Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

20. 5. 2010

Na počátku bylo slovo (1944)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 20:31

Josef Šafařík. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Nastudovalo Brno v roce 1944. Premiéra 19. 12. 1944.

Lit.: Šafařík, Josef: Na počátku bylo slovo (rozhlasová hra). 1944. – 2krát strojopis, 21 s.; strojopis, 18 s. In Inventář B 97 –  Josef Šafařík.

Stifterovy končiny (2010)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 19:03

Putování přírodními motivy v díle rakouského prozaika Adalberta Stiftera. Překlad Anna Siebenscheinová, Jitka Fučíková a Ladislav Heger. Připravil, komentář čte a režii má Petr Adler.

Účinkuje Miroslav Táborský.

Natočeno 2010. Premiéra 30. 5. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 57 min) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 10. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 57 min) v cyklu Schůzky s literaturou; 1. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.).
.

Hra na čas aneb V roce kočky (2010)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 19:01

Veronika Musilová-Kyrianova – Vojtěch Bárta. Původní rozhlasová hra. Dramaturgie Kateřina Dušková. Režie Natálie Deáková.

Účinkují Zuzana Onufráková, Václav Neužil, Jiří Čapka, Jan Plouhar, Jan Jankovský, Tereza Hofová, Nataša Gáčová a Natálie Drabiščáková.

Natočeno 2010. Premiéra 30. 5. 2010 v cyklu  Hry a dokumenty nové generace (60min.).

Pozn.: Po skončení pořadu  následovala beseda s autory.

Lit.: anonym: Hry a dokumenty nové generace. In web ČRo, květen 2010 (anotace). –  Cit.: Poslední květnová Čajovna patří cyklu her a dokumentů nové generace. Uslyšíte Hru na čas aneb V roce kočky, text, který napsali Veronika Musilová-Kyrianova a Vojtěch Bárta v době, kdy oba ještě studovali činoherní dramaturgii na pražské DAMU. Inspirací se jim stala lékařská kazuistika Puklý čas docentky Evy Syřišťové, psychoterapeutky a psycholožky popisující osudy lidí v mezních situacích. Autoři Hry na čas se zabývají genezí schizofrenního onemocnění a jeho širšími souvislostmi v postmoderní společnosti – možnostmi životních jistot a opěrných bodů vlastní existence; šílenstvím normality a normalitou šílenství.

V roce kočky se tedy protnou diametrálně rozdílné životy Gabriely a Alfréda. Od ledna do prosince jdou společnou cestou. Cestou plnou konfrontace a střetů, díky níž se Gabriela dostává na hranici zdravého rozumu a prochází peklem psychické nemoci. Alfréd se zase dotkne svého snu o „Bytí v nadčase“, ale za všechno se platí…

Povolební guláš aneb Jednou budem dál… (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 18:59

Helena Dubničová a Tomáš Tomka sáhli do archivu zábavných pořadů, ve kterých účinkovali také politici.

Natočeno 2010. Premiéra 30. 5. 2010 (ČRo 2 Praha, 16:05-17:00 h.; 53 min.).

Písek zkázy (1984)

Filed under: Povídky,Rozhlasové hry — Přemek @ 18:58

Karel May. Pro rozhlas připravil Jiří Flutka. Překlad Alena Hartmanová. Režie Martin Mahdal.

Osoby a obsazení: Kara Ben Nemsí (Vítězslav Jandák), Halef Omar (Jiří Ornest), Chabír (Petr Skarke), kupec (Oldřich Vlach), vůdce Tibů (Otakar Brousek ml.), Rhagata (Marcel Vašinka) a chlapec (Martin Převrátil).

Natočeno 1984 (18 min.). Repríza 30. 5. 2010 (ČRo 2 Praha, 15:30 h.); 27. 8. 2015 (Rádio Junior, 16.07 – 16.25 h.); 15. 12. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:04 h.) v cyklu Čtení pro celou rodinu.

Zrcadlo (2010)

Filed under: Poezie — Přemek @ 18:57

Boris Pasternak. Přeložil Luděk Kubišta. Účinkuje Michal Pavlata.

Natočeno 2010. Premiéra 30. 5. 2010 (5min.).

Když básník miluje (1990)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 18:54

Literárně-hudební koncert z veršů Borise Pasternaka a klavírních skladeb Alexandra Skrjabina a Fryderyka Chopina. Hudbu vybral Ivan Ruml. Z ruštiny přeložil Luděk Kubišta. Režie Vladimír Tomeš a Markéta Jahodová.

Recitují Gabriela Vránová, Petr Haničinec a Alfréd Strejček.

Natočeno 1990. Repríza 23. 2. 2020 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 54 min) v cyklu Souzvuk.

Lit.: Gojda, Petr: Když básník miluje. Z veršů Borise Pasternaka a klavírních skladeb Skrjabina a Chopina. In web ČRo 3 Vltava, 23. únor 2020 (článek). – Cit.:  (…)

Ruský básník, prozaik a překladatel Boris Pasternak, autor slavného románu Doktor Živago a nositel Nobelovy ceny za literaturu, začínal jako futuristický lyrik, později se však jeho verše proměňují a sílí v nich prvky klasické tradice.

Pro Pasternakovu poezii je příznačná filozofická kontemplace, umocněná lyričnost a emocionálnost a rilkovské „myšlení srdcem“. (…)

Štrajml (1997)

Filed under: Povídky — Přemek @ 18:52

Jicchok Lejb Perec. Z jidiš přeložil Jakub Markovič. Režie Petr Adler.

Účinkuje Rudolf Pellar.

Natočeno 1997. Repríza 18. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 2:30 h.; 30 min.) v cyklu  Noční bibliotéka.

Až bude poslední světlo tát (2010)

Filed under: Poezie — Přemek @ 18:51

Viktor Vida.  Listování v poezii charvátského básníka. Překlad a komentář Dušan Karpatský. Připravil Miloš Doležal. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Lukáš Hlavica a Michal Pavlata.

Natočeno 2010. Premiéra 29. 5. 2010 (15min.).

Prouklovi Kočkeni (2009)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 18:46

Ludvík Souček. Dramatizace Dimitrij Dudík. Hudba Zdeněk Zdeněk. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: pan Proukl (Stanislav Zindulka), profesor (Jiří Štěpnička), jeho asistent (Kamil Halbich), hajný (Milan Bahul) a vypravěč (Jiří Ornest).

Natočeno v roce 2009. Premiéra 29. 5. 2010  (49 min.). Repríza 12. 10. 2019 (ČRo Rádio Junior, 10:00 h.); 16. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Groteska o hyperprostorovém spojení Země s cizí planetou, na kterou chalupník chodí pást své kozy.

Lit.: Ledvinková, Václava: Hra pro děti a jejich rodiče: Prouklovi Kočkeni. In web ČRo, květen 2010 (anotace). – Cit.: Všem malým a velkým nabízí Český rozhlas 2 – Praha premiéru rozhlasové hry. Pan Proukl, v podání Stanislava Zindulky, je velmi svérázný člověk a zvláštní jsou i skákající tvorové s růžky na hlavě, kteří navíc kvákají. Prý žijí v jiné dimenzi, ale dostat se k nim můžeme zcela obyčejně – stačí projít kozím chlívkem u obydlí pana Proukla.

Lit.: Štursová, Jana: Jak se kreslí kočkeni. In Týdeník Rozhlas 31/2010 (27. 7. 2010), s. 4 (dopis posluchačky + obrázek žákyně Rebeky Gachi). – Cit.: Rozhlasová hra Prouklovi kočkeni, kterou v květnu odvysílala stanice Praha, nás – skupinu žáků výtvarného oboru ZUŠ Velké Meziříčí – inspirovala k výtvarné práci. Chtěla jsem žákům pustit celou hru z archivu na internetu, ale nebyla tam, pracovali jsme tedy podle ukázek otištěných v článku v Týdeníku Rozhlas 21/2010.

Lit.: Venclová, Renata: Ludvík Souček: Prouklovi kočkeni. Dokážou se lidé sžít s nově objevenými podivnými tvory? In web ČRo 3 Vltava, 16. 5. 2026 (článek). – Cit.: Díky hyperprostorovému a meziplanetárnímu spojení získává chalupník Proukl opravdu zvláštní pastvu pro své kozy. To, co ukrývá kozí chlívek, dokonale zamotá hlavu profesoru Patrovskému i jeho asistentovi. (…)

K výročí narození spisovatele Ludvíka Součka (17. 5. 1926 – 27. 12. 1978) uvádí Český rozhlas Vltava reprízu hry Prouklovi kočkeni, dramatizaci jedné z povídek autora, který patří k nejvýraznějším osobnostem české science fiction druhé poloviny 20. století.

Ludvík Souček byl nejen spisovatelem, ale také lékařem, publicistou a neúnavným popularizátorem vědy. Ve své tvorbě dokázal spojovat dobrodružný příběh s vědeckými hypotézami, záhadami i filozofickými otázkami. Čtenáře dodnes přitahují jeho knihy na pomezí sci-fi, fantastiky a literatury faktu, včetně známé trilogie Cesta slepých ptáků nebo populárních esejistických titulů věnovaných neobjasněným jevům a tajemstvím civilizací.

Také Prouklovi kočkeni nesou typické součkovské rysy – smysl pro tajemství, ironický nadhled i schopnost rozehrávat neobvyklé situace s naprostou samozřejmostí. Rozhlasová dramatizace přenáší posluchače do světa, kde se všední realita nenápadně proměňuje v prostor podivných a znepokojivých možností.

Původní povídka vypráví o nenápadném objevu podivných tvorů připomínajících kočky, jejichž existence začne postupně narušovat běžnou realitu a vyvolávat otázky, zda lidé nejsou svědky něčeho mimozemského či dosud nepoznaného. Zvláštní název odkazuje k tajemným „kočkenům“ – bytostem, které nelze jednoduše zařadit ani pojmenovat, což je pro tvorbu Ludvíka Součka typické: i jazykem a názvy rád vytvářel pocit znepokojivé nejistoty a fascinující cizosti.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress