Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Audioknihy jsou u nás natáčeny na základě již přeložené knižní předlohy. Kristýnčinu pavučinu jste však pro AudioStory realizovala v roce 1998, tedy v době, kdy se u nás patrně o díle mnoho nevědělo. Tehdy ještě neexistovala filmová adaptace, a především nebyl k dispozici český překlad. Jak jste se o titulu dozvěděla?
Vyprávěla mně o něm paní Eva Vavroušková, manželka bývalého ministra životního prostředí. Vrátili se s mužem z delšího pobytu v USA, kde tuto knížku pro sebe „objevili“. Patřila v Americe ke klasice moderních pohádek, jako je třeba u nás Ferda mravenec. Knížku paní Eva přeložila a spolu jsme pracovaly ještě na úpravě textu pro zvukové zpracování.

Čím vás kniha oslovila?
Nejprve oslovila moji dceru, které jsem dala text přečíst první, jestli ji zaujme. Byla nadšená a řekla mi: „Mami, tuhle knížku musíš vydat!“ Když jsem si text přečetla i já, sdílela jsem dceřino nadšení. Je to nádherný příběh plný poetiky. Jsou do něj vetkány jako do pavučiny ty nejkrásnější životní hodnoty – přátelství, solidarita, vcítění do druhého, obětavost, pracovitost, velkorysost…

Je podle vás titul určený jen dětem?
Kristýnčina pavučina je z královského rodu Malých princů. Je však srozumitelnější i pro malé děti a zároveň příběhem pro celou rodinu, jako šitým pro poslech v klidu, třeba o svátcích.

V čem se podle vás nejvíce liší audioknižní překlad od pozdějšího knižního překladu Kateřiny Cenkerové?
Upřímně řečeno, knihu v tištěné podobě neznám, nemohu tedy rozdíl posoudit. Viděla jsem však film, který u nás také proběhl v kinech s názvem Šarlotina pavučinka. Ten mě nijak zvlášť neoslovil. Byl to film hraný, obsazený herci. Představovala jsem si spíše kombinaci kreslených hrdinů a lidí, jako byl film Myšák Stuart Little od stejného autora. Jednu věc bych však k překladu přece jenom zmínila: Eva Vavroušková hrdiny knížky pojmenovala česky. Takže prasátko se nejmenovalo Vilbur, ale Vilík, pavouček nebyla Charlotte, ale Kristýnka, holčička se nejmenovala Fanny, ale Fanča atd. a celé dílo paní Vavroušková pojmenovala Kristýnčina pavučina.

Tituly vydavatelství AudioStory jsou vždy připravovány na předem vytvořeném scénáři. Mohla byste čtenářům přiblížit, jak vypadal scénář Kristýnčiny pavučiny pokud ještě existuje?
Scénář existuje zřejmě v archivu našich textů, kam se v nejbližší době nejsem schopna probojovat. Obecně pracujeme s úpravou textu jednak citlivým krácením určitých, pro poslech retardujících pasáží. U dialogů někdy škrtáme uvozující věty. Občas rozdělíme dlouhé větné celky na kratší. Vyznačíme si místa pro hudební předěly a hudební podkresy, eventuálně pro zakomponování ruchů, v případě dramatizovaných četeb. Pro tento případ také pracujeme se zvukovými prostředími pod dialogy atd.

V údajích o nahrávce jsem se dočetl, že jste Kristýnčinu pavučinu také režírovala. Co vás vedlo k oslovení Hany Maciuchové?
Od natáčení uběhlo skoro dvacet let, takže bezprostřední motivaci výběru herečky si už nepamatuji. Ale byla to, myslím, moje první zvuková režie pro AudioStory. Do té doby pro nás natáčeli režiséři Jan Berger, Helena Vaňurová a Jiří Šrámek. A začínal mladý dramaturg a režisér Jiří Seydler. S Hanou Maciuchovou jsme už měli výborné zkušenosti s natáčením japonských pohádek, pražských pověstí, mýtů a legend, nebo humoristického románu pro starší děti i dospělé Deník Leošky Kutheilové. Napsala ho Blanka Kubešová a je to román podobný Hrdému Budžesovi od Ireny Douskové, který se proslavil také díky divadelnímu představení s Bárou Hrzánovou. Leoška Hany Maciuchové bodovala u všech dětí ve věku kolem deseti let, které si tento příběh poslechly. V Kristýnčině pavučině však Hana Maciuchová vytáhla trumf svého interpretačního umění. Za tuto četbu by si zasloužila ocenění! Je nepřekonatelná v citlivém pojetí a ztvárnění všech postaviček tohoto dojemného příběhu, který nazývám ekologií duše.

Jak probíhalo samotné natáčení?
Herečka byla odjakživa, co ji znám, opravdová profesionálka. Na textu pracovala poctivě při domácí četbě a přišla výborně připravená. Ve studiu panovala dobrá nálada, vznášely jsme se na jedné vlně. Je to taková alchymie. Velmi záleží na nevyslovitelných aspektech mezi nebem a zemí, jakou nahrávka získá osobitou vůni a přitažlivost pro posluchače. Natáčení pro mě byla a je stále krásná, povznášející práce s velkými hereckými osobnostmi, se kterými jsem směla spolupracovat, například s Vlastimilem Brodským, Josefem Somrem, Janem Třískou, Gabrielou Vránovou, Antonií Hegerlíkovou, Eduardem Cupákem, Borisem Rösnerem, Radovanem Lukavským, a mnoha dalšími.  Všichni vložili do audioknih kus svého já. Velmi příjemně se mně pracuje i se současnými, mladšími herci.

Jak byste charakterizovala přednes Hany Maciuchové?
Vstupuje pod povrch příběhu, je pokorná k autorovi, jemně zvukově načrtává charaktery postav, přesně na hraně, aby nesklouzávala k přehrávání a přílišnému patosu. Ale ctí dramatickou stavbu díla, rytmickou stavbu vět a pohrává si s barvou hlasu. Z její interpretace sálá zvláštní žár vášnivosti, se kterou k práci přistupuje. Snoubí se v ní kultivovaný intelekt s živočišností, a to je přitažlivé.

Kristýnčinu pavučinu doprovází hudba Jaromíra Klempíře. Jak se vám s ním na audioknize spolupracovalo?
S Jaromírem Klempířem jsme vytvořili pěknou řádku audioknih. Bohužel už není mezi námi. Často na něj vzpomínám. Byli jsme spřízněné duše. Sešli jsme se nad textem a povídali si. Pak jsem mu předala své instrukce – pojetí hudební složky a konkrétní scénář s vyznačenými hudebními předěly i podkresy pod text. Jaromír mně většinou ještě uprostřed práce část hudby dával poslechnout a konzultoval se mnou, zda jsem spokojena s tím, co vytváří. U Kristýnčiny pavučiny pracoval s hudebními tématy.  Pamatuji se, že byl Kristýnčinou pavučinou dojatý. U skládání této hudby opravdu plakal. Hlavními hudebními tématy byly Kristýnka a Vilík. Tyto motivy byly pak rozpracovány v delší skladby a zařadili jsme je také na samostatné hudební CD, složené z jeho hudeb k audioknihám AudioStory. Jmenovalo se Citadela a jiné literární skladby Jaromíra Klempíře. Hudebním producentem tohoto CD byl můj dnes již zesnulý manžel Luboš. Dvě skladby do něj složil a nahrál věhlasný hudebník, zpěvák a producent Ivan Král.

Proč jste se rozhodla audioknihu znovu reedovat?
Kristýnčinu pavučinu vydávám už potřetí proto, aby mohla oslovit co nejvíce nových posluchačů. Tento titul si to opravdu zaslouží, stát se třikrát po určité době novinkou na audioknižním trhu! A s radostí cédéčka s něžným obrázkem akademické malířky Věry Krumphanzlové na titulce opět věnuji paní Haně Maciuchové k letošním Vánocům. Ona totiž Kristýnku miluje!