Alena Riegrová. Pohádka. Hudba Vadim Petrov, řídí Vlastimil Pinkas. Zvuk Václav Smitka. Záznam a střih Alena Vejsadová. Zvukové efekty Artur Šviha. Asistentka režie Eva Žižková. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: kohout (Miroslav Masopust), Katuška (Miroslava Slávka Hozová), Jára (Jan Hartl), děda (Vlastimil Brodský), Šťáral (Ferdinand Krůta), Tom (Jaromír Hanzlík), Rob (Oldřich Vízner), vesnická mládež (Jan Kanyza, Jiří Práger, Jan Řeřicha, Jan Kotva, Miroslav Šváb, Jan Faltýnek, Marta Malá, Marie Šilhavá, Dagmar Pecková, Šárka Cinkeková, Artur Šviha).
Jiří Kafka. Pohádka. Hudba Pavel Pokorný, řídí Miroslav Pokorný. Zvuk Čestmír Kolečko. Záznam a střih Olga Schellongová. Asistentka režie Barbora Fajtlová. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Loubek (Oldřich Vízner), Michalka (Sylva Sequensová), vodník (Jaroslav Heyduk), kovářka (Daša Neblechová), kupec (Jiří Samek), víla (Daniela Šrajerová), vypravěč (Pavel Pípal), ženské hlasy (Marie Texelová, Věra Kolečková, Marcela Ekrtová a Marie Fajtlová).
Nastudovala Plzeň v roce 1980. Premiéra 10. 2. 1980 (Praha, 13:03 – 13:53 h.; 47 min.).
Jaroslava Pechová. Pohádka. Hudba Stanislav Chudoba. Zvuk Václav Ježek. Záznam a střih Soňa Mattasová. Asistentka režie Barbora Fajtlová. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Miroslav Šváb.
Osoby a obsazení: Madlenka (Lenka Pichlíková), Jakub (Jaroslav Drbohlav), Andulka (Klára Jerneková), Francek (Miroslav Masopust), Matěj (Tomáš Šolc), kořenářka (Jarmila Balašová), starosta (Jan Gross), starostová (Daša Neblechová) a další.
Nastudovala Plzeň v roce 1981. Premiéra na festivalu Prix Bohemia 1981.
Pozn.: Spravedlivé koření je původní autorská pohádka, které však nechybí lidový kolorit. Rakovnicko, autorčino rodiště, ožívá v tomto pohádkovém vyprávění dobovými figurkami starosty, starostové a jejich zhýčkaného, po pansku vychovaného synka. Vesnický, lidový svět zde ztělesňue stará, moudrá kořenářka, která ví, komu a jak namíchat koření, aby správně posloužilo. Dvě mladé dvojice jsou pak středem jednoduché zápletky, kterou autorka vyřeší podle známého přísloví „kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá“. (anotace)
Marie Kubátová. Pohádka. Hudba Vadim Petrov. Zvuk Miroslava Rychlá. Záznam a střih Miroslava Čápová. Asistentka režie Eva Žižková. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: vypravěč (Vilém Besser), Zeflík (Vlastimil Brodský), Zeflouka (Blažena Holišová), zaječí pantáta (Martin Růžek), Trautenberk (Jaroslav Moučka), hajný (Svatopluk Skládal), Antoš (Vladimír Čech I.), Antošice (Ludmila Stambolieva) a další.
Natočeno 1981. Premiéra na festivalu Prix Bohemia 1981.
Pozn.: Zaječí pohádka organicky navazuje na řadu pohádkových vyprávěnek, v nichž autorka cílevědomě odhaluje sociální nerovnost podkrkonošských obyvatel v minulých dobách. Představitelem vrchnosti a zároveň symbolem bezprácí je zde dnes již známá figurka pána z Trautenberka. Proti němu stojí zdánlivě bezbranný chalupníček, chuďas, který vlastní jen pracovité ruce a přirozený důvtip.
V úsměvné poudačce se dozvídáme, jaké patálie prožívá chalupník Zeflík, když mu po kouzelném tabáčku narostou zaječí uši a běhy. Komické příhody však brzy vystřídají skutečné trampoty, které nastanou, jakmile stejný osud stihne nejenom panského hajného, ale i samotného pána z Trautenberka. (anotace)
Jiřina Axmannová. Hra o osudech lidí postižených AIDS. Překlad Marta Szattlerová. Hudba Juraj Szabados. Odpovědný redaktor Karol Jančošek. Zvuk Jaroslav Hajda. Technici Jaroslav Hajda, Mária Papcúnová. Produkce Eva Bugárová. Režie Hana Makovická-Hajdová.
Osoby a obsazení: Kamila Motalíková (Lena Košická), Ján Tobolka (Peter Rašev), Dušan (Eduard Vítek), dr. Forejt (Ján Dudra – Kado), Kryštof Hán (Róbert Šudík), Eva (Mária Gubalová), přednášející (Peter Gažo), mužský hlas (Milan Drotár).
Nastudoval Československý rozhlas Košice v roce 1989. Premiéra 19. 10. 1989. Repríza srpen 2021 (SRo Rádio Litera, 53 min.).
To historia Edwarda (w tej roli Ignacy Gogolewski), któremu podczas lekcji angielskiego nad głową pojawia się aureola. Jego żona i syn (Danuta Wodyńska i Krzysztof Turkowski) uważają, że Edward jest dobrym człowiekiem, możliwe że nawet świętym. Kolejni ludzie starają się to wykorzystać. Ksiądz chce, żeby pokazywał się parafianom, by wzmocnić ich wiarę, ministrowi służy jako pochodnia przy łowieniu raków. Edward zauważa jednak kolejne złe strony posiadania aureoli – koledzy odmawiają mu gry w karty, kochanka odmawia spotkań, śni mu się, że aureola przeszkadza w napadzie na bank. Głos znikąd wyjaśnia mu, że nie jest świętym – aureola jest jedynie eksperymentem.
W spektaklu wzięli udział m.in. Jan Nowicki, Irena Kwiatkowska czy Czesław Kalinowski. Słuchowisko zdobyło II nagrodę w konkursie Polskiego Radia w 1963 roku.
Emisja w najbliższym „Wieczorze literackim” Radia dla Ciebie. Do usłyszenia w sobotę o 20:05! W programie również rozmowa z dr Anetą Kielak – sekretarz literacką Teatru Ateneum – o Janie Matyjaszkiewiczu, wieloletnim aktorze scen warszawskich. Gośćmi będą również Rafał Pyka i Łukasz Matecki, którzy opowiedzą o „Romeo i Julii” w reżyserii Johna Weisgerbera w Ogrodach Pałacowych w Wilanowie.
Tadeusz Rittner. Rozhlasová adaptace Wilam Horzyca. Režie Wilam Horzyca. Asistent režie Wiesław Opałek. Zvuková realizace Romana Belczyk.
Osoby a obsazení: Wiktor, státní zástupce (Zdzisław Mrożewski), Julia, manželka prokurátora (Anna Lutosławska), Radczyni, matka žalobce (Antonina Klońska), předseda soudu (Tadeusz Wesołowski), Jan Morwicz (Kazimierz Meres), Żaneta Dylska (Alicja Matusiakówna), Ada, její dcera (Anna Jachimczak), mecenáš (Jan Adamski), Adolf, sluha (Władysław Neubelt).
Lit.: anonym: Wieczór literacki: dramat Tadeusza Rittnera „Wilki w nocy”. In web RDC.pl, 31. 10. 2020 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Gościem audycji był Jan Bończa-Szabłowski, z Biblioteki Narodowej, Rzeczpospolita. Krytyk teatralny przedstawił postać Tadeusza Rittnera. Wstęp rozmowy do słuchowiska na podstawie dramatu Rittnera „Wilki w nocy” w adaptacji i reżyserii Wilama Horzycy.
Lit.: anonym: RK podcasty. Premiera po latach: „Wilki w nocy”. In web Radio Kraków, b. d. (článek) – Cit.: Tego lata w porannym programie Rano na Tak proponujemy podróż wehikułem czasu o ponad wiek wstecz. Lubimy takie wakacyjne podróże sentymentalne, stąd pomysł na „premierę po latach”. Przypominamy zatem nagrane w 1956 r. w krakowskiej rozgłośni słuchowisko wg sztuki Tadeusza Rittnera „Wilki w nocy”, w reżyserii (i z udziałem) słynnego Wilama Horzycy, postaci bardzo znaczącej dla polskiego teatru epoki międzywojnia. Zagrali w nim poza tym m.in. Zdzisław Mrożewski, Anna Lutosławska, Alicja Matusiakówna i Kazimierz Meres. Rzecz napisana przez zmarłego 100 lat temu Tadeusza Rittnera w 1916 r., a więc w roku odejścia cesarza Franciszka Józefa I, mówi o wiecznie aktualnych mechanizmach działania wymiaru sprawiedliwości i mimo kameralnej realizacji, jest pełna zaskakujących sytuacji i zwrotów akcji, a do Słuchacza przemawia piękną, szlachetną polszczyzną. Zapraszamy do słuchania ok. 7:20. Powtórki odcinków będą emitowane kolejnego dnia ok. 6:40.
Adam Bahdaj. Rozhlasová adaptace Andrzej Wiktor Piotrowski. Zvuk Teresa Szopówna. Režie Wiesław Opałek.
Osoby a obsazení: Janik (Ryszard Bacciarelli), Zięba (Henryk Borowski), Darmosz (Mieczysław Milecki), Jawień (Konrad Morawski), Helena (Janina Seredyńska), ředitel (Tadeusz Surowa), Brzoza (Stefan Śródka). Dále účinkují Ryszard Gołębiowski, Irena Erchardtówna-Jaglarzowa, Wiktor Nanowski, Zbigniew Oksza, Zdzisław Salaburski, Andrzej Tomecki, Wojciech Zagórski
Pozn.: Słuchowisko według powieści „Portret z paragrafem” napisanej przez Adama Bahdaja pod pseudonimem Dominik Damian to misterna intryga kryminalna. Jeden z pracowników tartaku – Janik (Ryszard Bacciarelli) za przyzwoleniem dyrekcji zakładu dopuszcza się przestępstw. Inspektor nadzorujący zakład znajduje wiele nadużyć, a w międzyczasie Janik zapada się pod ziemię. Dodatkowo w zakładzie znaleziono zwłoki ubrane w garnitur Janika, są tam też jego dokumenty. Były pracownik tartaku – Darmosz (Mieczysław Milecki), zwolniony, ponieważ nie chciał ukrywać przestępstw i przestępców, postanawia na własną rękę przeprowadzić śledztwo dotyczące zwłok i Janika.
Alexander Fadějev. Rozhlasová dramatizace Jarmila Macháčková. Hudba Oldřich Flosman, řídí Jiří Váchal. Zpívá soubor Cansona. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Josef Hajdučík.
Osoby a obsazení: Uljana Gromovová (Regina Rázlová), Ljuba Ševcovová (Dana Syslová), Varja Filatovová (Zdena Burdová), milicionář (Vladimír Lebeda), Anatolij Popov (Alfréd Strejček), Ivan Fjodorovič Procenko, pracovník oblastního výboru strany (Vladimír Šmeral), Filip Petrovič Ljutikov (Svatopluk Skládal), Matvej Kostijevič Šulga (Karel Richetr), Oleg Koševoj (Jan Bartoš), Žora Arotunjans (Jiří Saic), Váňa Zemnuchov (Ladislav Županič), Andrej Valko, ředitel šachty (Bohumil Křížek), Jelena Nikolajevna Koševa, Olegova matka (Jarmila Krulišová), Věra, Olegova babička (Světla Amortová), Sergej Tulenin (Jiří Krampol), Varja Borcovová (Jana Hlaváčová), Sergej Levašov (Karel Meister I.), Ivan Turkenič (Milan Klásek), Jevgenij Stachovič (Vlastimil Čaněk). Dále účinkují Vladimír Lebeda, Svatopluk Skládal, Karel Richter, Bohumil Křížek, Jarmila Krulišová, Daniela Hlaváčová, Bohumil Bezouška, Václav Vondráček, Jan Waldman, Zdeněk Dušek a další.
Natočeno 1972. Premiéra 1. dílu 12. 11. 1972 (Praha, 19:25 – 20:25 h.) v cyklu Umění slouží lidu – večery se sovětským uměním k 50. výročí SSSR; 2. dílu 15. 11. 1972 (Praha, 19:15 h.). Repríza 1. dílu 3. 4. 1973 (Vltava, 20:30 h.); 14. 5. 1981 (Vltava, 11:30 h.); 14. 11. 1982 (Praha); 2. dílu 21. 5. 1981 (Vltava, 11:30 h.).
Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 46/1982 (17. 11. 1982), s. 19 (recenze).
Lit.: red: Žlučovitá „popravčí“ Štěpničkové (†73) Amortová (†74): Co o ní řekli Hanzlík, Vorlíček či Kolářová? In web Blesk, 18. 2. 2020 (článek). – Cit.: (…) O tom, jak Amortová škodila, ví své i Ladislav Županič (76). „Hodně jsem točil v rozhlasu a v jedné inscenaci se mnou účinkovala i herečka Světla Amortová. Přivedla si na natáčení posluchače, které učila rozhlasovému herectví na AMU, a začala tam za něco na ty studenty hrozně řvát. Mě to rozčílilo, tak jsem se ohradil, že to atmosféře neprospěje a ona mi chtěla ostře odpovědět, ale dvakrát jí u toho vypadly zuby. Přišlo mi to směšné, ona za to na mě vrhla velice zlý pohled a tím by to pro mě bylo skončilo, ale… Nějaký čas poté jsem byl v rozhlase podepisovat smlouvu na nějakou další inscenaci, a zjistil jsem, že mě přesunuli ze čtvrté umělecké třídy do nižší – právě podle zařazení do tříd jsme byli placeni. Šel jsem se na to zeptat do kanceláře, kde mi řekli, že to asi bude omyl, že mi dají vědět. A dávají mi vědět až dodneška. Vím stoprocentně, že v rozhlase existovala od paní Amortové černá listina, na které jsem byl,“ popsal v knize 1989 očima 30, která o těžkostech normalizace pojednává. (…)