Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Jung Changová. Četba na pokračování z prózy čínské spisovatelky.  Rodinná sága na pozadí dramatické čínské historie 20. století s podtitulem  Tři dcery Číny. Překlad Kateřina Brabcová a Michaela Ponocná. Připravila Vladimíra Bezdíčková.  Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Hana Maciuchová.

Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 31. 8. 2009 (30 min.). Repríza 1. dílu 18. 10. 2021 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Vydal Radioservis, říjen 2016 (1 CD MP3; CR0892-2).

Rozhovor s Hanou Maciuchovou v pořadu České televize Události v kultuře, 2. 11. 2016.

Lit.: Bezdíčková Vladimíra: Divoké labutě spoutané velkou Čínou. In web ČRo 29. 8. 2009 (anotace). – Cit.: Když vyšla v roce 1978 ve Velké Británii autobiografická kniha čínské spisovatelky Jung Chang Divoké labutě, stala se záhy bestsellerem. V díle, ze kterého Český rozhlas 3 – Vltava odvysílá čtrnáctidílnou četbu na pokračování, se totiž spojuje seriózní, věcné vylíčení historie Číny 20. století, plné neuvěřitelných zvratů, se střízlivě a skromně popsanou historií žen tří generací autorčiny rodiny.

Příběh začíná v rodině babičky, kterou v 15 letech provdal její otec jako konkubínu postaršímu generálovi. Autorčina babička byla krasavice, navíc „její největší předností byla svázaná chodidla, čínsky nazývaná třípalcové zlaté lotosy. Díky nim její chůze připomínala něžný vrbový proutek v jarním vánku, jak to obvykle vyjadřovali čínští znalci žen. Pohled na ženu vrávorající na svázaných chodidlech měl mít na muže erotický účinek, mimo jiné i proto, že ženina zranitelnost vzbuzovala v přihlížejícím snahu chránit ji.“

Kromě svázaných – v podstatě zlámaných – chodidel byl spoutaný několik let i babiččin život, jehož jediným kladem bylo narození dcery. Dcera, autorčina matka, zdědila nejlepší vlastnosti svých rodičů a stala se oddanou komunistickou funkcionářkou. Ani její život nebyl o mnoho jednodušší, například už jen vysněný vstup do strany provázely nesnáze.

„Kolegyně z továrny prohlásily, že toho není hodna. Stále matku mořili otázkami a nutili ji k nekonečné sebekritice. Když ji provedla, následoval příval kritiky. Když byla těhotná, dva soudruzi ji obvinili, že byla častěji nemocná než většina těhotných žen. Když parné léto přešlo ve vlahý podzim, vytasil se otcův osobní strážce s novým obviněním: matka se chová jako choť kuomintangského důstojníka, protože používá teplou vodu, která zbyla po otci. Kvůli úspoře paliva platilo nařízení, že nárok mýt se teplou vodou mají jenom funkcionáři od určitého postavení. Otec do této skupiny patřil, ale matka ne,“ píše Jung Chang.

Vypravěčka příběhu Er-chung (Druhá divoká labuť) prošla podobně jako rodiče a sourozenci všemi strastmi a zrůdnostmi takzvané kulturní revoluce. Rodiče ve vysokých komunistických funkcích byli veřejně zostouzeni, vězněni, nakonec odveleni do pracovních táborů. Stačil drobný náznak nesouhlasu s Maovou politikou. Autorka po střední škole pracovala v zemědělství, jako elektrikářka – všude ji strana potřebovala. Nakonec se (na doporučení své pracovní jednotky v továrně) dostala na univerzitní studia angličtiny a poté vyhrála konkurz na stipendium do Velké Británie, která se v 70. letech stala jejím novým domovem.

V knize o více než 500 stran autorka líčí boje uvnitř Číny, éru Čankajška, japonskou okupaci, občanskou válku mezi Kuomintagem a komunisty. Čtenář je svědkem neustálých politických čistek, hladomoru, kultu Mao Ce-tunga i střetu tradic staré Číny s kulturní revolucí. Výsledný obraz Číny je svým způsobem úchvatný, plastický – jistě na tom mají zásluhu i překladatelky Kateřina Brabcová a Michaela Ponocná.