Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Théophile Gautier. Povídka francouzského romantického básníka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno v roce 2004.

Marek Ławrynowicz. Četba ze stejnojmenné knihy polského autora vydané v roce 2000; z autobiografického románu, v němž autor čerpá z vlastních zážitků na počátku šedesátých let v okrajové a dnes už zaniklé varšavské čtvrti Falenica. Z vlastního překladu připravil a hudbu vybral Jiří Vondráček. Režie Petr Mančal.

Čte Ladislav Mrkvička.

Natočeno 2003. Premiéra srpen 2003. Repríza 18. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 118 min) v cyklu Pokračování za pět minut a Polský rok.

Lit.: jvk (= Vondráček, Jiří): Marek Ławrynowicz: Kino Špaček. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2014 (anotace). – Cit.: Z autobiografického románu, v němž autor čerpá z vlastních zážitků na počátku 60. let v okrajové a dnes už zaniklé varšavské čtvrti Falenica.

Marek Ławrynowicz (narozen 1950) vystudoval polonistiku na Varšavské univerzitě. Pracoval jako dělník, cukrář, knihovník.  Debutoval v roce 1975 svazkem básní s prostým názvem Verše. Je autorem rozhlasových satirických textů, básníkem, píše filmové scénáře a pohádky pro děti. Zabýval se rovněž vizuální poezií. 

V roce 1996 uveřejnil svůj první román Kapitan Car. O dva roky později vyšel román Diabeł na dzwonnicy (Ďábel na zvonici); vypráví příběhy dvou rodin žijících v tehdejším polském Vilně (Vilniusu) na Litvě od vypuknutí 1. světové války až po závěr 2. světové války a 50. léta, kdy hrdinové jsou nuceni opustit tehdy už sovětské území. 

Kniha získala v Polsku řadu ocenění. V roce 2000 vyšel její překlad rovněž v Německu, kde se setkala s vynikajícím přijetím. V témže roce vydal autor ve své zemi svůj třetí román Kino „Szpak“ (Kino „Špaček“), v něm se vrací do let svého mládí, odehrávajícího se ve Falenici, čtvrti poblíž Varšavy. 

Falenica může připomínat kterékoliv východoevropské městečko; je to svébytný svět, kde velké historické události jsou nahlíženy a přijímány prostřednictvím vlastních zkušeností. 

Ve svých románech autor využívá jak realistických, drobnokresebných, místy i lyrických pasáží, zejména však je mu blízké pojetí grotesky, ironie a humoru. 

Teréza Nováková. Upravil Ondřej Hausenblas. Hudební spolupráce Hana Brothánková. Dramaturgie Dagmar Hubená. Režie Maria Křepelková.

Účinkuje Jana Štěpánková.

Natočeno 1983. Premiéra 20. 2. 1984 (Vltava, 11:20 h.; 26 min.). Repríza 24. 9. 1992 (Praha, 13:45 h.); 3. 5. 1998 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.); 27. 7. 2003 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.) v cyklu Klasická povídka; 26. 5. 2024 (ČRo Olomouc, 18:04 h.) v cyklu Setkání s literaturou.

Lit.: Toušková, Martina: Teréza Nováková: Zrána před svatbou. Vyprávění o přípravách na jednu pořádnou venkovskou veselku. In web ČRo Olomouc, 26. květen 2024 (článek). – Cit.: Snoubenci ze dvou nejbohatších rodin ve vsi si chtějí říct své ano. Jak vypadaly přípravy na takovou pořádnou východočeskou veselku ve druhé polovině 19. století? To popisuje povídka, kterou pro rozhlas načetla herečka Jana Štěpánková. (…)

Povídku Zrána před svatbou napsala Teréza Nováková. Text vyšel v roce 1902 v souboru Úlomky žuly. Knihu tvoří sedm příběhů, inspirací byl autorce drsný kraj Litomyšlska, kam se jako rodilá Pražačka přestěhovala kvůli manželovi, středoškolskému profesorovi.

Chvíli to trvalo, ale Teréza Nováková se naučila mít zvláštně nepřívětivý kraj ráda. Mimo jiné i proto, že se zajímala o místní lidi, o jejich zvyky a tradice a také jejich jazyk. (…)

Teréza Nováková se narodila v roce 1853 v Praze do kulturní česko-německé rodiny. Navštěvovala dívčí školu paní Amerlingové, později Náprstkův Americký klub českých dam, kam ji uvedla Karolína Světlá, která byla jejím vzorem.

Důkladná znalost cizích jazyků jí umožnila číst německé a anglické autory v originále a poznat světovou literaturu. Při studiu se seznámila se svým budoucím manželem, gymnaziálním profesorem českého jazyka Josefem Novákem. Po sňatku s ním v roce 1876 odešla do Litomyšle.

Zpočátku píše drobné prózy nejprve s pražskými náměty, stále více se však nechává inspirovat životem venkova a přechází k realistickým črtám a povídkám ze života lidí na Litomyšlsku. Cestuje po vsích a městečkách a snaží se poznávat život venkovského lidu, jeho prostředí, kroj, zvyky, řeč i  životní názory. Ze svého pozorování vytěžila několik národopisných studií.

Autorce trvalo dlouho, než se s krajem sžila, ale později si ho zamilovala a i po manželově přeložení zpátky do Prahy se do východních Čech stále vracela. Později si s manželem koupili chalupu v Proseči na Chrudimsku a jezdívali tam pravidelně o letních prázdninách. Po manželově smrti v roce 1908 se do Proseče přestěhovala natrvalo. (…)

George Orwell. Povídková esej, která je autobiografickou vzpomínkou z doby autorova působení ve funkci koloniálního úředníka v Barmě. Překlad Kateřina Hilská. Ze sbírky Uvnitř velryby a jiné eseje upravil Libor Magdoň. Účinkuje Jan Fišar. Režie Marek Pivovar.

Natočeno 2009 (27 min.). Repríza 19. 1. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Andrej Bitov. Povídka ruského autora. Překlad Vlasta Táflová. Účinkuje Pavel Soukup. Režie Vlado Rusko.