Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

9. 4. 2022

Milión (2022)

Filed under: Podcast,Rozhlasové hry — Premek @ 14:59

Vilém Dubnička. Rozhlasová hra. Režie Barbora Mašková.

Osoby a obsazení: Jean (Matouš Ruml), pan Martén (Tomáš Karger).

Natočeno 2022. Webová premiéra 10. 4. 2022 (Rádio Kašpar, 19:30 h.). Webová repríza 26. 7. 2022 (Rádio Kašpar, 19:30 h.).

7. 4. 2022

Smrť hovorí v mojom mene (Smrt hovoří mým jménem, 1970)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 15:34

Joe Alex. Detektivní rozhlasová hra. Překlad Anton Plevka. Úprava Oldřich Hladík. Odpovědný redaktor Karol Jančošek. Zvuk Jozef Gašpar. Technici Jozef Gašpar, Mária Čížiková. Režie  Rada Šubová.

Osoby a obsazení: Ben Parker, detektiv Scotland Yardu (Peter Gažo), Joe Alex, spisovatel (Milan Drotár), Davidson, ředitel divadla (Ján Bzdúch), Henry Darcy, divadelní režisér (Peter Macko), Eva Faradayová, herečka (Darina Poldaufová), Angela Doddová (Hana Grissová), Thomas Dodd (Jozef Hodorovský), Charles Gresswel (Ján Dudra – Kado), Soames, noční vrátný v divadle (Albert Pagáč), Gullins, denní vrátný (Marián Kleis), Ruffin, šatnář (Ján Ondrejka), Jones, policista (Dušan Skokan), doktor Amstrong (Anton Gýmerský), policejní lékař (Zolo László), číšník (Ján Lacko).

Nastudoval Československý rozhlas Košice v roce 1970. Premiéra 20. 5. 1970 (Bratislava, 19:30 h.; 71 min).

Lit.: Jančošek, Karol: Smrť hovorí v mojom mene. In Rozhlas 21/1970 (článek). – Cit.: Kto to len toho Stephena Vinczyho zavraždil…? Počkajte, azda si spomeniem. Poznal som ten prípad veľmi dobre. Stretol som sa s ním asi pred rokom a bolo to dokonca v niekoľkých podobách: v podobe detektívneho románu, v podobe jeho dramatizácie i jej rozhlasovej realizácie, lenže… rok, viete, človek zabúda – a najmä keď sa denno-denne stretáva s ďalšími podobnými i nepodobnými príbehmi. Neostáva mi teda iné, než rozpomínať sa. Že k vražde došlo v divadelnom prostredí, že detektív Ben Parker sa o nej dozvedel v kaviarni, kde spolu so spisovateľom Alexom práve hovorili o inscenácii Ionescových Stoličiek, na ktorej očividnou náhodou boli a videli zavraždeného hrať jednu z troch postáv… by spomína si, že.. Áno, že ten spisovateľ, Joe Alex, je zároveň autorom románu Smrť hovorí v mojom mene, avšak je to iba pseudonym, v skutočnosti sa volá ináč a nie je nijakým Angličanom či Američanom, ale Poliakom…

…Okrem toho si pamätám, že na smrtiacej dýke bol akýsi nápis “Pamätaj, že máš priateľa!”, vyskytli sa dokonca dve takéto navlas rovnaké dýky s rovnakým nápisom, lenž e – kto vraždil? Riaditeľ divadla Davidson? Aký by však mal dôvod? Ono síce dôvod… niekedy na prvý pohľad.. Zato režisér inscenácie, Henry Darcy, ten dôvod mohol mať. Predsa kvôli Eve Faradayovej, protagonistke divadla, ktorá… Prosím vás, v ktorom divadle (a nielen v divadle) sa nevyskytuje čosi podobného! Žena medzi dvoma mužmi – večná téma. Alebo žeby ona sama?

Fakt, už neviem, ako to bolo. Vyšetrovali tuším aj ďalších. Angelu Doddyovú – nie ona to priniesla cez prestávku kvety? A okolo jej muža, Thomasa Dodda, čo to vlastne bolo? Áno, áno má rakovinu, bol v tom čase u svojho lekára – pokiaľ by išlo o alibi, lenže potrebuje on vôbec alibi? Patrí vôbec medzi podozrivých? Tak vlastne kto?!  Och tie detektívne príbehy. Človeku pomotajú hlavu, nútia podozrievať každého, nútia kombinovať, kombinovať, kombinovať – až nakoniec strácate niť, váhate a neodvážite sa povedať: Vrah! Ešte štastie, že je tu zakaždým niekto spoľahlivejší ako my sami, niekto, kto má síce iba presne toľko faktov poruke, koľko i my, avšak, narozdiel od nás, on vraha vypátrať a usvedčiť dokáže. Spoľahlivo, tak ako v danom prípade detektív Parker za asistencie spisovateľa Joe Alexa.

 

New York letí ráno o deviatej (New York letí ráno v devět, 1972)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 15:15

Theodore Wilden. Rozhlasová kriminální hra. Překlad a úprava Tibor Lehotský. Scénická hudba František Gomolčák. Odpovědný redaktor Karol Jančošek. Zvuk Jozef Gašpar. Technická spolupráce Jozef Gašpar, Marica Pasnišinová. Produkce Lívia Dragúnová. Režie Rada Šubová.

Osoby a obsazení: Henri Barsacq (Peter Gažo), Nella (Judita Vicianová), Christopher (Ján Dudra /Kado/), Theodor White (Zolo László), Parkinson, jeho tajemník (Marián Kleis), Howard Long (Anton Gýmerský), Bryan Elenword (Ján Švec), Xenofont, trumpetista (Bohuš Petrík), Louis Brady (Andrej Hryc), Antonio Perez (Milan Drotár), kapitán Murrero (Peter Macko), Lanvier (Vladimír Petruška), hotelový vrátný (Albert Pagáč), hlasatelka na letišti (Lívia Dragúnová), Di Vaggio (Eduard Vítek).

Nastudoval Československý rozhlas Košice v roce 1972. Premiéra 27. 1. 1973 (Bratislava, 19:45 h.; 57 min).

Lit.: Jančošek, Karol: New York letí ráno o deviatej. In Rozhlas 4/1973, s. 17 (článek). – Cit.: Samotný dej románu sa odohráva na Kube, krátko pred rozhodným nástupom a víťzstvom revolučných síl vedených Fidélom Castrom. Hrdina románu Henry Barsacq sám pašuje “biely prášok” priekupníkom, revolúcia jeho situáciu nečakane komplikuje. Priekupníci náhle strácajú o “tovar” záujem, snažia sa predovšetkým uniknúť a nájsť si nové revíry. Preto musí Henry Barsacq robiť všetko a odhodlať sa na všetko, len aby neprišiel o svoj predpokladaný zárobok. Nemá to ľahké a veľa riskuje, zvlášť keď sa mu nechtiac podarí nahliadnuť pod pokrievku istej zahraničnej špionážnej organizácie pašujúcej na Kubu zbrane. Napokon sa mu ale predsa len podarí vrátiť sa do Paríža, avšak stretnutie s Nelou, jej spustnutý, úplne zničený život narkomanky a mnohé ďalšie okolnosti ho dokonca prinútia urobiť čosi nečakané, no z jeho hľadiska nevyhnutné a potrebné. Lenže: i keď jeho vzbura je logická a sympatická, skutočnosť, žiaľ, ostáva taká, ako o tom sám na jednom mieste uvažoval: “Jemu (šéfovi) sa ľahko takto rozpráva… v pohodlí svojho parížskeho bytu, keď zaňho pracujú iní. Rozvážajú prekliaty, a predsa nezadržateľný heroín vo dne v noci, vo všetkom možnom – nádržiach na benzín, v poduškách, pohodených v autách, v tubách od  zubnej pasty, v hvezdárskych ďalekohľadoch, vo falošných knihách, v ovocí… A tak heroín nemôže naozaj nikto zadržať, vyhubiť, vymazať z ľudského slovníka! Naďalej budú z neho plynúť zisky takýmto spôsobom!

6. 4. 2022

Ĺudia na okraji (Lidé na okraji, 1977)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 14:41

Joachim Walther. Rozhlasová hra. Překlad Gabriela Ferenčíková. Scénická hudba František Gomolčák. Odpovědný redaktor Karol Jančošek. Zvuk Jozef Hauliš. Technici Jozef Hauliš, Mária Papcunová. Režie Hana Makovická.

Osoby a obsazení: 1. žena (Brigita Bobulová), 2. žena (Beatrica Bočová), 3. žena (Rada Šubová), 4. žena (Elena Volková), 5. žena (Darina Poldaufová), 6. žena (Judita Vicianová), 1. muž (Zolo László), 2. muž (Peter Macko), 3. muž (Ján Bzdúch), 4. muž (Vladimír Petruška), 5. muž (Andrej Hryc), 6. muž (Ĺuboš Záhon), 7. muž (Ján Ondrejka), 8. muž (František Papp), 9. muž (Ján Kado /Dudra/), vypravěč (Peter Gažo), dítě (Eva Ďurišová).

Nastudoval Československý rozhlas Košice v roce 1977. Premiéra 7. 7. 1977 (Bratislava, 19:30 h.; 64 min).

4. 4. 2022

Tělo to ví (2021)

Filed under: Radioacustica, Radioateliér,Rozhlasové hry — Premek @ 21:25

Asja Vološina. Jestli budu mít dceru, dám jí tvý jméno. Jasně!  Zrcadlo těla. Spodní proud příběhu dcery, která se chystá otevřít poslední dopis, co jí máma napsala před smrtí. Současné ruské drama v úpravě Tomáše Vtípila a Tomáše Soldána.

Účinkuje Tereza Dočkalová.

Nastudovala Ostrava, prosinec 2021. Premiéra 6. 4. 2022 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 54 min.) v cyklu Radioateliér. Repríza 19. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 54 min.) v cyklu Radioateliér; 18. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 54 min.) v cyklu Radioateliér.

Pozn. Hra jako diptych. Jako monolog a jako drama, které je v pauzách toho monologu.. V obou verzích hlasem Terezy Dočkalové.  Premiéra 5. dubna (Máma) a 6. dubna (Tělo to ví, zrcadlová verze) na Vltavě. Experimentální hudební verze svíravého monodramatu Máma.

Lit.. Železný, Ladislav – Soldán, Tomáš: Vyslovit nevyslovené: Tělo to ví. In web ČRo 3 Vltava, 6. duben 2022 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jako paralela ke hře Máma vznikla i hudebně-akustická kompozice Tomáše Vtípila a Tomáše Soldána pod názvem Tělo to ví. Výsledný tvar tohoto nevšedního pořadu působí dojmem, jako by tvůrčí duo spolu s herečkou Terezou Dočkalovou navzájem komunikovalo mimo čas a prostor. Přívalovou vlnou vjemů a emocí se posluchači mohou nechat unášet v pořadu Radioateliér.

Neustále si lžeme. Drobně se podvádíme. To ze strachu, že za první vrstvou slov není osvobozující hloubka ale pohlcující propast. Válce tak řekneme speciální operace, vyhazování optimalizace, ožralství je viróza. Není v tom nic milosrdného, je to jen uplatňování moci, často na sobě samých.

Asja Vološina v dramatu Máma napsala postavu, která také drobně klame, ale klame především proto, aby se nezbláznila z nesnesitelně doléhající reality. A to je snad důvod, proč nás Olja svým monologem oslovuje, proč má potřebu nám svůj příběh, příběh vyznačený dopisy k narozeninám, vypovědět. Vzniklo tak silné monodrama o souboji smiřujícího se hlasu a nesmiřitelného okolí.

Ale někdy je užitečné a vlastně nezbytné pokoušet se nahlédnout i za tu první vrstvu slov. Proto vznikla také hudebně-akustická verze monodramatu Máma. Jako pokus poslouchat ticho mezi řádky, jako příběh složený z nádechů a výdechů hlavní postavy. Multiinstrumentalista Tomáš Vtípil, herečka Tereza Dočkalová, režisér Tomáš Soldán, dramaturgyně Marina Feltlová a mistr zvuku Marek Hoblík se v kompozici nazvané Tělo to ví pokoušejí přinést Oljin příběh nasvětlený z jiného úhlu pohledu. Přitom jde o stejný osud, jen pozorovaný s úkrokem do strany, snad zpívaný víc než vyprávěný. Protože tělo to někdy ví a hlava ne.

V kompozici kromě zmíněných exceluje také sólový basklarinet Radima Hanouska. V premiéře ji odvysílá stanice Vltava v pořadu rAdioCUSTICA ve středu 6. dubna. Oba rozhlasové tvary tak bude možné vnímat jako dialog, jako rozhovor těla a slov, jako střet prostoru a hlasu.

Život sa začína v rozhlase (Život začíná v rozhlase, 1993)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 20:24

Jean-Paul Alégre. Rozhlasová hra. Překlad a úprava Zuzana Zelinová. Odpovědný redaktor Oľga Duhanová. Zvuk Ĺubica Olšovská, Ján Mudroch. Režie Ria Paldiová.

Osoby a obsazení: Jeff (Miroslav Noga), Život / Smrt (Zdena Studenková), Bůh (Karol Machata), hlasy (Viktor Lukáč, Táňa Tadlánková, Magda Grandtnerová, Soňa Ulická, Nataša Kulíšková).

Nastudoval Slovenský rozhlas Bratislava 21. 12. 1993. Premiéra 31. 12. 1993 (42 min).

Ako sme sa hľadali (Jak jsme se hledali, 2019)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 9:49

Stanislav Štepka. Zpráva z hlavní cesty v podání Radošinského naivného divadla. Ozvučení Roman Laštiak, Miroslav Bakoš. Mix hudby Peter Ágh. Zvukový mistr Peter Daniška. Hudební režie Peter Zagar. Produkce Ružena Slezáková. Dramaturgie a režie Viera Benediková. Hudba Ján Melkovič, texty písní Stanislav Štepka.

Účinkují Stanislav Štepka, Aniko Vargová, Soňa Norrisová, Maruška Nedomová, Simona Miháliková, Csongor Kassay, Mojmír Caban, Kamil Mikulčík, Samuel Spišák, Noel Staník, Ladislav Hubáček, Pavel Čížek.

Natočeno 2019 (68 min.).

2. 4. 2022

Hledám byt (2022)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 18:58

Dagmar Fričová. Rozhlasová hra. Hudba Miro Tóth. Mistr zvuku Jonáš Rosůlek. Dramaturgie Marina Feltlová. Režie Izabela Schenková.

Účinkují Iva Janžurová, Jitka Smutná, Klára Suchá a Václav Jílek.

Natočeno 2022. Premiéra 24. 4. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli. Repríza 16. 7. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli; 11. 4. 2026 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Pozn.: Cecílie má problém. Velký problém. Neví, co se sebou, a hlavně potřebuje sehnat nové bydlení. A jako na potvoru byt k pronájmu nabízejí dvě staré paní, které jsou divné. Hodně divné. Hra o tom, že život není většinou takový, jak jsme si ho představovali. Ale musí to nutně vadit? Hra mladé autorky spojené s divadlem Rubín o mladých lidech, hledajících byt. (anotace)

Lit.: Hnilička, Přemysl: Dvě jezinky nabízejí byt. In Týdeník Rozhlas 20/2022 (9. 5. 2022), s. 23 (recenze). – Cit.: Cecílie je mladá žena. Už jí není dvacet, ale ještě jí není čtyřicet. Když se ohlédne za svým životem, nic moc nevidí. A co je před ní, na to raději nemyslet… Svůj minulý život chce odstřihnout přestěhováním se do nového bytu. To je výchozí situaci rozhlasové hry Dagmar Fričové Hledám byt (premiéra 24. dubna 2022). Když přijde na inzerát do překrásného starého domu ke dvěma starším sestrám, ani netuší, jak rychle a zásadně se vše změní.

Kateřina a Ela jsou dvě rozkošně potrhlé ženské jako vystřižené z komedie Jezinky a bezinky a autorka textu s tímto kulturním odkazem vědomě pracuje. Téměř celou hru si posluchač není jistý, zda Cecílii nepotká nějaká hrůzná nehoda a jestli se obě dámy nevyznačují nějakými tajemnými schopnostmi. Neustálé žánrové popocházení mezi komedií a hororem je posluchačsky zajímavé a díky zvukovým efektům (Jonáš Rosůlek) a přiléhavé hudbě (Miro Tóth) dobře zapamatovatelné. Také oddělení dvou světů – toho reálného a fantaskního, v němž si všechny tři ženy mohou konečně popovídat otevřeně, bez zábran společenských konvencí – je provedeno funkčně.

Lehký konverzační styl Fričové umožňuje herečkám (a jednomu herci) pohrávat si s textem, domýšlet a doplňovat některé repliky, nikdy však plevelně, proti smyslu textu nebo tak, jak to herci někdy umějí, mají-li příliš volnou ruku. Tady však pevné vedení režie (Izabela Schenková) a dramaturgie (Marina Feltlová) nechybí. Jitka Smutná jako Kateřina odvádí před mikrofonem hravou a vtipnou variaci svých zemitých a nekomplikovaných žen, tentokrát však s příměsí znejišťujícího tajemna. Iva Janžurová ve vzdělané emigrantce Ele snoubí polohy lehké senility i snahy o hyperkorektní mluvu. Mladou dvojici ztvárňují Klára Suchá a Václav Jílek. Suchá má v Cecílii možnost projevit hned několik hereckých poloh (i v rámci vnitřního hlasu) a Jílek odvedl na malém prostoru kvalitní črtu nastávajícího otce.

Hra Hledám byt odzbrojuje posluchače svou bezprostředností jak v původní textové matérii, tak v zábavné, ale nejednoduše vystavěné realizaci. Zaslouží si několikanásobný poslech.

Lit.: anonym (= Feltlová, Marina?): Hledám byt. Suchá, Smutná, Janžurová ve hře o tom, že život není vždy takový, jak jsme si představovali. In web ČRo 2 Praha, 24. duben 2022 (článek) – Cit.:  Cecílie má problém. Velký problém. Neví, co se sebou. A navíc potřebuje sehnat nové bydlení. A jako na potvoru byt k pronájmu nabízejí dvě staré paní, které jsou divné. Hodně divné… Život zkrátka není vždy takový, jak jsme si ho představovali. Ale musí to nutně vadit? V rozhlasové sondě ze života současných třicátníků uslyšíte Ivu Janžurovou, Jitku Smutnou, Kláru Suchou a Václava Jílka. (…)

Současní třicátníci se potýkají nejen s praktickými problémy, jako je nízký příjem a nedostupné bydlení, ale i s existenciálními dilematy: jak naložit s vlastním životem, kdy a s kým založit rodinu, jak poznat, že nadešla ta pravá chvíle pro takto zásadní životní rozhodnutí? Mnohdy pak zjišťují, že se jejich život odvíjí úplně jinak, než si původně představovali. A to je právě případ hlavní hrdinky Cecílie.

Ve složité životní situaci

Cecílie se ocitla ve složité situaci. Nutně potřebuje sehnat pronájem, protože sdílené bydlení už je neúnosné. Na inzerát přichází ke dvěma starým sestrám, majitelkám domu, v němž je volný byt. Ženy působí na první pohled jako podivínky.

Lpějí na svých zvycích a zažitých stereotypech, diplomatické jednání jim není příliš blízké. Evidentně mají pevný a láskyplný vztah, zároveň z jejich promluv občas vylézají na povrch náznaky dávných křivd, nevyřčených výčitek, snad i jistá řevnivost.

Každá z nich má za sebou zcela jinou životní zkušenost: jedna prožila mnoho let v emigraci, druhá zůstala v komunistickém Československu a musela snášet všemožná příkoří. Ani jejich život se neodvíjel podle jejich představ…

Symbolický výstup po schodech

Výstup po schodech do podkrovního bytu nabývá postupně symbolického významu, mění se ve svého druhu iniciační rituál, díky němuž se možná Cecílie naučí dívat na život z trochu jiné perspektivy. Nevnímat všechny problémy jako zlo, ale jako možnost jiné životní cesty, která se nejspíš nebude shodovat s jejím původním očekáváním, a přesto může být naplňující a veskrze pozitivní.

O autorce

Dagmar Fričová je uměleckou šéfkou pražského A studia Rubín a na formování této divadelní scény se podílí nejen jako zkušená dramaturgyně, ale i dramatička. Autorsky je podepsána pod řadou úspěšných inscenací, jako je Smrtholka (divadelní adaptace románu Lucie Faulerové), Na konci století ryb, BurnOut aneb Vyhoř!, Lonely Horny Only, Thelma a Selma aj.

Hrdiny jejích her, které mnohdy vycházejí z literárních či filmových předloh, jsou vesměs lidé tápající, pochybující, hledající v životě smysl a naplnění. S ironií sobě vlastní popisuje jejich mnohdy tragikomické peripetie, sebezpytování a bilancování, prožitky a pocity, s nimiž se snadno mohou ztotožnit nejen příslušníci její generace. Hra Hledám byt jen její první prací pro rozhlas.

Prokletí hadího krále (2022)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 9:02

Libor Kvapil. Pohádka na motivy pověstí z Bradla a Veleboře o Marušce, která se rozhodne vysvobodit Hadího krále z jeho prokletí. Hudba Kryštof Marek. Dramaturgie Lenka Veverková. Režie Vlado Rusko.

Osoby a obsazení:  hadí král (Marek Němec), čarodějnice (Jana Stryková), Maruška (Tereza Císařová), Maruščin otec (Miroslav Táborský), kmotřička (Daniela Kolářová), Matěj (Václav Neužil II.), čerti (Václav Vydra III. a Radek Holub). Dále účinkují  Zdeněk Hruška, Alexandr Mojžíš, Samuel Budiman, Václav Hubka, Vojtěch Černý, Magdaléna Müller, Anežka Šubrtová, Meda Folprechtová, Julie Součková a Kateřina Kašparová.

Natočeno v roce 2022. Premiéra 17. 4. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.; 55 min.).

1. 4. 2022

Úlet pilota Krmana (2004)

Filed under: Radiodokument,Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 10:50

Slavo Kalný. Dramatické pásmo. Režie Jana Strnisková.

Účinkují Jozef Šimonovič, Ĺudmila Swanová, Martin Zatovič, Juraj Predmerský, Alfréd Swan, Vladimír Minarovič a Peter Sklár.

Natočeno 2004. Repríza 1. – 6. 4. 2022 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.:  Toto dramatické pásmo približuje jednu z neznámych epizód, ktoré sa udiali počas 50. rokov v komunistickom režime. Autor sa sústredil na emigráciu slovenských letcov, ktorí sa snažili aj so svojimi strojmi dostať na západ.  (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress