Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

2. 2. 2025

Poľovníci (Lovci, 1968)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 22:45

Wladyslaw Terlecki. Rozhlasová hra. Překlad Ladislav Jánsky Režie Ladislav Hyža.

Osoby a obsazení: Malý (Martin Kolesár), Pryšč (Anton Šulík), fotograf (Ján Mistrík), lesník (Ján Mildner), tlumočník (Tibor Bogdan), dívka (Elena Petrovická); členové Divadla SNP k Martině a scény v Žilině.

Natočeno 1968. Premiéra 7. 8. 1968 (Československo II, 17:00 h.). Repríza 4. 3. 1969 (Československo, 22:00 – 22:52 h.).

Lit.: jv: Poľovníci. In web Rozhlas 32/1968 (srpen 1968), s. 3 (článek).

Lit.: jv: Poľovníci. In Rozhlas 10/1969 (3. 3. 1969), s. 24 (článek).

Dočasná sloboda (Dočasná svoboda, 1968)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 17:36

Edoardo Anton. Rozhlasová hra. Překlad dr. Blahoslav Hečko. Hudba Gregor Roletzký. Režie Osvald Zahradník.

Osoby a obsazení: profesor (Andrej Mojžiš), Anna (Klára Dubovicová), Franco (dr. Ivan Macho I.), Cesarino (Štefan Kršňák), Nando (Peter Jezný), ošetřovatel (D. Lencl), sestra (Emília Čížová), Nosidlár (Michal Monček), lékař (Vladimír Lakota), strážmistr (Tomáš Žilinčík), členové Divadla J. G. Tajovského ve Zvolene.

Natočeno 1968. Československá premiéra 30. 5. 1968 (Československo II, 19:45 – 20:33 h.). Národní premiéra 30. 6. 1968 (Bratislava, 22:15 – 23:03 h.). Repríza 9. 6. 1968 (Československo II, 21:15 h.).

Sedliacky poslanec (Sedlák poslancem, 1968)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 17:02

Leonid Smiljanský. Hra. Překlad Alžbeta Dušeková. Rozhlasová úprava Ivan Mačuda. Režie Mikuláš Bugár.

Osoby a obsazení: Ivan Franko (Gustáv Valach), Oľga, jeho žena (Jela Lukešová), Stepkovský, hlavní sluha (Ctibor Filčík), Ludvika, jeho žena (Hana Kostolanská), Kazimír Bádeni (Martin Gregor), Michal, Frankův přítel (Juraj Paška), Olexa Jeremčuk (Elo Romančík), Henrich, polský novinář (Rudolf Velický), Teofil, poslanec (Michal Belák), kníže Sanhuško (Andrej Nemčok), Tyškovský, poslanec (František Zvarík), Hžibovič (Štefan Figura), Dedušický (Jozef Hanúsek), Lukjan, venkovský mládenec (Juraj Šebok), Stefa (Erika Bauerová), Lyčak (Míla Beran) a další členové SND a RHS v Bratislavě.

Natočeno 1968. Premiéra 9. 6. 1968 (Bratislava, 20:00 h.).

31. 1. 2025

Matko Boží, vyžeň Putina (2024)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:34

Jiří Adámek Austerlitz. Vymítání diktátora podle Pussy Riot. Dramaturgie Renata Venclová a Zuzana Šklíbová. Režie Jiří Adámek Austerlitz. Studiový záznam Radim Dlesk a Antonín Kánský. Zvukový design Ladislav Železný. Hudba Jiří Adámek Austerlitz a Ladislav Železný. Hudební aranžmá Pavel Šnajdr. Nahrál Brno Contemporary Orchestra, řídí autor.

Účinkují Kateřina Císařová, Vendula Holičková a Barbora Bára Mišíková.

Natočeno 2024. Premiéra 18. 2. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.; 49 min.) v cyklu Večerní drama.

Ocenění: 3. místo v sekci Drama na Prix Bohemia Radio 2025. Studentská porota ocenila na témže festivalu prvním místem. První místo na UK International Radio Drama 2026.

Pozn.: Dne 25. a 26. 9. 2025 se konaly premiéry divadelního nastudování v divadle Alfred ve dvoře v režii Jiřího Adámka Austerlitze. Promo video zde.

Lit.: Dohnalová, Lenka: Brno Contemporary Orchestra a Ministerstvo pravdy. In web Opera Plus, 3. 3. 2024 (recenze) – Cit.: (…) Na úvod koncertu zazněl objednaný kus od Jiřího Austerlitze Adámka (narozen 1977) “We Are the Power/My jsme moc (vymítání diktátora podle Pussy Riot)“. Vzhledem k tématu považuji za šťastnou volbu oslovení Jiřího Adámka, který dokáže politická témata uchopit s nadhledem a osobitě, mimo jiné i díky jeho speciálnímu formátu takzvaných „mluvců“, kterým posunul do nové kvality kdysi vytvořený koncept voicebandu E. F. Buriana. Burian vnímal voiceband více hudebně a orchestrálně, Adámek s mluvci pracuje komorněji, sémanticky zacíleně, pohrává si i s kontextem situací.

(more…)

30. 1. 2025

Čí je to zákon? (1987)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 20:55

Erszébet Galgócziová. Hra. Překlad Anna Rossová. Rozhlasová úprava Jiří Souček. Výběr a úprava hudby Jiří Žižka. Dramaturg Dušan Všelicha. Režie Miroslav Buriánek.

Osoby a obsazení: Andriš (Ivan Gübel), velitel (Tomáš Šolc), Žofka (Martina Samková), Maté (Jan Gross), Růženka (Daša Neblechová), Gönci (Jaroslav Choc), výčepní (Milan Vlachovský), řidič (Josef Nechutný), župní velitel (Václav Neužil I.), muž (Miroslav Popek), nováček (MIroslav Krejsa).

Nastudovala Plzeň v roce 1987. Premiéra 2. 4. 1987 (Vltava, 20:05 h.).

Lit.: duša (= Všelicha, Dušan): Čí je to zákon? In Rozhlas 14/1987 (23. 3. 1987), s. 4 (článek). – Cit.: Mladý policista zastaví zřetelně opilého řidiče a žádá řidičský průkaz. Řidič odmítne, nastartuje svůj luxusní automobil a s úsměvem odjede. Tak vypadá první kolize hry maďarské spisovatelky E. Galgócziové Čí je to zákon? Příznačné je, že to není kolize opilého řidiče se zákonem, ale kolize mladého policisty s významným funkcionářem, zasloužilým předsedou družstva a tedy prvním mužem ve vsi. Každý přece známe řadu současníků, kteří prožívají konflikty, ač by je vůbec prožívat neměli, a zároveň známe i současníky opačného typu. Takže je nám stará hra velmi blízká. Nezbývá než doufat, že stejně blízká je nám i tvrdohlavost mladého hrdiny, který se svého přesvědčení, že zákon platí pro všechny, nevzdá. Hru E. Galgócziové Čí je to zákon nastudoval v plzeňském studiu režisér Miroslav Buriánek.

O závistivém hadovi (1990)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 20:47

Onelio Jorge Cardos (kubánské pohádky z knihy Bílý koníček). Překlad Ivan Jergl. Dramatizace Alena Riegerová. Zvuk ing. Tomáš Gsöllhofer a Z. Bezdíčková. Dramaturgie Eva Vondrová.

Osoby a obsazení: vypravěč (Pavel Soukup), had (Tomáš Töpfer), želva (Jana Andresíková).

Natočeno 23. 7. 1990. Premiéra 11. 6. 1991 (Praha, 12:15 – 12:30 h.) v cyklu Malá pohádka. Repríza 26. 10. 1992 (Praha, 12:15 – 12:30 h.).

Jediná noc (1979)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:49

Oto Schmidt. Rozhlasová hra. Režie Olga Valentová.

Osoby a obsazení: Bořek Kouba (Vladimír Brabec), Kavan (Čestmír Řanda), Vihan (Ladislav Pešek), Mareš (Ladislav Mrkvička), Zbyněk (Vítězslav Jandák), Laco (Lubomír Lipský), Anička (Jana Drbohlavová), Zuzana (Jaroslava Pokorná), Severa (Zdeněk Dítě), doktor (Svatopluk Skládal) a další.

Natočeno 1979. Premiéra 6. 6. 1979 (Praha, 19:15 – 20:05 h.).

Lit.: anonym: Oto Schmidt: Jediná noc. In Rozhlas 23/1979 (28. 5. 1979), s. 4 (článek).

Vlak do Prahy (1973)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:55

Vladimír Pech. Rozhlasová hra. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Režie Josef Hajdučík.

Osoby a obsazení: otec (Bohumil Křížek), matka (Marie Glázrová), Jindřich Sabura, syn (Svatopluk Skládal), Maleček, mistr vagónky (Bohumil Bezouška), strojvedoucí (Karel Höger), topič (Bohuslav Ličman), přednosta (Vladimír Leraus), výpravčí (Milan Klásek) a další.

Natočeno 1973. Premiéra 12. 9. 1973 (Praha, 19:15 – 20:00 h.). Repríza 23. 2. 1974 (Praha, 10:00 – 10:45 h.).

Lit.: anonym: Vlak do Prahy. In Rozhlas 37/1973 (3. 9. 1973), s. 4 (článek).

Případ Emil Beer (1974)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 11:47

Ivan Bednář. Rozhlasová hra. Hudba Milan Baginský, řídí autor. Režie Josef Hajdučík.

Osoby a obsazení: Václav Tůma, stranický pracovník (Josef Mixa), František Slavík, dělník (Miloš Willig), Karel Jeřábek, předseda ONV (Zdeněk Kryzánek), Emil Beer, továrník (Vladimír Leraus), Richard Šmalc, národní správce (Jaroslav Kašpar), Šmalcová, jeho žena (Růžena Preisslerová), Šíma, místopředseda závodní odborové rady (Bohuslav Ličman), sekretářka (Libuše Matějová), Sommer, okresní soudce (Bohumil Křížek), příslušník SNB (Jan Kuželka) a další.

Natočeno 1974. Premiéra 27. 2. 1974 (Praha, 19:15 – 20:15 h.) k výročí tzv. Vítězného Února.

Lit.: hla (= Halas, Jan): Únor v literárně dramatickém vysílání. In Rozhlas 9/1974 (18. 2. 1974), s. 4 (článek).

(more…)

29. 1. 2025

Šum (2024, 2025)

Jan Vejnar. Rozhlasová hra. Mysteriózní hororový thriller, ve kterém se hrůza a děs postupně vkrádají do uší. Hudba a zvukový design Ondřej Gášek. Zvuk Samuel Sochatzi. Dramaturgie Renata Venclová. Produkce Vendula Záhoříková a Eva Vovesná. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Viktor Kuzník, Annette Nesvadbová, Zdislava Pechová, Tereza Maxmilián Marečková, Simona Peková, Pavel Čeněk Vaculík, Růžena Dvořáková, Jakub Svojanovský, Martin Leiský, Ivan Dejmal, Marek Hurák, Sára Venclovská, Štěpánka Romová, Vladimír Hauser, Petr Kubes, Jana Štvrtecká, Jiří Miroslav Valůšek, Dagmar Křížová, Vlasta Gajdošíková, Marie Veselá, Tomáš Kremr, Kristýna Valůšková.

Nastudovalo Brno v roce 2024. Premiéra 9. 2. 2025 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli. Repríza 28. 6. 2026 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydal Radioservis – Radiotéka 21. 3. 2025 (MP3, katalogové číslo CR1266-9).

Lit.: anonym: Šum. In web MujRozhlas, 5. 2. 2025 (anotace). – Cit.: Krátce před Vánoci dostane David nahrávku videa pořízeného před lety na jedné oslavě. Zachycuje situaci, která odstartovala psychický propad jeho dnes už mrtvé sestry. David se nedovede zbavit pocitu, že ve zvukové stopě videa je skrytý klíč k tomu, co se jí skutečně stalo. A i když ho přítelkyně přemlouvá, aby se nahrávky zbavil, nedokáže to. Netuší, čemu všemu tím otevřel dveře… Vzhledem k prezentovanému prostředí a charakterům postav obsahuje hra expresivní výrazy! (…)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Audio týdne: Horor o hlasech, jež už nelze vypnout. In Respekt, 16. 2. 2025 (recenze). – Cit.: Často se stává, že autor příběhů, který začínal v rozhlase, nakonec přejde k psaní filmových, finančně lukrativnějších scénářů. Někdy se však můžeme setkat s opačným směřováním. Filmový scenárista a režisér Jan Vejnar, který na sebe předloni upozornil celovečerním debutem Přišla v noci, napsal hororový příběh Šum pro Český rozhlas až nyní. Důvod volby média je nasnadě: námět je totiž specificky auditivní.

Hlavní hrdina David (Viktor Kuzník) získá nahrávku pořízenou přede dvěma lety na oslavě, po níž zemřela jeho sestra. Pokouší se v ní najít důvod její smrti a zaujme ho zvuková stopa. Jako by v ní nacházel stále nové zvuky a hlasy. Jeho přítelkyně Veronika (Annette Nesvadbová) si všimne jeho rostoucí posedlosti a požádá ho, aby se nahrávky zbavil. David ji nakonec poslechne a smaže záznam ze všech svých nosičů. Ale zdá se, že už je pozdě. Hlasy, které říkaly, že „je třeba je uvítat“, už nelze vrátit zpátky…

Vejnarův scénář pracuje s motivy ovládnutí mysli cizí mocí. Využívá také ohlasy moderních technologií, kdy hlavní hrdinové často používají umělou inteligenci, skrze niž je potom ovládají tajemné síly. Brněnský režisér Radim Nejedlý společně se zvukovým designérem Ondřejem Gáškem a zvukařem Samuelem Sochatzim budují klaustrofobický zvukový prostor, v němž se postupně vlády ujímají podivné síly, v čele s praslovanským hlasem Vladimíra Hausera. Příběh by si pravda zasloužil důraznější a nápaditější pointu. Přesto jde o poctivý pokus o žánrovou rozhlasovou hru, která zatím nemá v Česku velkou tradici a o niž se před Janem Vejnarem pokoušel hororový seriál Rádia Junior Lyžák nebo historická série dramatizací povídek z antologie Tichá hrůza z přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

Lit.: Novotná, Iveta: Šum, který vás pohltí. In web Naposlech.cz, 22. 2. 2025 (recenze). – Cit.: Český rozhlas připravil opravdu mimořádný posluchačský zážitek. Audiodrama Šum od Jana Vejnara sice nepřichází s nějak zvlášť překvapivým příběhem, nicméně zaujme hereckými výkony, důslednou režií a zejména pak propracovaným sound designem, který vám nedá spát. A jako u každého správného hororu se budete bát. (…)

Krátce před Vánocemi dostane David nahrávku zachycující psychický záchvat jeho sestry, která si nedlouho poté vzala život. David nedokáže záznam pustit z hlavy a i když ho přítelkyně Veronika přemlouvá, aby ho okamžitě smazal, má stále pocit, že je v něm ukryto něco víc, a snaží se tomu něčemu porozumět. Netuší ale, co všechno tím rozpoutá.

Filmový režisér a scenárista Jan Vejnar, který stojí za oceňovaným filmem Přišla v noci nebo televizním seriálem Vlastně se nic nestalo, si v rozhlasovém hororu Šum pohrává s tématem umělé inteligence a rozvojem moderních technologií, přičemž hlavní roli zde hraje zvuk. V posledních letech vzniklo hned několik audiálních hororů, které zvuk staví na roveň ději a činí ho vlastně jednou z postav. Vzpomeňme například na rozhlasový podcast Neklid nebo audiodramata Dům a Anima z produkce Audiotéky – zvuk/hlas/šum jsou u těchto titulů prostředkem k rozpoutání šílenství a skrývá se za nimi mnohem více, než by se na první pohled (poslech) mohlo zdát. Ze stejného ranku je i audiohra Šum, přičemž zde ještě navíc vynikne spojení s hrůzu nahánějícími možnostmi AI.

Režisér Radim Nejedlý si plně uvědomoval problematičnost příběhu a s tím související herecké interpretace. Hercům je totiž velice často partnerem právě zvuk, respektive onen titulní šum. Reagují na něj, hrají s ním či se na něj odvolávají, takže při natáčení jim často chyběl herecký partner. Přesto režisér dokázal herce vést tak, aby byli ve všech směrech uvěřitelní. Do hlavních rolí obsadil Viktora Kuzníka, který mimochodem ztvárnil i hlavní postavu v již zmíněném podcastu Neklid, a Annette Nesvadbovou (jednu z hlavních hereček filmu Přišla v noci) – dva mladé neoposlouchané hlasy, o nichž v audiotvorbě zcela jistě ještě hodně uslyšíme. Kuzníkův David osciluje mezi paranoiou, posedlostí a racionalitou. Interpretův lehce nervózní projev skvěle působí na posluchačovy receptory strachu a vyvolává v nich chvění. Veronika v podání Annette Nesvadbové projde během jedenapadesáti minut obrovskou proměnou a herečce se povedlo věrohodně ztvárnit všechny polohy její postavy (záměrně zde neprozrazujeme více). Zajímavostí také je, že režisér Radim Nejedlý do rolí reportérů a moderátorů obsadil skutečné rozhlasové reportéry. To je zcela znatelně slyšet na jejich zpravodajské dikci, jejíž prostě sdělovací styl je pro herce velice těžko napodobitelný. Obsazení těchto rolí skutečnými zaměstnanci rozhlasu tak posiluje autenticitu dramatického příběhu a nutí nás ptát se, zda něco z toho přece jen není pravda.

K tomu samozřejmě přispívá i zvukový design. Za zvukem jako takovým stojí Samuel Sochatzi, finální zvuková podoba je pak dílem Ondřeje Gáška, který je zároveň i autorem hudby. V sound designu se pracuje s nervózními hudebními motivy, které se skvěle snoubí se strašidelným záznamem a podivnými zvuky. Dohromady pak vyvolávají úzkost a tísnivý pocit, jako by vás někdo sledoval. Audiohra Šum a jí podobné výše zmíněné tituly dokazují, že nepřítomnost vizuálního vjemu může být přednost, protože zejména u audiálních hororů a thrillerů posilují sugestivitu prostředí, které vás doslova pohltí.

Horor Šum najdete k poslechu na webu rozhlasu zdarma k poslechu až do 9. března. Pro lepší zážitek doporučujeme poslech se sluchátky.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress