Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

26. 7. 2010

Cesta – Kdo poslouchá tento příběh, již nikdy nezakusí bídy (2000)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:23

Dokument o tom, jak Pavla Dombrovská a Luděk Vémola zachraňují paměť Staré Líšně. Připravila Andrea Hanáčková.

Natočeno v roce 2000  (38 min.).

Lit.: anonym: Festivaly Divadla Líšeň. In web Divadlo Líšeň – O nás, b. d. (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Divadlo Líšeň pořádá v Brně festivaly od roku 1999. Tradici zahájil festival s názvem “Probuzení ze sutin” reagující na aktuální situaci – hrozící demolici chátrajícího líšeňského Dělňáku. Akce přispěla k zahájení veřejné debaty o dalším osudu významné budovy a nakonec k rozhodnutí Dělňák opravit a navrátit jej jeho původnímu účelu – rozvoji místního kulturního a společenského života. Úsilí o záchranu Dělňáku mapuje rozhlasový dokument Andrey Hanáčkové.

V dalších letech se festival  rozšířil i na další zajímavá místa v Líšni – konal se v zámeckém parku zámku Belcredi, v nejstarším Dělnickém domě na Šimáčkově ulici, v Mariánském údolí, na Kostelíčku a dalších místech.

Na festivalu účinkovaly i významné evropské soubory, s nimiž se divadlo seznámilo na mezinárodních přehlídkách. V českých premiérách tak byla představena tvorba profesionálních divadel z Holandska, Německa, Francie či Slovenska. Ročníky festivalu průběžně dokumentovala Česká televize a jednotlivé dokumenty jsou v archivu ČT (například festival s účastí holandského souboru). Na organizaci a náplni festivalu se čím dál víc podílely i další místní organizace, spolky i umělci, což inspirovalo k založení spolku Líšeň sobě a také navazující řadě Festivalů Líšeň sobě  konané od roku 2010. Kromě novinek z místní tvorby nabízejí kvalitní nekomerční produkci z celé republiky. V roce 2016 festival opět významně přispěl k řešení aktuálního problému místního veřejného života. Díky kulturním akcím se do širšího povědomí dostala obecní Zahrada Orlovny, krásný prostor se stoletými lipami, což zásadním způsobem přispělo k záchraně zahrady ve chvíli, kdy se rozhodovalo mezi jejím zachováním ve stávajícím stavu, a nebo zastavěním sportovní halou, které by vyžadovalo vykácení starých, mohutných  lip. Tato “záchranářská aktivita”, na které se podílela řada líšeňských občanů, spolků, umělců i zastupitelů, vyvrcholila Festivalem Líšeň sobě Za záchranu Zahrady Orlovny. Kromě řady líšeňských festivalů divadlo pořádá i festivaly v centru Brna, které odrážejí dlouhodobou a systematickou orientaci tvorby souboru na lidskoprávní a politická témata. První takto koncipovanou akcí byl v  roce 2010 festival na téma Putinovo Rusko. Od roku 2016 se konají festivaly “O minulosti a budoucnosti naší svobody” v prostorách bývalé věznice na Cejlu. Program rezonuje s historií a odkazem tohoto prostoru, s cílem zviditelnit významné místo paměti, kterým věznice je, a otevřít témata života v totalitě i ve svobodné společnosti (tisková zpráva). 

Osamělá herečka Greta Garbo (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:19

Ivana Pustějovská. Technická spolupráce Zdeněk Prchlík. Hudební spolupráce Antonín Šindler. Režie Michal Bureš.

Účinkují Hana Maciuchová, Petr Kubes a Jan Sulovský.

Natočeno v ČRo Olomouc v roce 2010 (53 min.)-

Osudy – Za divadlem starým i novým 1/5 (2003)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:18

František Černý. Rozhlasové vzpomínky předního českého teatrologa a univerzitního profesora. Připravil Jiří Vondráček. Technická spolupráce Marek Smetana.

Natočeno 2003. Vysíláno 19. – 23. 7. 2010 (28 min.) jako vzpomínka na zemřelého F. Černého.

Pozn.:  12.6.letošního roku zemřel ve věku 84 let divadelní historik, teoretik a kritik profesor František Černý. Těžiště jeho práce spočívá ve výzkumu dějin českého činoherního divadla a divadelní kultury 18.-20.století. Zejména v zájmu o dobu národního obrození a léta meziválečná. Získal řadu ocenění v oblasti kultury, byl čestným prezidentem Mezinárodní federace pro divadelní výzkum. Působil v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd a umění a poté na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde jej po listopadu 1989 studenti i vědecká rada jednomyslně zvolili děkanem této fakulty.
Je hlavním autorem čtyřdílných Dějin českého divadla, ale například také monografií o Haně Kvapilové a Františku Smolíkovi či výpravné publikace Premiéry bratří Čapků. Zasloužil se také o postavení pomníku bratří Čapků na pražském nám. Míru.
Ve vzpomínkových knihách, mezi něž patří i titul „Za divadlem starým a novým“ se František Černý kromě čistě soukromé oblastí – dětství, studia, profesní kariéra zabývá m.j. činností kulturních institucí, okolností vzniku zásadních teatrologických prací, ale nalezneme zde i exkursy věnované českému a evropskému divadlu a portréty četných osobností. A právě z knihy „Za divadlem starým i novým“ vybíráme tento týden v Osudech.
(anotace)

Výlety s Vltavou – Za hlasem zvonů 1/5 (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:16

Připravila Eliška Pilařová. Pořad s posluchačskou soutěží.

Připravil Hradec Králové v roce 2010. Premiéra 19. – 23. 7. 2010.

Obsah: 1. Paseky nad Jizerou – o zvonech, hudbě a lásce k vlasti  (14 min.). – 2. Horní Branná – příběh zvonu, který slýchal Komenský. – 3. Dolní Dvůr – zvonkohra, dar z lásky k horám. – 4. Slavoňov u Nového města nad Metují – zvony s nejkrásnějším souzvukem. – 5. Vrchlabí – o zrodu nových zvonů.

25. 7. 2010

Bazén /bez vody/ (2010)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 23:10

Mark Ravenhill.  V nemocničním pokoji těžce zraněné slavné ženy započne výtvarná skupina, které byla členkou, znovu tvořit, neboť „téma“ díla leží v dokonale autentickém stavu přímo před nimi.  Překlad Dana Hábová.  Hudba Ondřej Brousek. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Hana Mikolášková.

Osoby a obsazení: Hvězda (Eva Vrbková), Feťačka (Eva Novotná), Kamarádka (Tereza Richtrová), Gay (Martin Siničák), Přítel (Petr Jeništa).

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010 (55 min). Premiéra 5. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava,  21:30 hod.). Repríza 1. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 25. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Současná hra; 11. 6. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Hložková, Hana: Bazén /bez vody/. Propagační materiál ČRo. – Cit.: Drama Bazén (bez vody) začíná pozváním několika přátel do luxusního domu bývalé souputnice, nyní oceňované umělkyně. Původně nostalgické setkání po letech je hned v zárodku narušeno nečekanou nehodou hostitelky, která se na několik týdnů octne v kómatu. V nemocničním pokoji zraněné slavné ženy započne bývalá výtvarná skupina Skupina znovu tvořit, neboť „téma“ díla leží v dokonale autentickém stavu přímo před nimi. Ravenhillův sarkastický způsob pohledu na svět umělců a jejich postojů, odkrývá v Bazénu (bez vody) nejen témata morálky a umění, člověka ve vztahu k vlastnímu talentu a skryté touze po úspěchu a ocenění, ale také hodnoty přátelství.

Mark Ravenhill (1966) se etabloval mezi světovou dramatickou špičku v roce 1996 šokujícím dramatem Shopping and Fucking (Nakupování a šoustání). Mezi desítkami her vznikly další kontroverzní tituly, z nichž byly na českých jevištích uvedeny Faust Is Dead (Faust je mrtvý), Some Explicit Polaroids (Polaroidy), Product (Produkt), Sleeping Around (název nebyl přeložen, pozn.), Mother Clap’s Molly House (Domeček pro buzničky) a Pool (No Water) (Bazén (bez vody)). Ravenhill patří k předním představitelům tzv. „in-yer-face“ dramatiky, která dominovala divadelní scéně zejména v devadesátých letech 20. století a záměrně provokovala konzervativní britskou společnost výpovědí o jejím stavu prostřednictvím extrémně znázorňované brutality a vulgarity. Přestože byl Ravenhill diagnostikován jako HIV pozitivní, v dramatické tvorbě pokračuje nadále (v poslední době napsal např. The Experiment) a svůj zájem rozšířil také o žurnalistiku – publikuje v deníku The Guardian.

Divadelní hra Bazén (bez vody) vznikla v roce 2006. Autorova inspirace vyšla z obrázků fotografky Nan Goldinové, která – stejně jako ústřední postava Ravenhillovy hry –  skočila nešťastnou náhodou do vypuštěného bazénu,  a poté vlastní zranění fotografovala a ze snímků uspořádala výstavu. Text hry je koncipován jakožto souvislý, postavami ani výstupy, nekonkretizovaný monolog, který autor přenechává inscenátorům k volnému zpracování. Při londýnské premiéře ve Frantic Assembly, stejně tak jako při premiéře české v pražském Divadle Letí (v lednu 2009), figurovaly čtyři postavy. Rozhlasová úprava brněnské inscenace, rozvíjí výraznou audiální stránku Ravenhillova textu do konkrétní zvukové a dramaturgicko-režijní koncepce, v níž je drama definováno pěti typizovanými charaktery.

Pozn.: Původní termín premiéry byl 28. 9. 2010, posléze změněn na 21. 9. 2010, ani ten nebyl dodržen.

Zvuková pohlednice ABC 3 (1983)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 23:04

ObrázekZvuková pohlednice Země. Scénář a režie Rudolf Baudis. Text písně Jiří Suchý. Hudba Ferdinand Havlík.

Účinkují obyvatelé planety Země a Jiří Suchý (zpěv).

Natočeno 1983. Vydal čsp. ABC ve spolupráci s BESIP (BEzpečnost SIlničního Provozu) 8. 4. 1983 (1 SP, roč. 27, 15/1983).

Pozn.: Mezi přílohy ABC se v minulosti mj. dostaly i gramofonové desky. Jejich obsahem je mluvené slovo provázené zvuky přírody či naprostými technickými novotami, jakými je např. řeč či zpěv „kybernetických strojů“ 70. a 80.let 20.století. Gramodesky byly vydávány ve spolupráci s hudebním vydavatelstvím Panton, který ovšem nechával gramodesky lisovat v Sovětském Svazu v závodu gramofonové firmy MELODIJA. Zajímavostí je článek, který vyšel v ABC zároveň s 3. vydanou gramodeskou (8.4.1983) – uvádí se v něm, že na této desce „se poprvé objevuje jméno jejího výrobce – sovětské gramofonové firmy Melodija“. Nutno to chápat doslova – „poprvé se na desce objevuje vylisované i jméno výrobce“ – jinak platí, že i předchozí dvě gramodesky byly lisovány tamtéž, čehož důkazem jsou číselné a písmenné kódy sérií uváděné v azbuce na všech třech gramodeskách.

Píseň a vyprávění Jiřího Suchého je opět s ponaučením, doslova ve smyslu BESIP.
Zajímavá je i první strana vzdáleně inspirovaná zlatými gramodeskami na sondách Voyger 1 a 2, které odstartovaly pár let před vydáním tohoto ABC. Obsahuje různé zvuky planety Země s dětským komentářem.
(komentář uživatele 9522)

Vydáno jako příloha časopisu ABC ve spolupráci s Vládním výborem pro bezpečnost silničního provozu.

Obsah: 1. Zvuková pohlednice Země – 2. Kam se asi René žene?

Zvuková pohlednice ABC 2 (1979)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 23:00

Ukázka počítačového zpěvu a Pohádka o Honzovi. Napsal Ivan Mládek. Sólo pro Ivana Mládka a počítač připravili Ivan Mládek a Rudolf Baudis.

Pohádku o Honzovi napsal a vypráví Ivan Mládek. Účinkuje Banjo Band Ivana Mládka. Chechtá se Ivo Pešák.

Natočeno 1979. Vydalo ABC a Československá státní pojištovna 21. 5. 1979 (1 SP, čsp. ABC, roč. 23, 18/1979).

Pozn.:  Mezi přílohy ABC se v minulosti mj. dostaly i gramofonové desky. Jejich obsahem je mluvené slovo provázené zvuky přírody či naprostými technickými novotami, jakými je např. řeč či zpěv „kybernetických strojů“ 70. a 80.let 20.století. Gramodesky byly vydávány ve spolupráci s hudebním vydavatelstvím Panton, který ovšem nechával gramodesky lisovat v Sovětském Svazu v závodu gramofonové firmy MELODIJA. Zajímavostí je článek, který vyšel v ABC zároveň s 3. vydanou gramodeskou (8. 4. 1983) – uvádí se v něm, že na této desce „se poprvé objevuje jméno jejího výrobce – sovětské gramofonové firmy Melodija“. Nutno to chápat doslova – „poprvé se na desce objevuje vylisované i jméno výrobce“ – jinak platí, že i předchozí dvě gramodesky byly lisovány tamtéž, čehož důkazem jsou číselné a písmenné kódy sérií uváděné v azbuce na všech třech gramodeskách.

Tentokrát ryze apolitické uvedení gramodesky. Snad jen, že se jedná o dárek České státní spořitelny všem čtenářům u příležitosti Mezinárodního roku dítěte. Pohádka je opět s ponaučením, tentokrát na téma „spoření“.
Součástí ABC je i návod a jednoduchá vystřihovánka na téma „vyrob si gramofon z kusu papíru a špendlíku“. (…) Písně Ivana Mládka zpívá kromě Ivana Mládka taktéž počítač. Balabolka s hlasem Eliška je proti němu paní profesorka jazyka českého.
(komentář 9522)

Zvuková pohlednice ABC 1 (1978)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 22:54

Námět Rudolf Baudis a E. Matějková. Úprava a režie Josef Henke.

Účinkují  děti (Renata Becerová, Jan Berger), vypravěčka a hlasy pejsků (Jiřina Bohdalová).

Natočeno 1978. Vydalo ABC a Československá státní pojištovna 20. 2. 1978 (1 SP deska, ABC roč. 22, 12/1978).

Pozn.: Mezi přílohy ABC se v minulosti mj. dostaly i gramofonové desky. Jejich obsahem je mluvené slovo provázené zvuky přírody či naprostými technickými novotami, jakými je např. řeč či zpěv „kybernetických strojů“ 70. a 80.let 20.století. Gramodesky byly vydávány ve spolupráci s hudebním vydavatelstvím Panton, který ovšem nechával gramodesky lisovat v Sovětském Svazu v závodu gramofonové firmy MELODIJA. Zajímavostí je článek, který vyšel v ABC zároveň s 3. vydanou gramodeskou (8.4.1983) – uvádí se v něm, že na této desce „se poprvé objevuje jméno jejího výrobce – sovětské gramofonové firmy Melodija“. Nutno to chápat doslova – „poprvé se na desce objevuje vylisované i jméno výrobce“ – jinak platí, že i předchozí dvě gramodesky byly lisovány tamtéž, čehož důkazem jsou číselné a písmenné kódy sérií uváděné v azbuce na všech třech gramodeskách.

Tato první gramodeska nevyšla až zas tak ve zcela náhodném termínu, anóbrž o pár dní později (25.2.) všichni obyvatelé Československé socialistické republiky slavili 30. výročí vítězství pracujícího lidu nad kapitalismem, což článek na druhé straně časopisu nezapomněl zdůraznit. Naštěstí na nahrávce tato událost zmiňována není. To že na vytištěném obalu ke gramodesce je uvedeno, že deska vychází jako příloha již v lednu 1978, je naprostý detail, který jen zřejmě ukazuje na zvůli jakéhosi politruka v redakci, kterému se náhle rozsvítilo, vzpomněl si na únorové výročí o měsíc později a vydání o měsíc odsunul, přičemž už nedotáhl další souvislosti.
Gramofonová deska byla vydána ve spolupráci s Českou státní pojišťovnou, což se na obsahu částečně projevilo, konkrétně v pohádce s ponaučením vyprávěné Jiřinou Bohdalovou na straně B.
(komentář uživatele 9522)

Lesní píseň (1981, 2021)

LMluvené slovo Lesja Ukrajinka: Lesní píseňesja Ukrajinka. Romantický pohádkový příběh o nenaplněné lásce.  Překlad a rozhlasová úprava Václav Daněk. Dramaturgie Eva Košlerová. Hudba Petr Mandel. Režie Karel Weinlich.

Účinkují Vilém Besser, Sylva Sequensová, Vlastimil Zavřel, Věra Kubánková, Valérie Zawadská, Miroslav Macháček, Klára Jerneková, Jan Kanyza, František Schulz, Karel Weinlich.

Natočeno v roce 1981 (53 min.).

Vydala Radiotéka, srpen 2021 (MP3, CR.ES.2021.161). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Nahrávka tohoto textu vznikla již v roce 1957.

Radio Hoo-Hah (2010)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 22:45

Octavia Mackenzie & Ashley McGuire. Původní rozhlasová hra. Úprava Joe Siddons. Režie Octavia Mackenzie & Ashley McGuire.

Účinkují Octavia Mackenzie & Ashley McGuire.

Natočilo Wireless Theatre Company v roce 2010. (45 min.)

Pozn.: Comedy duo Octavia Mackenzie & Ashley McGuire preview this new play about a hopeless radio station, prior to a stint at this year’s Edinburgh Fringe.

A new Radio Four spoof from Mackenzie & McGuire On Radio Hoohah today : In My Mind delves into the thoughts of Leonora Velvety Constable-Wheeler, and her passion for Pugs, Shakespeare and taking her clothes off when she totally doesn’t realise. Popular soap opera The Burgers has a few suprises in store this week when Mrs White slips on some conditioner in the hairdressers, and What’s New has an exclusive look into Dorothy Ahlwhala’s latest novel „Raspberry Ripple, Iron Hoof“, the latest theatre and music releases, as well as handling the political hot potato – Globalisation. Contains lots of bad language. And swearing. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress