Josef Karel Šlejhar. Povídka opomíjeného příslušníka generace 90. let 19. století. Připravila Dagmar Jaklová-Oravová. Mistr zvuku František Tománek. Režie Vladimír Tomeš.
Účinkuje Soběslav Sejk.
Natočeno 1995 (22 min). Repríza 4. 4. 2021 (ČRo České Budějovice, 14:30 h.) v cyklu Čtení na neděli.
Lit.: Toušková, Martina: Josef Karel Šlejhar: Páně vzkříšení. Příběh o starém výměnkáři, který už je rodině svého vlastního syna jenom na obtíž. In web ČRo České Budějovice, 4. duben 2021 (článek). – Cit.: Jediné, co dělá výměnkáři radost, jsou jeho včely. Tento starosvětský příběh se odehrává na venkově konce 19. století, odkud pocházel a kde léta žil i jeho autor. Text vyšel v povídkovém souboru Co život opomíjí (vydáno 1895). (…)
Josef Karel Šlejhar se narodil v roce 1864 ve Staré Pace v Podkrkonoší. Šlejharův rod měl prý pověst podivínů a jeden z Josefových bratrů také posléze onemocněl duševní chorobou. Budoucí spisovatel od dětství viděl tvrdý život v chudém podhorském kraji, strádání a lidskou bídu. To všechno se pak také objevilo v jeho díle. Literární kritik Vojtěch Martínek o něm později prohlásil: „Život otrávil Šlejhara, zesílil jeho vrozenou pesimistickou náladu a nalil žluči do každé řádky.“
Josef Karel Šlejhar, ačkoli byl studijní typ (absolvoval gymnázium a začal studovat na Vysoké škole technické v Praze, kterou však nedokončil), považoval za nejlepší způsob vzdělání samotný život. Po odchodu z vysoké školy střídal často zaměstnání a zároveň s každou novou profesí měnil i bydliště. Josef Svatopluk Machar o povaze svého přítele píše: „Člověk těkavý, neklidný – brzy chemikem v továrně, hned zas sedlákem, na to úředníkem, učitelem – nikdy nespokojen, nikdy šťastněn, vždy toužící po tom, co mu právě bylo nedosažitelno.“
Ani manželství a založení rodiny spisovateli klid nepřineslo, skončilo rozvodem. Oženil se ještě jednou, ale druhý sňatek byl podle tehdejší legislativy neplatný. (…)