Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

27. 4. 2010

Páteční večer – Čarovný tvůj Máj nás jímá… aneb Máchovský mýtus a kult (2010)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 11:08

Co je tak výjimečného na tvorbě K. H. Máchy, že se dostala do samého středu českého kulturního kánonu? Co o naší kultuře vypovídá způsob, kterým Češi s Máchovým dílem i kultem zacházejí již po dobu takřka dvou set let? Večerem, věnovaným letošnímu 200. výročí narození českého básníka, jehož dílo bylo „výstřelem do temné noci“, nás provede literární historik Dalibor Tureček, hudbu máchovské doby představí Miloš Štědroň. Připravila Olga Jeřábková. Režie Hana Mikolášková.

Ukázky čte Michal Bumbálek.

Připravilo Brno v roce 2010. Premiéra 30. 4. 2010 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min.). Repríza 2. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min.); 1. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večer na téma.

Pozn.: Toto pásmo zaznělo ve zkrácené verzi (52 min.) 8. 7. 2010 (Husa na provázku, 17:30 h.) v programu Měsíce autorského čtení Brno „Audiokabinet“. Pořad uváděl Dalibor Tureček (Olga Jeřábková se pro nemoc nedostavila).

Lit.: Velíšek, Martin: Čarovný tvůj Máj nás jímá… aneb Máchovský mýtus a kult. In web ČRo 3 Vltava, 1. květen 2024 (článek) – Cit.: Co je tak výjimečného na tvorbě Karla Hynka Máchy, že se dostala do samého středu českého kulturního kánonu? Co o naší kultuře vypovídá způsob, kterým Češi s Máchovým dílem i kultem zacházejí již po dobu více než dvě stě let? Večerem, věnovaným českému básníku, jehož dílo bylo „výstřelem do temné noci“, nás provede literární historik Dalibor Tureček, hudbu máchovské doby představí Miloš Štědroň. (…)

K dílu nejvýznamnějšího českého romantického básníka se vrátíme ve Večeru na téma nazvaném Čarovný tvůj Máj nás jímá? aneb Máchovský mýtus a kult, jehož autorkou je Olga Jeřábková. Pořadem z roku 2010 nás bude provázet vyprávění prof. Dalibora Turečka a řeč bude o pěti základních tématech. Prvým bude Máchův život. Nepůjde ani tak o jeho detailní přehled, vždyť právě z Máchova života zná snad každý více než jen povinná školská data. Co ale bylo na Máchově životě dobově obvyklé, a co naopak zvláštní? Které zážitky, aktivity a okolnosti formovaly osobnost mladého studenta? A kde je možno hledat hranici mezi životem a dílem?

Máchova tvorba – tedy druhé z oněch témat večera – by sama mohla být námětem celé série pořadů. Proto se alespoň letmo dotkneme několika otázek. Do jaké míry a jakým způsobem kořenilo Máchovo dílo v tradici? Bylo opravdu „výstřelem do temné noci“, jak je později charakterizoval Antal Stašek, nebo mělo své opěrné body v české i evropské literatuře, popřípadě i v jiných druzích umění, zejména v malířství a divadelnictví? V čem potom spočívalo překročení této tradice, její inovace? Jak Máchovo dílo ovlivnilo českou kulturu bezprostředně po svém završení, tedy ještě dříve, než se k Máchovi přihlásili Neruda, Hálek a další autoři almanachu Máj?

Podstatným a hutným tématem bude Máchův mýtus a kult. Jak se utvářel a proměňoval v běhu času? Jakou podobu nabýval třeba v jubilejním roce 1910, nebo v polovině třicátých let při druhém velkém máchovském výročí? Kdy se dostal Mácha do čítanek? Co vše bylo spojeno s kultickými místy, prvořadě s litoměřickým hrobem? Jaké významy a peripetie nabývala stavba Myslbekova máchovského pomníku na Petříně? A jaké byly okolnosti a souvislosti přenesení Máchových ostatků do Prahy? Ani zde nepůjde o detailní přehled všech jednotlivostí – na to by ostatně ani nestačil čas. Můžeme zato alespoň rámcově charakterizovat proměny obrazu Máchy od výstředního rozervance přes sladkobolného básníka přírodní krás, od symbolu českého národního sváru s Němci až po předchůdce umělecké avantgardy.

Předposledním tématem budou máchovské inspirace v českém umění a překlady jeho děl do cizích jazyků. Zde se otevírá široký prostor, sahající od Hálka a Nerudy až po underground konce 20. století, od prvních ilustrací Máje po roce 1860 až po výtvarné artefakty Istlerovy či Švankmajerové, od opery Strašný lesů pán z počátku 20. věku až po hudbu Kopelentovu, od prvního němého filmu Cikáni až po Brabcovo ztvárnění Máje. Nebylo snad jediného uměleckého směru nebo výrazné umělecké osobnosti, pro něž by se Mácha a jeho dílo nestaly inspirací. Lze tedy oprávněně mluvit o víc než dvou stech letech české kultury s Máchou. Pokusíme se alespoň naznačit, jaké jsou nejhlavnější orientační body tohoto prostoru. (..)

Fonogramy – Zatkněte Jana Korandu! (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 11:04

Návraty po stopách zvuku. Pořad z válečné produkce BBC zachycující situaci v protektorátu Čechy a Morava. Připravil a uvádí Jiří Hubička.

Natočeno 2010. Premiéra 30. 4. 2010 (30min.).

Synnöve ze Slunečného návrší 1/7 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:59

Björnstjerne Björnson. Četba na pokračování z románu norského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Překlad Božena Köllnová-Ehrmannová. Připravila Vladimíra Bezdíčková.  Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Jan Vlasák.

Natočeno 2010. Premiéra 29. 4. – 8. 5. 2010 (30 min.). Repríza 25. 1. – 1. 2. 2019 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Pozn.: V roce 2001 zpracováno jako dramatizace pro děti pod názvem Děvče ze slunečného návrší (režie Karel Weinlich).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Synnöve ze Slunečného návrší. In web ČRo, duben 2010 (anotace). – Cit.: Björnstjerne Björnson (1832-1910) je vedle Henrika Ibsena druhou nejvýraznější osobností moderní švédské literatury. V roce 1857 se proslavil novelou Synnöve ze Slunečného návrší, z níž nyní stanice Vltava nabízí četbu na pokračování.

Norové po vydání Synnöve ze Slunečného návrší začali číst všechny jeho další „selské povídky“. Jde o texty z prostředí venkova, zejména ze života sedláků, kteří tehdy v Norsku zosobňovali ideály svobody a svébytnosti. V povídkách, ve své době značně novátorských, se objevuje řada folklorních motivů a realistických prvků, přestože autor selské prostředí idealizuje.

V letech 1857 – 1859 Björnson úspěšně působil jako ředitel Norského divadla v Bergenu. Tady napsal také mnoho básní, z nichž Ano, milujeme tuto zemi se později stala textem norské hymny. Stěžejním obdobím jeho tvorby jsou 70. léta 19. století. Vydal realistické drama o roli peněz ve společnosti Bankrot, kterým se proslavil po celé Evropě a ve Spojených státech. Angažoval se v boji za liberalismus, za norský jazyk a za rovnoprávnost v unii se Švédskem. Později trávil většinu času mimo Norsko, hodně cestoval a pět let žil v Paříži. Vystupoval jako mezinárodně uznávaná politická a kulturní autorita a snažil se prosazovat myšlenku mírového soužití národů. Organizoval akce na podporu utlačovaných národů, zastával se například Ukrajinců, Rumunů, Čechů a zvláště Slováků.

Björnsonův celoživotní křesťanský humanismus a idealistická víra v lidské dobro přispěly k tomu, že v roce 1903 mu byla jako prvnímu Seveřanovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Nejdelší penalta všech dob (2010)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:55

Osvaldo Soriano. Překlad Anežka Charvátová a Jan Mattuš. Připravil Marek Pivovar. Čte Tomáš Jirman. Režie Marek Pivovar.

Připravila Ostrava v roce 2010. Premiéra 29. 4. 2010 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min.) v cyklu Moderní povídka. Repríza 7. 10. 2010 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min.) v cyklu Moderní povídka); 5. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Dnes jsem měla opět štěstí. Odpoledne byl zase nálet (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 10:44

Hana Železná. Na základě deníku nalezeného v pozůstalosti rekonstruuje autorka dosud utajený příběh své babičky v době jejího totálního nasazení v Říši. Redaktor Michal Lázňovský.

Účinkuje Andrea Elsnerová.

Natočeno v roce 2010. Premiéra 28. 4. 2010  (60 min.).

Lit.: Železná, Hana: Dnes jsem měla opět štěstí… In web ČRo, duben 2010 (anotace). – Cit.: „Při vyklízení pozůstalosti po prarodičích jsme našli ošuntělý deníček, který si psala má babička Libuše Aglerová, tehdy ještě Šafaříková,“ říká dokumentaristka Hana Železná. Záznamy v deníku začínají okamžikem, kdy autorčina babička, tehdy ovšem ještě mladá dívka, obdržela přikazovací výměr od pracáku do Drážďan. Říkalo se tomu „totální nasazení“ a zažily to tisíce Čechů. Píše se totiž rok 1944. – Poslední záznam v deníčku je z konce téhož roku, z doby, kdy se Libuše vrací z Říše domů.
„Babička se mnou, ani s nikým z rodiny o svém nasazení nemluvila. Vše co se o ní jako o mladé dívce mohu dozvědět, mám možnost vyčíst z deníku, nebo se doslechnout v rozhovorech, které jsem vedla s babiččinou přítelkyní a družkou v nasazení, paní Annou Štemberovou,“ dodává Hana Železná o svém dokumentu nazvaném Dnes jsem měla opět štěstí. Odpoledne byl zase nálet.

Slib 1/12 (2010)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:02

Jiří Kratochvil. Rekviem na 50. léta. Četbu na pokračování ze stejnojmenného černogroteskního románu připravil Miloš Voráč. Režie Petr Dufek.

Účinkuje Zdeněk Junák.

Nastudoval ČRo Brno v roce 2010. Premiéra prvního dílu 27. 4. 2010.

Obsah:   Část první, v níž se seznámíme s arch. Kamilem Modráčkem, poručíkem Láskou a s prodavačem v masně, Danem Kočím. (26min.) – Část druhá, v níž Dan Kočí usilovně pracuje na černé zakázce. – Část třetí, v níž poznáme Elišku Modráčkovou, Dan Kočí dokončí zakázku a Kamil Modráček je varován a verbován. – Část čtvrtá, v níž se dozvíme, kdo je ve skutečnosti Rudolf Švarcšnupf a jak ulovil Kamila Modráčka. – Část pátá, v níž se Dan Kočí pustí do dalšího očkařského meloušku a Kamil Modráček dostane opravdu zlou zprávu. – Část šestá, v níž Dan Kočí řeší zapeklitý případ v cirkusu Belinda. – Část sedmá, v níž Kamil Modráček objeví nový smysl života i nové prostory ve svém sklepě. – Část osmá, v níž se s Melírkou dozvíme, proč se prodavač v masně Dan Kočí náhle stal podporučíkem Sboru národní bezpečnosti. – Část devátá, v níž Kamil Modráček uloví poručíka Lásku. – Část desátá, v níž se Kamil Modráček setká s Danem Kočím a seznámíme se se dvěma brněnskými milenci z 21. století Luďkem a Petrou při snídani. – Část jedenáctá, v níž Kamil Modráček nalezne svůj klid, a způsobí tím velké starosti soudruhům z úřadovny na Běhounské. – Část dvanáctá, v níž se rozhlasový redaktor Petr Luňák setká s potomkem poručíka Lásky a vypravěč tohoto truchlivě rozmarného příběhu přičiní závěrečnou doušku.

Lit.: Dufek, Petr: Jiří Kratochvil – Slib aneb Temná groteska. In web ČRo, duben 2010 (anotace). – Cit.: Mistr rozpoutané fantazie a dramatických příběhů z Brna a okolí, nositel mnoha významných literárních cen, Jiří Kratochvil překročil 4. ledna tohoto roku sedmdesátku. K ní si už preventivně loňského roku naložil obšírný román Slib (s podtitulem Rekviem na 50. léta). Román připsal památce „své máti, skutečné postavě tohoto příběhu“.
Upozorňujeme, že si četbu můžete znovu poslechnout, ve streamovém záznamu, na našich internetových stránkách, tedy v Rádiu na přání. (more…)

Psáno z dlouhé chvíle 1/3 (2010?)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 9:58

Jošida Kenkó. Výběr ze starojaponských literárních zápisníků. Překlad Petr Geisler. Připravila Dagmar Oravová. Účinkuje Rudolf Pellar. Režie Aleš Vrzák.

Natočeno 2010 (?). Premiéra (?) 27.  – 29. 4. 2010 (ČRo 3 Vltava, 15min.). Repríza 9. – 11. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Lit.: anonym: Jošida Kenkó: Psáno z dlouhé chvíle. In web ČRo 3 Vltava, duben 2010 (článek).- Cit.: V roce 1984 vyšla v nakladatelství Odeon kniha s názvem Zápisky z volných chvil, která obsahuje tři klasická díla japonské literatury. Jedním z nich jsou Zápisky z dlouhé chvíle, jejichž autorem je mnich ze starobylé rodiny šintoistických kněží Jošida Kenkó. Zápisky sestávají z 243 samostatných zápisků zvaných japonsky dan a mají podobu kratších úvah, vzpomínek, ponaučení i anekdotických vyprávění. Podle osob a událostí, o které se kniha dotýká, lze předpokládat, že byla sestavena někdy v letech 1330 až 1332, ale dochovala se pouze v pozdějších opisech, z nichž nejstarší se datuje do roku 1431. Rozhlasové stránky na dobrou noc nabízejí (pod názvem Psáno z dlouhé chvíle) výběr z těchto zápisků.

Zápisky z volných chvil (vyšly jako kniha v roce 1984 v Odeonu) sestávají z 243 samostatných zápisků zvaných japonsky dan, majících podobu kratších úvah, vzpomínek, ponaučení i anekdotických vyprávění. Vedle Důvěrných sešitů od dvorní dámy Sei Šónagon z konce 10.století a Zápisků z poustevny napsaných mnichem Kamo no Čómeiem z počátku 13. století se v knize nacházejí i Zápisky z dlouhé chvíle. Jejich autorem je mnich ze starobylé rodiny šintoistických kněží Jošida Kenkó. 

V úvodním zápisku (který odkazuje k názvu díla) stojí: „Z dlouhé chvíle strávil jsem bezpočet dní připoután k třecímu kameni, ve snaze zachytit na papír tříšť věcí, které mi táhly hlavou v podivných zmatených proudech, dohánějíce mou mysl mnohdy až na pokraj šílenství.“

Kenkóovy Zápisky se na první pohled mohou zdát neucelené a psané jaksi na přeskáčku. Ale naopak jednotlivá témata spojuje Kenkóův nadhled, buddhistické učení o pomíjivosti všech věcí a estetika klasického období. Jedním z tematických okruhů je Kenkóův nostalgický obdiv ke skvělé minulosti heianského dvora, který čiší ze záznamů jeho vzpomínek, příhod, zvyklostí a etikety u dvora. Ze zápisků tohoto typu zaznívá autorova úcta k tradici, ale zároveň i smutek z jejího upadání. Asi nejzávažnější je tematika světská – krátké příhody, praktické rady do života, rozmanité poznatky typu „co je nevhodné“ i úvahy o správném jednání a vztazích mezi lidmi. 

Rozhlasové stránky na dobrou noc nabízejí (pod názvem Psáno z dlouhé chvíle) výběr z těchto zápisků. 

Osudy – Nina Ingrišová 1/5 (2010)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:15

Rozhlasové vzpomínky ženy cestovatele a hudebníka Eduarda Ingriše. Připravil Vilém Faltýnek. Technická spolupráce Ladislav Reich.

Natočeno 2010. Premiéra 26. – 30. 4. 2010. Repríza 21. – 25. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).

Lit.: anonym: Osudy Niny Ingrišové. In web ČRo 3 Vltava, 22. srpen 2017 (článek). – Cit.: Nina Ingrišová se do Brna přestěhovala až po roce 2000, ale jako by sem patřila odjakživa. Zkušenost a jazyk brněnského dětství nevymazalo ani 55 let v exilu. Žije tu už řadu let, ale situace má pro ni poněkud trpkou příchuť. Rodinné vazby lety odloučení zeslábly, je nucena pozorovat, že povědomí o jejím muži Eduardu Ingrišovi, předválečném hudebníkovi, který se v exilu přeškolil na cestovatele, fotografa, filmaře a podnikatele, je mizivé a oživovat se jí ho daří jen se značnou námahou. A navíc je tu všechno tak jiné, než bylo za časů jejího dětství. A jiné, než zná z USA.

O to radši se Nina Ingrišová vrací do vzpomínek. Mluví o tatínkovi Viktoru Vasiljeviči Karpuškinovi (*1901), který jako kubaňský kozák emigroval do Československa a poznal zde Marii Brychtovou (*1903) z moravské obce Veverská Bítýška. Nina byla jejich jediným dítětem. Vzpomíná na útěk rodiny před osvobozující Rudou armádou, na čtyři roky v německých uprchlických táborech, dlouho očekávaný výjezd do Brazílie, kde tatínek zeměměřič živil rodinu prací při osidlování brazilských pralesů.

Na konci 50. let rodina Karpuškinových znovu mění domov a stěhují se do Los Angeles. Zde se Nina v krajanské komunitě setkává s Eduardem Ingrišem. Ten má tehdy za sebou dvě dobrodružné plavby na balzových vorech Kantuta a natočený cenný filmový materiál, který v USA zpracovává. Po složitých peripetiích mají manželé Ingrišovi v rukou filmy, se kterými 10 let objíždějí severoamerický kontinent.

Když Ingrišovi táhne na sedmdesát, snaží sepsat své paměti. O předválečné hudební Praze, o tom, že byl nejmladším českým dirigentem na profesionálních scénách. O spolupráci s Járou Kohoutem. O úspěšné kariéře fotografa v Peru, o svých dobrodružných cestách… Nina dokonce prodává úspěšnou firmu, aby manželovi pomohla s prací. Bohužel, Eduard Ingriš v roce 1991 umírá.

V roce 2002 se podařilo přes ing. Miroslava Zikmunda zprostředkovat převzetí Ingrišovy pozůstalosti Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně a krátce poté se Nina Ingrišová rozhodla přesídlit zpátky do České republiky. Poslechněte si její pětidílné rozhlasové vzpomínky (s unikátními dokumentárními záběry).

26. 4. 2010

Předmájový kabaret (1986)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 16:39

Jak se setkává on a ona. Příhody o seznamování, lásce i cestování připravil Jan Nízký.

Účinkují  Petr Nárožný, Rudolf Deyl ml., Karel Augusta, Jaroslav Moučka, Jiřina Bohdalová a Vladimír Brabec.

Natočeno 1986.

Druhá světová válka (2010)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:34

DRUHA_SVETOVA_VALKA

13 hodin dokumentů a rozhovorů.  Autor, průvodní slovo, mapa: Marek Janáč. Režie Marek Janáč, Jaroslava Kaucká.

Účinkují Marek Janáč, Antonín Molčík, Jana Drbohlavová, Bořivoj Navrátil a další.

Natočeno 2010. Vydal Radioservis, květen 2010 (1 CD mp3 + interaktivní mapa v datové stopě).

Pozn.: Toto CD se dá poslouchat i sledovat. Vyniká totiž přehledným zpracováním všech důležitých událostí 2. světové války ve zvuku i obraze. Přináší řadu méně známých dokumentů a ty, o nichž jste zatím jen četli, nabízí k poslechu v originálu. Součástí projektu je i deset komponovaných dokumentárních pořadů Válečný dekameron, nabízejících mimo jiné málo známé souvislosti mezi 2. světovou válkou a naší současností. Nadto CD obsahuje unikátní interaktivní mapu, díky níž se na největší konflikt lidských dějin můžete zaměřit v dosud netušených souvislostech. Díky možnosti pohybovat s linií fronty uvidíte, jak rychle útočící vojska Německa, Itálie a Japonska postupovala kupředu, kam až se na svých cestách dostala a jak rychle je pak obránci hnali domů. To vše doplněno desítkami dobových fotografií.

CD mimo jiné obsahuje 89 tracků, např. Příčiny války a začátek tahanic o sudetské Němce, bezstarostnou čs. vládu, částečnou mobilizaci v ČSR, povstání sudetských Němců, Hitlerův nátlak na ČSR, Mnichovskou dohodu, útěk obyvatel ze Sudet, okupační armádu v ulicích Prahy, odůvodnění přepadu Polska, uzavření vysokých škol, atd.

Zvláštní kapitolu tvoří Zločin a trest – První výslech Karla Hermanna Franka, Přílet eskorty s K. H. Frankem na letiště v Ruzyni, Proces s K. H. Frankem před Národním soudem na Pankráci atd….

Seznam obětí 2. sv. války – vojáci, civilisté – národnosti, oběti koncentračních táborů atd…

Chcete-li si připomenout 2. světovou válku, téměř den po dni, událost po události, toto CD Vám bude velkým pomocníkem.  CD zároveň obsahuje unikátní interaktivní mapu, která se sama pohybuje a vše vám ukáže v dosud netušených souvislostech. Pouhým jedním kliknutím zjistíte, co se dělo v Africe právě ve chvíli, kdy Němci ztratili milion mužů u Stalingradu. Uvidíte, že na konci války bylo v Evropě ještě několik Němci obsazených území, která Spojenci nedobyli, i to, jak rychle útočící vojáci Německa, Itálie a Japonska postupovali kupředu, kam až se na svých cestách dostali a jak rychle je pak obránci hnali domů. To vše doplněno desítkami dobových fotografií.

Lit.: ČTK: Radioservis vydává unikátní nahrávky k 65. výročí ukončení války. In České noviny, 3. 5. 2010 (zpráva). – Cit.: Celkem 13 hodin poslechu originálních komentovaných nahrávek nabízí ve formátu MP3 kompaktní disk s názvem Druhá světová válka, který vydává vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis. V předvečer 65. výročí konce války vychází nosič doplněný brožurou a interaktivní mapou umožňující nahlédnout do historického atlasu a po měsících sledovat pohyby vojenských jednotek.

Autor a režisér Marek Janáč na kompaktu zpracoval všechny důležité události 2. světové války ve zvuku i obraze. Přináší řadu méně známých dokumentů, přičemž část nabízí k poslechu v originále, český překlad zní ze druhé zvukové stopy. Součástí CD je i deset komponovaných dokumentárních pořadů Válečný dekameron, nabízejících mimo jiné málo známé souvislosti mezi 2. světovou válkou a současností.

Mapa posluchačům umožňuje na počítači vidět největší konflikt lidských dějin v dosud netušených souvislostech. Díky možnosti pohybovat s linií fronty zájemci poznají, jak rychle útočící vojska Německa, Itálie a Japonska postupovala kupředu a kam až se dostala. To vše doplňují desítky dobových fotografií.

Zvláštní kapitolu tvoří Zločin a trest – první výslech tajemníka úřadu říšského protektora Karla Hermanna Franka, přílet eskorty s ním na letiště v Ruzyni i proces před Národním soudem na Pankráci.

Kompaktní disk zavede posluchače prostřednictvím nahrávek z let 1938 až 1945 do ulic bojující Paříže či Prahy. Nabídne jim rozhovor s mužem, který přežil bombardování  Hirošimy, ani ne pětiletým chlapcem vězněným v koncentračním táboře i neznámým občanem, který se v roce 1938 prodral s davem nespokojenců do budovy Československého rozhlasu a jehož natočený rozhovor nebyl nikdy odvysílán.

Většina tehdy zařazených rozhlasových pořadů (jak na německé, tak na spojenecké straně) však sloužila propagandě. Každý autentický dokument proto tvůrci uvádějí do dobových souvislostí.

Lit.: Handl, Jan: Druhá světová válka do ucha. In web Respekt Blog, 20. 8. 2012 (blog). – Cit.: Knihy mohou být „konzumovány“ i jinak, než četbou. Existují audioknihy, tedy knihy namluvené, které je možno poslouchat. Jaké to je, poslouchat knihu? To vlastně nemohu říci, protože jsem poslouchal rozhlasové dokumenty o druhé světové válce. A jelikož mě tohle období zajímá, tak jsem se skvěle bavil.

Když jsem si přečetl nabídku Audiotéky o možnosti zrecenzovat vybranou audioknihu, rozhodně jsem nevyskočil ze židle nadšením. Spíš jsem zpozorněl. Zkušenosti s audioknihami mám, tento formát mi nikdy moc nevyhovoval. Poslouchat knihu v posteli před spaním v mém případě nemá smysl, vždycky hned usnu a druhý den si to musím pouštět od začátku. A tak pořád dokola. Asi nejsem vhodným konzumentem audioknih. Nicméně když jsem v nabídce objevil audioknihu Druhá světová válka, moje „averze“ k audioknihám byla okamžitě překonána a pustil jsem se do toho.

Historie je mým koníčkem mnoho let a druhá světová válka mě zajímá asi nejvíc, hlavně stopa, kterou v její době zanechali v dějinách Čechoslováci. Z tohoto hlediska jsem byl spokojen. Většina z více než 13 hodin záznamu se týkal naší historie. Na začátek bych měl asi uvést, že nejde o klasickou audioknihu (tedy původní knihu, později načtenou), ale o komponovaný dokument z dílny Českého rozhlasu. V prvních krátkých stopách se posluchač dozví o důvodech vzniku největšího válečného konfliktu v dějinách, chronologicky si zopakuje to, co by měl znát ze školy a mnoho dalšího navíc. Zajímavosti, kuriozity a hlavně dobové záznamy reportáží a projevů – to je to, co dělá z tohoto projektu unikátní věc.

Alespoň v mém případě se Druhá světová válka nedala poslouchat na dobrou noc, nebo jako podkres k práci, je třeba dávat pozor. Obecně jako velkou nevýhodu audioknih vnímám fakt, že posluchači vnucují vlastní tempo konzumace obsahu. Někdo může záznam považovat za ideální, jinému chybí spád (zdá se mu všechno tak nějak pomalé), další posluchač nemusí stíhat. Zde vedou knihy klasické, tempo četby si každý určuje sám.

Tato „audiokniha“ určitě poslouží zvídavým jako zdroj informací. Já většinu reálií znám, projel jsem si opět časovou osu války, zopakoval si reálie. Rychle, přehledně, zajímavě. Ovšem přínos pro mě byl jinde. Zaujaly mě neznámé skutečnosti, koriozity a hlavně dobové rozhlasové záznamy. Tak třeba Vlasta Burian – nejdřív vtipně řečnil proti Němcům při mobilizaci, pak si dělal legraci z Beneše a Stalina v propagandistických pořadech za protektorátu. Voskovec a Werich a ukázky jejich vysílaní z USA domů. Projevy politiků obou stran konfliktu. Autor projektu Marek Janáč musel nepochybně trávit studiem archivu desítky nebo stovky hodin a tímto projektem si získal mojí pozornost amatérského milovníka historie.

Po chronologickém popisu událostí války proloženém krátkými exkurzy do archivu následuje série v průměru hodinových dokumentů, věnujících se vždy nějaké zajímavé oblasti z dějin druhé světové války. Tajné pokusy na lidech, vědecké objevy (věděli jste, že za teflon, dálkové ovládání a klimatizaci „vděčíme“ válečným výzkumům?), tajné zbraně Německa, propaganda, vznik Izraele, ale třeba i současný neonacismus. To všechno jsou témata dokumentů, tentokrát podrobně zpracovaných, s vyjádřením historiků a odborníků na problematiku. Třešničkou na dortu jsou pak autentické rozhlasové záznamy z procesu s K. H. Frankem.

Třináct hodin poslechu jsem zvládl za týden, cestou do práce a z práce. Skvěle jsem se bavil, dvakrát si popletl cestu a hlavně jsem se dozvěděl spoustu informací (jimiž se dá hezky „blýsknout“ při debatách u piva), které jsem před tím neznal. Je to jistě způsobeno tím, že mě obsah vyloženě bavil, ale i kdybych chtěl, tak chybu na tomto projektu najít nemůžu.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress