Benjamín Škreko. Pohádková hra. Dramaturg Ĺuboš Machaj. Hudba Martin Burlas. Zvuková realizace Alojz Janeček, Andrej Zmeček, Juraj Ďuriš, Ernest Walzel. Režie Táňa Tadlánková.
Účinkují Michal Michna, Marián Zednikovič, Kamila Magálová, Maroš Kramár, Zuzana Kocúriková, Vlado Černý a další.
Připravil Československý rozhlas v roce 1988 (41 min.). Repríza 13. 6. 2015 (SRo 3 Rádio Devín).
Karolína Světlá. Vzpomínková kniha Karolíny Světlé z roku 1880. Pro rozhlas připravil Miroslav Zelinský. Režie Miroslav Zelinský.
Čte Alena Sasínová- Polarczyková.
Natočeno v ČRo Ostrava v roce 2005. Premiéra 7. – 11. 3. 2005 (ČRo 2 Praha, 22:15 h.; 5 x 29 min.).
Andrej Bagar. Detektivní hra. Rozhlasová úprava divadelního dramatu (1939). Rozhlasová úprava Oľga Duhanová. Hudební dramaturg Roman Žiaran. Mistr zvuku Milan Greguš. Dramaturg Ladislav Staroň. Režie Igor Hrabinský.
Účinkují Martin Huba, Dušan Kaprálik, Vladimír Obšil, Emil Horváth, Peter Bzdúch, Eduard Bindas, Ladislav Chudík, Vladimír Minarovič, Ivan Laca, Jozef Šimonovič, Eva Rysová a Darina Vašíčková.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 1998. Premiéra 26. 11. 1998 (Slovensko 1, 20:05 h.; 39 min.). Repríza 28. 7. 2015 (SRo 8 Rádio Litera).
Ivan Izakovič. Rozhlasová komedie. Hudební spolupráce Katarína Cútová. Mistr zvuku Imrich Adamko. Technická spolupráce Stanislava Ďurišová. Dramaturgie Oľga Duhanová. Režie Viera Weidlerová.
Osoby a obsazení: Pénelopa (Anna Javorková), Odyseus (Jozef Šimonovič), Télemanchos (Martin Kaprálik), sluha Húmajos (Peter Bzdúch), služka Euriklea (Eva Krížiková), Athéňané (Emil Horváth, Leopold Haverl), muži (Vladimír Minarovič, Mikuláš Bugár, Viktor Lukáč, Július Paluš, Ján Valentík, Ivan Laca, Peter Sklár).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2001 (54 min.). Repríza 1. 12. 2017 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn. 1: Varianta názvu: Penelopa, rozhodni sa!
Pozn. 2: Ivan Izakovič si ako formu zvolil príbeh z gréckej mytológie, keď verná Penelopa vyčkáva svojho zatúlaného manžela Odysea a odoláva nástrahám všetkých nápadníkov, ktorí sa chcú zmocniť jej ruky a predovšetkým mocnej a stabilnej Itaky. Izakovič však napĺňa dej svojej rozhlasovej komédie novým moderným a v našej dobe veľmi aktuálnym obsahom. Hlavnými postavami hry sú dvaja Aténčania, ktorí si na rozdiel od ostatných ziskuchtivých bojovníkov, nepredstavujú, že by kvoli získaniu Itaky do svojich osídiel mali nebodaj tasiť zbraň. Rozhodnú sa bojovať tou najúčelnejšou a najnebezpečnejšou zbraňou – jazykom.
Ivan Izakovič je slovenský spisovatel, kritik, redaktor a překladatel. Narodil se roku 1934 v Bratislavě v literátské rodině Karola Izakoviča-Podolinského. Vystudoval slovenštinu a ruštinu na FF UK v Bratislavě a později se stal hlavním redaktorem nakladatelství Tatran. Před odchodem do důchodu pracoval jako sekční šéf pro umění a literaturu na Ministerstvu kultury SR. Publicistice se věnoval již za vysokoškolských studií, kdy začal psát rozhlasové hry (zejména v 60. letech 20. století, ale i později), od 70. let se věnuje převážně beletristické tvorbě. Kromě svého třetího, tentokrát vědecko-fantastickéhorománu „Cudzie svety“ (1975), napsal řadu příběhů s různou tématikou – historický román „Rasputin a carevná“, umělecký cestopis ze své pouti Mexikem, příběhy pro mládež inspirované latinskoamerickou historií, biografické romány o životě P.I. Čajkovského či M.P. Musorgského a další. Věnuje se rovněž překládání umělecké prózy a divadelních her z různých jazyků. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do třinácti jazyků.
Ján Domasta. Hra pro mládež na motivy pověstí Jána Domasty. Dramatizace Vladimír Štefko. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Zvuková režie ing. Peter Janík, ing. Alexander Soldán. Dramaturgie Elena Matulayová. Režie Ĺuba Vančíková.
Osoby a obsazení: Svätopluk (Karol Machata), Zbyslav (Vladimír Bartoň), Mojmír (Peter Paulíny), Predslav (Stano Kráľ), Svätopluk-syn (Dušan Szabo), průvodce (Ladislav Chudík), Žrec (Jozef Šimonovič), francký mnich – benediktín (Štefan Bučko), staroslovanský kněz (Miroslav Trnavský), francký kupec (Dušan Tarageľ), vladyka (Ladislav Kerata), biskup bavorský (Ivan Letko), Grundbilda (Petra Kolevská), služka (Mária Dacejová), voják (Benjamín Michalský), rolník (Ján Valentík), lokaj (Róbert Glasner).
Natočeno asi 1997 (50 min.).
Josef Pavel a Josef Rauvolf. Hudba Čechomor – František Černý, Karel Holas, Michal Pavlík, Martin Vajgl, Taras Voloshchuk.
Čte Barbora Hrzánová
Natočeno 2009. Vydal Supraphon 12. 6. 2009 (1 CD, SU 5925-2).
Pozn.: Velkorysý projekt kapely Čechomor a Supraphonu. Celkem na třech CD vycházejí postupně pověsti hradů a zámků na Moravě (ty byly již vydány na podzim roku 2008), v Čechách (vycházejí nyní) a ve Slezsku (vyjdou na podzim 2009).
Legendy, opředené kolem tajemných staveb hradů, tyčících se zpravidla vysoko v lesích, vyprávějí o pokladech, zázracích, umrlcích a nadpřirozených bytostech.
Lidové písně tvoří mezihry, v nichž navazují na nedopovězená tajemství. Jsou upravené Karlem Holasem a Františkem Černým z Čechomoru tak, aby korespondovaly s podivuhodnými a dramatickými událostmi pověstí. Na našem právě vycházejícím titulu vypráví sedm legend z Čech Barbora Hrzánová.
Písničky i pověsti se vážou k hradům Hazmburk, Helfenburk, Kašperk, Košumberk, Lichnice, Smečno a Strakonice. Názvy skladeb i pověstí spolu souznějí a doplňují se i v humoru, nadhledu a poetičnosti (Kočičí bál, Vinný sklep, Dívčí kámen, Hadí korunka, Kacafírek, Tři havrani a Střevíčky z těsta).
Bohumil Hrabal. Zvuk, střih, mix a mastering Ivan Mikota. Producentka Naďa Dvorská. Grafická úprava Ditta Jiřičková. Text CD Martin Machovec. Foto (Kryštof Hádek) Martin Kubica. Režie František Špergl.
Čte Kryštof Hádek.
Natočeno 10. – 12. 8. 2009 ve studiu MI 91 v Praze.Vydal Supraphon 18. 9. 2009 (2 CD, SU 5944-2).
Pozn.: Bohumil Hrabal patří k vrcholným zjevům české literatury druhé poloviny 20. století, jeho dílo je překládáno do všech světových jazyků. Pro edici audiokniha se jeví tedy jako autor nejvhodnější. Kniha Ostře sledované vlaky vyšla poprvé v roce 1965 a v následujícím roce byla geniálně zfilmována Jiřím Menzlem. Film získal Oscara a jako jediný český snímek se umístil v anketě 100 nejlepších filmů světa.
Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu.
Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků – přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů.
Interpret Kryštof Hádek zosobňuje čistotu mládí, je však také již zkušeným hercem, neboť od svých šesti let pracuje v rozhlase a dabingových studiích. Má tedy šanci stát se modelem hlavního hrdiny tohoto románu a utkat se s mýtem dosavadního filmového vzoru.
Lit.: Salačová: Daniela: Kdo rád čte, tak rád i poslouchá. In Grand Biblio 3/4 2010, s. 36-37 (rozhovor s Kryštofem Hádkem).
Ingvar Ambjornsen (román Pokrevní bratři). Dramatizace Axel Hellstenius. Překlad Jaroslava Vrbová. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Elling (Vladimír Dlouhý), Kjell (Michal Dlouhý), Frank (Vasil Fridrich), Reidun (Eva Nosálová-Leinweberová), Gunn (Stanislava Jachnická), Johana (Hana Kofránková).
Natočeno 2009. Vydal Supraphon 18. 9. 2009 (2 CD; SU 5935-2). Rozhlasová premiéra 3. 11. 2012 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Pozn.: Představení divadla Kalich, které již čtyři sezony hrají bratři Michal a Vladimír Dlouhý před nadšeným a přeplněným hledištěm, se nyní dostává ve zvukové verzi na 2CD. Předlohou divadelního textu je dramatizace třetího dílu norské kultovní trilogie o chovanci psychiatrické kliniky Ellingovi, románu Pokrevní bratři. Dva pacienti, Alling a Kjell, se pokoušejí žít samostatný život mimo ústav duševně chorých. Elling je nesmírně senzitivní mladý muž s diagnózou autismu, paranoie a sociální fobie. Životním přítelem ve společném bytě je mu Kjell, jednoduchý hromotluk se sníženou inteligencí. Oba spojuje jeden zájem a tím jsou ženy. Elling vypráví Kjellovi, nadšenému posluchači a obdivovateli, o podivuhodných fiktivních erotických zážitcích s dívkami všech kontinentů. Oba pak svébytně reagují na příchod těhotné Reidun, nájemnice v domě.
Jejich šílenství, které jim oběma dosud bránilo v řadě životně důležitých aktivit, nabírá postupně podobu přirozené jinakosti. Pracovník městského magistrátu Frank, který má oba cvoky na starosti, je od počátku v pozici nadřazeného člověka se zdravou myslí. Během námi sledovaného příběhu se však hranice mezi bláznem a zdravým rozumem přelévají, takže pošetilým se náhle může jevit i ten, který byl v počátcích seznán duševně zdravým, a naopak.
Úspěch divadelního představení spočívá nejen v mimořádně vtipném a zajímavém příběhu, ale stejnou měrou v herectví obou představitelů Ellinga a Kjella. Do zvukové verze se dostalo vše, co uchvacuje návštěvníky divadelního představení (a nutí je stále se vracet tak, že řada z nich zná již celou hru zpaměti a dohazuje hercům budoucí repliky). A navíc za pomoci zkušené rozhlasové režisérky Hany Kofránkové se vizuální gagy neztratily, ale přetvořeny v nové významy doplnily a znásobily požitek z gejzírů hereckého mistrovství Michala a Vladimíra Dlouhého. (anotace)
Lit.: Pekárek, Hynek: Bratři Vladimír a Michal Dlouzí v norské komedii Chvála bláznovství. In web ČRo, listopad 2012 (článek). – Cit.: Elling a Kjell Bjarne jsou regulérní cvoci. Navíc cvoci, kteří na první pohled nejsou zrovna k pomilování. Jednoho dne vycházejí společně z bran psychiatrické léčebny, pěvně rozhodnutí vést normální život… Hru vysíláme ze záznamu představení v divadle Kalich, v němž herecky excelovali Vladimír a Michal Dlouhý. Režii měla Hana Kofránková.
Hra Chvála bláznovství vznikla podle jedné části populární trilogie, v níž norský autor neodolatelně popisuje bláznivé příhody Ellinga, jemného intelektuála s básnickými sklony, který se po smrti matky ocitá s psychiatrickou diagnózou v léčebně pro duševně choré. Tady potkává hromotluka Kjella. Nesourodé přátelství spojuje jedno společné téma: ženy. Rozprávěním o nich tráví oba dlouhé hodiny.
Autor literární předlohy Ingvar Ambjornsen zaujímá svou nekonvenční a do značné míry autobiografickou tvorbou v norském literárním světě zvláštní místo. Román Bílí negři (1986) zasadil do prostředí narkomanů, rockerů a sociálních ztroskotanců, ale oproti očekáváním ho vypráví uhlazeným jazykem a s jemným humorem. Mezi norskými čtenáři se tato kniha stala kultovní. Velmi úspěšná byla i trilogie o Ellingovi. Hra (dramatizace Axel Hellstenius) vznikla podle její poslední části v níž se jemný intelektuál s básnickými sklony Elling po smrti matky ocitá s psychiatrickou diagnózou v léčebně pro duševně choré. Tady potkává hromotluka Kjella. Nesourodé přátelství spojuje jedno společné téma: ženy. Rozprávěním o nich tráví oba dlouhé hodiny. Jednoho dne se však brány ústavu otevírají a oba se pokoušejí vést normální život.
Karel Čapek. Literární klasika v podání hereckých legend.
Účinkují Otakar Brousek I., Václav Voska, Ladislav Pešek, Martin Růžek, Jan Pivec, Karel Höger, Luděk Munzar, Jiřina Petrovická, Jan Pivec, Dana Medřická a Martin Růžek, Vladimír Šmeral, Radovan Lukavský, Olga Scheinpflugová.
Natočeno v letech 1955 – 1969 (?). Vydal Supraphon 18. 9. 2009 (2 CD, SU 5943-2).
Obsah: 1. CD Povídky: Historie dirigenta Kaliny (Brousek), Případ s dítětem (Voska), Smrt barona Gandary (Pešek), Zločin na poště (Růžek), Rekord (Pivec).
2. CD Apokryfy: Alexandr Veliký (Höger), Smrt Archimedova (Voska), Římské legie (Munzar), O desíti spravedlivých (Pivec, Petrovická), Svatá noc (Růžek, Medřická), Pilátovo krédo (Šmeral), Romeo a Julie (Lukavský), Goneril, dcera Learova (Scheinpflugová), Napoleon (Brousek).
Pozn.: Jde o kompilaci dvou gramofonových desek – Povídky (1964, 1966) a Apokryfy (1955, 1969). V reedici byla navíc přidána povídka Rekord (Pivec), naopak se na ní neobjevila povídka Kupón (Jaroslav Marvan).
Pozn. 2: Povídky z jedné a druhé kapsy a Apokryfy patřily a stále patří k nejúspěšnějším knihám klasika české moderní prózy Karla Čapka. V šedesátých letech minulého století natočil Supraphon některé z povídek a aforismů s tehdy předními interprety, kteří dnes představují legendární tzv. starou gardu Národního divadla a vydal je na černých dlouhohrajících gramofonových deskách. My jsme podstatnou část nahrávky podrobili akustické renovaci a nabízíme vám ji v dvoucédéčkovém albu, které nezklame ani ty nejnáročnější posluchače. (anotace)
Literárně-hudební pásmo z korespondence a díla hudebního skladatele Bohuslava Martinů. Připravil Miloš Doležal. Hudbu vybrala Wanda Dobrovská. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Jana Franková a Jan Hartl.
Natočeno 2009. Premiéra 28. srpna 2009 (ČRo 3 – Vltava, 21:30 h.). Repríza 5. 8. 2018 (ČRo Plus, 17:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Powered by WordPress