Richard Adams.
Čte Hana Makovičková.
Načteno pro KTN v roce 1987 (14 MC)
Vyprávění o malém králičím společenství, jež – vypuzeno civilizací ze svého obydlí – hledá nový klidný domov.
21. 7. 2010
Volání divočiny (1985)
Joy Adamsonová.
Čte Hana Makovičková.
Načteno pro KTN v roce 1985 (6 MC)
Příběh lvice Elsy (1973)
Joy Adamsonová.
Čte Heda Čechová.
Načteno pro KTN v roce 1973 (6 MC)
Kniha o věrném přátelství lva s člověkem, a o cestě ochočeného zvířete zpátky k životu ve volné přírodě.
Příběh levhartice Penny (1989)
Joy Adamsonová.
Čte Jiřina Krupičková.
Načteno pro KTN v roce 1989 (7 MC)
Fascinující svědectví o posledních měsících života, které autorka prožívala uprostřed divoké africké přírody při výchově levhartice Penny.
Můj život se lvy (1991)
George Adamson.
Čte Jiří Kadlec.
Vydalo KTN v roce 1991 (9 MC).
Snídaně se psem (2010)
Jiří Dědeček.
Čte jiří Dědeček.
Načteno pro KTN v roce 2010 (1 CD, 305 min.)
Na paměť mým smutným courám (1991)
Earl Derr Biggers.
Načetl Jiří Kadlec.
Načteno pro KTN v roce 1991 (1 CD, 643 min.)
20. 7. 2010
Otevřený dopis panu Tůmovi aneb Apologie Radioservisu
Mgr. Přemysl Hnilička
Velkého překvapení se dočkali čtenáři Lidových novin. Dozvěděli se, že vydavatelství Radioservis je vlastně spolek hyen, které jsou ochotny týt ze smrti, dokonce ze smrti Jana Palacha! Sděloval to již titulek: „Chtějí vydělat na mé nahrávce s umírajícím Palachem!“ Titulek i samotný článek vyvolal jen hořký úsměv.
Nechceme se tu věnovat autorskoprávním nárokům páně Tůmovým. Nebudeme ani komentovat morální stránku jeho požadavků. To už za nás udělala redaktorka Jana Machalická v článku „Rozhovor s umírajícím za peníze?“ (v závěru článku zveřejňujeme několik úryvků z jejího článku). Jde nám teď o absurdní obvinění Marka Janáče a Radioservisu. Jestli si totiž pan Tůma myslí, že na projektu „Srpen 1968“ se dá zbohatnout, žije asi v jiné realitě. Měl by se spíš zamyslet nad tím, jakou práci projekt dal a jak vzácné materiály byly na jednom jediném CDmp3 shromážděny. Janáčův „Srpen 1968“ je zatím nejlepší dokument, který na toto téma vznikl – ale rozhodně se na něm nedá zbohatnout. Ostatně Radioservis nedělá celou svou historii nic jiného, než že zpřístupňuje svým zákazníkům nahrávky, které by jinak – právě pro svou nekomerčnost – nespatřily světlo vydavatelského světa.
EDIT 27. 7. 2010: Možná je problém v tom, že zatímco TV dokument uveřejnil z nahrávky pana Tůmy pouze ukázky, CD nahrávku prezentuje v nezkrácené verzi, z níž jasně vyplývá, jakým způsobem s Janem Palachem jednali on i paní doktorka – a za jakým účelem… (more…)
19. 7. 2010
{Hudba z desek} (1930)
Jiří Voskovec a Jan Werich. Hudba Jaroslav Ježek a další autoři.
Vysílalo Brno 16. 3. 1930.
Pozn.: Byly hrány desky zn. Parlophon, které V+W natočili.
Balada z hadrů (1936)
Jiří Voskovec a Jan Werich. Přenos ze Spoutaného divadla. Hudba Jaroslav Ježek. Divadelní režie Jindřich Honzl.
Účinkovali Jiří Voskovec, Jan Werich, Blanka Waleská, Stanislav Neumann, Jindřich Honzl a další.
Vysíláno 31. 1. 1936 (Radiojournal).
Pozn.: Při tomto přenosu bylo použito jak živý přenos, tak záznam z blattnerfonu, tak i písně z gramofonových desek (Svět na ruby, Hej pane králi, Proti větru).
Lit.: – hzm – : Kdyby dal radiožurnál hlasovat o svých pořadech. In Polední list, 15. 11. 1936, s. 2 (článek).
Lit.: Müller, Jan – Prajzler, Petr: Osvobozené divadlo v rozhlase. In web Svět rozhlasu, 23. březen 2020 (článek). – Cit.: (…) I přes nastalé komplikace nakonec na nátlak pokrokové kulturní obce otevřeli V+W v listopadu 1935 v divadle Rokoko Spoutané divadlo hrou Balada z hadrů. Úspěch této hry umožnil příštího roku návrat na původní scénu do Vodičkovy ulice. Ze hry Balada z hadrů přenášel rozhlas 31. 1. 1936 pouze vybrané části. Při tomto přenosu bylo použito jak živé vysílání, tak záznam z Blattnerfonu i písně z gramofonových desek. Svědčí o tom následující zápis: „31. 1. 1936 přenos ze hry Balada z hadrů. Recitace básní, zvlášť v prvém obraze, velmi zajímavá. Waleská, ač v epizodě, se mi velmi líbila, hlavně hlasem. Pan Honzl se často přeříkává a jeho francouzská výslovnost je přímo trapná. Ač říkal toliko dvě slova, přímo urážela sluchu: ‚prééévot‘ a ‚mééétasa‘ a přízvukem na protažené první slabice. Režisér by skutečně měl lépe mluvit, má-li býti vzorem hercům. Silný šelest blatnerfonu rušil poslech. Deska ‚Svět na ruby‘ byla hrána po proslovu režiséra Honzla od 21.41-21.43, poté opět mluví pan Honzl od 21. 43-31.46, další deska ‚Hej pane králi‘ 21.46-21.47, sjeto na recitace pana Neumanna od 21.47-21.53 recitace dobrá. Číslo 3. ‚Proti větru‘ bylo hráno z blatnerfonu, nikoli z desky.“ (…)