Iva Hercíková. Rozhlasová hra. Hudba Jaromír Dlouhý. Režie Olga Zezulová.
Osoby a obsazení: žena (Helena Kružíková), manžel (Zlatomír Vacek), milenc (Josef Husník), otrokyně (Vlasta Fialová), vypravěč (Jiří Štědroň).
Nastudovalo Brno v roce 1967. Premiéra 19. 1. 1968 (Československo I, 21:15 h.). Repríza 12. 3. 1968 (Praha, 19:45 h.).
Eva Vrchlická. Další tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1968 (?). Premiéra (?) 7. 3. 1968 (Praha, 11:40 h.).
Michail Saltykov-Ščedrin. Inscenace Divadla Na zábradlí. Úprava Vladimír Golovin. Překlad Jana Klusáková. Hudba Alexander Čevskij. Studiový orchestr řídí Alexandr Čevskij. Režijní spolupráce při nahrávání Tomáš Vondrovic. Režie divadelního představení a nahrávky Boris Ščedrin. Zvuk, střih a mixáž Ivan Mikota. Odpovědný redaktor Jiří Šrámek.
Osoby a obsazení: Ceremoniář (Pavel Zedníček), Ivan Prokofjič Pazuchin (Ladislav Mrkvička), Prokofij Ivanič, jeho syn (Oldřich Vlach), Gavrilo Prokofjič, jeho vnuk (Vladimír Dlouhý), Semjon Semjonyč Furnačev, státní rada, jeho zeť (Jan Přeučil), Nastasja Ivanovna, jeho žena, dcera starého Pazuchina (Hana Smrčková), Andrej Nikolajevič Lobastov, generál v. v., přítel starého Pazuchina (Bořík Procházka), Jelena Andrejevna, jeho dcera (Michaela Mišková), Stanislav Fadějevič Ponžperchovskij, major (František Husák), Ivan Petrovič Dobrozrakov, štábní lékař v. v. (Zdeněk Dušek), Leonid Sergejič Razbitnoj, gubernátorův úředník pro zvláštní úkoly (Petr Pospíchal), Živnovskij, podporučík v.v. (Karel Heřmánek), Anna Petrovna Živojedová, hospodyně starého Pazuchina (Libuše Geprtová), Finagej Prochorov Bajev, pěstoun starého Pazuchina (Vlastimil Bedrna).
Natočeno březen a duben 1987 ve studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 19819 (1 LP).
Lit.: Ščedrin, Boris: Hovoří režisér Boris Ščedrin (sleeve-note). – Cit.: Před několika lety hostovalo pražské divadlo Na zábradlí v Moskvě. Několik herců v čele s ředitelem dr. Vodičkou a šéfem činohry Janem Přeučilem navštívilo Malou scénu Divadla Mossovětu, kde zhlédli představení komedie Michaila Saltykova-ščedrina PAZUCHINOVA SMRT v mé režii. Představení je zaujalo. Shledali, že jeho estetika souzní s estetikou divadla Na zábradlí a výsledkem byla nabídka, abych toto představení nastudoval v Praze.
Na podzim roku 1985 se konala pražská premiéra pod názvem PAZUCHIN A… S velkým potěšením jsem se setkal s talentovaným kolektivem souboru činohry Na zábradlí a troufám si říci, že obohacení bylo vzájemné. Představení se hraje už druhou sezónu, a jak to vypadá, bude se hrát dál.
Rád a s vděčností jsem přijal nabídku Supraphonu, abych představení Pazuchina přenesl na gramofonovou desku. Specifika práce ve studiu přiměla herce k soustředěné pozornosti na slova vynikajícího spisovatele Saltykova-Ščedrina a nyní je na posluchačích, aby zmobilizovali svou fantazii…
Práce ve studiu Supraphonu probíhala v neobyčejně příznivé atmosféře; šéfrežisér slovesné edice a moji kolegové v nahrávacím studiu, režisér i mistr zvuku, projevili mimořádnou tvůrčí iniciativu. Rád využívám této příležitosti a vyslovuji jim srdečný dík.
Jedno ruské přísloví praví: lépe je jednou vidět, než desetkrát slyšet. Doufáme, že tentokrát se nám podařilo tuto lidovou moudrost zpochybnit.
Vážení posluchači, dovolte, abych vám popřál všechno nejlepší a těším se na shledanou na drážkách desky s nadějí, že si porozumíme.
Ludvík Vaculík. Připravila Eva Lenartová. Redaktor Tomáš Sedláček. Režie Zdeněk Kozák.
Čte autor.
Nastudoval ČRo Brno v roce 2004. Repríza 1. dílu 30. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Pozn.: Svůj prozatím poslední román Loučení k panně vypravil před dvěma lety Ludvík Vaculík do světa touto poznámkou: „Příběh je zpočátku běžně pěkný: mladá žena si z důvodů, jaké mohou obhájit jen takové ženy, vybere k první lásce starého muže, jenž se zřetelným vědomím, že to není v pořádku, její dar rozpačitě přijme, a to z důvodů, jež nedovede obhájit žádný takový muž.“
Ludvík Vaculík v tomto příběhu pozdní a mladičké lásky stárnoucího Františka a panny Kristýny napsal ovšem daleko víc než jen sladkobolný příběh nerovného, a zákonitě tedy bezperspektivního vztahu. Je to příběh dvojího paradoxního dozrávání – Františka do bolestně naplněné rezignace, Kristýny do proměny v karmelitánskou sestru Theresu de Praga. Pět let trvá příběh tohoto zvláštního dozrávání v prudce konstantním akordu fyzické a duchovní lásky. Napětí tohoto vztahu, potřísněného nadto Františkovou nevěrou vlastní zákonité manželce, vypráví autor svou nenapodobitelnou češtinou moravského větrného spádu i skladby. Tím jazykem se vypráví příběh milostných zkoušek nerovné dvojice, v níž každý usiluje dát tomu druhému ten nejkrásnější a zároveň nejkrutější dar – naplněnou lásku i svobodu. Milostný příběh se tak lomí do řady dramatických zápasů Kristýny a Františka mezi sebou navzájem, do neustálých pokusů zrušit a zároveň potvrdit pouto, které vybočuje z běžného řádu.
Role interpreta desetidílné četby na pokračování, kterou v brněnské literárně dramatické redakci připravila pro vysílání Vltavy Eva Lenartová, se ujal sám Ludvík Vaculík. Přivítali jsme možnost nabídnout posluchačům autorské čtení tohoto pozoruhodně otevřeného románového textu v přesvědčení, že polarita mezi fyzickým a duchovním, láskou a smrtí téměř autentické autorské čtení vyžaduje.
Rozhlasová hra pro mládež. Tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1967 (?). Vysíláno 9. 3. 1968 (Praha, 13:45 h.).
Björn Runeborg. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Nastudovalo Švédsko v roce 1966.
Pozn.: Hra získala Prix Italia za rok 1966.
Björn Runeborg. Dramatizace Margita Príbusová. Režie Elena Bauerová.
Osoby a obsazení: John (Martin Gregor) a Kitty (Emília Vášáryová).
NastudovalČeskoslovenský rozhlas Bratislava v roce 1967. Premiéra 21. 4. 1968 (43 min.). Repríza 21. 5. 1968 (Bratislava, 22:15 h.).
Pozn.: Hra získala Prix Italia za rok 1966.
Lit.: jv: Hotel Sydney. In Rozhlas 21/1968 (květen 1968), s. 3 (článek).
Blues – drama (muzikál) o životních osudech černošské zpěvačky Bessie Smithové. Text Ivo Havlů a Josef Pávek. Hudba Miloš Vacek, řídí Dalibor Brázda. Hraje Smyčcový orchestr Dalibora Brázdy a spoluúčinkuje Sbor Pavla Kühna. Hudební režie Miroslav Juchelka. Dramaturg Jiří Aplt.
Osoby a obsazení: vypravěč (Zdeněk Ornest), vypravěčka (Jaroslava Adamová), konferenciér (Milan Mach), Bessie Blakeová (Jana Břežková / Eva Pilarová), Nelly (Slávka Budínová / Yvetta Simonová), doktor Brown (Luděk Kopřiva), Gordon Stone (Felix Le Breux), Jimmy Hood (Rudolf Pellar), Tony McKay (Soběslav Sejk), Dick (Miloš Zavřel) a zpěvák (Karel Berman).
Natočeno 1967. Premiéra 8. 3. 1968 (Československo 1, 21:45 h.; 57 min). Obnovená premiéra 28. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).
Lit.: Pekárek, Hynek: Noc je můj den – Rozhlasový muzikál o Bessie Smithové. In web ČRo, červenec 2012 (anotace). – Cit.: Jako poslední titul v letní řadě původních rozhlasových muzikálů, které uvádíme v obnovené premiéře, vysíláme blues – drama Noc je můj den. Epizoda ze života bluessové zpěvačky Bessie Smithové inspirovala rozhlasový muzikál, který dnes spíše než prvoplánově vystavěným příběhem zaujme účinkováním Evy Pilarové, Yvetty Simonové a Karla Bermana.
Hra se otevírá koncertem slavné jazzové zpěvačky Bessie Black předčasně ukončeným zákeřným výstřelem z pistole. Zpěvačka je zasažena. Od té chvíle se děj odehrává ve dvou časových rovinách. V té první, probíhající v kauzalitě času sledujeme boj o záchranu zpěvačky, jejíž konec uspíší neochota nemocnice „pro bílé“ poskytnou transfuzi černošce. V té druhé prožívá Bessie v horečnatém snu nejdůležitější okamžiky své kariéry a svého života.
Pro posluchače znalého jazzové historie není těžké v příběhu fiktivní zpěvačky vystopovat jisté shody s životem bluessové legendy Bessie Smithové. Inscenace byla natočena v roce 1968 a pro ty, kdo si tuto dobu idealizují, může být jistým překvapením naivita a míra propagandy, která děj doprovází. Je však dost dobře možné, že pro všechny autory to byla povinná úlitba, aby „něco tak amerického“ jako blues a jazz v hudebně-dramatickém rozhlasovém díle mohlo vůbec zaznít.
Tomu by napovídalo i to, že muzikál byl již před nastudováním v Československém rozhlase s úspěchem uveden v tehdejších spřátelených socialistických zemích, ve východním Německu a Maďarsku. Světovou premiéru měl v březnu 1964 ve Frankfurtu nad Odrou v tamějším Kleistově divadle, kde jeho nastudování inicioval hlavně dramaturg Günther Klinger. Východoněmecká kritika přijala dílo velmi příznivě, přesto se však vyskytly výtky. Kritika postrádala v hudební složce konkrétní ohlasy původní černošské hudby. Skladatel Miloš Vacek proto vysvětloval: „Nešlo mi o nápodobu blues a spirituálu, černošským folklórem jsem se pouze volně inspiroval.“ Rok poté následovalo uvedení v budapěšťském Fövarosi Operett Színhás, které v režii Lászla Serzgi dosáhlo úctyhodných sta repríz.
Československé obecenstvo se s dílem mohlo poprvé setkat až v rozhlasovém vysílání, premiéra zazněla na rozhlasových vlnách, na okruhu Československo 8. března roku 1968. Dílo, které uvádíme v obnovené premiéře, je jistě i dnes pozoruhodným dokladem hudebního dramatu své doby a dnešního posluchače zaujme angažováním populárních zpěvaček Evy Pilarové a Yvetty Simonové. Jako dobří zpěváci se tu však představí i činoherci Rudolf Pellar či Soběslav Sejk. Z jiných oborů do inscenace zavítali operetní herec a zpěvák Miloš Zavřel a operní pěvec Karel Berman.
Klaus Fischer. Rozhlasová hra. Překlad Jarmila Hrubešová. Režie Vladimír Semrád.
Osoby a obsazení: princ Ali (Jiří Samek), Jonathan, jeho osobní tajemník (Václav Neužil I.), Estella van Loo (Dagmar Stříbrná), Miss Ines, její komorná (Eva Wimmerová).
Nastudovala Plzeň v roce 1967. Premiéra 23. 1. 1968 (Praha, 19:45 – 20:20 h.). Repríza 6. 3. 1968 (Praha, 22:45 h.).
Lit.: anonym: Dopisy z Kalkaty. In Čs. rozhlas 4/1968 (16. 1. 1968), s. 16 (anotace).
Arthur Watkyn. Dobrodružná hra pro mládež. Překlad a dramatizace J. Z. Novák. Režie Jan Fuchs.
Osoby a obsazení: Vypravěč (Jiří Pick), sir Purves Mayhew (Ladislav Boháč), sir William Ripley (Jiří Holý), dvojctihodný Ernest Wild (Josef Gruss), Tom Lennox (Antonín Šůra), Ewart (Čestmír Řanda), Hobart (Miloš Kopecký), Fingle (František Hollar), kapitán Peacock (Josef Kemr), John Mackintosh (František Hanus), hospodský (Jiří Hurta), kočí (Bedřich Bobek), markýz de Charron (Petr Haničinec) , krčmář (Zdeněk Hodr), Oates (Miroslav Homola), Slade (Luděk Kopřiva).
Premiéra (?) 25. 12. 1966 (Československo I, 10:00-11:00 h.). Repríza 27. 5. 1967 (Praha, 14:00-15:00 h.); 5. 3. 1968 (Praha, 19:45 h.); 7. 3. 1970 (Praha, 13:45 h.) v cyklu Hra pro děti.
Powered by WordPress