnskému“ románu – Skleněnému pokoji (The Glass Room). Loni vyšel ve Velké Británii a zároveň i česky v překladu Lukáše Nováka. Vzápětí byl nominován na nejprestižnější britskou literární cenu Man Booker Prize. Neměl by proto chybět v nabídce Českého rozhlasu 3 – Vltava jako součást projektu Britský rok. Dokládá totiž, jakým způsobem britská literatura objevuje a vnímá střední Evropu.

Navzdory velice přesné lokalizaci i pohledu zacílenému na brněnské kulturní prostředí dvacátých a třicátých let minulého století není Mawerův příběh rodiny Landauerových románem vily Tugendhat a Tugendhatových, ale středoevropským příběhem, obrazem nadějí i porážek a historických změn, jimiž tento zdánlivě okrajový prostor prošel. Středobodem románu je fascinující „skleněný pokoj“ (der Glasraum), jehož skleněnými stěnami pronikají dějiny do osudu rodiny bohatého průmyslníka Landauera a zrcadlí se nejen v osobách, ale také v pochromovaných nosných ocelových sloupech, které v Mawerově románu navrhl geniální německý architekt Rainer von Abt.
Brněnské prostředí Mawerovi slouží nejen jako pozadí románových dějů, v nichž vystupují reálné historické postavy, architekty počínaje a Janáčkovými žáky zdaleka nekonče, ale především je mu prostředkem k objevování střední Evropy od roku 1928 až do roku 1990. A nutno říci, že se mu to z pohledu českého čtenáře dobře daří – osudy postav, které procházejí v různých dějinných fázích Abtovým skleněným pokojem, naplňují jeho prostor stále novými zkušenostmi a historií. Chlad a elegance skleněného pokoje pak jejich zkušenosti odráží a prosvětluje bílými stěnami i teplem slavné onyxové stěny.
Příběhy třiceti středoevropských let 20. století, tří režimů, osudů Landauerových i poválečné osudy lékaře Tomáše a rehabilitační sestry Zdenky a velmi neformální Hany Hanákové spisovatel umně spletl do napínavého, občas slzavého, jindy zase mučivého vyprávění a promítl do dokonalého skleněného prostoru, nabitého historií i významy. Posluchačům Vltavy je bude od neděle 10. října po třináct večerů (zač. 18.30) vyprávět Ondřej Mikulášek, s nímž četbu v Českém rozhlase Brno nastudoval Radim Nejedlý.

Rybář života Rudolf Hrušínský (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:52

Pořad k 90. výročí narození (17. 10. 1920). Mimořádný herec, rybář, politik, nevšední osobnost s hlubokým morálním kreditem a hlubokým lidstvím. Připravil Dan Moravec a Jitka Škápíková.

Natočeno 2000 (?). Premiéra upraveného dokumentu 10. 10. 2010 (52 min.). Repríza 13. 7. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.) v cyklu Léto rozhlasových legend; 6. 8. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 11. 5. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.).

Pozn.:17. října by se mimořádný herec, rybář, politik a hlavně osobnost Rudolf Hrušínský dožil 90 let. A to je důvod ke vzpomínání na nevšedního člověka s hlubokým morálním kreditem, s hlubokým lidstvím …   Upravený dokument Rybář života Rudolf Hrušínský uslyšíme v 17:05 hodin na ČRo 2 – Praha. Připravili Dan Moravec a Jitka Škápíková.

Mimořádný herec, rybář, politik a hlavně osobnost Rudolf Hrušínský v mozaice vzpomínek Jitky Škápíkové. Narodil se v jihočeské vesnici Nový Etynk (dnes Nová Včelnice), jeden z nejlepších, možná vůbec nejlepší český herec 20. století, geniální a nedostižný Rudolf Hrušínský. Dokázal hrát zloduchy, psychopaty i legrační postavy. Přes rodovou linii maminky Hermíny Červíčkové byl spřízněn s Josefem Kajetánem Tylem, autorem textu české hymny. Rudolf Hrušínský neměl žádné herecké vzdělání. Nejprve studoval na gymnáziu, odkud ale brzy odešel. Na konzervatoř se nedostal, a proto již v 15 letech rozjel profesionální hereckou dráhu. Talent mu snad dal sám Bůh.

Lit.: Moravec, Dan: Rybář života – Rudolf Hrušínský. In web ČRo, říjen 2010 (článek). – Cit.: Když se řekne Rudolf Hrušínský, vybavím si podsaditého muže s ulízanými napomádovanými vlasy, přesně rozdělenými pěšinkou, jak se zvláštně dívá a zvláštně mluví. V očích strach, radost, fanatismus, nadpozemskost, víru, vyvolení, ďábelsky vyjádřené množství nepopsatelných pocitů, dohromady skládající jednu z nejlepších a nejúchvatnějších hereckých kreací Rudolfa Hrušínského staršího – a asi i jeden z nejlepších hereckých výkonů v dějinách české kinematografie vůbec – ve filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol. Právě emocionální dopad Hrušínského hereckého mistrovství na nás samotné, a to zdaleka nejen v tomto filmu, je oním důkazem, potvrzením, oceněním a úctou k tomuto muži a jeho poslání.

Sedmnáctého října si připomeneme 90. výročí narození herce, režiséra, spisovatele, rybáře, politika, ale hlavně člověka Rudolfa Hrušínského staršího. Nejen proto připravila stanice Praha dokument, který se pokusí o nemožné – zachytit bohatý život tohoto mimořádného umělce.

ZROZEN BÝTI HERCEM

Pomyslné sudičky herecké geniality mu přály už od kolébky. Narodil se totiž přímo na divadelních prknech kočovné společnosti svého dědečka Václava Červíčka-Budínského, 17. října roku 1920, do rodiny s hlubokými hereckými kořeny, které sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Stalo se v tehdejším Novém Etynku, což je dnes Nová Včelnice. Jméno dostal Rudolf Böhm. Ve společnosti Václava Červíčka-Budínského hráli i oba Rudolfovi rodiče, Rudolf Hrušínský nejstarší a Hermína Červíčková-Budínská. Na ochotnických prknech stál už od dětství. Po konečném stěhování do Prahy studoval gymnázium, na konci tercie školu opustil, ale nepodařilo dostat se na konzervatoř, a proto v 15 letech zahájil profesionální hereckou dráhu.

V začátcích měl na herectví Rudolfa Hrušínského největší vliv E. F. Burian a pak také Městská divadla pražská. Diváky udivoval svým klidem, nehybnou mimikou, rozvážnými gesty a melancholickýma očima. Duševní rozpoložení postavy a nové pohnutky dokázal přetvořit jen pouhou změnou intonace svého klidného hlasu. Hrušínského herecký rejstřík byl opravdu neuvěřitelný: od komediálních postaviček udivujících svým temperamentem a lišáctvím až po ďábelsky strnulé záporáky, kteří nikdy nezmění výraz tváře, ale přesto z nich jde po celou dobu zloba a strach. Na divadelních prknech se například představil v inscenacích Křišťálová noc, Sancho Panza, Nebožtík Nasredin, Othello, Idiot nebo Lucerna. A v mnohých dalších.

ŠIROKÝ REJSTŘÍK

Krátce poté, co se herectví začal věnovat profesionálně, započal pravidelně i s rozmnožováním své filmografie, která čítá téměř na 200 titulů. Poprvé se na filmové titulky zapsal jako nezbedný starostův syn Jarka Rejlek v melodramatu Václava Binovce Lízin let do nebe v roce 1937. Zpočátku ztělesňoval různé malé roličky, jež občas hrál i v pozdějším věku.

Do roku 1945 pro mladého a atraktivního Rudolfa Hrušínského nalezli režiséři významné uplatnění v těchto rolích: Jarka Kohout v Burianově snímku Věra Lukášová, student Karel Toman v Cikánkově komedii Studujeme za školou a například student a skladatel Jan Vaněk ve študácké komedii Martina Friče Cesta do hlubin študákovy duše.

Po roce 1945 ztělesnil na filmovém plátně kromě již zmíněného smrt milujícího zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla velké a výrazné role. Namátkou: podvodníčka Vocílku ve Strakonickém dudákovi, vykutáleného vojáka Josefa Švejka v obou dílech Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím podle románu Jaroslava Haška, nenažraného sládka Pandrholu v pohádce Dařbuján a Pandrhola, udavače a konfidenta Zajíčka ve Vyšším principu, kriminalistu Kalaše v kriminálkách Vrah skrývá tvář, Po stopách krve a Diagnóza smrti.

A potom přišly Rozmarné léto, Skřivánci na niti, Dým bramborové natě, Adéla ještě nevečeřela, Kulový blesk, Báječní muži s klikou, Postřižiny, Pozor vizita, Tři veteráni, Obecná škola, Vesničko má středisková a další a další a další…

HERECKÉ TICHO

Jeho oblíbenost a vysoká mravní prestiž zapříčinila, že byl po roce 1968 na několik let umělecky umlčen a poté v letech 1990 – 1992 za Občanské fórum zvolen poslancem Federálního shromáždění. Za své herectví obdržel tituly zasloužilý i národní umělec, Státní cenu „Za postavy v divadelních, televizních a rozhlasových inscenacích“, ocenění zasloužilý člen ND i Cenu Senior Prix. Řadu ocenění získal díky filmovým postavám na filmových festivalech. Nepostradatelná byla také jeho práce recitační – stačí připomenout například Máchův Máj nastudovaný pro Český rozhlas. Zastavení nad jeho rozhlasovými rolemi by vydalo na samostatný rozsáhlý materiál.

Rudolf Hrušínský st. zemřel po těžké nemoci 13. dubna 1994 v Praze ve věku nedožitých 74 let. V herecké tradici pokračují jeho synové Rudolf Hrušínský ml. a Jan Hrušínský i vnoučata Rudolf Hrušínský nejml. a Kristýna Hrušínská.

V rozhlasovém dokumentu Jitky Škápíkové s názvem Rybář života Rudolf Hrušínský vzpomínají na mimořádného umělce a člověka jeho synové, režisér Jiří Menzel, Blanka Bohdanová, Josef Vinklář, František Němec, Radovan Lukavský a další.

Věříme, že mozaika vzpomínek a postřehů i vám připomene tohoto mimořádného muže.

Podzimní (2010?)

Filed under: Poezie — Přemek @ 11:49

Jan Zahradníček. Účinkuje Radim Vašinka.

Natočeno 2010 (?). Premiéra (?) 10. 10. 2010 (5 min.).

Spiritistický spolek (2010)

Filed under: Povídky — Přemek @ 11:48

Josef Jiří Kolár. Povídka pražského herce a režiséra poodhaluje zákulisí spiritistické seance ve staré Praze. Připravila Petra Hynčíková. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkuje Pavel Kikinčuk.

Připravila Plzeň v roce 2010. Premiéra (?) 10. 10. 2010 (ČRo 2 Praha, 30 min.). Repríza 21. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Ať žije Josef! Povídky sedmi zapomenutých českých spisovatelů. In web ČRo 3 Vltava, 15. březen 2021 (článek). – Cit.: Před necelým půl rokem jsme si ve vltavské Povídce připomněli sedm zapomenutých Karlů. Malá hra s křestním jménem autora nám otevřela celou řadu možností dalších výletů do světa české literatury. V pátek 19. března má svátek Josef, volba tedy tentokrát padla na prozaiky s tímto křestním jménem. Šlejhar, Kubín, Kolár, Kocourek a další. Sedm zapomenutých Josefů a jejich originální, neotřelé i vtipné texty – poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Úkol, který před námi stál, nebyl tak náročný jako u předchozích Karlů. Prastaré jméno Josef bylo před stovkami let oblíbené úplně stejně jako dnes a rozhlasový archiv skrývá řadu unikátních nahrávek. Sedm povídek ve své době čtených, dnešními čtenáři však už opomíjených Pepů, Pepanů, Jožků, Josků či Jozífků jsme vybrali celkem snadno.

Na milovníky zešeřelých a zapadlých koutů české literatury tak tentokrát čekají povídky naturalisty Josefa Karla Šlejhara, sběratele lidových vyprávění a pohádek Josefa Štefana Kubína nebo divadelníka a průkopníka české fantastiky a hororu Josefa Jiřího Kolára. V premiéře Vltava uvede dvě krátké prózy Josefa Kocourka, pozoruhodného „prokletého“ básníka a prozaika první poloviny 20. století. Sedmici autorů doplňují prózy klatovského rodáka Josefa Haise-Týneckého, prozaika a překladatele Josefa Heyduka a jihočeského barda Josefa Holečka. (…)

Čas šumí (2010)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 11:42

Stanislav Vodička. Literárně-hudební pásmo z básnických próz uměleckého knihaře z Vysočiny. Připravil Miloš Doležal.  Cyklus skladeb pro dvoje housle a violu Antonína Dvořáka Drobnosti v podání Josefa Suka, Ivana Ženatého a Jana Talicha vybral Jiří Litoš. Režie Ivan Chrz.

Účinkují Valérie Zawadská a Josef Somr.

Natočeno 6. 9. 2010. Premiéra 10. 10. 2010 v cyklu Souzvuk (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 54 min.). Repríza 23. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Souzvuk; 8. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.

Lit.: anonym: Čas šumí. In web ČRo, říjen 2010 (anotace). – Cit.: Básnivý prozaik a umělecký knihař z Vysočiny Stanislav Vodička (1910-1982) patřil k nenápadným autorům, kteří se nikdy nedrali do popředí a spíš zůstávali skryti ve své krajině v meditativní kontemplaci. Osudem se Vodičkovi stalo knihařské řemeslo, kterému se vyučil v rodných Rožďalovicích a které ho také „přiválo“ na Vysočinu, přesněji do Tasova, který uhranul jeho vnímavou duši a probudil v něm prozaika.

Údolí řeky Oslavy, básník Jakub Deml, knihařská dílna a magická krajina – to byl Vodičkův kout, skrze něhož se dotýkal vesmíru. A je příznačné pro životní příběh tohoto plachého autora skvostných lyrických miniatur, přírodních črt i vzpomínkových zápisků, že knižně debutoval až v roce 1979, tedy ve svých téměř sedmdesáti letech.

Dům s mansardou (1985, 2019)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích,Povídky — Přemek @ 11:38

CoverAnton Pavlovič Čechov. Povídku z ruštiny přeložila Anna Zahradníčková. Režie Josef Melč.

Účinkuje Pavel Soukup.

Natočeno 1985 (30 min.). Repríza  10. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h) v cyklu Noční bibliotéka; 14. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 16. 2. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h) v cyklu Klasická povídka.

Vydala Radiotéka, říjen 2019 (MP3) pod souhrnným názvem Povídky A. P. Čechova 2.

Lit.: Fleyberková, Klára: Anton Pavlovič Čechov: Dům s mansardou. In web ČRo 3 Vltava, 16. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jedna z nejznámějších Čechovových povídek, ve které, stejně jako v jiných textech, jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí. Čte Pavel Soukup. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Čechovův současník Maxim Gorkij napsal: „Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné… Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a  naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

Anton Pavlovič Čechov dovedl své povídky vystavět mistrně a bez zbytečných slov. Jeho povídky se vyznačující jak úsporností stylu, tak dramatickým spádem a hlavně velkým uměním charakterizovat postavy i prostředí děje přesně odpozorovanými detaily.

Čechov moc dobře věděl, že těžiště toho, čemu říkáme pravda, záleží jen na úhlu pohledu, z něhož pozorujeme věci i děje, a jako schopný spisovatel (a možná i jako lékař) je pozoroval z více úhlů současně. Jeho postavy dosvědčují, že pravd je tolik, kolik je lidí.

Povídka Dům s mansardou z roku 1896 patří k jeho nejznámějším.

Mně je usouzeno zpívat (2010)

Filed under: Poezie — Přemek @ 11:36

Maria Konopnicka. Průřez básnickou tvorbou polské spisovatelky 19. století. Z vlastních překladů připravila Vlasta Dvořáčková. Režie Aleš Vrzák.

Účinkují Jana Franková a Jan Vlasák.

Natočeno 2010. Premiéra 9. 10. 2010 (14 min).

Jeden nadějný a krátký život… (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:26

Připravil Stanislav Motl.  Život Oldřicha Dolečka, chlapce z Podorlicka, který je právem považován za nejmladšího českého protinacistického odbojáře.

Účinkují Stanislav Motl, Oldřichova sestra Hana Dolečková-Faltusová, spoluvězeň Josef Uher, ředitel památníku Moringen dr. Dietmar Sedlatschek, spoluvězeň Kurt Oskar Schindler a historička dr. Suzanne Heimová.

Natočeno 2010. Premiéra 9. 10. 2010 (ČRo 2 Praha) v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 31 (28 min.).

Pozn.: Jako spojka mezi ilegálními pracovníky organizace Obrana národa působil Oldřich Doleček ještě jako školák. Chodil teprve do deváté třídy, když byl zatčen gestapem. Podle vzpomínek vězňů udivoval ostatní svou odvahou a mimořádně pevnou vůlí. Zaplatil však nejvyšší cenou….. Donedávna nevěděli ani jeho nejbližší, kde a hlavně jak skončil. Při svém pátrání Stanislav Motl narazil na jedno neobyčejně bolestné a dosud často ještě tabuizované téma – na téma temné doby, kdy na jedné straně stáli úctyhodní němečtí lék aři a vědci, posedlí nejrůznějšími údajně vědeckými výzkumy, a na druhé straně bezbranné děti, oběti těchto pseudoexperimentů.

Lit.: Motl, Stanislav: Chlapec mezi vrahy. In web ČRo 12. 10. 2010 (anotace). – Cit.: Byl to jeden nadějný a krátký život. Život Oldřicha Dolečka, chlapce z Podorlicka, který je právem považován za nejmladšího českého protinacistického odbojáře…

Jako spojka mezi ilegálními pracovníky organizace Obrana národa působil ještě jako školák. Chodil teprve do deváté třídy, když byl zatčen gestapem. Podle vzpomínek spoluvězňů udivoval ostatní svou odvahou a mimořádně pevnou vůlí. Zaplatil však nejvyšší cenou.

Donedávna nevěděli ani jeho nejbližší kde a hlavně jak skončil. Stanislav Motl se před časem rozhodl zjistit, co se s Oldou stalo. Při svém pátrání však narazil na jedno neobyčejně bolestné a dosud často ještě tabuizované téma. Na téma jedné temné doby, kdy na jedné straně stáli úctyhodní němečtí lékaři a vědci, posedlí nejrůznějšími údajně vědeckými výzkumy, a na druhé straně bezbranné děti, oběti těchto psudoexperimentů.

Cesty a návraty (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:22

Slávka Peroutková hovoří o svém životě a vztahu s Ferdinandem Peroutkou. Redaktorka Milena M. Marešová. Rozhovor doplňují ukázky ze vzpomínkové knihy „Třetí ženou svého muže. Třiatřicet let s Ferdinandem Peroutkou“. Ukázky čte Dagmar Oravová.

Natočeno 2010. Premiéra 9. 10. 2010. Repríza 2. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:09 h) v cyklu Víkendová příloha stanice Vltava  a k úmrtí Slávky Peroutkové.

„LUX“ (2010)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér — Přemek @ 11:20

eRikm. Šestá část projektu Soundscape Forever rakouského Kunstradia ve spolupráci s bruselskou nezávislou iniciativou Silence Radio. Připravil a slovem provází Michal Rataj.

Natočeno v roce 2010. Premiéra 9. 10. 2010 (31 min.).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress