Červenec, 2010 | Panáček v říši mluveného slova

28. 7. 2010

Páně vzkříšení (1995)

Filed under: Povídky — Přemek @ 16:44

Josef Karel Šlejhar. Povídka opomíjeného příslušníka generace 90. let 19. století. Připravila Dagmar Jaklová-Oravová. Mistr zvuku František Tománek. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkuje Soběslav Sejk.

Natočeno 1995 (22 min). Repríza 4. 4. 2021 (ČRo České Budějovice, 14:30 h.) v cyklu Čtení na neděli.

Lit.: Toušková, Martina: Josef Karel Šlejhar: Páně vzkříšení. Příběh o starém výměnkáři, který už je rodině svého vlastního syna jenom na obtíž. In web ČRo České Budějovice, 4. duben 2021 (článek). – Cit.: Jediné, co dělá výměnkáři radost, jsou jeho včely. Tento starosvětský příběh se odehrává na venkově konce 19. století, odkud pocházel a kde léta žil i jeho autor. Text vyšel v povídkovém souboru Co život opomíjí (vydáno 1895). (…)

Josef Karel Šlejhar se narodil v roce 1864 ve Staré Pace v Podkrkonoší. Šlejharův rod měl prý pověst podivínů a jeden z Josefových bratrů také posléze onemocněl duševní chorobou. Budoucí spisovatel od dětství viděl tvrdý život v chudém podhorském kraji, strádání a lidskou bídu. To všechno se pak také objevilo v jeho díle. Literární kritik Vojtěch Martínek o něm později prohlásil: „Život otrávil Šlejhara, zesílil jeho vrozenou pesimistickou náladu a nalil žluči do každé řádky.“

Josef Karel Šlejhar, ačkoli byl studijní typ (absolvoval gymnázium a začal studovat na Vysoké škole technické v Praze, kterou však nedokončil), považoval za nejlepší způsob vzdělání samotný život. Po odchodu z vysoké školy střídal často zaměstnání a zároveň s každou novou profesí měnil i bydliště. Josef Svatopluk Machar o povaze svého přítele píše: „Člověk těkavý, neklidný – brzy chemikem v továrně, hned zas sedlákem, na to úředníkem, učitelem – nikdy nespokojen, nikdy šťastněn, vždy toužící po tom, co mu právě bylo nedosažitelno.“

Ani manželství a založení rodiny spisovateli klid nepřineslo, skončilo rozvodem. Oženil se ještě jednou, ale druhý sňatek byl podle tehdejší legislativy neplatný. (…)

Comments (0)

Plamen svíce (1990)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Přemek @ 16:42

Gaston Bachelard. Úryvek z eseje. Překlad Richard Vyhlídal. Připravil a uvádí Rudolf Matys. Režie Josef Korbel.

Účinkuje Petr Haničinec.

Natočeno 1990. Repríza 7. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.; 15min.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Comments (0)

Letní návštěva v kraji Zapadlých vlastenců (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:40

Živě vysílají Vojtěch Babka a Pavel Ryjáček. V kostele svatého Václava, na loukách s nejkrásnějším výhledem na Krkonoše, v Muzeu Zapadlých vlastenců a v místních stylových chalupách rozprávějí pasečtí obyvatelé i hosté: učitel hudby a sbormistr Josef Waldmann, herec Stanislav Zindulka, filmový dokumentarista Pavel Štingl, výtvarnice Martina Špinková, sochař Ivan Jilemnický a další. Reportážní tým Tomáše Černého objevuje mistrovskou práci houslařů, divadelnické nadšení paseckých ochotníků i krajinářský cit místních chalupářů. Úryvky z Raisova románu Zapadlí vlastenci čtou Martin Růžek a Růžena Nasková.

Natočeno 2010. Premiéra 31. 7. 2010 v rámci programu Den v Pasekách nad Jizerou (109 min.).

Comments (0)

„Javor je z Bosny a smrk z jižní strany Alp…“ (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:39

O tajemstvích českých houslařů, se zvláštním zřetelem k mistrovskému umění rodu Špidlenů a Pilařů, jejichž nástroje znějí po celém světě. Jejich majitelé Josef Suk či Pavel Šporcl budou hosty u mikrofonu, spolu s nimi i královéhradecký mistr houslař Tomáš Pilař. Přemysl Špidlen promluví z archivních rozhlasových snímků. Připravil Vojtěch Babka.

Natočeno 2010. Premiéra 31. 7. 2010 v rámci programu Den v Pasekách nad Jizerou (59 min.). Repríza 3. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 19:00 – 20:00 h.).

Pozn.: Javor je z Bosny a smrk z jižní strany Alp… a o dalších tajemstvích českých houslařů s kořeny v Pasekách nad Jizerou, se zvláštním zřetelem k rodům Špidlenů a Pilařů, jejichž nástroje znějí po celém světě. Jejich majitelé Josef Suk či Pavel Šporcl budou hosty u mikrofonu, spolu s nimi i královéhradecký mistr houslař Tomáš Pilař. Přemysl Špidlen promluví z archivních rozhlasových snímků. Uvádíme k právě probíhajícím Paseckým hudebním slavnostem, připravil Vojtěch Babka (anotace)

Comments (0)

Neznámé Čechy – Stopy dávné spirituality na Berounsku (2009)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:32

Spisovatel Václav Vokolek a redaktorkou Alena Zemančíková putují do Svatého Jana pod Skalou, na významné poutní místo spojené s postavou svatého poustevníka Ivana.

Natočeno 2009. Premiéra 17. 10. 2009.

Comments (0)

Mnich z hory Kója (2010)

Filed under: Četba na pokračování,Povídky — Přemek @ 16:30

Kjóka Izumi. Četba novely japonského spisovatele. Překlad Jan Levora. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Hudbu vybral Petr Šplíchal. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje František Derfler.

Natočeno 2010. Premiéra 30. 7. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 118 min) v cyklu Pokračování za pět minut. Repríza 31. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 118 min) v cyklu Pokračování za pět minut; 31. 7. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 118 min) v cyklu Pokračování za pět minut.

Lit.: -bez- (= Bezdíčková, Vladimíra): Kde hřejí hibači a jedí se čirimenzako. In Týdeník Rozhlas 31/2015 (článek). – Cit.: Kjóka Izumi (1873-1939) patří mezi hlavní představitele svébytného japonského literárního žánru, pro který se v zahraničí ujal výraz „gotické příběhy“. Jedná se o tajemné, fantaskní, někdy až strašidelné prózy, plné zvláštního napětí a nadpřirozených jevů na pomezí romantismu, symbolismu a hororu.

Izumi se ovšem ve svých novelách a povídkách nevyhýbal ani hlubším filozofickým úvahám o životě, odpovědnosti a mezilidských vztazích. Jak o autorovi píše v doslovu novely Mnich z hory Kója překladatel Jan Levora, „po středoškolských studiích se Kjóka Izumi věnoval literatuře pod vedením Kójóa Ozakiho, jednoho ze zakladatelů a též vůdčí osobnosti literární skupiny Kenjúša, jejíž tvorba rozhodujícím způsobem utvářela japonskou prózu devadesátých let 19. století. A autorovu tvorbu ovlivnil také mistr japonské povídky Rjúnosuke Akutagawa.“

V novele Mnich z hory Kója, kterou v pátek 31. července ve 20.00 představí vltavský pořad Pokračování za pět minut, se ocitneme na místech, kde nás může ohřát hibači, jedí se vařené sušené rybičky čirimenzako a kde lišky (kicune) obdařené magickými schopnostmi jsou považovány za posly Inariho, božstva rýže, obilovin, sake a plodnosti.

V příběhu mladý mnich prochází pustými horami a neproniknutelnými stezkami: „Jak se povídá, horský průsmyk Amou Tóge je takové místo, kde prší i z blankytné oblohy bez jediného mráčku… Na konečky prstů u nohou mi z výšky co chvíli dopadl jako nitka tenounký pramínek, do kterého z listů stromů stékaly kapky vody, cestou narážející do větví. Věčně zelené stromy shazovaly své jehličí a jeden přes druhý, aniž bylo poznat, který z nich, přitom sténaly a jejich jehlice se suchým šuměním dopadaly na můj poutní klobouk nebo se sypaly na stezku za mými zády. Les byl tak hustý, že se snášely z větve na větev a trvalo snad celá desetiletí, než konečně dopadly až na samou zem.“

Po cestě ho čekají různé nástrahy a nebezpečí, ovšem největší z nich číhá v osamělém horském stavení, kde žije krásná žena obdařená nadpřirozenými schopnostmi. Muž se dostává do víru pokušitelské ženské vášně, kontrastující s velebností přírody. Autor přitom ponechává na čtenáři, aby si mnichovu cestu nástrahami života vyložil buď jako vítězství víry, nebo jako posedlost démonem krásy, rozkoše a závrati.

Comments (0)

Cesta středního hříchu (2007)

Filed under: Povídky — Přemek @ 16:25

Viola Fischerová. Povídka současné básnířky a spisovatelky v autorské interpretaci. Režie Hana Kofránková.

Natočeno 2007. Repríza 29. 7. 2010 (26 min.).

Comments (0)

Pohled z nádraží Praha-jatky aneb Proměna Holešovic očima básníka, historičky a matky (2009)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:22

Ondřej Vaculík. Dokumentární rozhlasové blues o padlých akátech, starých výtopnách a vlacích se značkou „jezdí jenom ve snu“. Redaktor Michal Lázňovský.

Natočeno v roce 2009 (55 min.). Repríza 31. 7. 2011 (ČRo 6) v cyklu Téma; 6. 2. 2013 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.); 1. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h).

Lit.: anonym: Pohled z nádraží Praha – jatky aneb Proměna Holešovic očima básníka, historičky a matky. In web ČRo 6, 31. 7. 2011 (anotace). – Cit.: Pohled z nádraží Praha – jatky aneb Proměna Holešovic očima básníka, historičky a matky. Tak nazval Ondřej Vaculík jeden ze svých poetických dokumentů se sociálním přesahem. Pořad sesterské stanice Vltava vysíláme v pořadu Téma dnes večer.

Lit.: Vaculík, Ondřej: Pohled z nádraží Praha-jatky aneb Proměna Holešovic očima básníka, historičky a matky. In web ČRo 3 Vltava, 1. březen 2017 (článek). – Cit.: Dokumentární rozhlasové blues Ondřeje Vaculíka v dramaturgii Michala Lázňovského o padlých akátech, starých výtopnách a vlacích se značkou „jezdí jenom ve snu“ bylo natočeno v roce 2009. Děj-neděj se odehrává na zapomenutém území městských částí Praha Bubny a Holešovice.

Některá fakta uvedená v dokumentu z roku 2009 se liší od současné situace a plánů.

Poezie je na straně staré kolejové prérie zanikajících železničních dílen a výtopen, novou dobu představuje developerská společnost ORCO a moderní buldozery. Dnešní Holešovice leží na někdejším záplavovém území, které Vltava obtéká ze tří stran jako poloostrov. Ze starých Holešovic, uzavřené dědiny s návsí, rybníčkem a obecní pumpou, zůstaly dva nebo tři domy. Měly i svou Baráčnickou rychtu v ulici Na Zátorách, zbourána byla koncem sedmdesátých let minulého století. V těch místech je teď nové nádraží Praha – Holešovice. Podstatnou část novějších, industriálních Holešovic zaléhala železnice s výtopnami a dílenskými halami, které vznikly v osmdesátých letech 19. století a tvoří hodnotnou industriální architekturu – například velké kruhové okno ve štítě výtopny připomíná slunce.

Počátkem tohoto tisíciletí byly stavby prohlášeny státem za památkově chráněné, a mohly se stát originální součástí nových Holešovic, moderního obchodního, administrativního i správního centra, které na půdorysu bývalé železniční prérie má vzniknout. V roce 2008 však byla památková ochrana budovám odňata. Společnost ORCO nakládá s územím i s budovami tak, jako by neměly žádnou cenu ani historii.

Autor pořadu už v dětském věku prolezl všechna zákoutí lampáren a vleček vedle starých akátů. Nyní ho po starých stopách provázejí historička Kateřina Bečková a básník a hudebník Jan Štolba. Vzpomínky na někdejší podobu Holešovic dodává Marie Vaculíková.

Comments (0)