Návraty po stopách zvuku. V dobových rozhlasových reportážích budeme sledovat misi legendární lodi Apollo 8, která byla historicky prvním letem člověka k Měsíci a kterou v Československém rozhlase komentoval Jan Petránek. Připravil a uvádí Jiří Hubička.
Natočeno 2009. Premiéra 19. 6. 2009 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min.). Repríza 2. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).
Jak je to s majetkem, o který přišla hlubocká větev Schwarzenberků po 2. větové válce? Pohled právníků, historiků, památkářů i samotné Alžběty Pezoldové na současné restituční spory o navrácení rodového impéria. Připravila Hana Soukupová.
Připravil ČRo České Budějovice v roce 2009. Premiéra 15. 6. 2009 (34min.).
Rozhlasové vzpomínky filmové režisérky. Připravil Tomáš Pilát. Spolupráce na remastrované verzi (2024) mistr zvuku Jiří Benák. Technická spolupráce Ladislav Reich.
Natočeno 2009. Premiéra 15. – 19. 6. 2009 (5 x 30 min.). Repríza 29. 1. – 2. 2. 2024 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 17. – 21. 8. 2026 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Osudy Věry Chytilové. Rozhlasové vzpomínky filmové režisérky. In web ČRo 3 Vltava, 2. 2. 2024 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: V roce 2009 rozhlasový redaktor Tomáš Pilát začal sbírat materiál pro chystanou biografii významné představitelky filmové nové vlny, Věry Chytilové. Natáčení probíhalo v jejím domě v Praze-Troji. Pořízené záznamy byly původně určené pouze pro pozdější písemné zpracování a jejich technická kvalita nebyla prvotně rozhlasová. Přesto vznikl pětidílný seriál, odvysílaný jednorázově ve zmíněném roce 2009. (…)
Vzhledem k tomu, že se jedná o unikátní vzpomínky přední dámy českého filmu, rozhodli jsme se k pětidílnému pořadu vrátit a s využitím nejnovějších technologií vybrané kapitoly upravit tak, abyste si je mohli poslechnout v nové, remastrované podobě. Stojí za ní mistr zvuku Jiří Benák.
Věříme, že s ohledem na povahu materiálu pochopíte místy nižší srozumitelnost některých pasáží a se zájmem nahlédnete do životní dráhy autorky filmů Pytel blech, Strop, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajských jíme a dalších.
Významná filmová režisérka Věra Chytilová studovala dva roky architekturu v Brně, ve Filmovém studiu Barrandov začínala jako klapka, skriptka, asistentka a pomocná režisérka. Po několikaleté filmařské praxi (1953–1957) vystudovala režii na FAMU v Praze.
V době normalizace pracovala jen s obtížemi. Na to také vzpomíná v rozhlasovém pořadu, stejně jako na své „železničářské“ dětství, na prostředí studia Barrandov i na některé své kolegy a souputníky. V pořadu také uvažuje nad jádrem filmařské práce a objasňuje některé své postoje a názory.
V září 2007 vydal magazín National Geografic pozoruhodné číslo zahrnující reportáže o naší republice publikované mezi lety 1920 – 1993. Pro rozhlas upravila Daniela Jirmanová. Režie Tomáš Jirman.
Čte František Strnad.
Připravila Ostrava v roce 2009. Premiéra 15. – 19. 6. 2009 (5 x 15min.).
Obsah: 01 – Maynard Owen Williams – Československá republika, klíčová země střední Evropy (únor 1921) – 02 – Worth E. Shoults – Pohostinnost Čechů (červen 1927) – 03 – John Patric – Čechoslováci – evropští yankeeové (srpen 1938) – 04 – Edward J. Linehan – Československo – sen a skutečnost (únor 1968) – 05 – Thomas J. Abercrombie – Česko-slovensko – sametový rozvod (září 1993).
S využitím materiálů z květnového čísla časopisu National Geographic připravil Marek Janáč. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal.
Účinkují Stanislav Šárský, Rudolf Kvíz, Kateřina Březinová a Marek Janáč.
Natočeno 2009. Premiéra 6. 7. 2009 (ČRo Leonardo, 10:00 h.).
Lit.: Tamchyna, Robert – Janáč, Marek: Sváteční Monitor: Dva rozhlasové „výlety„. In web ČRo, 6. 7. 2009 (anotace + nahrávka ke stažení). – Cit.: Nechybělo málo a nejzachovalejší tělo mamuta, které kdy člověk našel, bylo nenávratně ztraceno. Ukradeno.
Před 40 000 lety se u břehu dnešní řeky Juribej zastavilo stádo mamutů. Jedním z nich bylo i teprve měsíční mládě, které tu našlo svou smrt. Vědci díky pitvě dokonale zachovalého těla dokázali zjistit nejen přesnou příčinu skonu mladého zvířete, ale ověřili si dosavadní teorii, která jim do budoucna pomůže zkoumat osud mamutů i podle mnohem skrovnějších pozůstatků.
Život a dílo českého arabisty, biblisty, cestovatele a spisovatele z Vyškova Aloise Musila. Připravil Jaroslav Havel. Účinkují Apolena Veldová a Pavel Rímský. Režie Vlado Rusko.
Natočeno 2009. Premiéra 14. 6. 2009 (60min.) Repríza 27. 4. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:00 h.); 1. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou a ČeskoSlovenský rok; 7. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 6.00 hodin.).
Lit.: Havel, Jaroslav: Na své kočovníky nedám dopustit. In web ČRo 3 Vltava, duben 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Život a dílo českého arabisty, biblisty, cestovatele a spisovatele Aloise Musila.
Alois Musil (1868-1944), autor beletrizovaných cestopisů, dobrodružných románů a historicko-politických studií, orientalista, geograf, biblista a cestovatel patří u nás k opomíjeným osobnostem, byť se význam jeho objevů vyrovná významu objevů velkých západních objevitelů a cestovatelů. Jeho život je příkladnou ukázkou píle, cílevědomosti, širokých zájmů a hlubokých znalostí.
Musil pocházel z chudé selské rodiny. Po maturitě vstoupil do bohosloveckého semináře v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a začal působit jako katecheta na školách. Významný pro něho byl r. 1895, kdy získal v Olomouci doktorát a posléze odjel na dvouletý pobyt do dominikánské biblické školy v Jeruzalémě, odkud podnikl své první výzkumné výpravy.
Od r. 1897 působil na několika místech (Bejrút, Olomouc, Londýn, Cambridge, Berlín, Vídeň), v letech 1898-1902 uskutečnil řadu cest na Arabský poloostrov a na Blízký Východ, motivovaných zájmem nejen o starozákonní studium, ale i o lingvistiku, topografii a etnografii.
Středověký zámek Amra ležící nedaleko Ammánu objevil český krajan Alois Musil před více než sto lety – Foto: Daniel Case, GNU Free Documentation Licence, Version 1.3
Středověký zámek Amra ležící nedaleko Ammánu objevil český krajan Alois Musil před více než sto letyFoto: Daniel Case, GNU Free Documentation Licence, Version 1.3
Roku 1898 učinil významný objev: objevil letohrádek Kusejr Amra z 8. století, na jehož freskách dokazoval existenci islámského figurálního malířství v raném islámu, v letech 1900-1902 při opakovaných návštěvách zdokumentoval památky i malby, kartografické poznatky zpracoval v množství map a ukončil své prví období výzkumných cest.
Kniha Kusejr Amra (1902) se stala vědeckým přínosem v oboru starosemitské a římské archeologie, arabského národopisu i zeměpisu a přinesla Musilovi světové uznání. R. 1908 přešel Musil z Olomouce trvale na vídeňskou univerzitu, kde byl r. 1909 jmenován řádným profesorem pomocných věd biblických a arabštiny.
Po vzniku Československé republiky se r. 1920 vrátil do vlasti a přijal místo profesora. R. 1938 odešel Alois Musil do penze, žil na svém statku, kde se vedle vědecké práce věnoval i zemědělství.
Rozsáhlý shromážděný dokumentární materiál zpracoval Musil v řadě beletrizovaných cestopisů, mládeži určil dobrodružně laděné prózy z orientálního prostředí, v nichž kromě napínavosti kladl důraz na úctu k odlišné kultuře, cit pro etnickou specifičnost i porozumění pro emancipaci arabských národů. Část jeho díla zůstává dodnes v rukopise.
Pozn.: Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. V letech 1887-1891 studoval na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studí jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1885-1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci (palác je od roku 1985 památkou UNESCO). Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knihy Arabia Petraea (čtyří díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni.
Roku 1902 byl Alois Musil jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předislámské a islámské archeologické památky, etnografii a folklór a vytvořil první použitelné podrobné mapy této oblasti. V severní Arábii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala a stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar Rueili. Studoval i místní jazyky a protože byl výjimečně nadaný, ovládal kromě klasických i moderních světových jazyků pětatřicet arabských nářečí.
Během první světové války podnikl Alois Musil několik tajných politických misí se špionážním podtextem do arabských provincií Osmanské říše, jež měly získat arabskou podporu Turecku proti Velké Británii a napomoci hospodářskému pronikání Rakouska-Uherska na Blízký východ. Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. na trůn v listopadu roku 1916, neboť byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy iniciativy uzavřít separátní mír, zasadil se o amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a mnohých českých účastníků vzpoury v boce Kotorské.
Po vyhlášení samostatného Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1938. Významně se zasloužil o založení Orientálního ústavu v roce 1922 a po vytvoření organizační struktury ústavu a jeho finančního zajištění se v roce 1927 stal jedním z jeho prvních členů. V letech 1923-1924 a 1925-1928 navštívil Musil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti (American Geographical Society) a financí amerického cestovatele a politika Charlese Crana, se kterým ho seznámil prezident Masaryk, publikoval anglicky výsledky svých cest a studí v rozsáhlé šestidílné sérii Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie).
V letech 1929-1932 vydal Alois Musil zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích česky a z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Íránu a Afghánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dílo vyšlo v jedenácti svazcích, poslední svazek, věnovaný Francouzské severní Africe, Musil již nedokončil.
Musilova vědecká práce na poli arabistiky dosáhla velkého mezinárodního uznání. Musil byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci svých poznatků zejména pro mládež. Za tímto účelem napsal Musil dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, s vysvětlením arabských a islámských tradic.
Alois Musil zemřel roku 1944 v obci Otryby u Českého Šternberka. (Wikipedie)
Spisovatel Václav Vokolek a redaktorka Alena Zemančíková na výletě do obce Křečovice, rodiště Josefa Suka, a do kraje v okolí Petrovic na Sedlčansku, kde se nacházejí obrovské žulové balvany.
Natočeno 2009. Premiéra 13. 6. 2009.
Kubánská blogerka Yoani Sánchezová a rocker Gorki Águila hovoří o blogování, muzice a kriminálu. Připravil Stanislav Škoda.
Natočeno 2009. Premiéra 13. 6. 2009.
Marcus Aurelius Antoninus. Překlad Rudolf Kuthan. Připravil Václav Cibula. Režie Jan Tůma.
Účinkuje Josef Somr.
Natočeno 2009 (?) (14 min). Repríza 13. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h) v cyklu Etická knihovna.
Andreas Bick. Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2009. Premiéra 13. 6. 2009 (30 min.).
Powered by WordPress