Jan Štursa ve vzpomínce modela M. Hofreitera, bývalého boxera.
Natočeno 19??.
Lit.: anonym: Rozhlasové klenoty – Jan Štursa. In web ČRo, duben – květen 2010 (zpráva + nahrávka ke stažení).
27. 5. 2010
Zachtělo se mi (1982)
Josef Kainar. Báseň.
Recituje Milan Mach.
Natočeno 1982.
Lit.: anonym: Rozhlasové klenoty – Milan Mach. In web ČRo, květen 2010 (zpráva + báseň ke stažení). – Cit.: Milan Mach byl český herec, hlasatel a konferenciér. Jednalo se o typického představitele malých, drobných, epizodních a vedlejších filmových i televizních rolí, který ale disponoval velmi měkkým a příjemným hlasem s dobrou dikcí. Kultivovaný hlasový projev předurčil Milana Macha k četné spolupráci s rozhlasem, kde našel pro své exhibice podstatně větší prostor než v divadle nebo filmu. Natočil řadu rozhlasových her, stejně tak se uplatnil v dabingu, jeho hlasem k nám promlouval například Philippe Noiret. Mezi další aktivity Milana Macha patřilo konferování zábavných pořadů, vystupoval také například s Felixem Holzmannem. Milan Mach zemřel náhle na ostrově Mallorca 20. května 1995 ve věku 69 let.
Devátý pohár (1964)
Oldřich Mikulášek. Báseň. Režie Jiří Hesoun.
Recituje Josef Chvalina.
Natočeno 1964. Obnovená premiéra 23. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Nedělní verše.
Lit.: anonym: Rozhlasové klenoty – Oldřich Mikulášek. In web ČRo, květen 2010 (zpráva + báseň ke stažení). – Cit.: Básník a novinář Oldřich Mikulášek se narodil v Přerově. V mládí po absolvování obchodní školy prošel mnoha povoláními. Teprve od r. 1937 působil jako redaktor a publicista, např. v Lidových novinách, Svobodných novinách, v Československém rozhlasu, v Hostu do domu. Od r. 1965 se věnoval pouze literatuře. Zemřel v Brně. Ve svém rozsáhlém velmi osobitém básnickém díle reagoval převážně na dobové literární podněty (poetismus, Skupina 42). Jedním z ústředních motivů je napětí mezi životem a smrtí, hledání jistého „okamžiku pravdy“, v němž se před člověkem jakoby náhle odkrývá podstata jeho bytí. Mikuláškův verš je velice osobitý, jazykově bohatý, obrazově silný a přesvědčivý.
Vzpomínky 1/10 (1998)
Jarmila Čapková. Četba na pokračování. Připravila Jana Soprová. Režie Jan Tůma.
Účinkují Rudolf Kvíz, Marie Drahokoupilová, Ladislav Frej a Marta Vančurová.
Natočeno 1998 (1 díl cca 26 min.). Premiéra 1. dílu 1. 12. 1998. Repríza 1. dílu 11. 1. 2024 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Pozn.: Jarmila Čapková – manželka malíře a spisovatele Josefa Čapka. Jaká byla? A jak viděla a hodnotila svého manžela? Dozvídáme se z autorčiných deníků a z dopisů Josefa Čapka. Právě z nich a také editorských poznámek Jiřího Opelíka připravila četbu Jana Soprová. (anotace)
Lit.: Melicharová, Viktorie – Soprová, Jana: Jarmila Čapková: Vzpomínky. Souhrn zápisků a postřehů manželky Josefa Čapka. In web ČRo Plus, 12. leden 2024 (článek). – Cit.: Když v září roku 1939 spustilo gestapo další vlnu zatýkání, byl v jeho hledáčku také český malíř, grafik, ilustrátor a spisovatel Josef Čapek. Kvůli svým protifašistickým a protiválečným karikaturám skončil v koncentračních táborech, kde po pěti letech zemřel. Kniha Vzpomínky je souhrnem zápisků a postřehů jeho manželky Jarmily Čapkové. Mimo jiné v ní popisuje svou poválečnou cestu do Německa, kde pátrala po stopách svého muže.
Jarmila Čapková (1889-1962) se narodila do dobře situované vinohradské rodiny advokáta Jaroslava Pospíšila. V rané dospělosti byla nucena vyrovnat se se smrtí otce i náhlým úmrtím mladšího bratra. Ve stejné době se poznává s budoucím světoznámým malířem Josefem Čapkem.
Ten se jí v dopisech z Paříže, kde tehdy pobýval, svěřuje o své tvorbě i hluboké osamělosti, které v cizí zemi čelil. Uměleckoprůmyslovou školu, kterou si mladá studentka i přes nevoli rodičů nakonec prosadila a kde se seznámila s Josefem, z vlastního rozhodnutí nedokončí a odjíždí na pár měsíců do Paříže.
Za Josefa, důvěrně přezdívaného Peča, se provdá až po první světové válce. V manželství upozadila Jarmila Čapková svou osobnost i své umělecké ambice. Zůstala ženou v domácnosti, její překlady z francouzštiny byly jen občasné. Po smrti Josefa Čapka pečovala nadále o manželův odkaz.
V roce 1947 se stala spoluzakladatelkou Společnosti bratří Čapků. Kromě autobiografického díla Vzpomínky vyšlo autorce také několik překladů z francouzštiny, např. próza Na pensi: Bouvard a Pécuchet od Gustava Flauberta.
Vzpomínky Jarmily Čapkové vyšly knižně až v roce 1998. Editor Jiří Opelík vedle vlastní vzpomínkové knihy Jarmily Čapkové do svazku zařadil i úryvky z jejích zápisníků a svědectví o její poválečné cestě do Německa, kde s nadějí na znovushledání pátrala po stopách svého muže. (…)
Klid je síla, řek tatínek 1/6 (1998, 2017)
Zdenka Fantlová -Ehrlich. Četba na pokračování ze stejnojmenné knihy vyprávějící autentický příběh ženy, která přežila hrůzu nacistických koncentračních táborů a pochod smrti. Připravila Hana Krejčová Soukupová. Mistr zvuku Michal Kolář. Režie Aleš Vrzák.
Čte Věra Kubánková.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 1998. Premiéra prvního dílu 14. 9. 1998 (ČRo 2 Praha, 22:00 – 22:30 h.). Repríza 1. dílu 2. 5. 2022 (ČRo České Budějovice, 18:04 h.) v cyklu Podvečerní čtení.
Vydala Radiotéka, květen 2017 (MP3).
Obsah: 1. Dětství – 1. část – 2. Dětství – 2. část. – 3. Terezín – 4. Předpeklí – 5. Pochod smrti.
Pozn.: V den, kdy její milý odjížděl transportem smrti, dal Zdence Fantlové prostinký snubní prstýnek. Síla lásky ji udržela na živu navzdory koncentračním táborům i pochodu smrti… Výpověď ženy, která prošla peklem koncentračního tábora, přežila a svůj osud velice sugestivně sepsala svůj příběh čte Věra Kubánková.
Lit.: Toušková, Martina: Zdenka Fantlová: Klid je síla. In web ČRo České Budějovice, 3. květen 2022 (článek). – Cit.: Strhující vyprávění o tom, jak autorka, která před pár týdny oslavila 100. narozeniny, přežila Terezín, Osvětim i pochod smrti.
Zdenka Fantlová se narodila na jaře roku 1922 v jihočeské Blatné. Spolu s rodiči se brzy přestěhovala do Rokycan. Tam vyrůstala, chodila do školy, měla své kamarádky. Na podzim 1941 začaly transporty Židů do Terezína. Povolávací dopis dostala na začátku následujícího roku i její rodina.
Tehdy sotva dvacetiletá Zdenka skončila i s maminkou, mladším bratrem a sestrou v Terezíně. Otec byl už dříve zatčen za poslouchání zahraničního rozhlasu. V Terezíně se setkala se svým přítelem Arnem. Plechový prstýnek, který tam pro ni vyrobil, jí prý po celou dobu věznění dával naději, že tohle všechno jednou skončí a bude zase dobře. (…)
Vzácný jed 1/14 (1996)
Mary Webbová. Četba na pokračování. Překlad Jan Čulík. Připravila Marta Kussová. Zvukový mistr Radek Veselý. Dramaturgie Marta Kussová, Dana Jaklová. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Věra Kubánková a Petr Pelzer.
Natočeno 1996. Premiéra 1. dílu 2. 3. 1997 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 26. 8. – 12. 9. 2025 (ČRo České Budějovice, 18:04 h.) v cyklu Podvečerní čtení.
Lit.: ora: Vzácný jed. In Týdeník Rozhlas 9-1997 (17. 2. 1997), s. 26 (článek).
Lit.: Toušková, Martina: Mary Webbová: Vzácný jed. Balada z anglického venkova začátku 19. století. In web ČRo České Budějovice, 12. září 2025 (článek). – Cit.: (….) Příběh o dvou sourozencích a jejich osudech. Prue Sarnová je ušlechtilá, jemná dívka, která se i v neinspirativním venkovském prostředí naučila číst a psát. Její bratr Gideon je pohledný mladý muž, pracovitý a tvrdý, který se po tragické smrti otce rozhodne, že zbohatne a stoupne na společenském žebříčku.
Jeho ambice jdou přes mrtvoly. Oba chtějí lásku, ona za ni však musí kvůli svému fyzickému handicapu v podobě „zaječího pysku“ víc bojovat. K tomu krásná a zároveň drsná příroda anglického venkova a koloběh venkovského života v průběhu měnících se ročních období…
Román Precious Bane (česky Vzácný jed, 1949) vyšel poprvé v roce 1924. Balada z anglického venkova počátku 19. století je posledním a nejzdařilejším románem spisovatelky Mary Webbové. (…)
Spisovatelka Mary Webbová (1881-1927) byla především díky svému otci učiteli už od mládí sečtělá. Po matce prý byla spřízněna se spisovatelem Walterem Scottem.
Většinu života prožila na venkově, už jako malá milovala přírodu, obojí se odrazilo v jejích dílech. Od mládí trpěla poruchou štítné žlázy, což bylo patrné i na jejím zevnějšku.
Určitý handicap v obličeji má i hlavní hrdinka jejího posledního a zřejmě nejlepšího románu Precious Bane (1924), v češtině vydaného pod názvem Vzácný jed. Vypravěčka příběhu citlivá a oduševnělá Prue má „zaječí pysk“.
Román napsala spisovatelka v Londýně, kde žila se svým mužem několik let před smrtí, v naději, že se jí jako autorce básní a několika románů dostane většího uznání.
Zemřela v roce 1927 v rodném hrabství Shropshire, k němuž jí celý život vázalo silné pouto. Bylo jí 46 let.
Pod vrstvou času (199?)
Výběr z kulturní publicistiky minulých let připravili Milan Rykl a Ota Nutz.
Účinkují (ze záznamu) Marie Rosůlková, Oldřich Kaiser, Jiří Lábus a další.
Natočeno 199? (150 min.).
Pozn.: V malé prázdninové retrospektivě připomeneme laskavý humor Marie Rosůlkové a naopak některé drsné recese dvojice Kaiser – Lábus, ovšem z doby před 15 lety. Mezi uměleckými dokumenty jsme v archivu objevili pásmo o autorovi románů Petrolejové lampy, Neviditelný či Helimadoe – Jaroslavu Havlíčkovi. Pořad je rovněž z počátku 80. let.
Skandály, klatby, ortely ve světové literatuře – Když se Werther zastřelil (1966)
Pořad z cyklu Skandály, klatby, ortely ve světové literatuře. Připravil Rudolf Toman. Režie Jiří Roll.
Účinkují Otomar Korbelář, Antonín Zíb, Bohumil Švarc, Karel Beníško, Julie Charvátová, Ladislav Boháč, Zdeněk Ornest, Jindra Hollmanová, Jaroslava Drmlová, Ludmila Stambolieva, Štěpánka Holečková, Jiří Hurta a Vladimír Čech.
Natočeno 1966 (29 min.). Premiéra 23. 2. 1966 (Československo II, 21:57 h.). Repríza 13. 7. 1996 (Vltava, 9:00 h.).
Lit.: anonym: Skandály – klatby – ortely. In Čs. rozhlas 9/1966 (15. 2. 1966), s. 16 (článek).
Smrt v Benátkách 1/5 (1997)
Thomas Mann. Četba na pokračování. Překlad Jitka Fučíková. Rozhlasová úprava Jan Petrásek. Režie Petr Adler.
Čte Otakar Brousek I.
Natočeno 1997 (1 díl cca 29 min.). Repríza 1. dílu 1. 1. 2023 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Žít ještě jednou 1/10 (1998, 2019)
E
dvard Valenta. Četba na pokračování. Připravila Sabina Langerová. Režie Dimitrij Dudík.
Čte Ladislav Mrkvička.
Natočeno 1998 (1 díl cca 28 min.). Vydala Radiotéka 5. 12. 2019 (MP3, celková délka 4 hod. 44 min.).
Pozn.: Román novináře Edvarda Valenty lze vnímat ve dvou rovinách – jako napínavý kriminální příběh neobyčejně komplikované trojnásobné vraždy a současně jako určitou životní bilanci středoevropského intelektuála Valentovy doby. Připomínka autorovy příslušnosti k Lidovým novinám není samoúčelná, evokace pražského novinářského prostředí hraje v románu nezanedbatelnou roli. (anotace)