Jiří Adámek Austerlitz. Vymítání diktátora podle Pussy Riot. Dramaturgie Renata Venclová a Zuzana Šklíbová. Režie Jiří Adámek Austerlitz. Studiový záznam Radim Dlesk a Antonín Kánský. Zvukový design Ladislav Železný. Hudba Jiří Adámek Austerlitz a Ladislav Železný. Hudební aranžmá Pavel Šnajdr. Nahrál Brno Contemporary Orchestra, řídí autor.
Účinkují Kateřina Císařová, Vendula Holičková a Barbora Bára Mišíková.
Natočeno 2024. Premiéra 18. 2. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 21:15 h.; 49 min.) v cyklu Večerní drama.
Ocenění: 3. místo v sekci Drama na Prix Bohemia Radio 2025. Studentská porota ocenila na témže festivalu prvním místem. První místo na UK International Radio Drama 2026.
Pozn.: Dne 25. a 26. 9. 2025 se konaly premiéry divadelního nastudování v divadle Alfred ve dvoře v režii Jiřího Adámka Austerlitze. Promo video zde.
Lit.: Dohnalová, Lenka: Brno Contemporary Orchestra a Ministerstvo pravdy. In web Opera Plus, 3. 3. 2024 (recenze) – Cit.: (…) Na úvod koncertu zazněl objednaný kus od Jiřího Austerlitze Adámka (narozen 1977) “We Are the Power/My jsme moc (vymítání diktátora podle Pussy Riot)“. Vzhledem k tématu považuji za šťastnou volbu oslovení Jiřího Adámka, který dokáže politická témata uchopit s nadhledem a osobitě, mimo jiné i díky jeho speciálnímu formátu takzvaných „mluvců“, kterým posunul do nové kvality kdysi vytvořený koncept voicebandu E. F. Buriana. Burian vnímal voiceband více hudebně a orchestrálně, Adámek s mluvci pracuje komorněji, sémanticky zacíleně, pohrává si i s kontextem situací.
Podkladem kusu je kauza Pussy Riot, kdy pět členek této feministické punkové skupiny vstoupilo 21. února 2012 do Chrámu Krista Spasitele v Moskvě, aby těsně po bohoslužbě zahrálo před oltářem v maskách protestní „punkovou modlitbu“, jak to nazývaly, „Matko Boží, vyžeň Putina!“ Krátce na to byly vyvedeny z chrámu. Této akci předcházelo jejich protirežimní vystoupení 20. ledna na Rudém náměstí se songem „Putin zassal/Putin se pos*al“, vyzývající přímo ke vzpouře proti systému, obsahující i feministické akcentované atributy Marie a Magdalény.
Skupina vznikla v roce 2011, v době, kdy probíhaly v Rusku velké demonstrace v souvislosti s parlamentními volbami. Pět dní po incidentu v chrámu bylo zahájeno trestní vyšetřování, které vyústilo v srpnu 2012 k zatčení dvou členek skupiny. Obecně byl u nás i ve světě hodnocen trest dvou let pro dvě členky skupiny jako nepřiměřený, různě a rozpačitě byl hodnocen způsob vystoupení v chrámu. Obě ženy pak byly propuštěny koncem roku 2013 v rámci amnestie, poté odjely na turné po USA a ve svých protestních akcích, které se týkají politicky citlivých témat, pokračovaly i individuálně. (…)
Popisuji situaci v kontextu, protože Jiří Adámek vědomě vytáhl ze složitého kontextu několik témat a celý příběh zjemnil především způsobem podání tří vokalistek, které není punkové, kromě ojediněle citovaných vulgarismů z vystoupení na Rudém náměstí. Svou „modlitbu“ deklamují jemným hlasem. Název „vymítání“ v podtitulu souvisí s litanicky opakovaným polohlasným textem vokalistek s prosbou Bohorodičky o vyhnání Putina. Působí jako zaklínání. Je prokládáno dokumentaristicky věcným stylem, informujícím o průběhu příběhu, obohacování církve citací ceníku pronájmu církevních prostor, uváděním důvodů obžaloby během procesu s komentáři obžalovaných.
Vyniká tak zásadní téma „lidí bez hlasu“ vůči systémové moci a téma nepatřičného obohacování vrcholných představitelů církve zapletených do politických špiček. Obě témata jsou nám historicky blízká. I Havel reflektoval „moc bezmocných“ a význam akcí jednotlivců, který nahlodává totalitní přístup. Kupčení a obohacování církve, a tím i znesvěcení víry, bylo stěžejním husitským tématem, v Rusku takzvaně jurodivých. Citlivé téma majetku církve a jeho užívání se u nás aktualizovalo jejím vracením v rámci oddělení církve od státu zejména v souvislosti s Katedrálou sv. Víta.
Provedení skladby bylo náročné na synchronizaci i vyváženost hlasové dynamiky. Soubor tří hereček-vokalistek Boca Loca Lab Kateřiny Císařové, Venduly Holičkové a Báry Mišíkové byl skvěle secvičený, úsporná instrumentace a styl komorního souboru (dechy a perkuse) promyšleně využité v podpoře syntaxe, gradace nebo i bizarnosti procesu. Závěrem zazní hlavní myšlenka, totiž že lidé „bez hlasu“ se skládají z jednotlivců s konkrétními příběhy a pocity („lidé, člověk, člověk…“). Neměli bychom být figurkami politických her. Skladbu a její provedení za přítomnosti autora posluchači ocenili dlouhým potleskem. (…)
Lit.: Venclová, Renata: Jiří Adámek Austerlitz: Matko Boží, vyžeň Putina. Vymítání diktátora podle Pussy Riot. In web ČRo 3 Vltava, 18. únor 2025 (článek). – Cit.: Punková, politicky angažovaná kapela Pussy Riot se 21. února 2012 pokusila zazpívat protiputinovskou píseň v ústředním moskevském chrámu Krista Spasitele. Zaznělo jen několik slov a tónů, než pětici dívek v barevných kuklách ochranka vyprovodila z kostela ven. Dramatik a režisér Jiří Adámek Austerlitz se rozhodl souvislosti tohoto protestu připomenout originální rozhlasovou formou. (…)
Toto vystoupení se stalo záminkou, aby tři členky kapely, které se podařilo identifikovat, byly drženy mnoho měsíců ve vazbě, dvě z nich odsouzeny ve zmanipulovaném procesu ke dvěma letům vězení a následně odveleny do nejtvrdších trestaneckých kolonií.
Při bližším prozkoumání se ukazuje, že tento příběh je neobyčejně vrstevnatý. Odsouzené umělkyně byly studentky filozofie a jejich zdánlivě naivní aktivismus se opíral o promyšlený vztah k umění, ženské emancipaci i ruské společnosti. Jejich intervence byla reakcí na manipulace výsledků parlamentních voleb 2011, po kterých se v zemi konaly protestní demonstrace. Vystoupením v chrámu Krista Spasitele také poukazovaly na prorežimní, vyhraněně konzervativní charakter ruské pravoslavné církve, v jejímž čele stojí bývalý spolupracovník KGB a tajný miliardář patriarcha Kirill. Protest mířil i proti podivným podnikatelským praktikám, které na onom církevním území probíhaly. V akci Pussy Riot lze číst motiv biblického vyhánění z chrámu. S tím je spojena forma mariánské „punkové modlitby“, jak inkriminovanou píseň členky kapely nazývají. (…)
Lit.: Chuchma, Josef: Kdo a kde je kacíř? Skvělá rozhlasová hra o Pussy Riot a putinovském Rusku. In web ČT Art, 20. 2. 2025 (recenze). – Cit.: Jedinečnou kombinací historické konkrétnosti a umělecké svébytnosti, přímého pojmenovávání a výrazové strukturovanosti se vyznačuje původní rozhlasová hra Jiřího Adámka Austerlitze Matko Boží, vyžeň Putina, kterou tento týden v premiéře uvedla stanice ČRo Vltava.
Nejprve základní fakta pro připomenutí. Pussy Riot je feministická punková skupina založená v říjnu 2011 v Moskvě. Uskutečňovala výpady na různá místa ruské metropole. Atakovala jimi veřejné pořádky: upozorňovala na cynismus moci, rozevřené sociální nůžky, diskriminaci menšin. Ve světovou známost vešla poté, co 21. února 2012 pět členek tohoto volného uskupení v Katedrále Krista Spasitele začalo křičet text písně Bohorodičko, vyžeň Putina. Příliš toho nestihly, ochranka je vyvlekla.
Vladimír Putin a patriarcha Kirill vzápětí zaúřadovali: v březnu byly zatčeny Marija Aljochinová, Naděžda Tolokonnikovová a Jekatěrina Samucevičová. První dvě byly odsouzeny na dva roky nepodmíněně, Samucevičová vyfasovala podmínku. Roky 2011/2012 byly pro určitou část ruské střední střídy dobou nadějí, že by se přece jen bohatnoucí společnost mohla vydat cestou demokratičtějšího uspořádání, že éra Putinova prezidenství by mohla skončit. Proces s Pussy Riot byl jedním ze symptomů marnosti takových nadějí. Režim přitvrdil – a v utahování šroubů neustal dosud…
Jiří Adámek Austerlitz tato i další fakta umně vetknul do celkého, devětačtyřicetiminutového tvaru, takže se posluchač/ka může dobře orientovat v událostech a jejich souvislostech, ačkoliv kompozice hry a použité výrazové prostředky jsou sofistikované, žádný realismus a rozhlasový standard. Kromě jiného se tu přelévají časové roviny. Autor v jednu chvíli učiní návrat do devadesátých let, kdy postsovětské jelcinovské Rusko, deptané ekonomickými problémy, postrádalo národní ideu. Jenže, jak se praví ve hře: „S pravou národní myšlenkou nikdo nepřichází/ Nezbývá než chopit se plánu/ na nové budování starého chrámu.“ Neboli: ideové vakuum bylo zaplněno návratem k náboženství a znovuvystavěním gigantického svatostánku, který Stalin nechal v centru Moskvy kdysi zbourat – a znovu tedy povstala, i díky velmi podezřelým penězům, Katedrála Krista Spasitele. Ke konci hry pak Adámek Austerlitz protáhne časový rámec naopak téměř k současnosti a v mistrném „akordu“ zazní předzvěst příští, tedy nynější války na Ukrajině.
Ve hře se vyskytují pasáže ve stylu veřejných prohlášení či historických miniexkurzů, ale základním nastavením je modlitba, její dikce mluvená i zpívaná. Herečky Kateřina Císařová, Vendula Holičková a Bára Mišíková hovoří a pějí jak sólově, tak (velmi často) v souzvuku typickém pro mše. Adámek Austerlitz využívá repetitivnosti, návratnosti motivů, herečky se vyjadřují se řečí volnou i vázanou. Autor do textu někdy vloží expresivní výrazy a „kacířské“ významy, jimiž pojmenovává úlisnost, kagébácké agentství či synkretismus bez skrupulí míchající dědictví pravoslaví, carismu a bolševismu.
Nenasazuje však protestní zlobu a rozhořčení, nýbrž v podstatě jemnou (pro někoho možná postmoderní) ironii spočívající třeba jen v položení faktů a citací vedle sebe: „‚Vládu Vladimira Vladimiroviče Putina považujeme za zázrak boží.‘ – Jeho Svatost Kirill, patriarcha Moskvy a celé Rusy, bývalý horlivý agent KGB, současný horlivý ctitel Vladimira Putina. / ‚Podle ústavy je církev oddělena od státu, ale v našich duších jsou neoddělitelně spojeny.‘ – Vladimir Putin, prezident Ruské federace, bývalý horlivý agent KGB, současný horlivý vyznavač pravoslaví. / ‚Díky Vladimiru Putinovi se vztah mezi ruským státem a církví stal dokonalou harmonií.‘– patriarcha Kirill.“
Adámek Austerlitz, autor a režisér v jedné osobě, adekvátně k synkretismu putinovského Ruska využívá synkretismus výrazových prostředků: vedle proslovů a modliteb pokládá i popové popěvky, voice-bandový přednes, ozvuky ruské hymny, fanfáry, paletu doprovodných zvuků. Hudební a zvuková složka je v inscenaci vůbec zcela rovnocenná tvárnému herectví a sladěnému zpívání Císařové, Holičkové a Mišíkové. V úhrnu to utváří vtipný, hravý, ironický, vposledku však mrazivý i strašidelný obraz bizarnosti a krutosti. Věci se zde pojmenovávají přímo, výsledek však nelze označit za dokumentární nebo publicistická drama, nýbrž běží o svébytný umělecký tvar, o slovně-zvukový obraz totality, obraz přesahující aktualitu.
Inscenace Matko Boží, vyžeň Putina s podtitulem Vymítání diktátora podle Pussy Riot je příkladem toho, že žánr rozhlasového dramatického útvaru nadále může být plodný a sugestivní, respektive – nezastupitelný!
Lit.: Soprová, Jana: ROZHOVOR: Kdo je vlastně kacíř? In web Divadelní noviny 2/2025 (rozhovor). – Cit.: Rozhlasová kompozice Matko Boží, vyžeň Putina Jiřího Adámka Austerlitze, vysílaná v polovině února v Českém rozhlase, získala díky propojení třaskavého tématu s originální formou velký ohlas u odborné veřejnosti a věřím, že i u diváků. Autor, skladatel a režisér v jednom vytvořil společně s trojicí interpretek Vendulou Holičkovou, Kateřinou Císařovou a Bárou Mišíkovou společně s hráči Brno Contemporary Orchestra svérázný politický protest, připomínající akci punkové kapely Pussy Riot, která se 21. února 2012 pokusila zazpívat protiputinovskou píseň v ústředním moskevském chrámu Krista Spasitele. Zaznělo jen několik slov a tónů, než pětici dívek v barevných kuklách ochranka vyprovodila z kostela ven… A následky tohoto činu na sebe nenechaly dlouho čekat. Zeptali jsme se autora na okolnosti vzniku a realizace tohoto projektu.
I když vím, že tématem vašich děl často bývá politika a společnost, z vaší dílny se mi zdá rozhlasová inscenace Matko Boží, vyžeň Putina zatím nejrazantnější. Kdy přišel nápad toto téma zpracovat?
Již z dřívějška jsem znal velice působivou knížku Jak udělat revoluci, kterou napsala Naďa Tolokonnikovová, asi mediálně nejznámější členka Pussy Riot. A vzpomněl jsem si na ni, když mě Brno Contemporary Orchestra (ansámbl pro soudobou hudbu) požádal o napsání skladby pro jejich politicky laděný koncert zhruba před rokem. Tak vznikla první kratší verze, která se stala základem pro propracovanější a rozvinutější verzi rozhlasovou.
Jste nejen autorem textu, ale i hudební kompozice. Koncipoval jste už od počátku toto dílo jako hudebně-dramatickou skladbu?
Bylo to poprvé, kdy jsem dostal objednávku vyloženě hudební. Napsal jsem voicebandovou partituru pro tři herečky a předepsal jsem instrukce pro instrumentální vstupy, které zaranžoval umělecký šéf a dirigent Pavel Šnajdr.
Jak dlouho trvala příprava a jak projekt vznikal?
Brněnská verze nám vytvořila základ, který jsme dále rozvíjeli. V debatách s dramaturgyněmi jsem dospěl k tomu, že budu méně akcentovat příběh samotných Pussy Riot, který převyprávěly nejen ve svých knížkách, ale také s ním jezdí v podobě koncertního vystoupení. A že více rozvineme sondu do politických okolností, především provázání Putinova ideologického jazyka s pravoslavnou církví. Měl jsem pro sebe zformulovanou otázku, kdo je vlastně kacíř – Pussy Riot se svou punkovou modlitbou, anebo Putin, který ve jménu náboženských hodnot cynicky zneužívá svou moc?
V anotaci odkazujete na následující knihy Michail Zygar: Všichni muži Kremlu – Stručná historie dnešního Ruska; Timothy Snyder: Cesta k nesvobodě – Rusko, Evropa, Amerika; Naděžda Tolokonnikovová: Jak udělat revoluci – Zápisky z trestanecké kolonie; Marija Aljochina: Riot Days – Dva roky v ruském vězení. Nakolik využíváte přímé citace z těchto knih?
Ty knížky byly důležitým zdrojem, i když zdaleka ne jediným. Ale pomohly mi zformovat základní ideu a nabídly mi řadu konkrétních motivů a metafor. Proto jsme se rozhodli je v anotaci uvést. Třeba Zygar popisuje kolektivního Putina, tvořeného přáními, představami a mentálními vzorci úředníků v Kremlu i obyčejných Rusů. Jiné dílčí motivy jsem objevil díky konzultaci s geopolitikem Michaelem Romancovem či manželi Machoninovými.
Počítal jste od počátku s obsazením Kateřiny Císařové, Venduly Holičkové a Báry Mišíkové?
Ano, jinak to neumím, než že si představuji konkrétní herce či herečky. A samozřejmě že jejich vklad byl zásadní. Tu a tam něco posunuly vlastními nápady, a hlavně byly fascinujícím způsobem důsledné v nazkoušení všech proměn výrazu a v rytmicky či intonačně náročných pasážích. Jedna silná vzpomínka z nahrávacího studia je, jak se postupně nořily hlouběji a hlouběji do slov „hlubinná Rus, pravá Rus, ryzí ruská Rus“, až nakonec jako by ta slova jenom tiše vydechly.
Co bylo při realizaci nejobtížnější?
Těžko říci. Nepouštím se do politických témat moc často, protože se rád vyjadřuji skrze přesně komponovanou formu. A u takových témat musím být naopak naprosto přesný v obsahu. Takže jde o to, neustále balancovat znělost formálních nápadů a politickou výpověď.
Jaké jsou ohlasy posluchačů?
Tak ke mně se dostanou hlavně gratulace, neodvažuju se soudit… (…)
Lit.: Melichar, Dalibor: Next Wave 2025: Vyhánění Putina. In web Divadelní noviny, 26. 9. 2025 (recenze divadelní inscenace). – Cit.: A šestý den festivalu… pršelo. Pršelo mocně, městem tekly proudy vody a vsakovaly se do plátěnek. Ale divadelníci jsou lidé odolní, obzvlášť ti z Nextky, jejíž pražská část se překlopila do své druhé poloviny. Pršelo a tak další bod festivalového programu, performativní audiowalk Lovci mají oči pro pláč Divadla Setkání, proběhl ve značně ztížených podmínkách. Osobně jsem se však neúčastnil, takže na reflexi si musíte počkat až po brněnské repríze. Večer pak holešovický Alfred ve dvoře přivítal premiéru scénického uvedení původně rozhlasové hry Jiřího Austerlitze Adámka Matko Boží, vyžeň Putina.
Adámek ve svém libretu klade důraz na legendární vystoupení skupiny Pussy Riot v chrámu Krista Spasitele v Moskvě. Vciťuje se do postav žen, které se vzepřely moci, byly potrestány a v souvislosti s tím, jak Putin vládne a jak zachází se svými odpůrci a kritiky, jim nezbývá než se uchýlit k vyšší moci. Titul scénické kompozice odkazuje na jediný verš, který stačily aktivistky z protestní písně zazpívat, než byly zpacifikovány. Adámek z něj udělal opakovaný a všelijak variovaný refrén, který se nese celou zhruba čtyřicetiminutovou kompozicí a v pojetí trojice vokalistek (Kateřina Císařová, Vendula Holičková a Bára Mišíková) působí jako výjimečný emoční katalyzátor. Jeho textové okolí připomíná vedle akce Pussy Riot také ruský naturel, nástup Putina k moci a mechanismy jejího udržování prostřednictvím všeobecně známých zákonů namířených proti řadě liberálních a prozápadních hodnot, historii moskevského chrámu, vztah Putina a pravoslavné církve nebo zkorumpovanost patriarchy Kirilla.
Nepostradatelnou roli ovšem, jak bývá u Adámka zvykem, plní hudební a zvuková vrstva díla. Přesně rozepsané party vokalistek doplňují do nejmenších diegetických detailů rozepsané hudební nástroje komorního souboru Brno Contemporary Orchestra, kde vedle tradičních žesťů, dechů či perkusí nechybí ani ten imitující dokonale kostelní zvony (byť údajně nepřipomínají pravoslavné zvonění, nýbrž katolické) nebo frkačka dokreslující nějaké oslavy. Hudební hra pokračuje také častými aluzemi, přičemž tou nejslyšitelnější je jednoznačně zakomponování ruské hymny. Kromě truchlivého obrazu ukradeného Ruska dostává překvapivý prostor i humor. Ať už to byly trefné hudební vstupy zdůrazňující nebo naopak zesměšňující nějakou situaci, či některé ironické momenty ve vyprávění, jako třeba neuvěřitelná čísla prvních prezidentských voleb, jež Putina vynesla do sedla. Vedle hudebních fines a vtípků však hudba jedinečně plní svou základní roli, a tou je de facto akustická scénografie rozžívající vyprávěný svět ruského despoty a válečného zločince a hlas těch, kteří zoufale volají bohorodičku, aby jej z Rusi vyhnala.
Jako rozhlasová je Adámkova hra vtahující a prostřednictvím nádherných a jímavých hlasů trojice vokalistek není člověk při jejím poslechu dalek pohnutí. Možnost vidět to celé naživo, především pak dirigenta, který celý orchestr řídí a doslova prožívá každou notu, doplňuje stejný zážitek ještě o fascinaci, jak ten složitý celek vůbec může tak perfektně fungovat. V každém případě ale v hlavě zaručeně ještě několik dní zůstane tklivý, ale naléhavý kánon ústředního motivu vyjadřující tak přesně i mé pocity: „Matko Boží, vyžeň Putina“. (…)
Lit.: Zápotocká, Jana: Rozhlasová hra Matko boží, vyžeň Putina uspěla na Prix Europa. Popisuje příběh kapely Pussy Riot. In web Deník Pravda, 11. 10. 2025 (článek) – Cit.: Rozhlasová hra Matko Boží, vyžeň Putina získala čestné uznání na prestižním mezinárodním festivalu Prix Europa 2025 v kategorii Audio Fiction. Dílo popisuje vystoupení členek punkové skupiny Pussy Riot v únoru 2012 v moskevském chrámu Krista Spasitele. K debatnímu poslechu bylo vybráno 23 rozhlasových her z celkem 16 evropských zemí. (…)
Lit.: job – Venclová, Renata: Rozhlasová hra Matko boží, vyžeň Putina uspěla na Prix Europa. Popisuje příběh kapely Pussy Riot. In web IRozhlas, 10. 10. 2025 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra Matko Boží, vyžeň Putina získala čestné uznání na prestižním mezinárodním festivalu Prix Europa 2025 v kategorii Audio Fiction. Dílo popisuje vystoupení členek punkové skupiny Pussy Riot v únoru 2012 v moskevském chrámu Krista Spasitele. K debatnímu poslechu bylo vybráno 23 rozhlasových her z celkem 16 evropských zemí.
Hru Matko Boží, vyžeň Putina uvedla v premiéře stanice Český rozhlas Vltava v rámci programové řady Večerní drama. Poslechnout si ho lidé mohou do 7. listopadu. Oceněným audio dramatem letošního ročníku Prix Europa v kategorii Audio Fiction byla hra vyhlášena na slavnostním ceremoniálu, který se konal v Berlíně v pátek 10. října 2025.
Rozhlasová kompozice se vrací k umělecké intervenci členek kapely Pussy Riot, které upozorňovaly na nebezpečné propojení patriarchy pravoslavné církve s autoritářským režimem Vladimira Putina. Dílo režíroval dramatik Jiří Adámek Austerlitz.
Ve hře vystupují interpretky Vendula Holičková, Kateřina Císařová a Bára Mišíková spolu s hráči Brno Contemporary Orchestra vedenými dirigentem Pavlem Šnajdrem. Hudebně zvukovou podobu celku vytvořil Ladislav Železný, který s Adámkem Austerlitzem pravidelně spolupracuje na většině jeho rozhlasových projektů.
„Ocenění rozhlasové hry Matko Boží, vyžeň Putina na jednom z nejprestižnějších festivalů rozhlasové tvorby, v konkurenci, která na Prix Europa panuje, je pro Český rozhlas velkým úspěchem,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
„Těší mě, že na mezinárodním poli byl oceněn tvůrčí počin Českého rozhlasu, který potvrzuje dlouhodobou péči naší instituce o rozvíjení umělecké kreativity,“ dodal Zavoral.
Mezinárodní soutěžní festival Prix Europa byl založen Evropským parlamentem, Evropskou komisí a Evropskou kulturní nadací v roce 1987. Od té doby se vyvinul v nejvlivnější celoevropskou přehlídku mediální tvorby.
Lit.: Soprová, Jana: ZPRÁVA: Úspěch na Prix Europa 2025. In web Divadelní noviny, 13. 10. 2025 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra Matko Boží, vyžeň Putina uspěla na prestižním mezinárodním festivalu Prix Europa 2025 v kategorii Audio Fiction. Zvuková kompozice připomínající vystoupení členek punkové skupiny Pussy Riot v únoru 2012 v moskevském chrámu Krista Spasitele se prosadila v náročné konkurenci. Přísnou preselekcí bylo k debatnímu poslechu vybráno 23 rozhlasových her z celkem 16 evropských zemí. Vyhlášení cen Prix Europa 2025 proběhlo na slavnostním ceremoniálu, který se konal v Berlíně v pátek 10. října 2025.
„Mám z toho obrovskou radost. Účastnil jsem se poslechu a debaty a byl jsem mile překvapený, že na to spousta lidí, spousta porotců a porotkyní dost živě a intenzivně reagovala. Ale musím se přiznat, že při té velké konkurenci jsem si od toho nic víc nesliboval. Jenom jsem to považoval za potvrzení, že hra funguje i mezinárodně a že i v tomhle výběrovém prostředí to zafungovalo. Ale to, že dostaneme přímo ocenění, je pro mě veliká radost. Velký svátek,“ říká autor hry, dramatik a režisér Jiří Adámek Austerlitz.
„V případě inscenace Matko Boží, vyžeň Putina Jiřího Adámka Austerlitze jde o docela specifickou zvukovou kompozici, která klade na posluchače určité nároky. O to větší mám radost, že takto rezonovala na mezinárodní scéně. Je to samozřejmě ocenění pro autora a režiséra, pro všechny tři interpretky, pro spolupracující hudebníky, pro zvukového designéra Ladislava Železného, ale v neposlední řadě je to ocenění i pro Český rozhlas jako takový, který vznik díla připravovaného k výročí války na Ukrajině umožnil a podporoval,“ doplnila dramaturgyně díla Renata Venclová.
„Zvláštní uznání pro rozhlasovou hru Matko Boží, vyžeň Putina na jednom z nejprestižnějších festivalů rozhlasové tvorby, v konkurenci, která na Prix Europa panuje, je pro Český rozhlas velkým úspěchem. Těší mě, že na mezinárodním poli byl oceněn tvůrčí počin Českého rozhlasu, který potvrzuje dlouhodobou péči naší instituce o rozvíjení umělecké kreativity,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Hru Matko Boží, vyžeň Putina uvedla v premiéře stanice Český rozhlas Vltava v rámci své pravidelné programové řady Večerní drama. „Hru aktuálně nabízíme k online poslechu na webu ČRo Vltava a portále mujRozhlas, kde bude k poslechu po dobu jednoho měsíce,“ doplnila Jaroslava Haladová, šéfredaktorka ČRo Vltava.
V kategorii Audio Music nominaci získala hudební série Mistři pěvci opeřenci, ve které autor Lukáš Hurník originálně propojuje svět ptáků s hudební teorií i dějinami. V padesáti dílech zkoumá, jak se ptačí zpěv podobá hudebním motivům a jak se ptáci objevují v tvorbě různých skladatelů – jako symboly, postavy nebo inspirační zdroje.
Další nominaci pro Český rozhlas přinesl dokument Válka nemá soundtrack, který se účastnil soutěže v kategorii Audio Documentary. Autor Pavel Sterec v něm zachycuje, jak se proměnil vztah Ukrajinců k hudbě během války – jak zvuk, ticho i hudba odrážejí realitu života ve stínu ruské agrese. Intimní a silně osobní snímek vznikl z řady autorových cest po Ukrajině, kde skrze rozhovory, atmosféry a terénní nahrávky skládá akustický portrét země zmítané konfliktem.
Lit.: Szyzlak, Wočko: Věděl jsem, že to přijde. In Twitter /X/, 15. 10. 2025 (status). – Cit.: Věděl jsem, že to přijde. Zlom, po kterém Putin padne. A jsem moc rád, že jsem na to přispěl svým koncesionářským poplatkem. Tím zlomem je rozhlasová hra Českého rozhlasu Matko Boží, vyžeň Putina! Pro milovníky sado-maso, doporučuji si poslechnout úryvky, celých 45 min je nemožné.
Lit.: anonym: Známe vítěze Prix Bohemia Radio 2025. Audiopříběhy opět promluvily silou a originalitou, u posluchačů zabodovaly krimi příběhy. In web ČRo Prix Bohemia Radio, 23. 10. 2025 (článek + teasery k poslechu). – Cit.: (…) Dramatik a režisér Jiří Adámek Austerlitz se rozhodl souvislosti tohoto originálního protestu připomenout originální rozhlasovou formou.
Jeho kompozice Matko Boží, vyžeň Putina (v češtině zpěvnější varianta původního znění Bohorodičko, vyžeň Putina), přivádí před mikrofony tři jemné dívčí hlasy, aby v proměnlivém proudu litanií, prohlášení, citací a zpěvů, znovu položily otázku, proč ruská společnost tolik lne k diktátoru Vladimiru Putinovi.
Porota udělila třetí místo za propracovanou hudebně-zvukovou kompozici vycházející z církevního chorálu, ve které je příběh feministické punkové skupiny Pussy Riot vykreslen na pozadí Putinova Ruska s nadhledem, humorem i naléhavostí.
Studentská porota PBR udělila první místo protestu Matko boží, vyžeň Putina, druhé pořadí získal audioseriál Hovory a třetí Vděk. (…)
Lit.: Chuchma, Josef: Divadelní glosář: Musím, musím být krásná! Až moc hbitý starý Casanova. Vyhnání Putina. In web ČT Art, 3. 11. 2025 (článek). – Cit.: (…) Jednou je málo
Popisovat zde scénické provedení původně rozhlasové inscenace Matko Boží, vyžeň Putina je dost marná věc, spíš to vede k poznámce obecnější povahy. Proč tomu tak je, žádá drobné vysvětlení.
Ale nejprve nejzákladnější skutečnosti. Jmenovaná rozhlasová inscenace má podobu prosebné litanie, v níž se tři ženské hlasy obracejí na Matku Boží s přáním, aby budoucnost byla lepší než minulost a přítomnost. Dějištěm je putinovské Rusko, výchozím inspiračním bodem bylo vystoupení ruské punkové skupiny Pussy Riot, jejíž členky se 21. února 2012 pokusily zazpívat protestsong v moskevském Chrámu Krista Spasitele. Pro kontext: v Rusku šlo o zlomový čas, těsně před prezidentskými volbami (4. března), v nichž znovu, potřetí, kandidoval Vladimir Putin, čímž v tehdy o poznání svobodnějším Rusku, než je to dnešní, popudil nemalou část střední třídy. Český rozhlas hru Matko Boží, vyžeň Putina premiérově uvedl letos v únoru (věnovali jsme jí samostatnou recenzi). V říjnu pak hra nejprve obdržela čestné uznání na mezinárodním festivalu Prix Europa 2025 v kategorii Audio Fiction a několik dní poté získala na festivalu Bohemia Radio třetí místo v kategorii Drama. Český rozhlas ji při té příležitosti znovu zpřístupnil, ještě je v první půli tohoto týdne k poslechu.
Živé provedení se uskutečnilo nedávno bohužel pouze v rámci festivalu …příští vlna/next wave… v pražském divadle Alfred ve dvoře. Autor libreta, režisér a spoluautor hudby Jiří Adámek Austerlitz spolu s dirigentem, skladatelem a zakladatelem Brno Contemporary Orchestra Pavlem Šnajdrem původní kompozici pro scénické uvedení hudebně ještě rozšířili. Alfred ve dvoře ji prezentoval jako premiéru, nikoliv jako jediné uvedení, jenže žádná repríza v programu do konce roku ohlášena není. Chápu, že produkčně je to nesnadná věc, desetičlenný orchestr něco stojí, ale považuji za tak trochu marnotratnost uvést takový kus pouze příležitostně. Psal jsem v podstatě to samé již v minulém glosáři, na okraj „politického melodramatu“ Your Silence Will Not Protect You uskupení Masakr Elsinor, který má shodou okolností za námět rovněž poměry v současném Rusku. Udělování grantů by mohlo a mělo více vést v patrnosti reprízovatelnost daného titulu a jeho společenský potenciál. Nechat něco nastudovat pouze pro potřeby jednoho divadelního festivalu není úplně „ekologické“.
„Scénická kompozice pro tři ženské hlasy a hudební ansámbl“ byla naživo trochu jiná, než ta rozhlasová. Tedy o něco delší, zvukově syrovější. A byl zážitek sledovat práci vokalistek Kateřiny Císařové, Venduly Holičkové a Báry Mišíkové, které na jeden zátah musely v souhře mezi sebou a orchestrem vystřihnout komplikované slovně-zpěvní party. Tahle litanie by si nějaké živé provedené ještě velmi, velmi zasloužila.
Lit.: Makarovič, Jakub: Úspěch ČRo v Británii, doma rozruch. Hra o Putinovi rozdělila Čechy. In web Parlamentní listy, 8. 4. 2026 („článek“) – Cit.: Rozhlasová hra Matko Boží, vyžeň Putina z produkce Českého rozhlasu získala hlavní cenu na mezinárodním festivalu UK International Radio Drama 2026 v britském Canterbury. Úspěch přichází v době, kdy téma odporu vůči ruskému režimu rezonuje i ve světě filmu – nedávno totiž Oscara získal dokument Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české koprodukci. „To zase bude veledílo,“ píší mnozí ironicky s tím, že na takové věci nechtějí dávat koncesionářské poplatky.
Rozhlasová hra Matko Boží, vyžeň Putina z produkce Českého rozhlasu získala první místo na mezinárodním festivalu UK International Radio Drama 2026 v britském Canterbury. Ocenění udělila dvaadvacetičlenná porota, která vybírala z řady mezinárodních projektů. Hra tak zaznamenala další výrazný úspěch na zahraniční scéně a navázala na své předchozí ocenění z loňského roku. Zvuková kompozice připomíná protestní vystoupení ruské punkové skupiny Pussy Riot z roku 2012 v moskevském chrámu Krista Spasitele. Právě tato performance tehdy upozornila na úzké propojení ruské pravoslavné církve s režimem ruského prezidenta Vladimira Putina.
Hra se inspirovala právě známou akcí členek skupiny Pussy Riot, které v roce 2012 uspořádaly v chrámu Krista Spasitele krátké protestní vystoupení označované jako „punková modlitba“. Cílem bylo upozornit na politickou roli ruské pravoslavné církve a její vztah k autoritářskému systému v Rusku. Některé členky skupiny byly následně zatčeny a odsouzeny, což vyvolalo mezinárodní kritiku. Dramatik a režisér hry Jiří Adámek Austerlitz se k této události ve své zvukové kompozici vrací a snaží se na ni umělecky navázat.
Samotná rozhlasová inscenace podle serveru Irozhlas.cz pracuje především s dívčími hlasy, zpěvy a hudebními strukturami, které vytvářejí sugestivní zvukovou koláž. Autoři prostřednictvím této formy kladou otázku, proč část ruské společnosti dlouhodobě podporuje nebo toleruje autoritářský režim a jeho agresivní politiku. Ve hře účinkují herečky Vendula Holičková, Kateřina Císařová a Bára Mišíková, hudební složku doprovází soubor Brno Contemporary Orchestra vedený dirigentem Pavlem Šnajdrem. Na zvukové podobě projektu spolupracoval také hudebník a zvukový designér Ladislav Železný, který s Adámkem Austerlitzem dlouhodobě pracuje na řadě rozhlasových projektů.
Ocenění z festivalu v Canterbury není pro tuto hru první mezinárodní úspěch. Již v roce 2025 získala speciální uznání na prestižním festivalu Prix Europa v Berlíně v kategorii audio fiction. Podle tvůrců tak potvrzuje, že i rozhlasová tvorba může rezonovat s aktuálními politickými tématy a oslovit publikum napříč různými zeměmi.
Tematika odporu proti ruské autoritářské moci se přitom nedávno dostala do centra pozornosti i ve filmovém světě. Dokumentární snímek Pan Nikdo proti Putinovi získal Oscara za nejlepší celovečerní dokument. Film vznikl v česko-dánské koprodukci a zachycuje boj jednotlivce proti ruské státní propagandě i jeho snahu uniknout represím režimu. Tvůrci na projektu pracovali několik let a jejich práce vyvrcholila úspěchem na slavnostním večeru cen Academy Awards v Los Angeles. Ocenění znamenalo mimořádný úspěch pro českou kinematografii i mezinárodní dokumentární tvorbu.
Existuje však řada lidí, kteří si hru Matko Boží, vyžeň Putina určitě nepustí a svůj názor dávají jasně najevo na sociálních sítích.
„Takový sračky,“ napsali mnozí výmluvně. „Si z nás děláte už regulérně prdel? diví se další. Řadě lidí přitom vadí, že takovou tvorbu musí platit prostřednictvím koncesionářských poplatků. „Ještě necelých 9měsíců a tyhle hovna nebudeme muset platit,“ píší lidé.