Jan Balabán a Ivan Motýl. Rozhlasová adaptace divadelního scénáře. Syrový a dryáčnický kabaret ze života a doby básníka z největších. Rozhlasová úprava a režie Martin Františák. Zvuk Hana Plecháčková.
Osoby a obsazení : Vladimír Vašek (Jan Vápeník), Petr Bezruč (Lukáš Melník), Marie Saganová (Sylvie Krupanská), Maryčka Magdonová (Tereza Vilišová), Gero (Norbert Lichý), Matka Magdonová (Zdena Przebindová), Hugo Haas (Jan Vlas), Ráchel (Marcela Čapková), Horník (Tomáš Krejčí) a kapela Magdon (Johan, Mroš, Ajfel).
Natočeno ve studiu Ostrava ČRo 2010. Premiéra 25. 9. 2010 na ČRo 3 Vltavav rámci cyklu Den z Ostravy „Vítejte v Ostravě“ (90 min.).
Repríza 9. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v rámci cyklu Opava srdce Slezska; 26. 4. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.
Lit.: Bureš, Michal: Rozhlas 2010 aneb Co uvízlo v uších. In Týdeník Rozhlas 3/2011 (názor v anketě). – Cit.: V minulém čísle byla rubrika Téma věnována výročnímu výlovu z českého kulturního rybníka, nyní se můžete seznámit s tím, jaké rozhlasové pořady, hry či pravidelné relace v uplynulém roce uvízly v paměti a v uších redaktorů, spolupracovníků a přátel Týdeníku Rozhlas i samotných rozhlasáků. A jako loni vás i tentokrát upozorňujeme, že část z rozhlasových zážitků, o nichž bude na následujících řádcích řeč, si můžete znovu přiblížit prostřednictvím archivu internetového Rádia na přání. (…)
Můj rozhlasový zážitek v právě končícím roce trval bezmála celý jeden den. Byla jím sobota 25. září, kdy jsem se sluchátky na uších pochodoval jihočeskými lukami a hvozdy a poslouchal, jak se Ostravice vlila do Vltavy. Český rozhlas 3 totiž vysílal kompozici na téma Ostrava. Zážitek to byl z více důvodů: od dětství jsem vysílání ostravského studia poslouchal a jeho rozhlasové legendy znal, koncem devadesátých let jsem zaznamenal naprosté očesání původní ostravské tvorby až na dřeň a nyní jsem byl svědkem toho, že se cosi jako ozvěna dávných „tvořivých“ časů vrací. V šestnáctihodinovém, velkoryse komponovaném bloku zazněly všechny rozhlasové umělecké žánry – od pásma Telefonní seznam aneb V tom kotli to vždycky vřelo na téma národnostního balábile Ostravy sledujícího příchod nejsilněji zastoupených etnik a jejich historické otisky ve tváři města, přes dokument o životě na hornických předměstích Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny až po adaptaci divadelního scénáře Jana Balabána a Ivana Motýla Bezruč?! Originálně na mě zapůsobil přímý přenos improvizovaného koncertu klarinetového kvarteta uprostřed domů v prostředí Vesničky soužití v Muglinově a strhující byl večerní přímý přenos Janáčkovy opery Šárka, který souběžně vysílala i domovská ostravská stanice. Že by se v Ostravě blýskalo na lepší časy? Přeju jí to z celého srdce.
Text in: Balabán, Jan – Motýl, Ivan: Bezruč?! Brno: Větrné mlýny 2009 (1. vyd.; ed. Současná česká hra, sv. 83, 124 s.).
Lit.: anonym: Den z Ostravy. In web ČRo, září 2010 (článek).
Pozn.: Hlavním hrdinou dramatu je Vladimír Vašek – tak znělo básníkovo skutečné jméno. Autoři na něj pohlížejí bez jakýchkoli iluzí: „Nenápadný, trochu zbabělý, trochu šosácký poštovní úředník, který přijíždí z Brna sloužit do Frýdku.“
Láska ke krásné hospodské Marii a duch zbídačeného kraje probudí Vaškovo alter ego, „opilého gajdoše“, bezrukého Petra Bezruče. Příliv invence a tvůrčí odvahy však netrvá dlouho. V dalších epizodách se přes autora Slezských písní valí dějiny a nemilosrdně odhalují jeho slabost a omylnost. Jeho někdejší verše se stávají emblémy komunistické propagandy a on sám jen dlouze a nedůstojně autorsky vyhasíná.
Podstatná část divadelního textu obsahuje poezii Petra Bezruče. Kromě několika básní, které zazní v celé délce, jsou slavné i méně známé verše zpracovány i v některých dialozích.
Zatímco spisovatel Jan Balabán vytvořil dramatickou linku představení, Ivan Motýl pracoval s dobovými reáliemi. „Při čtení dobového ostravského tisku z přelomu 19. a 20. století jsem nabyl dojmu, že Petru Bezručovi stačilo zalovit v denním zpravodajství a měl zaděláno na základ nové básně pro Slezské písně,“ říká. „Na Ostravsku se vraždilo pro krejcar a jistá parta dětí z ostravských Vítkovic dokonce jen tak pro zábavu přepadala svoje vrstevníky, opíjela je rumem do bezvědomí a posléze jim vylupovala oči. Byl to ale zároveň kraj úžasných sociálních rozdílů, ve kterém se hromadil obrovský kapitál – jediná Amerika v tehdejším Rakousku-Uhersku! Tady se z upachtěných haličských vetešníků záhy stávali úspěšní velkopodnikatelé, zatímco zbídačelí haličští Poláci spali v ostravských koloniích na slámě a nebyli schopni přivyknout ani základní hygieně.“