Ivan Bednář. Rozhlasová hra. Hudba Milan Baginský, řídí autor. Režie Josef Hajdučík.
Osoby a obsazení: Václav Tůma, stranický pracovník (Josef Mixa), František Slavík, dělník (Miloš Willig), Karel Jeřábek, předseda ONV (Zdeněk Kryzánek), Emil Beer, továrník (Vladimír Leraus), Richard Šmalc, národní správce (Jaroslav Kašpar), Šmalcová, jeho žena (Růžena Preisslerová), Šíma, místopředseda závodní odborové rady (Bohuslav Ličman), sekretářka (Libuše Matějová), Sommer, okresní soudce (Bohumil Křížek), příslušník SNB (Jan Kuželka) a další.
Natočeno 1974. Premiéra 27. 2. 1974 (Praha, 19:15 – 20:15 h.) k výročí tzv. Vítězného Února.
Lit.: hla (= Halas, Jan): Únor v literárně dramatickém vysílání. In Rozhlas 9/1974 (18. 2. 1974), s. 4 (článek).
Lit.: Němec, Jan: „Doba převratová v našem závodě“ aneb Rok 1945 v textilce bratří Richterů ve Varnsdorfu. In Děčínské vlastivědné zprávy: Roč. 12, č. 3 (2002), s. 50-51 (článek).
Lit.: Kojzar, Jaroslav: Osudové okamžiky: Varnsdorfská stávka. In web Městský výbor KSČM Ostrava, 4. 4. 2017 (článek). – Cit.: »Varnsdorfská stávka byla stávka, které proběhla dne 5. března 1947 proti navrácení továrny podnikateli židovského původu a německé kulturně-jazykové orientace jménem Emil Beer ve Varnsdorfu. Stávka byla úspěšná, soud zamítl žádost o navrácení továrny. Okresní soud v rozporu se svým předchozím rozhodnutím navrátit Beerovi vlastnická práva k majetku, který byl nucen prodat jako Žid po německém záboru pohraničí v říjnu 1938, vyhověl s ohledem na stávku protistraně a tento majetek prohlásil za konfiskovaný; vzal přitom v potaz, že Emil Beer se nikdy nepřihlásil k české národnosti, vždy se hlásil buďto k národnosti německé, či židovské a úředním styku používal jazyk německý. Byl členem židovské obce, která používala německý jazyk. Emil Beer v září 1938 odešel do Anglie a v listopadu 1945 se vrátil do Čech a požadoval navrácení majetku. Dále bylo Emilu Beerovi vyčítáno, že se nezúčastnil aktivně odboje. Stávky proti navrácení továrny se zúčastnilo 10 tisíc lidí, a stávka měla velký vliv na únorové události roku 1948.« (Wikipedie)
Všechno, po přečtení výše uvedeného odstavce by mělo být jasné. Jenže není tomu tak. Velká část režimní polistopadové propagandy přišla s tvrzením, že továrník Beer ztratil svůj podnik, protože byla nasazena židovská karta. Velmi podrobně se touto variantou zabýval ve své disertační práci i student Masarykovy univerzity Petr Sedlák v roce 2008 (Poté – Postoj a přístup k Židům, českých zemích po druhé světové válce, 1945 – 1947/1953) a v roce 2015 ji dokonce akcentoval Petr Placák (Gottwaldovo Československo jako fašistický stát). (…)
Otázka, zda bylo důvodem odmítnutí požadavku Beera jen jeho židovství, zůstala? Připusťme, že jisté »antižidovské nálady« ve společnosti byly (často byly citovány výroky ministra Václava Kopeckého, které byly na hranici antiseminismu). Ony nálady měly svůj původ v historii a přežívaly přes válečné zkušenosti. Po osvobození byly však spíše potlačovány. Souviselo to pochopitelně s holocaustem. Rozlišme ovšem »obyčejné židy«, ty, kteří neměli na to utéci před nacisty do zahraničí a židovské fabrikanty a bankéře, z nichž většina rychle ještě před 15.březnem republiku. Proti těm druhým negativní nálada pochopitelně byla. Beer patřil mezi ně. Navíc významným faktorem v rozhodování bylo to, že se před válkou hlásil k němectví, že se u něj doma mluvilo německy a že velice úzce spolupracoval se sudetoněmeckými podnikateli a přes ně, nikdo o tom nepochyboval, jistě i s vůdčími henleinovci.
Svůj závod a další nemovitosti prodal svobodně a to ještě před datem otevřené perzekuce, jež je datována 15.září 1939. Beer se v této době pohyboval naprosto volně a měl možnost svobodného odchodu do ciziny, na což upozornil notář JUDr. Metoděj Brož již 5.října 1945. (Petr Sedlák Disertace). Za prodej továrny a dalších pozemků dostal zaplaceno a peníze přijal a to v době, kdy perzekuce židů už i v Protektorátě se rozběhla naplno.
Tvrzení o tom, že dění ve Varnsdorfu bylo v režii komunistů má své ratio. V tomto regionu v roce 1946 volby vyhráli komunisté, měli tudíž většinu nejen v zastupitelských orgánech, ale i v odborech. Proto názor KSČ měl převažující vliv. Pokud by zde vyhrála volby jiná politická strana, nepostupovala by jinak. Jenže tady o to nešlo. Bylo po válce a Beer byl nejen kapitalista, ale i člověk netající se před válkou svým němectvím, člověk, který přesně věděl, kdy odejít, prodat a na čem vydělat.